Ve středu vystoupil Floex v brněnském klubu Fléda. V posledních letech ustálená sestava ve složení Tomáš Dvořák, Sára Vondrášková, Jiří Javůrek a Marián Petžela předvedla svůj standardní výkon v hodinovém setu.
Nevím, jestli to tak cítili všichni posluchači, ale mně se celý zážitek ze středečního koncertu roztříštil na spoustu nesourodých vjemů. Ač byl koncert ze strany umělců jako vždy výborný, celkově převažuje jakási vnitřní nespokojenost. Faktorů, které tuhle situaci zapříčinily, je mnoho.
Věc, kterou více méně nelze ovlivnit, je zaplněnost sálu. Když v místnosti s kapacitou 800 osob postává v půl deváté s bídou stovka lidí, cítíte se prostě nepatřičně. V průběhu prvních písní se sál ještě trošku, alespoň opticky, zaplnil, přesto byla účast na umělce Floexova formátu téměř tristní. Faktorů, kvůli kterým tato situace nastala, může být mnoho, ale možná by se brněnská scéna měla zamyslet nad přesyceností trhu. Na druhou stranu publikum vytvořilo příjemnou atmosféru a vytleskalo si dva přídavky.
Po zvukové stránce už jsem také zažila lepší Floexova vystoupení. Trend v hlasitosti zvučení asi způsobil, že se díky basovým efektům místy slil zvuk do jednoho hluku tak, že na několik minut zaléhalo v uších, což znemožňovalo prožitek z mnohovrstevnaté hudební struktury Dvořákových skladeb. Nevím, jestli se Floexův zvukař nechal strhnout novou zvukovou technikou Flédy, ale koncertu jako takovému to bohužel neprospělo.
Posledním faktorem, který značně ovlivnil celý zážitek z koncertu, byla přítomnost televizních kamer. Záznamy živých vystoupení k hudbě neodmyslitelně patří a abyste mohli odvést kvalitní práci, potřebujete hodně kamer i asertivních kameramanů, ale po zážitku z tohoto natáčení další koncerty s účastí televizních štábů raději vynechám.
Floex: Isemipofix, Birdsong
Co se samotného vystoupení týče, všichni vystupující zahráli s entuziasmem sobě vlastním, jak už je u Floex bandu standardem. Na podiu vše šlapalo jak má a playlist se točil především okolo oceňovaného alba Zorya. Některé skladby od svého vzniku prošly různorodými proměnami, takže například píseň Mecholup zazněla ve variantě číslo 5. Novou verzi Below ze čtrnáct let staré desky Pocustone už by podle samotného Floexe málokdo poznal. Vše okořenili novým trackem s tajemným názvem Isemifopix, která je k poslechu na soundcloudu stejně jako remix Birdsongu, který vznikl pro Clarinet Factory.
Flexova hudba je bezpochyby unikátní záležitost. Propojování elektronické a akustické hudby s přesahy do jazzu i klasiky ale potřebuje na živo speciální péči a té se jí tentokrát bohužel nedostalo. Každopádně jsem zvědavá, jak tento večer vyzní v pořadu Kombo, vyčkejte zveřejnění na ČT Art.
J.Deer
18. květen 2015, 11:25Vojta
15. květen 2015, 13:10