Rózinky. Nekonečná radost a dychtivost dětství

Rózinky. Nekonečná radost a dychtivost dětství

Kateřině Mičkové se povedlo napsat písničky, které jsou současně moderní i pevně zakotvené v tradici. Z toho, co se podařilo na albu zachytit, by posluchač vůbec neodhadoval, že dcery Mičkovy na novou píseň zpravidla reagují slovy „no fuj“.

Rózinky jsou dívčí folková skupina, která působí od září 2012 při ZUŠ Veselí nad Moravou. Tvoří ji deset děvčat, které vede maminka dvou z nich, učitelka Kateřina Mičková. Ta je také autorkou písní. V bookletu alba, které Rózinky natočily přímo ve své domovské škole, vysvětluje: „Děvčata jsou všechna z Kozojídek, malé vesničky sousedící s Veselím. Rózinky se už od prvních dnů svého života účastnily veškerého kulturního života obce. Nejdříve v kočárcích, ale velmi brzy v krojích či různých kostýmech dle požadavků akcí, do nichž jsme je my – maminky zpěvačky – a kamarádky zapojily.“ Sama Kateřina Mičková do školy jako učitelka nastoupila právě v roce 2012 a skupinu z žaček oficiálně sestavila. „Cítila jsem, že s tělesem, které mělo v mých rukách vzniknout, se nechci zabývat folklorem, i když se to ode mě asi čekalo – jsem jím odchovaná, stále obklopená, mám k němu vřelý vztah a aktivně se mu věnuji. Chtěla jsem zkusit i něco jiného. Lákaly mě dětské písně. Ale protože mě svět písní, které jsou už vydány, někým vlastněny a autorsky chráněny, trochu děsil, rozhodla jsem se psát své vlastní. Nikdy předtím jsem to nedělala a vůbec jsem nevěděla, jestli to budu umět. Nicméně se mi v tom světě slovíček a radostného podupkávání zalíbilo.“ – Delší citace je na místě – nejen proto, že je vždy zajímavé nahlédnout pod pokličku tvorby písní, ale i proto, že Rózinky se právě tímto přístupem k tvorbě stávají zajímavými i mimo svou školu, vesnici nebo region jižní Moravy.

„Skloubit představu o obsahu sdělení s hlasovými dispozicemi a muzikantskými schopnostmi deseti malých holek bývá někdy složité,“ vysvětluje Mičková téměř omluvně, ale omlouvat se není zač. Dokonce z toho, co se podařilo na albu zachytit, by posluchač vůbec neodhadoval, že dcery Mičkovy na novou píseň zpravidla reagují slovy „no fuj“ a že na zkouškách celé kapely bývá reakce „většinou podobná“. Z toho, jak se dívky písniček zhostily, sálá radost, bezprostřednost a – tam, kde malé zpěvačky přece jen malinko přehrávají – roztomilost.

Psaní písní pro děti je opravdu náročná disciplína a mnozí si na ní vylámaly zuby. Už kvůli odvaze bychom měli před Kateřinou Mičkovou smeknout. Jenže písničky, které skládá, vůbec nejsou špatné. Některé sice mají předvídatelné – až kolovrátkové – melodie (Školomilná), ale to k tvorbě pro děti tak nějak patří. Celek, i díky pestrým aranžím, nejen neuráží, ale poslouchá se velmi příjemně. Děvčata mimochodem nehrají jen na obligátní „hudebkové“ nástroje – flétny zobcové a příčné, house, akordeon, violoncello – ale také na vozembouch, kazoo nebo v poslední době velmi populární ukulele. Dospělí muzikanti se na albu podíleli jen minimálně – kromě učitele Jiřího Kováře na klavír je to pouze ve dvou písních opět Kateřina Mičková (housle, respektive kytara). Jinak je vše v rukou a hrdlech mladých muzikantek a zpěvaček.

Čím mě však album opravdu nadchlo, jsou témata písní a jejich zpracování. Kateřině Mičkové se totiž povedlo napsat písničky, které jsou současně moderní i pevně zakotvené v tradici. Projevuje se to už ve formě – na albu vedle sebe zazní obecná čeština i infinitivy končící na „‑i“, archaismy („zhúbce“) i nejsoučasnější výrazy („dovča“), výrazy moravské („mama a tata“) i silně nemoravské („nemůže se nikdo mejlit“). Příznačná je „archaicko-současná“ věta „Nepotkáš holek, kluků, všichni jsou na Facebooku“. Ruku v ruce s formou jde i obsah: Na jednu stranu témata, která mohla zajímat děti před sto lety stejně jako dnes. Obraz dvou „mladých“ líbajících se pod jabloní a kolem dovádějících zvědavých děvčat v Ukecaném ptáčkovi je takřka archetypální („Už to bude, už se budou líbat!“). Dívenka se sirkami je léty prověřený andersenovský příběh. Co Čech, to muzikant je vtipně pojatý exkurz do životopisů našich předních skladatelů. Já se ptám je docela obyčejná písnička pro děti o světě plném zázraků (zpívající ptáci, padající déšť, zlaté obilí). Proti tomu stojí například píseň Školomilská o vysněných povoláních (od farářky až po šoubyznys: „Po vzoru tatínků založit skupinku, zpívat a hrát jako Rammstein!“) nebo Tuzemská dovolená, píseň o tom, že nejlepší je to na Mácháči, protože v cizině „vzduchem lítaj mouchy tse-tse“. Jeden zajímavý detail: Rózinky sice nehrají folklor (a když z něj mají v písni Co Čech, to muzikant citovat, zahrají úryvek z jednoho z největších hitů od Čechomoru), ale v některých momentech odkazují k práci na poli, což je jedno ze základních témat nejen moravských lidových písní. Tíseň zahrádkáře je například skladbička o problému, který i na začátku 21. století trápí obyvatele jihomoravského venkova – o boji s mandelinkou bramborovou. „Zespodu listu každý den larvy, když ho rozmáčknu, prsty to zbarví,“ popisují děvčata nepříjemnou zkušenost, kterou jako malý prožíval i autor tohoto článku.

Nejvýraznější momenty alba? Velmi se povedl Ukecaný ptáček (včetně „divadelních“ vsuvek), výborní jsou Bubáci (jedna z nejvýraznějších melodií alba) a velmi mě bavily úvodní verše dějepisné písně 863 („V zemi zvané Morava, kde pohan snídal pohana“). Ale album Rózinek je silné a hodné pozornosti jako celek. Zasadíme-li je do širšího kontextu tvorby pro děti, mají blízko k laskavé a přitom chytré tvorbě Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka (píseň Lenivá letní mi zní opravdu velmi svěrákovsky) a tvoří protipól drsnějším písním Kašpárka v rohlíku nebo „vracejícího se Pískomila“.

Kateřina Mičková v bookletu píše, že albem chtěla „zachytit nekonečnou radostnost a dychtivost dětství“. Povedlo se to a Rózinky snad budou mít jednou nač vzpomínat. Je pravděpodobné, že se budou už za pár let věnovat jiné hudbě a jiným aktivitám („Už to nebudou malé veselé školačky, ale slečny,“ správně píše jejich učitelka a matka dvou z nich). Ale třeba bude tato aktivita na ZUŠ Veselí pokračovat a přijde nová generace Rózinek a vzniknou nové písničky. Kateřina Mičková by s psaním rozhodně neměla přestávat.

Rózinky, vydavatel: Indies Happy Trails 2014. 13 skladeb, celková stopáž: 41:16

Komentáře

Reagovat
  • Vláďa Myšák Žalkovský

    6. květen 2015, 18:09
    písniočky Rózinek slýchám často na Ptroglase a m,oc se mi líbí, je možné objednat jejich CD na dobírku'? Rád pošlu celou adresu.Vláďa Myšák Žalkovský
    • Helena

      11. leden 2016, 14:38
      Klepni na adresu http://www.indies.eu/alba/2502/rozinky/ a pak si objednej, platíš hotově, třeba jako dobírku.

Dále si přečtěte

BomBarďákovy písničky jsou dětské, ale nikoliv dětinské, nedělají z dětí hlupáky, ale baví se s nimi jako s rovnocennými partnery.  více

Jsou to písničky, ale zpěv v nich skoro není. Jsou tam elektrické kytary a bicí, ale rock to není. Je tam banjo, ale country to teprve není. Texty napsali undergroundoví básníci, ale underground to taky není. Jsou to Děti kapitána Morgana a jejich poslední album Mami, proč jsi nezůstala v Africe.  více

Biorchestru se i tentokrát většinou daří vybalancovat originalitu aranží, tedy alternativní složku, a složku „popovou“ – líbivost jako východisko, se kterým se dál pracuje. S hudební hravostí korespondují i texty písní.  více


Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce