Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.
Renesanční hudba není bohužel samozřejmou součástí běžného koncertního repertoáru. O tom, že je o ni zájem svědčil vyprodaný koncert, absolutní ticho a soustředění během téměř pětasedmdesát minut trvajícího koncertu, který začal až v devět hodin večer. Jednotlivé věty Lamentací španělského skladatele Cristóbala de Morales (cca 1500-1553) byly velmi citlivě prokládány instrumentálními kompozicemi jiných renesančních skladatelů Adriana Willaerta, Giovanniho de Macque, Paola Quagliatiho a Miguela de Fuenllana. Kniha Nářků spojovaná s postavou proroka Jeremiáše připomíná bolest jeruzalémského lidu po vpádu Babyloňanů je Cristóbalem de Morales mistrně zhudebněná. Každá část Lamentací končí slovy Jerusalem, convertere ad Dominum, Deum tuum – Jeruzaléme, obrať se k Hospodinu svému, svému Bohu. Slova, jež jsou možná v dnešní době a tím spíše o Velikonocích aktuálnější než dříve.
Renesanční hudba má v sobě čistotu a jas. Je to období přerodu hudebního stylu plné novátorských, vynalézavých postupů v horizontálním vedení jednotlivých hlasů a jejich souzvuků ve vertikále, rytmických záludností, přičemž toto vše působí a má působit jako by nebylo nic samozřejmějšího. Na renesanční hudbě mě fascinuje její nepředvídatelnost. Pozoruhodné byly části dialogů, záměrně nepíšu doprovodu mužského hlasu a sólo nástroje – cornettu, sacbutu nebo vihuely. Interpretace takto náročných děl není vůbec jednoduchá, vyžaduje absolutní přesnost, souhru, naslouchání jednoho druhému, neboť vše je slyšet. Je to hudba, která hudebníky a publikum vede ke koncentraci prožitku tady a teď, ke kráse a k čisté spiritualitě. Možná i toto je jeden z důvodů, proč neexistuje mnoho souborů věnujících se čistě tomuto hudebnímu období.
Páteční koncert proběhl v potemnělém kostele, kde tmu a soustředění nerušily v jiných sálech běžné zeleně svítící nouzové východy a kdy světlo vycházelo pouze z hudebníků samotných.
Provedení Ensemble Ramillete de Tonos, existujícího teprve od roku 2022 bylo naprosto výjimečné a zcela v souladu s výše řečeným. Tři hudebníci – Indré Kučinskaité – cornetto, Filip Hrubý – varhany, BJ Hernandez – sackbut a tři pěvci Marcel Jorquera Vinyals, Loic Paulin a Martin Kautzsch pod uměleckým vedením Kateřiny Maňákové hrající na vihuelu de mano a teorbu dokázali věrohodností svého provedení zprostředkovat silný umělecký a duchovní zážitek dotýkající se srdce a duše. Interpretace mladých hudebníků byla jemná, křehká, neuchopitelná, nesená vynikající akustikou jezuitského kostela. Tito mladí lidé vědí, o čem a proč zpívají a hrají.
Po poslední skladbě hudebníci zhasli své pultové lampičky a nechali hudbu doznít – v prostoru, tichu a v posluchačích samotných. Potlesk publika orámovalo osvětlení kostelního stropu s freskami, které jako by symbolicky otevřelo nebesa. Koncert byl mimořádným uměleckým a duchovním zážitkem upomínajícím na skutečné poselství a smysl velikonočních svátků v pokoře, střídmosti a usebrání.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně
Nářky – španělské renesanční tenebrae
Cristóbal de Morales, Paolo Quagliati, Adrian Willaert, Giovanni de Macque, Miguel de Fuenllana
Ensemble Ramillete de Tonos
Indré Kučinskaité – cornetto
Filip Hrubý – varhany
BJ Hernandez – sackbut
Marcel Jorquera Vinyals, Loic Paulin a Martin Kautzsch – zpěv
Umělecké vedení Kateřina Maňáková - vihuela de mano a teorba
3. dubna 2026





Zatím nebyl přidán žádný komentář..