Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Psychedelic Morning: Cigareta ve dvou

Název kapely Prasklá struna zní punkově. A skutečně, tato brněnská kapela na svém internetovém profilu svůj styl charakterizuje takto: „Hrajeme psychedelic rock’n’roll neboli punkrock nebo garage punk.“ Psychedelic Morning je sólový projekt člena Prasklé struny, který si říká Gregory a kterému sluší označení punkový písničkář. Neznamená to, že by jeho písně byly hlučné, drásavé a dštily kolem sebe energii. Album Cigareta ve dvou je klidné, melancholické, možná až příliš unavené, moderně řečeno chill-outové. Gregory jako autor si však nedělá starosti se svým tónovým rozsahem, s vytříbeností rýmů ani s pestrostí. Na to všechno zvysoka punkově… rezignoval. Výsledkem je album, které na první poslech může působit naivně, na druhý nedotaženě, na třetí rozpačitě… a po deseti posleších si je zamilujete pro kouzlo, které z psychedelické ranní melancholie prýští.

Cigareta ve dvou je album, které snese jakoukoli kritiku. Jestliže recenzent v Rock & popu píše o „sladkobolné romantice“ a o snaze „oslovit okruh přátel a ctitelek, ne si hrát na umění“, je to trefné. Pokud vydavatel na svém webu trochu kostrbatě zdůrazňuje, že „Gregory staví svoje skladby na feelingu spojeném s originálním způsobem zpěvu“, je to také pravda. Připomíná mi to mou nedávnou výměnu názorů s jedním textařem o písních nejmenovaného autora – já jsem jeho texty označil jako dadaistické nebo surrealistické, on mluvil o blábolech. Jde pouze o to, jak chceme skutečnost nazvat a jaké stanovisko zaujmeme. A podobně to platí i o Psychedelic Morning a Cigaretě ve dvou.

Gregory na svém folkovém albu opravdu porušuje snad všechna psaná i nepsaná pravidla. Gramatické rýmy jako „přečíst/dočíst“, špatně kladené přízvuky, citoslovce tam, kde se textaři přetrhne nit, různé variace na jednu a tutéž melodii, která se – pokud jde o aranže – jen velmi nenápadně rozvíjejí. Polykání koncovek, neučesané texty, které spíše připomínají deníkové záznamy. A stále podobné ranně psychedelické tempo, které se víc než k hektickému ránu hodí k ospalému zimnímu večeru. Doprovod postavený na jednoduchých akordech akustické kytary, jen občas podbarvovaný dalšími nástroji v rukou hostujících muzikantů. Rytmičtější pasáže se ozvou jen výjimečně. To je jeden pohled.

Jenže jestliže vydržíte poslouchat opakovaně a budete usilovně pátrat po myšlence alba a po záchytném bodu, kouzlo Gregoryho svérázné „punkové“ poetiky nakonec objevíte. Vůbec nejde o kvalitu rýmů a čistotu artikulace. Gregory je vypravěč s kytarou víc než zpěvák a muzikant. A jeho vyprávění nemá podobu třinácti samostatných písní, ale jednoho uceleného příběhu, alba, tedy čehosi v době internetové nemoderního, co však nedávno úspěšně vzkřísila k životu například kladenská skupina Zrní. Album jako koncept se v Gregoryho případě vyznačuje nejen opakováním melodických motivů (najednou nejde o prohřešek, ale o klad), ale především návraty některých zásadních momentů v textech. Jednak jde o motiv cigarety, který se objevuje v několika písních a může v každém z nás vzbuzovat jiné pocity (u mě silně negativní, ale o to tady nejde). Ještě důležitější je však provázání příběhu alba se slavným Saroyanovým Tracyho tygrem. Postavy Tracyho a Laury se během třičtvrtěhodiny opakovaně vynořují a skrývají, někdy prvoplánově („Jsem Thomas Tracy a ty jsi ta Laura“), jindy trochu nečekaně („Laura tiše hlídá ten můj divnej tmavej svět“ v závěrečné písni, vtipně nazvané Robert Kodym říká). Jedním z nejsilnějších momentů alba je pak píseň Tracy, kde jsi, do které Gregory nasamploval úryvky z audioknihy Tracyho tygr v podání Vlastimila Brodského.

Vedle hry s literárními motivy a s nikotinovým symbolem je nakonec zajímavý (rozuměj sympatický) Gregoryho naivní způsob zpěvu a zejména to, jak dokáže neotřele frázovat texty, které při pouhém přečtení znějí školácky. I umírněné aranže mají své kouzlo. Jen je třeba za hradbou všudypřítomné akustické kytary hledat probublávající melodie v pozadí, odchytit jemné elektronické zvuky a objevit dynamiku ve všudypřítomné melancholii. Cigareta ve dvou je album možná trochu naivní a punkově nedotažené, ale rozhodně není sladkobolné a zacílené pouze na malý okruh ctitelek.

Vydavatel: Indies Scope 2013
13 skladeb, celková stopáž: 45:26

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Do ticha je občas potřeba říznout, album Nůž na ticho už bylo pokřtěno v Divadle Na provázku i v českém centru ve Vídni. Přečtěte si, co od takového nože můžete čekat.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce