V pondělí proběhl první ze dvou orchestrálních koncertů Ensemblu Opera Diversa jarní části sezóny. Koncert se stejně jako všechny další „diversní“ produkce konal v Redutě, která se díky spolupráci souboru s Národním divadlem stala jeho novou domovskou scénou. Zakotvení v pěkném a akusticky vhodném prostoru se jeví velmi příhodným, zejména pro získání dalších příznivců. Ač je publikum Opery Diversy většinou početné (při Dýňovém démonovi nebylo v Domě umění k hnutí), v pondělí čítalo ke čtyřem desítkám posluchačů. Vzhledem k programu byla spousty prázdných míst škoda.
Na koncertě s názvem Město jako hudba zazněly čtyři skladby čtyř autorů spojených s Brnem – dramaturgie jednoduchá, ale k probíhajícímu Roku české hudby velmi přiléhavá. Janáčkovaraná Idyla, kompozice ...or not to be Miloše Štědroně psaná přímo pro soubor a skladby pro klavír a orchestr Vítězslavy Kaprálové a Jana Nováka. Ačkoli hudba mladého Leoše Janáčka je hudební mluvě ostatních děl značně vzdálená, program měl svůj smysl a celistvost. Dramaturgickým pojítkem byl výběr posledních jmenovaných skladeb – obě vznikaly pod dohledem Bohuslava Martinů. Nápad velmi pěkný, který programu přidal na zajímavosti a zároveň jej propojil.
Sedmivětá Idyla pro smyčce, která zazněla na úvod byla odlišná i provedením. Orchestr ji hrál bez dirigentky, v základních nutnostech ji „od stojanu a ze židle“ řídil koncertní mistr souboru Jan Bělohlávek. Orchestr zněl přesvědčivě a barevně vyrovnaně, škoda byla občasné nepřesnosti v artikulaci a intonaci ve skupině prvních houslí, především v hybnějších pasážích. Na další skladbu se připojila kmenová dirigentka souboru Gabriela Tardonová a sólistka večera, klavíristka Alice Rajnohová. Partita pro klavír a smyčcový orchestr, op. 20 Vítězslavy Kaprálové byla v jejich podání precizní a podmanivá. Gesto dirigentky v první větě ostré, v druhé naopak vláčné a měkké přesně sedělo k hudebnímu charakteru vět. Zvuk klavíru, který byl záměrně postaven vedle orchestru na jeho úroveň, byl méně výrazný než při Novákově koncertě, kde stál sólisticky před ostatními hráči. Celkový dojem byl oproti ostatním skladbám subtilnější, snad v důsledku ženského prvku autorky a interpretek.
Následující dílo bylo hráno za účasti svého autora, Miloše Štědroně. Kompozice ...or not to be / passacaglia, sequenza e valsetti premiérovaná loňského roku v Domě umění (viz Diversní ohlížení vpřed i vzad) byla podána v rozšířené verzi psané přímo pro koncert. Úprava není nijak znatelná; hravost, útržkovitost a až grotesknost „valčíkových banálních interjekcí“ (jak je popisuje sám autor) je skladbě stále vlastní. Připadalo mi však, že při prvním provedení ji orchestr hrál s větší lehkostí a jiskrou. Koncert pro klavír a smyčcový orchestr Jana Nováka dal Alici Rajnohové větší možnost se předvést. Citlivě pracovala s dynamikou, její hra byla měkká. Asi na dvou místech byl zvuk orchestru příliš hustý, mohutný a klavír přehlušil, jinak byli vyrovnanými partnery. Sólistka se blýskla v závěrečné kadenci a po celou dobu byla suverénní výrazově i technicky.
Ensemble Opera Diversa roste po všech stránkách a je dobře, že získal svůj prostor v Mozartově sále, aby se mohl rozvíjet dále. Na pondělním orchestrálním koncertu byla slyšet poctivá práce a vztah k provozované hudbě. Doufejme tedy, že další část programu Město jako hudba, která se koná 26. května opět v Redutě, bude lépe navštívená a snaha tak lépe oceněná.
Město jako hudba. Leoš Janáček: Idyla pro smyčce, Vítězslava Kaprálová: Partita pro klavír a smyčcový orchestr, Miloš Štědroň: ...or not to be / passacaglia, sequenze e valsetti, Jan Novák: Koncert pro klavír a smyčcový orchestr. Alice Rajnohová – klavír, Gabriela Tardonová – dirigentka, orchestr Ensemble Opera Diversa (koncertní mistr Jan Bělohlávek). 28. 4. 2014, Reduta, Mozartův sál, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..