Neodmyslitelnou součástí Velikonočního festivalu duchovní hudby jsou tři večery tzv. tenebrae obsahem navracející se ke křesťanským obřadům ve Svatém týdnu. Tento rok temné hodinky připadly na středu 27. března – pátek 29. března, a jak už je tradicí, konají se v kostele Nanebevzetí Panny Marie. Letos jsou tyto tři večery výjimečné především z hlediska dramaturgie, jelikož si pořadatelé festivalu objednali nové zhudebnění liturgických textů. Recenze se ohlíží za prvním ze tří večerů, při kterém ve světové premiéře zazněla díla od skladatelů Zdeňka Klaudy a Lukáše Hurníka. Provedení se ujali zpěváci Kristýna Fílová (soprán), Zuzana Čurmová (soprán), Alžběta Symerská (alt), Ondřej Holub (tenor) a Jiří Miroslav Procházka (bas) za doprovodu varhanního pozitivu a sbormistrovského dohledu Zdeňka Klaudy a recitace P. Jana Pacnera.
Náročnější soudobé pojetí obou autorů vyžadovalo plnou koncentraci posluchačů a podtrhovalo závažnost zhudebněných textů, které si skladatelé mezi sebou přesně rozdělili. Tedy každý z nich se věnoval buď jednotlivým lamentacím nebo responsoriím, což ve výsledku utvořilo velice pestrou škálu hudebních prostředků, myšlenek a vyjádření, jež se navzájem hudebně doplňovaly či byly ve vítaném kontrastu. Po blocích vždy následovala recitace P. Jana Pacnera přednášejícího překlady původně latinských duchovních textů. Zdeněk Klauda zkomponoval čtyřhlasé Lamentace pro Zelený čtvrtek s doprovodem varhanního pozitivu, které pochází ze starozákonní knihy Nářky proroka Jeremjáše. Do jisté míry autor zachoval jejich specifickou formu skládající se z uvedení hebrejských písmen v abecedním pořadí před každou lamentací, což mimo jiné slouží k rozčlenění textu. Avšak ne vždy se Klauda držel liturgické praxe – kupříkladu u textu VAN: Et egressus est si pohrál se silnou vokální složkou hebrejského písmene i v samotné lamentaci a použil ji skrze výraznou rytmizaci jako pomyslný doprovod. Tento jev bylo možné zaznamenat u vícero textů, kdy se skladatel k písmenům navracel i na konec lamentace či skrze ně utvořil plynulý attacca přechod. Je však otázkou, zda takové zhudebnění obsahující volné zacházení s liturgickým textem neztrácí potencionální možnost využití při církevním provozu.
Zdeněk Klauda v průběhu díla využil čtyři hlasy naplno – každému z nich ve skladbě udělal dostatek prostoru pro sólovou exhibici, kterou zpěváci zvládli nadmíru výtečně. Mezi ty, kteří citlivým projevem a hlasovou technikou během večera na sebe upozornili můžeme rozhodně zařadit sopranistku Zuzanu Čurmovou (např. Omnis populus), altistku Alžbětu Symerskou (např. Tristis est anima mea) a tenoristu Ondřeje Holuba. Výrazná melodika občasně připomínající nápěvy východního ritu, vyklenuté fráze a nebojácnost, co se využití rozsahu hlasů týče, to vše dominovalo hudební řeči skladatele. Vůči expresivitě, jež prostupovala jednotlivými lamentacemi, stálo v kontrapozici napomenutí „Jeruzaléme, Jeruzaléme, obrať se k Pánu, Bohu svému“ mající něžný, prosebný charakter, který byl hudebně vyjádřen harmonickou umírněností, měkkou barvou a zklidněním. Podobné principy jsme mohli zaznamenat i ve kajícím žalmu Miserere stejného autora provedeném na samotný závěr středečních temných hodinek. Zpěváci se suverénně zhostili nastudování premiér a technicky i výrazově si poradili s náročnými místy – vyklenutými frázemi, nástupy bez intonační opory ve varhanním pozitivu, kterých však nebylo mnoho. Mimo jiné je na místě ocenit také souhru mezi interprety, sladění se mezi zpěváky z hlediska barvy, a především precizní deklamaci latinského textu.
Lukáš Hurník pro Velikonoční festival zkomponoval devět Responsorií pro Zelený čtvrtek v pětihlasé sazbě s přidaným sopránem opět za doprovodu varhanního pozitivu (Zdeněk Klauda). V liturgii hodinek mají responsoria posloužit k připomenutí posledních dní Ježíše Krista, a tedy oproti lamentacím se povětšinu jedná o delší texty. Podobně, jako tomu bylo u Klaudy, Hurník si pohrával s barevností ansámblu – především s větším zastoupením ženských hlasů dodávajících plnější zvuk. Skladatelova responsoria oplývala výrazným polyfonickým – kontrapunktickým vedením hlasů, které se mnohokrát projevilo v četných imitacích a v užití formy passacaglie. Varhanní part lze nazvat jako svérázný plný sekundových disonancí, zahuštěné harmonie a akordiky Ebenovského typu. I přes jeho niterné uchopení musím ocenit ohleduplnost Lukáše Hurníka vůči zpěvákům v otázce nástupových opor, kdy po expresivně vyvedených mezivětách skladatel nezapomínal do instrumentální linky zakomponovat intonační nápovědu pro následující zpěv. Zvukově efektní se také jevila práce se zvýrazňováním sykavek nebo slabik u vybraných slov místy přecházející až do mluveného projevu.
Svěřit takto závažné texty spjaté s církevním provozem soudobým skladatelům lze vnímat jako velkou odvahu ze strany festivalu, která však poukázala na kompoziční kvality autorů, ale také úskalí práce s textem historicky majícím dané pevné liturgické postavení a vnitřní formu.
Program:
Zdeněk Klauda – Lamentace pro Zelený čtvrtek, Miserere
Lukáš Hurník – Responsoria pro Zelený čtvrtek
Kristýna Fílová – soprán
Zuzana Čurmová – soprán
Alžběta Symerská – alt
Ondřej Holub – tenor
Jiří Miroslav Procházka – bas
Zdeněk Klaua – varhanní pozitiv
P. Jan Pacner – recitace
Středa 27. 3. ve 21h, kostel Nanebevzetí Panny Marie (Jezuité)
Zatím nebyl přidán žádný komentář..