Rozporuplný Floex na Flédě

Rozporuplný Floex na Flédě

Ve středu vystoupil Floex v brněnském klubu Fléda. V posledních letech ustálená sestava ve složení Tomáš Dvořák, Sára Vondrášková, Jiří Javůrek a Marián Petžela předvedla svůj standardní výkon v hodinovém setu.

Nevím, jestli to tak cítili všichni posluchači, ale mně se celý zážitek ze středečního koncertu roztříštil na spoustu nesourodých vjemů. Ač byl koncert ze strany umělců jako vždy výborný, celkově převažuje jakási vnitřní nespokojenost. Faktorů, které tuhle situaci zapříčinily, je mnoho.

Věc, kterou více méně nelze ovlivnit, je zaplněnost sálu. Když v místnosti s kapacitou 800 osob postává v půl deváté s bídou stovka lidí, cítíte se prostě nepatřičně. V průběhu prvních písní se sál ještě trošku, alespoň opticky, zaplnil, přesto byla účast na umělce Floexova formátu téměř tristní. Faktorů, kvůli kterým tato situace nastala, může být mnoho, ale možná by se brněnská scéna měla zamyslet nad přesyceností trhu. Na druhou stranu publikum vytvořilo příjemnou atmosféru a vytleskalo si dva přídavky.

Po zvukové stránce už jsem také zažila lepší Floexova vystoupení. Trend v hlasitosti zvučení asi způsobil, že se díky basovým efektům místy slil zvuk do jednoho hluku tak, že na několik minut zaléhalo v uších, což znemožňovalo prožitek z mnohovrstevnaté hudební struktury Dvořákových skladeb. Nevím, jestli se Floexův zvukař nechal strhnout novou zvukovou technikou Flédy, ale koncertu jako takovému to bohužel neprospělo.

Posledním faktorem, který značně ovlivnil celý zážitek z koncertu, byla přítomnost televizních kamer. Záznamy živých vystoupení k hudbě neodmyslitelně patří a abyste mohli odvést kvalitní práci, potřebujete hodně kamer i asertivních kameramanů, ale po zážitku z tohoto natáčení další koncerty s účastí televizních štábů raději vynechám.

Floex: Isemipofix, Birdsong

Co se samotného vystoupení týče, všichni vystupující zahráli s entuziasmem sobě vlastním, jak už je u Floex bandu standardem. Na podiu vše šlapalo jak má a playlist se točil především okolo oceňovaného alba Zorya. Některé skladby od svého vzniku prošly různorodými proměnami, takže například píseň Mecholup zazněla ve variantě číslo 5. Novou verzi Below ze čtrnáct let staré desky Pocustone už by podle samotného Floexe málokdo poznal. Vše okořenili novým trackem s tajemným názvem Isemifopix, která je k poslechu na soundcloudu stejně jako remix Birdsongu, který vznikl pro Clarinet Factory.

Flexova hudba je bezpochyby unikátní záležitost. Propojování elektronické a akustické hudby s přesahy do jazzu i klasiky ale potřebuje na živo speciální péči a té se jí tentokrát bohužel nedostalo. Každopádně jsem zvědavá, jak tento večer vyzní v pořadu Kombo, vyčkejte zveřejnění na ČT Art.

Foto archiv

Komentáře

Reagovat
  • J.Deer

    18. květen 2015, 11:25
    Autorčina recenze je místy trochu schizofrenní a protiřečí si. Na jednom místě autorka zmiňuje unikátnost hudby Floex, v jiném odstavci se ale zamýšlí nad přesyceností trhu. Nevím jestli se trh přesycený unikátními záležitostmi dá nazývat jako přesycený trh, dle mého názoru nikoli, jelikož unikátní záležitosti si vždy svůj (byť logicky vždy menšinovější) okruh posluchačů najdou. Nižší návštěvnost koncertu bych ale přikládal spíše obecně nižšímu procentu posluchačů podobných stylů v Brně, což ale není způsobeno nezájmem brněnského publika, nýbrž obecně menším počtem obyvatel tohoto města. Stejné procento posluchačů vyjmutých z celku obyvatel Prahy by jistě zaplnilo identickou kapacitu klubu mnohem více. Klub Fléda ale s takto nižší návštěvností již počítal a samotná plná kapacita sálu byla od začátku snížena z uvedených 800 na menší číslo, jelikož zadní třetina sálu byla zahrazena posuvnými stěnami. Dle mého názoru to bylo všeobecně ku prospěchu koncertu Floex, jelikož k jejich hudbě mi více sednou komorněji uspořádané prostory než tisícihlavové sály.
  • Vojta

    15. květen 2015, 13:10
    Návštěvnost je daná tím, že Floex hraje relativně často a nenabízí na koncertech příliš mnoho nového materiálu, takže jsem ho všichni slyšeli pětkrát a víckrát už to nemá význam...

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více