Pod hlavičkou Ostrak Mode přichází nový Ostřanský, muž, který sice neodložil kytaru, ale který našel nové vyjadřovací prostředky v elektronických beatech. Copy and Paste není album určené přímo pro nejmladší posluchačskou generaci, spíše čerpá z elektronické hudby 90. let, ale možná by díky němu mohli ke klíčové postavě „brněnské scény“ najít cestu i ti, kteří o Dunaji nikdy neslyšeli.
„Je to tak snadné, mám to nahraný, každý to zvládne, copy and past,“ zpívá Josef Ostřanský na debutovém albu svého nového sólového projektu Ostrak Mode. Někdejší kytarista Dunaje, E, Rale nebo Boo – a jedním dechem přidávám pozapomenuté, ale skvělé akustické trio Domácí lékař – založil před několika lety kapelu Kuzmich Orchestra. V ní se občas jemně a nenápadně dotýkal elektronické hudby, ale celkový zvuk přece jen navazoval na rockovou alternativu. Následovalo oprášení starých písní Dunaje v projektu Dunajská vlna, tedy kapela opět rocková, i když méně rázná než původní Dunaj. Mezitím však už Ostřanský pracoval na nových písních – většinu jich prý napsal během tříletého pobytu na Ukrajině.
Ze svých předchozích projektů si Ostřanský ponechal jasné a čitelné kytarové motivy. První takty skladby Manuál by mohly patřit ke kterékoli z jeho předchozích kapel. A i když se po chvíli přidá strojový rytmus, pozornost na sebe strhává kytaristův hlas a příběh, který vypráví. Mimochodem Ostřanský ve většině kapel, jimiž prošel, stál trochu ve stínu sólových zpěváků – Jiřího Kolšovského v Dunaji, Vladimíra Kokolii v E, Vladimíra Václavka v Rale a Dunajské vlně, Christopha Pajera v Boo nebo Doroty Barové v Kuzmich Orchestra. Přesto jeho sólový zpěv jako by nový projekt propojoval s jeho hudební minulostí minimálně stejně silně jako zmíněná kytara.
Ostrak Mode však zdaleka nevychází jen z české hudební alternativy. Naopak, kombinace kytar a rytmus v Hvězdách ve dne připomíná U2 z alba Achtung Baby, zatímco popovější Stříbro snů by mohlo potěšit „depešáky“, k nimž Ostrak odkazuje názvem své „kapely“. Zajímavým kamínkem do mozaiky je i hutný doprovod v písni Láhve, v němž rytmické údery s basovou linkou splývají v jeden celek (zde mi přišla na mysl slavná Theme From Mission: Impossible ve verzi Larryho Mullena a Adama Claytona).
„Myslím, že každá doba byla posedlá kopírováním. Každý, kdo si nemohl pořídit nebo koupit nedosažitelnou věc, si ji prostě vždy mohl nějakým způsobem okopírovat. Dnes je zkratka ctrl-c a ctrl-v rozhodně jednou z nejoblíbenějších. Nejde ale o to kopírovat a vkládat, tím jen konzumujeme a kumulujeme většinou nepotřebnou hromadu krámů. Jde o to kopírované informace svým vlastním způsobem adaptovat, pochopit. Nechat se inspirovat,“ tvrdil Ostřanský v tiskové zprávě několik měsíců před vydáním alba. Vzdálenou souvislost s takto nastíněným tématem můžeme sice najít i v jiných písních než v ústředním Manuálu, ale album Copy and Paste nepůsobí jako koncepční deska.
Jde o jednotlivé písně o pravdě (Sníh v květnu), o strachu (Láhve) nebo o předstírání (Fráze), které v jeden celek spojuje právě autorův uklidňující pěvecký projev a kombinace kytar a elektroniky. Texty, z nichž část napsal Ostřanský sám a část pochází od osvědčeného autora Karla Davida (Dunaj, Vladimír Václavek, Iva Bittová, Kuzmich Orchestra), vytvářejí příběhy, které se s hudebním jazykem alba nemíjejí, ale mohly by existovat i se zcela jiným doprovodem. K výraznějšímu propojení dochází spíše mezi zvukovou stránkou slov a hudbou – například v závěrečné Stříbro snů, v níž se elektropopový doprovod příjemně doplňuje s verši zakončenými na dlouhé „-í“.
Právě díky podobným detailům – a zdůrazňuji i povedený mix a mastering Miroslava Chyška – je album Copy and Paste skutečně zajímavé, i když nepředstavuje žádnou velkou revoluci na hudební scéně. Spíše jde o malou osobní revoluci v tvorbě jednoho důležitého muzikanta.
Ostrak Mode – Copy and Paste; Vydalo Polí5, 2016, 10 skladeb, celkový čas 36:56
