Obsazením minimalistický, přesto velmi hluboký jazzový zážitek

12. březen 2025, 1:00
Obsazením minimalistický, přesto velmi hluboký jazzový zážitek

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.

Oba protagonisté vstoupili do potemnělého sálu Besedního domu, ve kterém bylo modrou barvou osvětlené pouze pódium. Bez jediného slova začali hrát první skladbu večera: Everything I Love od Cole Portera, při které se první jemné tóny klavíru ozvaly do ještě doznívajícího potlesku. Ke klavíristovi se vzápětí přidal Will Vinson a svojí melodickou hrou perfektně navázal na intimnost klavírního intra. Při následujícím klavírním sóle Parks ukázal, že nemá potřebu demonstrovat svoji techniku, ale jde zejména po hudebnosti. Té přispěla i jemná melodická linka saxofonu, která se v závěru sóla objevila, aniž by jakkoliv ukradla pozornost klavíristovi. Po první skladbě se Vinson chopil mikrofonu a vyjádřil nadšení z nádherného prostoru Besedního domu, načež publiku sdělil, že je v Brně potřetí nebo počtvrté a že je zde nejlepší publikum v Evropě. Poté krátce představil sebe i svého spoluhráče, a následně také předchozí a následující skladbu. Tu první uvedl jako kompozici od jednoho ze svých nejoblíbenějších autorů, a následnou Banal Street naopak jako skladbu od velmi málo oblíbeného skladatele, k čemuž vtipně dodal, že se jedná o jeho věc.

Při ní zůstala zachována melodičnost exponovaná v úvodu koncertu, ale celkově byla kompozice o něco výrazněji rytmizovaná. Saxofonista se tentokrát nebál sólo prokládat i technickými běhy, výrazná melodie ale zůstala. Kvalita sóla byla umocněna zvukovou barevností saxofonu (střídání nakřáplého a uhlazeného tónu) i výborným klavírním doprovodem. Parks dokázal levou rukou velmi zdařile basovat, čímž bez problému vykompenzoval absenci kontrabasu či jiného basového nástroje. Když se kompozice uchýlila ke klavírnímu sólu, Parks si u něho prozpěvoval, což provázelo téměř všechna jeho sóla, aniž by to byl jakkoliv rušivý element. Následně byla divákům představena i klavíristova kompozice s názvem Afterglow, pro kterou platila všechna výše zmíněná pozitiva. Po ní se chopil mikrofonu tentokrát Parks. Vyjádřil vděčnost, že může s Vinsonem hrát, a že to je jeden z prvních lidí, se kterými se spřátelil poté, co se přestěhoval do New Yorku.

Během následné série devíti skladeb zazněly kompozice vlastní i převzaté. Oba umělci se dále drželi výrazné melodičnosti, kterou prokládali technicky náročnějšími pasážemi, během kterých ukázali, že mají hru na své nástroje v malíčku. Parks i Vinson byli ve společných pasážích vždy sehraní a vzájemně si dávali dostatek prostoru pro sóla. Před závěrečnou skladbou Anyone else Vinson poděkoval publiku. Bouřlivý potlesk vedl muzikanty k přidání ještě jednoho kusu s názvem Darn that Dream.

Ačkoliv se charaktery jednotlivých skladeb částečně měnily, celý večer měl spíše jemný charakter. Oba muzikanti se drželi ve střední až nižší dynamice a do forte přecházeli jen zřídka. Přesto měl jejich projev obdivuhodnou hloubku. Intimitě celého koncertu přispělo i vhodně zvolené nasvícení pódia. Nutné je pochválit i práci zvukaře. Oba nástroje byly perfektně čitelné, neztrácely se ani nepřehlušovaly, a celkový zvuk nebyl příliš hlasitý. Výborně tak mohl vyniknout citlivý hudební projev obou protagonistů, kteří i přes občasné demonstrování své techniky vždy zachovali melodičnost jednotlivých linek. Jejich sehranost byla dokonalá, aniž by probíhala výraznější komunikace. Během koncertu se tak ukázalo, že spolu hrají už opravdu dlouho a hudební myšlení svého kolegy znají nazpaměť. Střídmé, přesto velmi milé průvodní slovo pak celý zážitek ještě umocnilo. Na obou muzikantech bylo navíc vidět, že se nejedná o pouhé kolegy, ale také o přátele. Když sečteme všechna zmíněná pozitiva, jasně z toho vyplývá, že pondělní jazzový koncert byl krásným a hlubokým posluchačským zážitkem.

setlist:

Everything I Love

Banal Street

Afterglow

Delivery

Start of Something

Countdown

First Glance

Boogaloo

Prism

Anyone Else

přídavek: Darn that Dream

Will Vinson – altsaxofon

Aaron Parks – klavír

pondělí 10. března v 19 hodin, Besední dům

Foto Michal Sýkora

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce