Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Tři niněry: elektronika, hrací strojky, Schubert, tango

Jádrem každého festivalu by měly být výjimečné události. Letošní ročník Folkových prázdnin svedl dohromady tři niněristy k projektu, který dal zabrat nejen toleranci a hudební inteligenci publika, ale i představě o tom, co všechno ještě může obsáhnout pojem world music.

Niněra má výhodu i handicap v tom, že si při vyslovení jejího jména většina lidí vůbec nic nepředstaví. Jestliže má někde vystoupit niněrista, nevzbudíte u nikoho žádná přehnaná očekávání a nároky – to je ta výhoda, ale je také dost možné, že nevzbudíte vůbec žádný zájem – to je ten handicap. Pozvat si tři niněristy na stabilně navštěvovaný festival je vcelku logické řešení, ale udělat z nich hlavní bod programu, ke kterému festival postupně směřuje jako ke svému vrcholu, je už poněkud bláznivé. A vlastně i odvážné, ačkoli toto slovo ve spojení s dramaturgií nemám příliš v lásce. Na Folkové prázdniny do Náměště nad Oslavou se návštěvníci vracejí mnoho let, tvoří jakousi větší rodinu. Věrné publikum ale není jen jistota, je to i závazek a chce opravdu kus odvahy nehladit ho jen po srsti. Matthias Loibner, Valentin ClastrierGermán Díaz přitom připravili publiku hudební nálož, z níž by se přinejmenším první polovina neztratila ani na festivalu soudobé hudby.

Hudební nástroj připomínající neforemného křížence houslí a flašinetu patří k těm méně známým, z běžného užívání už se téměř vytratil. Niněra se většinou drží na klíně, její struny rozeznívá tření kola roztáčeného klikou. Výška tónu se obvykle mění klapkovým mechanismem ovládaným levou rukou. Tolik k samotnému principu starodávného nástroje, jehož zvuk připomínající v „základním provedení“ poněkud neuměle vrzavé skřipky mohli ortodoxní folkáči zaregistrovat alespoň na albu Spirituál kvintetu Písničky z roku raz dva v písničce U Karlova Týna. Včera se jim ale dostalo o hodně jiné hudby, z níž se jakési tendence k písničkám vyklubaly až po půlhodině hraní.

Vedoucím, nebo lépeřečeno kurátorem projektu byl Germán Díaz, který si ke společnému vystoupení přizval nejen dva spoluhráče s niněrou, ale ještě další kolegy. Bicí obohacené o hang (čili kultivovanější steel drum), trubka, tuba střídaná s trubkou a hoboj s anglickým rohem vytvořily obsazení, jaké se hned tak neslyší. V centru dění byly pochopitelně niněry a také spousta elektroniky, která rozšířila zvukové možnosti kamsi k nekonečnu, ale její použití bylo hodně funkční a hlavně působivé.

Vlastní koncert začal vcelku dlouhou plochou, z níž se střídavě vynořovaly a zase do ní vracely jednotlivé niněry, bylo dost těžké odhadnout, která a co právě hraje. V kombinaci s elektronikou došlo až k zahlcení zvukem – nebyl to žádný noise, ale jeho intenzitu výsledná zvuková stěna měla, i když víc do hloubky než k hlasitosti. Vznikal opravdu jakýsi zvukový prostor, z nějž občas vystoupil melodický útržek a opět se vrátil do celkového zvukového masivu. První na sebe jako výraznější individualita upozornil Valentin Clastrier, který s niněrou zacházel tak trochu jako Jimi Hendrix (nebo Michael Gira?) s elektrickou kytarou včetně využívání zpětné vazby. Germán Díaz měl během večera možná nejsilnější sklony k melodii, snad nejvíc se obracel i někam k lidovým zdrojům, Matthias Loibner měl zase silné tendence k ambientním, poněkud meditačním plochám.

Tři rozdílné temperamenty se během krátkého zkoušení v předchozích dnech povedlo skloubit do soudržného tvaru, k němuž přispívali i další přizvaní hudebníci. První – pro mě mnohem poutavější – část vystoupení, připomínala ze všeho nejvíc interpretaci grafických partitur. Bylo těžké, až nemožné rozeznat, co vyplývá z okamžité interakce a co jsou předem připravené pasáže, z celkového zvuku se občas vynořila trubka hnaná přes kvákadla, barokní trubka, přidával se zpěv i lidský dech.

Po půlhodině se do vytváření rozvlněných zvukových ploch začaly vkrádat zřetelnější písňové struktury a část publika – možná i dost velká – si očividně oddechla (jen pro představu uvádím, že zatím zřejmě největší posluchačský ohlas zaznamenala na festivalu poprocková skupina Zrní, která hrála před niněristy, a jako táhlo na lidi zafungovala bezvadně). Soudržné vystoupení se také začalo maličko tříštit na jednotlivé písničkové segmenty. Melancholický předěl vytvořila píseň Franze Schuberta Der Leiermann (Flašinetář) z cyklu Zimní cesta. Fantasticky vyzněla skladba s doprovodem hracího strojku, nakonec došlo i na tango. Publikum si na závěr přece jen řeklo také o přídavek: ke kapele se v něm připojila Jitka Šuranská, z jejíž iniciativy tyto projekty vzešly.

Množné číslo zde není omylem, Třem niněrám předcházely minulý rok Tři hlasy, na těch se s Jitkou Šuranskou podílely další dvě zpěvačky Irén Lovász a Michal Elia Kamal. Živý záznam jejich společného koncertu vyšel u Indies Scope v den zahájení letošních Folkových prázdnin a před vystoupením niněristů se mu dostalo i křtu. Musím říci, že jsem si během následujícího niněristického řádění – především při rozvíjení větších ploch – několikrát vzpomněl na dávnou značku Briana Ena Obscure Records, které by sestřih takového vystoupení neudělal žádnou ostudu. Bylo by hezké, kdyby se stala tradice nejen z vytváření podobných festivalových projektů, ale i jejich vydávání, zvlášť když první pokus se Třemi hlasy dopadl hodně dobře.

Matthias Loibner (Rakousko), Valentin Clastrier (Francie) a Germán Díaz (Španělsko) – niněry, David J. Herrington – tuba, trubka, Benxamin Otero – hoboj, anglický roh, Peter Rosmanith – bicí, Franz Hautzinger – trubka. 30. července 2015, Folkové prázdniny,

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Tři nezaměnitelné zpěvačky spojil originální projekt festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, který představí na novém albu. Jde o záznam ze setkání a společného koncertního vystoupení tří hvězdných souborů z různých krajin.  více

Oznámení o pohřbu Jaromíra Nečase

29. červenec 2015, 5:41

Pohřeb nedávno zesnulého Jaromíra Nečase se koná tento pátek v obřadní síni brněnského krematoria.  více




Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Nejčtenější

Kritika

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce