S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kim.
Nejednalo se o první brněnskou návštěvu korejského tělesa, které zde koncertovalo v roce 2018 a kromě lásky k hudbě ho s moravskou metropolí, respektive přímo s Filharmonií Brno, pojí také společný rok založení (1956). Tuto zajímavou faktografii ve svém projevu před koncertem na nádvoří brněnského hradu zmínili korejský velvyslanec Youngki Hong a ředitelka filharmonie Marie Kučerová.
Večer začal koncertní předehrou Karneval Antonína Dvořáka (1841–1904) zkomponovanou na přelomu let 1891 a 1892. Původně byla kompozice součástí cyklu tří programních ouvertur, jež si Dvořák přál hrát společně po vzoru Smetanovy Mé vlasti. Od myšlenky autor nakonec upustil a jednotlivé části osamostatnil. Bujarý, veselý Karneval s kantilénovou prostřední částí je napsaný na půdorysu sonátové formy. Pietari Inkinen zvolil přívětivě svižné, avšak neuhnané tempo, při němž měl posluchač dostatek zvukového prostoru vyslechnout jednotlivé orchestrální sekce a zaposlouchat se do přelévajícího se tématu. Zřetelné, čisté a jasné se u orchestru jevily i tempové přechody. Jako procítěné, intonačně přesné a barevně měkké lze označit sóla prvních houslí, hoboje, klarinetu či anglického rohu. Jedinou výtku bych měla směrem k nazvučení z důvodu přílišného přehlučení smyčců dechovou a bicí sekcí. Smyčcové nástroje ve svých technicky náročných partech byly naprosto sjednocené, homogenní a rytmicky přesné, přesto však kvůli zvukové (dynamické) nevyváženosti ovlivněné onou aparaturou jejich hra nijak více nevyzněla.
Po krátké přestávce, při níž se kromě přeladění zredukoval orchestr na menší počet hráčů, diváci za potlesku přivítali na pódiu sólistu Bomsori Kim. Ta si pro tento večer připravila jeden z kousků standardního romantického houslového repertoáru: Bruchův Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll. Původní verze skladby měla premiéru 24. dubna 1866, kdy se úlohy sólového partu ujal houslista Otto von Königlow pod taktovkou samotného skladatele Maxe Brucha (1838–1920). Do dnešní podoby autor toto dílo vypracoval za pomoci světoznámého houslisty Josepha Joachima, který mu pomohl určitá místa v partituře zrevidovat. První věta Vorspiel. Allegro moderato začíná nosným houslovým tématem, které je následně motivicky variováno. Zprvu se přednes Bomsori Kim jevil jako distingovaný, s nepříliš velkým tlakem v pravé ruce na smyčci a spíše lehce – zpěvně vedenou melodií. Drive a energičnost však na sebe nenechaly dlouho čekat. Ve dvojhmatových pasážích, stupnicových bězích a akordických rozkladech hráčka dokazovala světovou úroveň své hry skrze nadhled, lehkost a až neuvěřitelnou intonační přesnost (i v rámci velkých skoků), kterou si ponechala po celé provedení třívětého koncertu. Drobné intonační či rytmické nepřesnosti v synkopách a tečkovaném rytmu bylo možné zaznamenat mezi dechovou a smyčcovou sekcí. Jednalo se však o zanedbatelné maličkosti nijak nenarušující zbylý průběh skladby.
Jean Sibelius (1865–1957) čtyřvětou Symfonii č. 2 D dur komponoval v době útlaku Ruska vůči projevům a tendencím finské kultury na počátku 20. století. Podobně jako u Maxe Brucha, premiéra Sibeliovy symfonie, která se uskutečnila 8. března roku 1902, zazněla v podání Helsinské orchestrální společnosti pod dirigentským vedením samotného skladatele. Publikum si toto dílo mohlo v rámci festivalového koncertu vychutnat v nastudování krajana Inkinena, jemuž dominoval cit pro barevnost orchestru – primárně v spodní smyčcové a žesťové sekci. Zastřený úvod vystavěný na efektu vlnění pomocí rozděleného smyku, do kterého dechy přinášely téma, témbrem i charakterem hry doplnilo precizní jednotné pizzicato – opět v podání KBS Symphony Orchestra velice působivé.
Sólové vstupy napříč symfonií hráči zahráli vkusně, dle jednotlivých částí také stylově, a především technicky přesně. Onu temnou, depresivní náladu Sibelius demonstruje na obou protikladech – dlouhých, nekonečných pasážích, ale také na dravých, rychlých částech, jež se místy střídají principem střihu – zlomu. Za zmínku kromě vypracovaného frázování a dynamiky, určitě stojí momenty, v nichž kontrabasisté použili větší sílu a tlak na smyčec, čímž dosáhli surovějšího, tvrdšího, až perkusivního zvuku. Když se k takto zahraným kontrabasovým partům přidaly ještě ostré, prosvětlené trubky, jednalo se o majestátní a posluchačsky velmi bohatý závěr druhé Sibeliovy symfonie. V neposlední řadě je nutné ocenit, s jakou grácií a respektem dirigent Pietari Inkinen k dílu přistupoval, přičemž celou - bezmála padesáti minutovou - skladbu oddirigoval zpaměti.
Romantický repertoár v podání korejského symfonického orchestru a houslistky Bomsori Kim nabyl vzdušnosti, lehkosti, rozvážnosti, přičemž si provedení zahraničních interpretů uchovalo světovou úroveň dbající na propracované základy v oblasti souhry, techniky, ale i výrazu. Není tedy divu, že hudební hosté sklidili ovace ve stoje a publikum si vytleskalo přídavek – Slovanský tanec op. 46 č. 8 Antonína Dvořáka završující koncert hudby přelomu 19. a 20. století.
Program
Antonín Dvořák – Karneval, koncertní předehra op. 92
Max Bruch – Houslový koncert č. 1 g moll op. 26
Jean Sibelius – Symfonie č. 2 D dur op. 43
Bomsori Kim – housle
KBS Symphony Orchestra
Pietari Inkinen – dirigent
Sobota 24. 8. 2024 ve 20h, nádvoří hradu Špilberk
