Komorní program 53. ročníku mezinárodního festivalu Moravský podzim ve čtvrtek představil písně Franze Schuberta v úpravě pro kytaru a zpěv vystoupilo duo ve složení María Cristina Kiehr (soprán) a Pablo Márquez (romantická kytara). Večer nazvaný Touha se odehrál v brněnském Besedním domě.
V představivosti mnoha milovníků hudby je rozšířena představa, že Franz Schubert (1797–1828) hrál na kytaru a že ji dokonce hojně využíval ke komponování písní, jelikož vždy neměl k dispozici klavír. Ačkoliv se v jeho pozůstalosti kytara našla a je tedy možné, že ji čas od času využil, historické důkazy svědčí o tom, že komponoval spíše „u stolu“ – tedy bez pomoci jakéhokoliv nástroje včetně klavíru. A přestože kytaru vlastnil, jediné skladby napsané pro tento nástroj jsou Cantata zur Nammensfeier des Vaters pro tři mužské hlasy a kytaru – jedno z raných děl, a první verze Das Dörfchen pro čtyři mužské hlasy a kytaru. Původně se podobně uvažovalo ještě nad Kvartetem pro flétnu, violu, kytaru a violoncello, u kterého se ovšem ukázalo, že se jedná o nedokončené aranžmá Nokturna pro flétnu, violu a kytaru českého skladatele Václava Matějky. Zejména v první polovině 19. století každopádně ve Vídni panovala velká obliba kytar a bylo běžnou praxí, že se vydávaly melodie s alternativním doprovodem zmíněného nástroje. Za Schubertova života bylo takto vydáno třicet čtyři jeho písní a dalších osmnáct po jeho smrti. María Cristina Kiehr a Pablo Márquez během čtvrtečního koncertu přednesli výběr z těchto kusů, které doplnili aranže Schubertových skladeb pro sólovou kytaru.
Čtvrteční program zahájila v potemnělém sále píseň Lied eines Schiffers an die Dioskuren (Lodníkův zpěv Blížencům), na kterou plynule navázalo Nachtstück (Nokturno). María Cristina Kiehr si velice hezky pohrávala se zdůrazňováním začátků veršů, což bylo podpořeno citlivou prací
s dynamikou Pabla Márqueze. Hned v úvodu koncertu zaujala také výtečná zvuková vyváženost zpěvu a kytary a také perfektní srozumitelnost textu. Před Ständchen (Serenádou) se Pablo Márquez ujal slova a krátce představil svůj nástroj – romantickou kytaru ze 30. let 19. století. Publiku sdělil, že v době romantismu bylo běžné, že kytaristé při hře neseděli, ale hráli ve stoje s kytarou připnutou popruhem. Zmíněnou skladbu poté Marquéz provedl sólově bez jakýchkoliv problémů
a dal si velice záležet na frázování, ve kterém příjemně dynamicky i výrazově odděloval například předvětí a závětí. Rozdíly ve výrazu byly jasně patrné i v následujícím Der Alpenjäger (Horském loveci), zejména ve verších „Mutter, mutter…“ kdy se výrazně změnil celkový afekt přednesu. Píseň samotná je plná kontrastů a duu se je podařilo velice hezky zdůraznit.
Druhá polovina večera se nesla v podobném duchu. Oproti původně avizovanému programu zazněly ještě dvě písně: Aus Heliopolis I a Wehmut. V sólové kytarové skladbě Lob der Tränen Márquez povedeně zdůrazňoval důležité tóny melodie oproti vybrnkávanému doprovodu
a podobně zdařile zazněly i Aufenthalt a Die Post. Na výbornou se vydařila i ostatní čísla druhé poloviny, kde umělci opět perfektně vystihli rozdílné nálady mezi různými písněmi, ale i uvnitř jednotlivých kusů – například v poslední písni Sehnsucht, kde se s veršem „Brání mi však běsnění řeky…“ projev posunul k výrazné expresivitě.
Čtvrteční koncert vytvořil velice příjemnou a intimní atmosféru, podpořenou výbornými hudebními výkony. Duo bylo perfektně sehrané a povedeně si vyhrálo jak s rozdíly dynamickými, tak s těmi výrazovými. Kytarista Pablo Márquez si bez problému poradil i s technicky náročnými pasážemi a svým velice citlivým doprovodem vytvořil půdu pro zpěv Maríe Cristiny Kiehr. Na jejím projevu je třeba, vedle už zmíněných aspektů, vyzdvihnout zejména kultivovanost jejího zpěvu. Keihr se obešla bez zbytečného vibrata a její hlas působil velice mladistvě, k charakteru písní perfektně seděl. Oba muzikanti připravili divákům nádherný hudební večer, při kterém ukázali krásu Schubertových písní, i funkčnost aranži pro zpěv a kytaru.
Franz Schubert (písně vydané v alternativních verzích s kytarou za skladatelova života ve Vídni nebo dochovaných v rukopisu Franze von Schlechty):
Lied eines Schiffers an die Dioskuren (Lodníkův zpěv Blížencům) op. 65 č. 1, D 360 (1816)
Nachtstück (Nokturno) op. 36 č. 2, D 672 (1819)
Die Sterne (Hvězdy) op. 96 č. 1, D 939 (1828)
The Wanderer (Tulák) op. 4 č. 1, D 489 (1816)
Ständchen (Serenáda) D 957 č. 4 (1828, úprava Johanna Kaspara Mertze pro sólovou kytaru z roku 1845)
Der Alpenjäger (Horský lovec) op. 37 č. 2, D 588 (1817)
Häflings Liebeswerbung (Plachý milý) op. 25 č. 3, D 741 (1817)
Suleika II D 717 (1821)
Meeres Stille (Bezvětří) op. 3 č. 2, D 216 (1815)
Der Zwerg (Trpaslík) op. 22 č. 1, D 771 (1822)
Lob der Tränen (Chvála slz) D 711 (1818, úprava Johanna Kaspara Mertze pro sólovou kytaru z roku 1845)
Aus Heliopolis I (Z Heliopole I) op.65 n.3 (1822)
Wehmut (Nostalgie) op.22 n.2 (1822)
Aufenthalt (Pobyt) D 957 č. 5 (1828, úprava Johanna Kaspara Mertze pro sólovou kytaru z roku 1845)
Die Post (Pošta) D 911 č. 13 (1828, úprava Johanna Kaspara Mertze pro sólovou kytaru z roku 1845)
Harfenspieler I (Harfeník I) op. 12 č. 1, D 478 (1816)
Sehnsucht (Touha) op. 39, D 636 (1821?)
María Cristina Kiehr – soprán
Pablo Márquez – romantická kytara
Zatím nebyl přidán žádný komentář..