Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.
Festivalový galakoncert zahájily dvě písně Henryho Purcella (1659–1695) Music for a while a Sweeter than roses, nepocházející z opery, ale ze scénické hudby k divadelním hrám. Komorní atmosféra koncertu byla kromě samotného obsazení podtržena také příjemně zvoleným přítmím a do šera sálu Besedního domu se nesly zvukově perfektně vyvážené tóny zpěvu a theorbového doprovodu. Již v samotném úvodu zaujala Magdalena Kožená zřetelnou výslovností a společně s Azulem Limou si dali velmi záležet na tom, aby zvolený afekt dokonale koreloval s přednášeným textem, což Lima občas podpořil i perkusivním a výrazně rytmizovaným doprovodem. Po následující, podobně zdařilé skladbě In darkness let me dwell anglického renezančního autora Johna Downlanda (1563–1626) přišla na řadu improvizace Azula Limy. Ačkoliv se v tom nejlepším světle představil už v předchozích číslech, nyní se mohl ukázat také jako sólista. Do své hry vycházející z hudby přelomu 16. a 17. století povedeně míchal modernější prvky, které v pár chvílích lehce evokovaly například flamenco.
Dynamicky velmi pestrý projev završil hrou téměř do ztracena, kdy na něj plynule navázala canzonetta Hor ch’è tempo di dormire Tranquinia Meruly (1594/5–1626). Příběh o Kristově utrpení zahalen pod roušku ukolébavky pro Ježíška mohl opět naplno vyznít především díky dokonalému prolnutí přednesu a slova. Magdalena Kožená se nebála zajít do extrémnějších poloh či do šepotu, aby mohlo následně o to více vyznít přicházející forte. Azul Lima zahrál kromě vlastních improvizací také sólové theorbové skladby – tou první byl Kapsberger Giovanniho Girolama Kapsebergera (c. 1580–1651), během které hudebník mohl demonstrovat svoji bezchybnou techniku.
Odvážně, ale přesto dramaturgicky perfektně fungovaly Gertrude Fragments australana Bretta Deana (*1961), který se při komponování tohoto písňového cyklu inspiroval tradicí alžbětinských loutnových písní a nesmrtelným Shakespearovým jazykem. Přestože byla skladba hudbou starých slohů inspirována, byla v ní velmi silně slyšet inspirace hudbou druhé vídeňské školy a toto číslo vytvořilo perfektní kontrastní prvek programu. Magdalena Kožená ukázala i moderní pojetí zpěvu včetně sprechgesangu a jednoznačně dokázala, že tato stylová poloha jí sedí přinejmenším stejně, jako hudba starší. Azul Lima zde vyměnil theorbu za romantickou kytaru, se kterou se vypořádal s mnohými technickými nástrahami hry, které představovaly například velice rychlé skoky po hmatníku. V závěru první poloviny koncertu se program navrátil ke svému těžišti a zároveň k samému začátku, neboť zazněla lamentace When I am laid in earth z opery Dido and Aeneas Henryho Purcela. O úvod druhé poloviny se postaralo lamento Lagrime mie z pera italské autorky Barbary Strozzi (1619–1677), v jehož závěru se Magdalena Kožená opět postarala o výborné vykreslení textu, kdy její zpěv výrazně připomínal pláč. Následná Toccata arpeggiata Giovanniho Girolama Kapsbergera zněla přesně tak, jak její název napovídal. Skladba složená téměř výhradně z rozložených akordů si dokázala udržet tah díky Limově výrazné práci s dynamikou a zejména promyšleným frázováním v podobně lehkých tempových nuancí. Toccata přešla plynule do kompozice Odi, Euterpe Giulia Cacciniho (1551–1618), která svou odlehčeností a žertovností vytvořila další povedený kontrastní prvek koncertu. Azul Lima zde poklepáváním na theorbu přidal k harmonickému doprovodu i příjemnou rytmizaci, která podtrhla taneční charakter skladby. Perkusivní hraní využíval taktéž v následující árii Disserratevi abissi z opery L’Argia Antonia Cestiho (1623–1669). Následovala opět povedená theorbová improvizace, tentokrát vystavěná na formě passacaglie.
Duo Kožená a Lima se nebálo zařadit do programu ani vyloženě experiméntální kus. Sequenza III pro ženský hlas Luciana Beria (1925–2003) byla tak extrémně kontrastní, až do programu perfektně zapadala. Magdalena Kožená provedla skladbu výtečně a není se čemu divit, že mnohým divákům vykouzlila úsměv na tváři, který v několika místech přešel až v hlasitý smích. V samotném závěru se program opět navrátil k ranému baroku v podobě ohnivého Quando io volsi l’altra sera Tranquinia Meruly. V první řadě je důležité pochválit perfektní výkony obou umělců. Magdalena Kožená a Azul Lima byli během celého koncertu výborně sehraní. Nedocházelo ani k sebemenším náznakům jakéhokoliv rytmického rozhození, theorbový doprovod vždy kooperoval se zpěvovým afektem, který krásně ilustroval zhudebněný text. Magdalena Kožená střídáním nálad jednoznačně nešetřila a během úterního koncertu jich předvedla celou škálu, což podpořila křišťálovou intonací a výbornou srozumitelností textu. Azul Lima ukázal, že umí vytvořit velice povedené a citlivé doprovody, ve kterých se nebál využít theorbu nejen jako harmonicko-melodický nástroj, ale také jako perkuse. Na závěr je také potřeba vyzdvihnout perfektně fungující dramaturgii, která byla pestrá jak stylově: zařazením moderních skladeb, tak i náladově. Celý koncert měl výborný spád: Magdalena Kožená s Azulem Limou připravili divákům nádhernou podívanou.
Henry Purcell: Music for a while (Hudba jen chvíli zní) Henry Purcell: Sweeter than roses (Sladší než růže) John Dowland: In darkness let me dwell (Ve tmě mě zanechte) Azul Lima: improvizace Tarquinio Merula: Hor ch’è tempo di dormire (Teď, když je čas spát)
Giovanni Girolamo Kapsberger: Kapsberger
Brett Dean: Gertrude Fragments (Fragmenty z Gertrudy)
Henry Purcell: When I am laid in earth (Až v země klín mě pochováš)
Barbara Strozzi: Lagrime mie (Slzy moje)
Giovanni Girolamo Kapsberger: Toccata arpeggiata
Giulio Caccini: Odi, Euterpe (Slyš, Euterpé)
Antonio Cesti: Disseratevi abissi (Rozestupte se, propasti)
Azul Lima: improvizace – passacaglia
Luciano Berio: Sequenza III for female voice (Sekvence III pro ženský hlas)
Tarquinio Merula: Quando io volsi l’altra sera (Když jsem se onehdy večer)
Magdalena Kožená – mezzosoprán
Azul Lima – theorba, romantická kytara
úterý 28. 4. 2026 v 19 hodin, Besední dům





Zatím nebyl přidán žádný komentář..