Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Přestože se původně plánovaným vrcholem desáté brněnské koncertní sezony orchestru Czech Ensemble Baroque mělo stát Haydnovo první a dnes naneštěstí jen zřídka uváděné oratorium Návrat Tobiáše do vlasti, stal se Triumf času a pravdy Georga Friedricha Händela více než důstojným náhradníkem. Ostatně obě díla pojí mnohé paralely: v umělecké dráze obou skladatelů představovaly tyto skladby jejich první oratorní tvorbu. Oba se navíc ke svým raným oratoriím vraceli a přepracovávali je. Nicméně zatímco Haydn uzavřel svoji oratorní tvorbu Ročními dobami, Händel se znovu vrátil ke svému prvnímu dílu tohoto typu. Ačkoliv vzhledem ke svému věku, slepotě a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lze předpokládat, že podíl samotného Händela na úpravách oratoria The Triumph of Time and Truth (při prvním uvedení roku 1707 pod názvem Il Trionfo del Tempo e del Disinganno a podruhé roku 1737 jako Il Trionfo del Tempo e della Verità) do konečné podoby byl spíše symbolický. Za autora bývá uváděn John Christopher Smith mladší, který byl již dlouhou dobu Händelovým chráněncem a přítelem. Právě toto třetí, konečné, přepracování autorova prvního oratoria zaznělo v interpretaci orchestru Czech Ensemble Baroque a sboru Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) 10. února pod taktovkou uměleckého vedoucího Romana Válka v sále brněnského Besedního domu. Jako sólisté vystoupili Romana Kružíková (Krása), Jaroslav Březina (Rozkoš), Pavla Radostová (Klam), Jiří Miroslav Procházka (Čas), Lucie Netušilová Karafiátová (Pravda) a dále kontratenor Matej Benda a sopranistka Markéta Klaudová. Na židli koncertního mistra usednul Michal Klas.

Již z názvu je patrné, že libreto z pera římského kardinála Benedetta Pamphili vychází z alegorického námětu a podobně jako v nejstarším známém oratoriu/duchovní opeře Rappresentazione di Anima, et di Corpo italského skladatele Emilia de' Cavalieriho se středobodem stává zápas mezi duchovním a povrchním, věčným a pomíjivým, božským a lidským. Středobodem Händelova oratoria je příběh Krásy, kterou se snaží Pravda a Čas obrátit k nadpozemským radostem, naopak Rozkoš a Klam usilují o to, aby se Krása opájela kouzlem lidského pomíjivého světa. Zatímco příběh je v dobrém slova smyslu archaický, Händelova hudba vycházela z dobové operní praxe. Není tomu ostatně náhodou – v Římě platil v době prvního uvedení Händelova oratoria papežský zákaz provozování oper. Šlechta však po opeře prahla a tento nedostatek nahrazovala právě oratoriem, které žádané operní prvky obsahovalo. A Triumf času a pravdy doslova hýří bohatým operním jazykem a tklivými i rytmicky divoce pulsujícími áriemi. Jedním z prvních pozoruhodných znaků hudební faktury díla je její instrumentační pestrost. Jednotlivé nástrojové skupiny vystupují do popředí a Händel jim dává dostatek prostoru, aby barevně kontrastovaly se zbytkem orchestru (a sazby). Nelze než pochválit instrumentalisty orchestru Czech Ensemble Baroque i Romana Válka za důkladnou práci s dynamikou i výrazem, díky které tyto části získaly nebývalou působivost. A ostatně nejen tyto části – hudební večer si prakticky po celou svoji dobu udržel nadstandardní kvalitu interpretace (výrazovou přesnost, rytmickou přesnost či dynamickou pestrost) ve všech zásadních ohledech, a to napříč celým orchestrem. Nastudování bylo navíc energické a zachovávalo si od počátku do konce živé hudební momentum. Snad jen počátek hobojového sóla nebyl úplně stoprocentní, nicméně hobojistce chvíli předtím vypadnul strojek z nástroje na zem. Nedivil bych se, kdyby tento náraz nějakým způsobem poškodil plátky nástroje. I vzhledem k tomuto se hudebnice se sólovým výstupem (a možná i poškozenými plátky) poprala veskrze dobře a po úvodním „kiksu“ se již žádné problémy neobjevily.

Samostatnou kapitolu tvoří pěvecké výkony sólistů, které lze bez rozpaků označit za více než povedené. Titulní postava Času v nastudování Jiřího Miroslava Procházky působila pevně a majestátně. Obzvláště zpočátku lze jeho výkon bez uzardění označit za patřičně „šťavnatý“ a výrazově přesvědčivý. Lucie Netušilová Karafiátová svým měkkým a temněji zabarveným altem doslova zosobnila umírněnou Pravdu, která pomohla odvrátit Krásu od scestí. Herecky i pěvecky enormně přizpůsobivý Jaroslav Březina se stal výtečnou volbou pro postavu Rozkoše, jejíž vnitřní vývoj – ze sebejisté a neochvějné až po vyděšenou a zdecimovanou – ztvárnil veskrze povedeně. Za pěvecké vrcholy večera osobně považuji Romanu Kružíkovou a Pavlu Radostovou, které obě zvládaly své postavy s intonační přesností, bohatou dynamikou, a především naprosto bezchybnou výrazovou složkou – jemné nuance ve zpěvu obou dam přísně reflektovaly text a zpěvačky s lehkostí interpretovaly rozmanitá citová pohnutí svých postav. Opomenout nelze ani skvěle sjednocený, rytmicky přesný a srozumitelný (a to jak z hlediska melodie, tak i deklamace) sbor pod vedením Terezy Válkové. Na sboru je zkrátka poznat, že je složený ze sólistů, kteří spolu umí zpívat a žádný z hlasů neusiluje o vlastní nadvládu. Současně jsou však zpěváci zvyklí na náročný repertoár a je-li to třeba, jsou schopni – jak se ostatně u Czech Ensemble Baroque Choir pravidelně stává – bez mrknutí oka obsadit náročné sólistické role.

Čtvrteční večer s Czech Ensemble Baroque patří bezpochyby k dalším úspěšným počinům celého orchestru stejně jako Romana a Terezy Válkových. Po úspěšné opeře Alcina z produkce Národního divadla Brno se tak další Händlovo dílo těší zasloužené pozornosti. Stále však doufám, že se původní plánované Haydnovo oratorium Návrat Tobiáše do vlasti podaří orchestru Czech Ensemble Baroque realizovat. Koneckonců Mistr již dalších 290 let od svého narození mít nebude a v podobně kvalitním nastudování by se rozhodně jednalo o adekvátní narozeninový dar!

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL (1685–1759)

Triumf času a pravdy

SOLI:

Romana Kružíková – Beauty

Jaroslav Březina – Pleasure

Pavla Radostová – Deceit

Jiří Miroslav Procházka – Time

Lucie Netušilová Karafiátová – Counsel

Matej Benda – kontratenor

Markéta Klaudová – soprán

CZECH ENSEMBLE BAROQUE

Roman Válek – dirigent

Tereza Válková – sbormistr

Michal Klas – koncertní mistr

CZECH ENSEMBLE BAROQUE CHOIR

soprán: Yvetta Fendrichová, Markéta Klaudová,

Romana Kružíková, Pavla Radostová, Tereza Válková

alt: Matej Benda, Lucie Kořínková, Tereza Krejčí,

Lucie Netušilová Karafiátová

tenor: Jaroslav Březina, Ondřej Holub, Jan Kožnar, Jakub Kubín

bas: Jan Faltýnek, Václav Jeřábek, Jiří Miroslav Procházka,

Martin Vacula

CZECH ENSEMBLE BAROQUE ORCHESTRA

1. housle: Michal Klas, Kateřina Kratochvílová, Vojtěch Zajíc,

Peter Zelenka

2. housle: Vladimíra Grénerová, Eva Kalová, Veronika Svačinová,

Simona Tydlitátová

viola: Lýdie Cillerová, Martin Stupka, Jakub Verner

violoncello: Petr Hamouz, Dalibor Pimek

kontrabas: Matyáš Berdych

flétna: Lucie Dušková, Michaela Koudelková

hoboj: Petra Karpíšková, Rastislav Kozoň

fagot: Jakub Baran, Petr Budín

horna: Krzystof Bialasik, Jiří Tarantík

trubka: Karel Beránek, László Borsódi

theorba: Barbora Hulcová

cembalo: Jiří Havrlant

pozitiv: Marek Čermák

tympány: Radek Tomášek

Radovan Král: Wolfgang Amadeus Mozart

Pavel Vacek: Johann Sebastian Bach

Vladimír Chytil: překlad libreta

Besední dům, 10. února 2022, 19:00

CEB/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více

Soubor Coloquio 6 sídlící v nizozemském Haagu se věnuje historické dechové harmonii. V úterý 10. listopadu ho čeká tuzemský debut: v rámci abonentního cyklu koncertů staré hudby „B. M. Willi uvádí…“ uvede v Sále Milosrdných bratří originální projekt Kouzelná flétna: animovaný Mozart propojující živou interpretaci dobových úprav slavné Mozartovy opery s hravými animacemi výtvarníka Daxe Niestena. V rozhovoru se členy ansámblu se dočtete o jeho vzniku, repertoáru i o spolupráci s nizozemským animátorem.  více

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Desátý ročník mezinárodního festivalu Janáček Brno, který po čtyři týdny plní brněnské koncertní sály a divadla, nabízí jako hlavní programovou linkou všech devět oper Leoše Janáčka (1854-1928) v produkci operního souboru pořádajícího Národního divadla Brno. Dojde však i na koncertní řadu, doprovodný program či komentované prohlídky. Pravidelně se na festivalu objevuje projekt Operního studia Konzervatoře Brno. Ani letos tomu nebylo jinak a mladí studenti představili 22. října operu Divadlo za bránou Bohuslava Martinů (1890-1959) pod taktovkou dirigenta Filipa Urbana.  více

Nejčtenější

Kritika

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více