Svatováclavské zakončení Hudebního festivalu Rousínov

1. říjen 2025, 1:00
Svatováclavské zakončení Hudebního festivalu Rousínov

Závěrečný koncert nově vzniklého Hudebního festivalu Rousínov se uskutečnil v neděli 28. září v kostele sv. Václava v Rousínovci, malé vesnici, která je formálně součástí města Rousínov. Při koncertu zazněla díla Josepha Haydna, Josefa Suka a Antonína Dvořáka, o jejichž interpretaci se postaral Štěpán Filípek Quartet – smyčcové kvarteto jednoho ze zakladatelů festivalu, violoncellisty Štěpána Filípka, kterého doplnily houslistky Hana Jasanská a Terezie Kéryová, a violistka Ariana Suleiman Shakh.

Hudební odpoledne zahájil Smyčcový kvartet g moll „Jezdecký“ op. 74, č. 3 Josepha Haydna (1732–1809). Skladatel napsal komplet tří kvartetů označených jedním opusovým číslem v roce 1793 ve Vídni – v období, které přetínalo jeho dva umělecké pobyty v Londýně. Přízvisko „Jezdecký“ dostal kvartet podle své efektní a energické poslední věty. Právě ona energičnost na provedení zaujala nejvíce, což bylo podpořeno výbornou sehraností celého kvartetu. Během první věty se objevilo pár míst, ve kterých nebyla intonace úplně přesná, vždy se ale jednalo pouze o krátký okamžik a ve zbylých větách už byla tato chyba zcela odstraněna. V podání tělesa velmi pěkně vynikly změny nálad, za což mohla i výrazná práce s dynamikou. Vyznění Haydnovy skladby lehce uškodila akustika kostela, jejíž poměrně dlouhý dozvuk se příliš nehodil pro rychlé věty. Naopak druhá věta v prostoru vyzněla hezky.

Ještě lépe do akustiky kostela sv. Václava zapadla Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“ skladatele Josefa Suka (1874–1935), která se do prostoru hodila i tematicky. Josef Suk napsal tuto meditativní kompozici v roce 1914 pro České kvarteto, jehož byl sekundistou. V nelehkých časech první světové války muselo kvarteto zahajovat svoje koncerty rakouskou hymnou. Suk se snažil vyvážit tuto povinnost vytvořením kompozice, která vychází z jedné z nejstarších českých písní – chorálu Svatý Václave. Jemná atmosféra díla se nejen skvěle hodila do prostor rousínoveckého kostela, ale také naplno sedla Štěpán Filípek Quartetu. Muzikanti výborně pracovali s vedením frází (jako jeden příklad za všechny uveďme pozvolné crescendo k hlavnímu tématu skladby), v jejich podání povedeně vynikla intimita celého díla – i když v závěru skladby se kvarteto nebálo lehce „přiostřit“, aby posléze ještě více vyzněl jemný závěr díla. Podobně jako v první skladbě večera byla sehranost souboru velice dobrá a nepřesnosti v intonaci se už neobjevily.

Před závěrečnou skladbou pronesl Štěpán Filípek několik slov: poděkoval publiku a sdělil, že věří, že vytvořili novou tradici a budou v pořádání festivalu pokračovat a rovnou pozval na příští ročník. Koncert poté zakončil Smyčcový kvartet č. 12 F dur „Americký“ Antonína Dvořáka (1841–1904). Jak už z jeho „přezdívky“ vyplývá, skladatel kompozici napsal při svém pobytu ve Spojených státech amerických, konkrétně za necelých čtrnáct dnů o letních prázdninách v roce 1893. I když zde vyvstala stejná otázka ohledně akustiky, jako u skladby první, interpretace samotná byla velice hezká. I zde se muzikanti postarali o výrazné kontrasty mezi větami i mezi tématy uvnitř jednotlivých částí. Za zmínku jistě stojí ukázněnost všech muzikantů v místech, kde zrovna neměli hlavní slovo. Všichni se vždy dokázali dynamicky podřídit kolegovi, který hrál v tu chvíli krátké sólo nebo vyhrávku.

Závěrečný koncert Hudebního festivalu Rousínov vyšel na neděli kryjící se se svátkem sv. Václava a jeho umístění do kostela tohoto patrona bylo tedy více než příhodné. Vše podpořilo umístění Sukovy skladby do programu. Štěpán Filípek Quartet si se všemi skladbami poradil velice obstojně a sehranost tělesa byla perfektní. Ačkoliv dobře fungovaly všechny polohy – od těch nejexpresivnějších až po ty nejjemnější – právě druhá zmíněná se ukázala jako nejsilnější, zejména v Sukově Meditaci. Zakončení prvního ročníku Hudebního festivalu Rousínov lze označit za povedené a nezbývá než popřát jeho zakladatelům Daniele Hřebíčkové a Štěpánu Filípkovi, aby festival neskončil.

Joseph Haydn: Smyčcový kvartet g moll „Jezdecký“ op. 74, č. 3; Hob. III:74

Josef Suk: Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“

Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet č. 12 F dur „Americký“

Štěpán Filípek Quartet

Hana Jasanská – 1. housle

Terezie Kéryová – 2. housle

Ariana Suleiman Shakh – viola

Štěpán Filípek – Violoncello

neděle 28. 9. 2025 v 17 hodin, kostel sv. Václava, Rousínovec

Štěpán Filípek Quartet/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce