V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.
Večer zahájil Houslový koncert rakouského skladatele Albana Berga, čelního představitele Druhé vídeňské školy. Dílo s podtitulem Památce anděla zkomponoval Berg v roce 1935 jako reakci na tragickou smrt Manon Gropius, dceru Almy Mahlerové, která podlehla dětské obrně v pouhých sedmnácti letech. Koncert vznikl na objednávku Louise Krasnera a stal se Bergovým posledním dokončeným dílem.
Jako sólista se představil vídeňský rodák Christian Altenburger. Umělec, jehož formovalo studium na vídeňské hudební univerzitě a také u legendární Dorothy DeLay na Juilliard School, patří k uznávaným interpretům s úctyhodnou mezinárodní kariérou. Na rozdíl od přísného Schönbergova dogmatismu volil Berg v uplatňování dodekafonie mnohem volnější přístup. Fascinujícím detailem je samotná tónová řada, jejíž konstrukce založená na střídání terciových intervalů de facto rehabilituje harmonické cítění a umožňuje organické včlenění tonálních prvků do přísné dvanáctitónové struktury. Čtyřvětý půdorys díla, stmelený do dvou větších celků, vytváří jasný narativní oblouk: od idylického světa „Anděla“ v první části až po tragickou peripetii a katastrofu ve větě druhé.
Právě tento úvodní projev se v podání Christiana Altenburgera vyznačoval uváženou prací s hudebním časem. Jeho přístup akcentoval strukturní detaily a agogickou plasticitu, aniž by narušil plynulost celku. Zvolená koncepce poskytla prostor pro vyniknutí jemných nuancí a hloubku výrazu, čímž podtrhla lyricko-tragický charakter expozice. Druhá věta pak o to ostřeji vynesla dynamické střihy. Po úvodním orchestrálním ataku zaujal dialog houslí s harfou, jejíž part vnáší do kompozice zcela specifickou barevnost. V technicky exponovaných pasážích, zejména v souzvuku s perkusivní sekcí, se však sólista místy potýkal s dynamickou vyrovnaností. V hustší orchestrální faktuře se jeho subtilnější tón v exponovaných místech částečně vytrácel.
Skladba však dozněla v naprostém soustředění. Vrcholnou katarzi přinesla závěrečná citace Bachova chorálu Es ist genug!. Berg zde mistrně využil Bachovu nezvyklou harmonizaci s celotónovými postupy, která s jeho vlastním moderním jazykem souzní s nečekanou naléhavostí. V křehkém pianissimu na vysokém tónu $h$ tak rezignovaný text kantáty jen stvrdil hloubku Bergovy osobní i umělecké výpovědi.
Druhou polovinu večera ovládla monumentální symfonická báseň Život hrdinův (Ein Heldenleben, 1898) proslulého německého skladatele a dirigenta Richarda Strausse. Dílo představuje fascinující laboratoř pozdně romantických východisek dovedených do krajnosti; zatímco Mahler hledal skrze orchestr duchovní očistu, Strauss k partituře přistupuje s chladným nadhledem analytického kombinátora. Veškerý arzenál romantické hudební tradice zde slouží jako bohatý zdroj pro tvorbu rafinované, takřka filmové mozaiky.
V pořadí osmá symfonická báseň uzavírá autorovu tetralogii věnovanou různým typům hrdiny (po Enšpíglovi, Zarathustrovi a Donu Quijotovi). Tentokrát však Strauss v šesti typizovaných obrazech, tvořících jediný, nepřerušený hudební tok, zpodobnil sám sebe. Provedení symfonické básně vyžadovalo impozantní aparát čítající 103 hudebníků, včetně osmi lesních rohů a pěti trubek. Dennis Russell Davies v první části suverénně exponoval neklidné hlavní téma hrdiny a mistrně pracoval s dramatickými generálními pauzami. Kontrastní druhou sekci, satiru na skladatelovy odpůrce, otevřela skupina dřevěných dechů, jejichž úsečné motivy tvořily rušivý protipól k romantickým melodiím smyčců.
Třetí věta se stala triumfem koncertní mistryně Marie Petříkové. Její virtuózní sólový part, představující hrdinovu družku Paulinu, byl koncipován jako barvitý dialog mezi hlasem houslí a autoritativními vstupy žestí. Následná válečnická scéna využila prostorového efektu trubek hrajících za scénou, což v sále Janáčkova divadla vytvořilo hlubokou akustickou perspektivu podpořenou mechanickým rytmem bicích nástrojů.
Závěrečné věty přinesly zklidnění a reflexi. Citace dřívějších skladeb v brněnském nastudování nevyzněly jako samoúčelné vychloubání, ale jako organická součást katarzního finále. Po dramatické pasáži evokující bouři se hudba ztišila do opětovného sóla Marie Petříkové, citlivě podpořeného lesními rohy a anglickým rohem. Celý večer vyvrcholil velkolepým epilogem, v němž se dynamické kontrasty rozplynuly do smířlivého závěru.
PAMÁTCE ANDĚLA
16. dubna 2026, 19:00 hodin
Janáčkovo divadlo, Brno
Program:
Alban Berg: Koncert pro housle a orchestr „Památce anděla“
Richard Strauss: Život hrdinův (Ein Heldenleben), op. 40
Účinkující:
Filharmonie Brno
Christian Altenburger – housle
Marie Petříková – houslové sólo (koncertní mistryně)
Dennis Russell Davies – dirigent





Zatím nebyl přidán žádný komentář..