Operní Monument: silné drama bez afektů

Operní Monument: silné drama bez afektů

Pro operní soubor Národního divadla Brno vzniklo autorské dílo režiséra, libretisty a scénografa Davida Radoka a skladatele, ale i šéfdirigenta operního souboru Marka Ivanoviće. Včera premiérovaná opera Monument vypráví příběh sochaře Otakara Švece (1892–1955), jehož návrh se stal v roce 1955 předobrazem Stalinova pomníku na Letné. V titulních rolích se v Janáčkově divadle uvedli: Stanislav Sem (Sochař), Markéta Cukrová (Manželka), Roman Hoza (Kolega) a Ondřej Koplík (Ministr kultury). Sólové party doplňovaly operní sbor, Český akademický sbor a Dětský sbor Brno. Orchestr Janáčkovy opery řídil autor hudby Marko Ivanović.

Tématem opery je vnitřní etický dialog a tragický osud sochaře a umělce. Švec se povinně zúčastnil soutěže na návrh pomníku Josifa Stalina a nezáměrně v ní zvítězil. Krátce před odhalením pomníku spáchal sebevraždu. Opera chronologicky zobrazuje události od vyhlášení megalomanské soutěže v roce 1949 po až po svržení pomníku v roce 1962; vše je rozvrženo v jednom jednání a jedenácti obrazech.

monument_01_foto_Marek Olbrzymek

David Radok pojímá historickou látku spíše realisticky a jeho uchopení je tradičnější, prosto experimentů s formou vyprávění nebo manipulací s časem. Libretista cílí na pečlivé zobrazení nálad a atmosféry 50. let a šířeji jakékoli totalitní společnosti. Libreto neobsahuje jediné vlastní jméno a režie směřuje k nadkonkrétnímu zobrazení, dobové reálie určující období stalinismu opera pokud možno (avšak ne důsledně) opomíjí. Vedle jistého realismu obsahuje Radokova režie až surrealistické momenty, které navozuje ad absurdum dovedená všední skutečnost. V úzkém sousedství velkých i malých dějin, v Monumentu ve všech směrech velice tíživých, jsou dokola opakované banality nepatřičně akcentované. V dnešní době možná i prvoplánové. Oko pomyslné kamery zabíralo všechny děje na scéně jako rovnocenné, a tak se obecenstvu ve stejné důležitosti exponoval cinkot nádobí vedle fatálních politických represí. Pozitivně neobvyklá je výměra opery, která celá čítá pouhých osmdesát minut rozdělených do jedenácti obrazů. Mylné by ale bylo v tomto případě předpokládat svižný průběh. Jistá strnulost děje, obrazů i scény byla po celou dobu zřetelná. Přesuny kulis (oddělující prostor na „uvnitř“ a „venku“) byly důmyslně řešené a se mnohdy odehrávaly za úplného ticha. Výjimkou nebyla ani prázdná scéna prostá jakéhokoli pohybu či přítomnosti postav. Ač děj zaznamenával jednu z nejpohnutějších dob historie země a nezpochybnitelné vnitřní drama umělce, na pódiu se to obešlo bez výrazných afektů. Režie se tak při zobrazování historické předlohy zcela vyhnula nevhodnému patosu (smrt sochaře) a místy úspěšně docilovala monumentality právě jí opačnými postupy (písnička „Bude zima bude mráz“ namísto vnitřní zpovědi). Působivá je zde práce s náznakem, kdy je místo patnáctimetrové sochy na scéně přítomen palec J. V. Stalina nebo po ničivé explozi pouhý indexový kouř bortícího se pomníku.

monument_02_foto_Marek Olbrzymek

Hudba Marka Ivanoviće sázela na atmosféričnost a zvukovost, už v prvních minutách zaznívaly náladotvorné sugestivní ruchy a šumy. Přitakávajíc záměru Davida Radoka neodkazovala k žádnému konkrétnímu období a soustředila se na sdělné vykreslení příslušných nálad. Ty se ovšem střídaly s vysokou frekvencí. Výsledný dojem byl místy roztříštěný, k čemuž také přispívalo mísení replik postav a sborů. Neopominutelný byl jistý minimalismus instrumentace, kde téměř nikdy nezněly všechny nástrojové skupiny zároveň, naopak četná byla „sóla“ dechové a bicí sekce. Toto vše mělo na výsledný dojem velký vliv – na rozlehlé scéně Janáčkova divadla byl zážitek z opery neobvykle komorní a neokázalý. Zpěvná role byla rozdělena mezi třináct sólových postav, většina jejich projevu byla recitativně sylabická a spolu s krátkou dobou trvání díla nedostaly ani titulní role Svatopluka Sema a Markéty Cukrové tolik prostoru, kolik by jejich krátce předvedené bezchybné výkony zasloužily. Nepatrně déle se na scéně zcela zajedno s charakterem role předvedli Roman Hoza a Ondřej Koplík – jako pozitivum lze vnímat fakt, že ani zde se libreto nepřizpůsobilo vnějším podmínkám. Přestože role byly psány souboru na míru, autenticita postav byla hlavním a dosaženým cílem. Jednou z nejsilnějších hudebních stránek díla byly sbory, několikrát a capella, v nichž opakovaně exceloval Dětský sbor Brno. Zástup sochařů zněl starou vokální polyfonií (čtvrtý obraz), latinský zpěv v kostele (osmý obraz) vytvořil atmosféru funkčně kontrastující se zbytkem opery.

Přestože opera líčí vnitřní boj hlavní postavy, k pravému konfliktu děj nedojde. I bez rozsáhlých vnitřních monologů je v každé chvíli zřejmé, jaký postoj každá postava zaujímá a kam spěje. Zůstalo tak u avizovaného popisu atmosféry doby, o jejímž zasazení není zvláště zásluhou kostýmů, náznaků v libretu a rétoriky postav pochyb. Představení vládne nízký kontrast a šedé tóny s občasnou akcentací červené.  Přestože je zpracování látky ve všech směrech na vysoké a autentické úrovni, nepřináší dle mého soudu nějaký nový pohled na problematiku, která je v šedých barvách s dávkou absurdity zobrazována běžně. Výsledné sdělení bylo předvídatelné i jednoznačné (vnímatel dostal k interpretaci velmi málo prostoru), tedy ve shodě se svou formální jedenáctinásobnou variací.

Monument

Premiéra 7. února 2020 v Janáčkově divadle

autor: Marko Ivanović

dirigent: Marko Ivanović

scéna: David Radok

kostýmy: Zuzana Ježková

světelný design: Přemysl Janda

sbormistr: Pavel Koňárek, Michal Vajda, Valeria Maťašová

Sochař: Svatopluk Sem j. h.

Manželka: Markéta Cukrová j. h.

Kolega: Roman Hoza

Ministr kultury: Ondřej Koplík

tajemník: David Nykl

Manželka 1. tajemníka: Martina Mádlová

Milenka: Tereza Kyzlinková

Zpěvačka: Andrea Široká

Tajný muž 1: Igor Loškár

Tajný muž 2: Petr Levíček

náměstek: Pavel Valenta

náměstek: Petr Karas

sochař: Martin Novotný

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více

Soubor Coloquio 6 sídlící v nizozemském Haagu se věnuje historické dechové harmonii. V úterý 10. listopadu ho čeká tuzemský debut: v rámci abonentního cyklu koncertů staré hudby „B. M. Willi uvádí…“ uvede v Sále Milosrdných bratří originální projekt Kouzelná flétna: animovaný Mozart propojující živou interpretaci dobových úprav slavné Mozartovy opery s hravými animacemi výtvarníka Daxe Niestena. V rozhovoru se členy ansámblu se dočtete o jeho vzniku, repertoáru i o spolupráci s nizozemským animátorem.  více

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Nejčtenější

Kritika

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více