Saxofon na Provázku na dva způsoby

29. duben 2013, 11:08

Saxofon na Provázku na dva způsoby

V konkurenci Reze Abbasiho a Rudreshe Mahanthappy, Omara Hakima s Triem of Oz nebo dokonce Chicka Corey mohl dvojkoncert saxofonistů Luboše Soukupa a Willa Vinsona jen stěží aspirovat na největší událost letošního brněnského JazzFestu. I v tomto případě šlo však o hudbu solidní, zajímavou a – přihlédneme-li ke kontrastu mezi oběma tělesy – pestrou. Rozdíl zdaleka nespočíval pouze v národnosti leaderů (Soukup – Čech usazený v Dánsku, Vinson – Angličan naturalizovaný ve Spojených státech), v typu saxofonu (tenor a soprán u Soukupa, alt u Vinsona) nebo ve volbě harmonického nástroje (piano u Soukupa, kytara u Vinsona). Návštěvníci koncertu byli především svědky dvou různých přístupů k autorské tvorbě a ke hře na saxofon.

„Luboš je hráčsky i skladatelsky hodně intelektuální člověk a jeho skladby jsou většinou rozsáhlé kompozice s množstvím rytmických předělů. Je těžký i melodicky,“ prozradila nedávno o Soukupovi v rozhovoru pro Český rozhlas jeho kolegyně z kapely Inner Spaces Štěpánka Balcarová. Repertoár, který mladý český saxofonista hraje se svým mezinárodním kvartetem, se samozřejmě od jeho tvorby pro Inner Spaces liší. Liší se však také podoba skladeb na výborném albu Beyond The Borders a na pódiu. Jestliže jsem v recenzi pro Harmonii psal, že „jednotliví hráči do týmu přinesli nejen své zkušenosti (zvláště bubeník Hæsum) a energii, ale také něco ze svého severského zadumaného temperamentu“, ale že „není nutné srovnávat se školou ECM nebo s norsko-českým triem Vojtěcha Procházky“, jestliže jsem tvrdil, že „jazyk Luboše Soukupa a jeho spoluhráčů je čitelnější, má blíže k modernímu mainstreamu, hlásí se i k americkým kořenům“, po zážitku z koncertu bych svá slova jemně přehodnotil. Právě intelektuálským přístupem, hledačstvím v reálném čase, důrazem na improvizaci (zdálo se mi to, nebo si skutečně Luboš v jeden momentě až po několika tónech rozmyslel, že přenechá bubeníkovi prostor pro sólo a sám se stáhne do pozadí?), se Soukup mainstreamu vzdaluje. Tón jeho tenorového saxofonu je v řadě případů ševelivý, posluchač musí zvuky spíše vědomě analyzovat než se jimi nechat unášet. A zbytek kapely to rozhodně neulehčuje. Kontrabas hraný střídavě prsty i arco, časté využívání činelů, preparované piano, perkuse v saxofonistových rukou, to vše byly detaily, z nichž se skládala pestrá, nikoli však prvoplánově zábavná, hudba Soukupova kvarteta. Koncert akcentoval především zvukové vjemy (což je samozřejmě v pořádku). Po vizuální stránce na sebe strhával pozornost hlavně bubeník Morten Hæsum, který hraje energicky, vkládá do úderů celé své tělo a každou ránu si opravdu užívá.

Úplně jinak působil bubeník Vinsonova Quartetu. Jochen Rueckert hraje víc „pouhýma“ rukama než celým tělem, na pohled působí méně nervně, což ovšem koresponduje i s uhlazenější hudbou, kterou Will Vinson nabízí. V New Yorku usazený saxofonista se v Brně představil už loni v kapele kytaristy Jonathana Kreisberga. V článku pro Harmonii jsem tehdy ocenil především jeho schopnost „odskakovat“ od saxofonu k pianu a bravurně zvládat oba nástroje. A i když byl aktuální brněnský koncert postaven především jako saxofonový recitál, i tentokrát na piano došlo. Oproti Soukupovi je Vinsonův tón čitelnější, méně experimentální, přímočaře melodický (však má také Vinson zkušenosti z popu, například z kapely Rufuse Wainwrighta). Stojí méně na rozumovém hledačství a více na hudební spontaneitě, čemuž odpovídá i hra kontrabasisty Chrise Smithe, svižná, technicky precizní a opět méně experimentální. Skutečně plnohodnotným partnerem však Vinsonovi byl norský kytarista Lage Lund, možná vůbec největší hvězda večera. „Strávil jsem většinu své kariéry intenzivním hraním s kytaristy a musím říct, že na světě není nástroj, který bych si vybral do dvojice raději,“ tvrdí Vinson v rozhovoru s Borisem Klepalem v programovém zpravodaji JazzFestu. Propojení jeho altky s Lundovou kytarou skutečně vyznělo podobně silně jako před rokem dialog s kytarou Jonathana Kreisberga.

„Vinson je ohromný bavič,“ říká Luboš Soukup. Will Vinson to potvrdil nejen svou hrou, ale i vtipem, s jakým česky (!) představoval svou kapelu. Kouzlo jeho osobnosti je však do psaných řádků nepřenositelné. Proto doporučuji těšit se na nějaký příští koncert. Stejně jako se můžeme těšit na nové CD Luboše Soukupa, které by mělo vyjít na podzim.

Luboš Soukup Quartet (Luboš Soukup – saxofony, Christian Pabst – piano, Joel Illerhag – kontrabas, Morten Hæsum – bicí), Will Vinson Quartet (Will Vinson – saxofon, piano, Lage Lund – kytara, Christ Smith – kontrabas, Jochen Rueckert – bicí). Brno, Divadlo Husa na provázku, 24. 4. 2013, v rámci festivalu JazzFestBrno.

Foto Martin Zeman

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

Nejčtenější

Kritika

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více