Po třech letech natočily Rózinky z jihomoravských Kozojídek své druhé album. Děvčata spolu navštěvují základní uměleckou školu a písničky jim stále píše jejich paní učitelka Kateřina Mičková, která skupinu dala dohromady. Dívky společně vystoupily v rozhlasových a televizních pořadech a hrály na různých festivalech od Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou až po rockový TrutnOff. Otázka, zda skupina bude životaschopná, až její členky vyrostou a dopějí (a budou mít zřejmě jiné hudební zájmy a chutě), stále visí ve vzduchu. Nad deskou Cvrkot se lehce vznáší, ovšem nikoli jako hrozba, ale spíše jako důvod k větší pestrosti alba.
Stále platí základní dělba práce: Kateřina Mičková st. píše písně, děvčata hrají téměř na vše: na kytary, housle, violoncello, flétny, klavír, ukulele… Mezi hosty tentokrát najdeme houslistu Miroslava Kolaciu (Musica Folklorica), který se spolu s Kateřinou Mičkovou a Jiřím Kovářem (klavír ve více než polovině skladeb) podílel také na aranžích. Ve dvou písních se ozvou regulérní bicí (Petr Sochor) a v jedné tuba (Michal Michálek).
Rozptyl témat tentokrát sahá od naivních dětských legrácek až po vážnější témata, která vystihují rozpoložení dospívajících slečen. Do první skupiny patří úvodní rozjuchaný Otravný cvrček (frázování jde místy proti duchu češtiny a je poplatné hudební formě – „cvrčekna – housličky“). Nejkrásnější ukázkou z druhého pólu je pak Loďka, píseň o sebeuvědomění, o tom, že „si dal Bůh se mnou práci, že má pro můj příběh v kompjútru zapsaný plán“ a hlavně „že mě tu chtěli máma, táta, Bůh“. Ještě explicitněji jsou touhy a sny náctileté ženy zachyceny v Písni mladičké slečny, zatímco Malý lexikon pro nervózní rodiče psala Kateřina Mičková zřejmě pro sebe a své vrstevníky („Když vaše dcera fňuká, že nemá ještě kluka, kupte jí čokoládu a něco na parádu“).
I tentokrát je album Rózinek plné vtípků, citací jiných písní („Aj ty aj já“ v Mejdanu v nebi, „Proč ta sova tolik houkala“ v Otravném cvrčkovi), kombinace zpěvu a recitace (Silničáři), archetypální příběhy z přírody se prolínají s komickými scénami z života člověka technického (Večeře – laškující koroptvičku s bažantem, přičemž lehce nelogická mezidruhová láska v písni nevadí, polapil „strýček Ruda s trabantem“).
Je na posluchači, jestli mu bude bližší „hitovka“ Zelí („Zelí je tak oblíbené, pane! Uděláte z něj tolik věcí! Tak třeba jenom zelí nakládané na různé způsoby, zelný salát, zelný salát s ananasem, s hrozinkami, zelný salát s česnekem, zelný salát s rajčaty a jablky, zelnou paštiku, zelné knedlíčky –“ vyjmenovává přesně v duchu této písně jedna postava ze Zeměplochy Terryho Pratchetta), nebo spíše vážná píseň Každý z nás má svoji melodii. Určitě záleží také na tom, jestli Rózinky posloucháme z CD, nebo na koncertě. Obojí má smysl a obojí stojí za to.
V bookletu alba Kateřina Mičková předjímá, že její svěřenkyně už brzy dorostou a budou z nich „slečny na kramflících, co nebudou mít zapotřebí zpívat dětské písničky, protože začnou číst povinně středoškolně Baudelaira, Villona, Kunderu či Kafku“. Uvidíme. Třeba se Rózinky v tomto složení dočkají ještě dalšího alba, na kterém bude ještě více písniček o lásce, zatímco mravenci a cvrčci ustoupí definitivně do pozadí. Nebo se tento dnes už fenomén jihomoravské folkové scény rozpadne, paní učitelka Mičková třeba vytvoří další dívčí kapelu (kdo ví?) a současné Rózinky se – doufám, že alespoň některé z nich – budou věnovat hudbě individuálně, v jiných projektech. Našlápnuto mají skvěle a byla by škoda, kdyby svůj talent dále nerozvíjely. Ale to je všechno hudba budoucnosti. Zatím Rózinky fungují a koncertují a jde jim to moc dobře.
Rózinky, vydavatel: Indies Happy Trails 2017. 13 skladeb + videoklip, celková stopáž: 37:11
Zatím nebyl přidán žádný komentář..