V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialová.
Svou hudební kariéru Vasks zahájil jako kontrabasista, i když se komponování věnoval již od mládí, a dokonce mu bylo umožněno absolvovat studium skladby v Rize. Jako autor se prosadil mnohem později až v 90. letech, kdy dosáhl mezinárodního renomé a začal přijímat pravidelné objednávky. Jeho skladby dodnes vychází na CD nosičích u prestižních nakladatelství (Wergo, Ondine, Sony) a na jejich provedení se podílí významní hudebníci (např. Kronos Quartet, Hiliard Ensemble ad.). Vasksova hudební poetika opírající se o lotyšský folklór, inspiraci svéráznou pobaltskou přírodou či silný spirituální podtext není brněnskému publiku ani filharmonii cizí. V nedávné době orchestr uvedl tři skladby: Musica dolorosa pro smyčcový orchestr, jeho první houslový koncert Tālā gaisma a Koncert pro anglický roh a orchestr v podání Dominika Wollenwebera pod taktovkou Tomáše Netopila. Filharmonici tak nabídli publiku náhled do autorovy osobité tvorby.
Vasksovy Gadalaiki (Čtvero ročních dob pro klavír) jsou inspirovány přírodním cyklem mající své tempo, čtyřdílnou strukturu i kontrastní charakter. Obdobně inspirované skladby známe napříč staletí, přičemž si každá pohrává se zvukomalebností a barvou. Výjimkou není i cyklus Gadalaiki – autorovo nejrozsáhlejší dílo pro sólový klavír, které vznikalo postupně od prvních kompozic z osmdesátých let po zkompletování cyklu do jednotného celku po roce 2000. Dnes se na pódiích hrají nejčastěji jednotlivé věty, které jsou již dnes běžnou součástí klavírních recitálů. Proto je provedení kompletního cyklu spíše raritou, kterou si publikum mohlo vychutnat i v podání Terezie Fialové.
Klidnou, rozvážnou atmosférou klavírista vtáhla posluchače do úvodní věty vykreslující zasněženou krajinu. Ocenit zde musíme především charakter nastudování, který se vyznačoval rozjímavostí a výtečnou prací s dynamikou. Jarní probuzení plné zvukomalebnosti a motivů ptačího zpěvu místy připomínaly známe ornitologické klavírní kusy francouzského skladatele Oliviera Messiaena. Fialová i přes narůstající dramatičnost si zde stále ponechávala lehký a měkký úhoz. Přesto však výtečně vycítila momenty (např. akordické pasáže), v nichž ve výrazu hrála důležitou roli jistá syrovost. S vytříbenou artikulací a citem pro jednotlivé změny nálad suverénně přednesla i další dvě věty. Závěru opět dominoval meditativní ráz, pokoj a ztišení, jímž se uzavřel nejen hudební cyklus, ale i celý večer.
Program:
Pēteris Vasks – Gadalaiki (Čtvero ročních dob) pro klavír
Terezie Fialová – klavír
Středa 18. března 2026 v 19 h, Besední dům






Zatím nebyl přidán žádný komentář..