Ostravský Šarlatán jako dluh brněnské operní scény

Ostravský Šarlatán jako dluh brněnské operní scény

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.

Po vytažení opery opony se divákům zjevila jednoduchá, avšak funkční scéna Jakuba Kopeckého. Využívala téměř jednolité zástěny, jež lemovala prostor pódia a k dokreslení určitých míst využívala různě barevných nasvícení. Hrací prostor byl ze tří stran ohraničený vyvýšenou plochou, ke které stoupalo několik schodků. Daná místa byla dokreslena pomocí lamp nebo například malého mlýnu, který byl zavěšen ve vrchní části scény. I s rekvizitami bylo zacházeno střídmě. Jedním z výraznějších prvků scénografie byl „kočár“ se kterým doktor Pustrpalk a jeho družina putovali mezi různými městy. Režie Ondřeje Havelky dokázala skromně koncipovanou scénu využít efektivně. Jako velice funkční se ukázalo plátno, které bylo nataženo na ploché konstrukci s obrysy domu a které bylo využité ke stínohře, s jejíž pomocí byly zobrazeny například brutální zákroky doktora (mlácení nemocných palicí do hlavy, zatloukání hřebu do hrudi). Ondřej Havelka se nebál využít humoru, kterým je libreto opery protkané. S jistou dávkou stylizace a přehrávání, které ovšem zůstaly ve snesitelné míře, se na pódiu odehrálo několik vtipných scén. Jako jeden příklad za všechny jmenujme pokus Amaranty vměstnat se do kočáru i se svojí obrovskou sukní, která byla vespod lemována obří obručí. Jediné, co lze režii vytknout, byly krátké projekce mezi jednotlivými scénami / dějstvími. Na plátno, které se spustilo, aby mohly proběhnout krátké představy byly promítány například mluvící obličeje nebo požár. Tento prvek působil poněkud lacině. Kromě této drobnosti režie zacházela s operou velmi zdařile. Drobný, ale funkční detail byly také některé pohyby herců (například posazení Amaranty do koše s kopřivami), které byly plně synchronizovány s rytmem hudby.

Kostýmy Kateřiny Štefkové lze označit za tradiční. Mužská část sboru byla oděna do kostýmů, které vycházely z estetiky oblékání osmnáctého století: třírohý klobouk, kalhoty po kolena doplněné o punčochy, a kabát. Takto byla oblečena i postava doktora Pustrpalka, jenž byla ovšem zvýrazněna užitím červené barvy, oproti černobílé u ostatních. Naopak ženská část sboru měla šaty, které by byly k vidění u vesnických žen ze stejné doby. Zvýrazněna byla doktorova družina, v níž mnohé z kostýmů vycházely z postav commedie dell'arte. Lehce kýčovitě, přesto komicky působili dva herci, kteří měli nasazené koňské hlavy a představovali „pohon“ Pustrpalkova kočáru.

Hudební výkony instrumentálního ansámblu pod vedením Jakuba Kleckera byly velice zdařilé. Orchestr byl sehraný, hrál intonačně čistě a dynamická hloubka projevu byla chvályhodná. K jedinému výraznějšímu zaváhání došlo u jednoho z žesťů v samém závěru opery, kdy se hráči nepodařilo nasadit přesně. Intonace celého orchestru byla převážně křišťálově čistá. Dirigentovi se navíc výtečně dařilo vytahovat krátké sólové vstupy jednotlivých nástrojů, čímž zvýrazňoval okouzlující Haasovy melodie. Taktéž sbor pod vedením Jurije Galatenka byl připravený velmi dobře. Ačkoliv došlo během představení k pár krátkým rozhozením mezi sborem a orchestrem, během krátké chvíle se to vždy napravilo. Naprosto famózně vyzněl mužský unisono sbor v druhém obrazu prvního jednání.

Velice zdařilé byly také výkony sólistů. Nejvíce prostoru dostal Pavol Kubáň v ústřední roli doktora Pustrpalka. Jeho zpěv byl čistý, pohotově reagoval na dirigenta a nebál se zajít mnohdy až do extrémní expresivity, která napomohla vyznění humorného libreta. Podobně povedený byl i zpěv Soni Godarské v roli Amaranty, která se sice v samém začátku lehce ztrácela ve zvuku orchestru, později se ale tento neduh vytratil. I představitelé drobnějších rolí podali výborné výkony. Z těchto postav nejvíce zazářili Václav Čížek (Bakalář), Petr Urbánek (Krotitel hadů), Pavel Divín (Král) a Martin Gurbaľ v roli tajemného mnicha Jochima, jehož mohutný hlas rozezněl celé divadlo. Herci se museli často potýkat s velmi rychlým textem, což ovšem zvládli bez problému a ve většině případů jim bylo dobře rozumět.

Ostravskou inscenaci je potřeba pochválit z několika důvodů. První: hudební nastudování bylo na velmi vysoké úrovni, a přestože se pár chyb vloudilo, orchestr i zpěváci to dohnali nasazením, které do hry a zpěvu vkládali. Druhý: režie lehce „ve stylu frašky“ k Haasově opeře ladila. Je však ostuda, že tuto vyloženě brněnskou operu musela na prkna Mahenova divadla dovézt Ostrava, za což připadá nejvýraznější pochvala festivalové dramaturgii. Alespoň takto si mohli Brněnští užít operní skvost, kterému by se v budoucnu měla věnovat určitě větší pozornost nejen v Janáčkově městě.

Pavel Haas: Šarlatán

Národní divadlo moravskoslezské

dirigent a hudební nastudování: Jakub Klecker

režie: Ondřej Havelka

scéna: Jakub Kopecký

kostýmy: Kateřina Štefková

pohybová spolupráce: Jana Hanušová

sbormistr: Jurij Galatenko

dramaturgie: Juraj Bajús

osoby a obsazení:

Doktor Pustrpalk, kočovný lékař: Pavol Kubáň

Rozina, jeho žena: Eva Dřízgová-Jirušová

Bakalář: Václav Čížek

Kyška, kuchař: Vít Šantora

Pavučina: Josef Škarka

Zavináč: Vincenc Ignác Novotný

Ohnižer: Juraj Nociar

Silák: Michael Kubečka

Krotitel hadů: Petr Urbánek

První sluha / První student: Jonáš Slovák

Druhý sluha / Jochimův pacholek: Tomasz Suchanek

Druhý student: Tomáš Krpec

Třetí student: Ihor Maryshkin

Amaranta, krasavice: Soňa Godarská

Jochimus, mnich: Martin Gurbaľ

Hostinský / Šereda, kočovný ranhojič: Václav Morys

Král: Pavel Divín

Mistři ve skoku: Ondřej Friedrich, Adam Holub

Tanečníci: Adina Mlčáková, Petra Sejkorová, Julie Svitičová, Petr Hýl, Stephen McIntos

pátek 8. 11. v 19 hodin, Mahenovo Divadlo

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce