Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.
Q VOX v obsazení Petr Julíček (tenor), Tomáš Badura (tenorbaryton), Tomáš Krejčí (baryton) a Pavel Maška (bas) koncert rozdělil do několika tematických bloků, které slovy provázel sbormistr Tomáš Krejčí. Sympaticky působilo zahájení, při němž zpěváci nastoupili a ihned započali v programu první Janáčkovu skladbu Orání, čímž vytrhli publikum z předkoncertního ševelení a posluchače ihned vtáhli do hudby. Následovaly dvě balady Pavla Křížkovského Utonulá a Odvedeného prosba. Pro těleso zde byl dostatek prostoru k dynamickému i agogickému vyklenutí a neméně důležité práci s rytmikou a tempem, s čímž si ansámbl výtečně poradil.
Nechybělo pásmo vojenských písní z pera Leoše Janáčka kombinující melodie a texty různých regionů. Kromě rozmanité frazeologie, akcentace a expresivnějšího, ale stylového podání mne zaujala také práce s textem. V mnoha písních totiž došlo ke škrtům veršů nebo dokonce celých slok uvedených v programové brožuře. Nedá se říct, že by to samotným skladbám a jejich spádu uškodilo, avšak pro ty, co se rádi podívají na slova písní se určitá místa mohla zdát matoucí. Ocenit musím snahu u vybraných melodií naznačit charakterem zpěvu jejich žánrové ukotvení – táhlá, verbuňk, čardáš a podobně. Tím zpěváci do vysoce stylizovaných úprav přidali špetku folklórní syrovosti, která kultivovaný pěvecký projev okořenila.
Program sestával převážně ze čtyřhlase upravených lidových písní jednodušších forem. Nicméně jsme se setkali i s propracovanějšími kusy, jako je například Křížkovského Rozchodná. Kromě pasáží s ostinátním doprovodem pod vyklenutou melodickou frází skladba disponuje také principem refrénu na slabiku „du“ dodávající kompozici neustálý pohyb a vnitřní pnutí. Předposlední blok byl věnován lásce v mnoha podobách, kde zazněla známá díla Leoše Janáčka Ó lásko, Láska opravdivá, Klekánica a další, jež v sobě nesl osvěžující a efektní attacca navázání mezi Láskou opravdivou a rytmičtější Divím se milému. Díky hbitému a přesvědčivému přechodu se jednalo o kontrastní a posluchačsky přívětivý prvek.
Poslední pásmo písní, jak už bylo naznačeno v úvodu recenze, obsahovalo skladby či úpravy komponistů hudebně spjatých s Leošem Janáčkem. Všechny měly jeden společný rys, kterým byl „motor“ vystavěný na jedné či více slabikách (např. dam dali dam v Hostině A. Dvořáka) podporující odlehčený a v případě Hostiny a Polky (Z. Kaňák) žertovný charakter hudby.
I přes povedené nastudování programu nelze opomenout určité intonační nepřesnosti, především v oblasti velkých a malých tercií určujících durový nebo mollový základ harmonie. Mnoho z písní bylo harmonicky vystavěno na dur-mollovém prolínání, což u komorního čtyřhlasého sboru může být zvukově a technicky velice obtížná disciplína. Bohužel se vícekrát opakovala situace, při níž v dané pasáži nebylo možné přesně rozpoznat harmonické ukotvení právě díky dostatečně nepřiznaným durovým nebo mollovým terciím. Byť je těleso sehrané, zvukově kompaktní a barevně rozmanité, v některých skladbách byla jeho zvuková celistvost narušena výrazným až dynamicky vyčnívajícím tenorovým hlasem. Když opomineme tyto drobné výtky, lze provedení programu a jeho dramaturgické vystavění označit za povedené a posluchačsky přívětivé, což se také odrazilo na vřelém potlesku publika, které si vyžádalo přídavek: Lásku opravdivou.
Program:
Leoš Janáček:
Orání; Keď já pojdem na tu vojnu, milá má!; V tom velickém širém poli; Šiel som cez město; Ach, vojna, vojna; Proč kalino; O lásko; Láska opravdivá; Divím se milému; Vínek stonulý; Na košatej jedli dva holubi seďá; Klekánica
Pavel Křížkovský:
Utonulá; Odvedeného prosba; Rozchodná
Antonín Dvořák: Hostina, op. 27
Oldřich Halma: Zahrajte ně husličky
Zdeněk Kaňák: Polka
Martin Šujan: Keď ja pojdzem
Q VOX:
Petr Julíček – tenor
Tomáš Badura – tenorbaryton
Tomáš Krejčí – baryton
Pavel Maška – bas
Sobota 2. listopadu 2024 v 11h, Refektář augustiniánského opatství na Starém Brně
Zatím nebyl přidán žádný komentář..