Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Triumf Času, Pravdy a Czech Ensemble Baroque

Přestože se původně plánovaným vrcholem desáté brněnské koncertní sezony orchestru Czech Ensemble Baroque mělo stát Haydnovo první a dnes naneštěstí jen zřídka uváděné oratorium Návrat Tobiáše do vlasti, stal se Triumf času a pravdy Georga Friedricha Händela více než důstojným náhradníkem. Ostatně obě díla pojí mnohé paralely: v umělecké dráze obou skladatelů představovaly tyto skladby jejich první oratorní tvorbu. Oba se navíc ke svým raným oratoriím vraceli a přepracovávali je. Nicméně zatímco Haydn uzavřel svoji oratorní tvorbu Ročními dobami, Händel se znovu vrátil ke svému prvnímu dílu tohoto typu. Ačkoliv vzhledem ke svému věku, slepotě a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu lze předpokládat, že podíl samotného Händela na úpravách oratoria The Triumph of Time and Truth (při prvním uvedení roku 1707 pod názvem Il Trionfo del Tempo e del Disinganno a podruhé roku 1737 jako Il Trionfo del Tempo e della Verità) do konečné podoby byl spíše symbolický. Za autora bývá uváděn John Christopher Smith mladší, který byl již dlouhou dobu Händelovým chráněncem a přítelem. Právě toto třetí, konečné, přepracování autorova prvního oratoria zaznělo v interpretaci orchestru Czech Ensemble Baroque a sboru Czech Ensemble Baroque Choir (sbormistryně Tereza Válková) 10. února pod taktovkou uměleckého vedoucího Romana Válka v sále brněnského Besedního domu. Jako sólisté vystoupili Romana Kružíková (Krása), Jaroslav Březina (Rozkoš), Pavla Radostová (Klam), Jiří Miroslav Procházka (Čas), Lucie Netušilová Karafiátová (Pravda) a dále kontratenor Matej Benda a sopranistka Markéta Klaudová. Na židli koncertního mistra usednul Michal Klas.

Již z názvu je patrné, že libreto z pera římského kardinála Benedetta Pamphili vychází z alegorického námětu a podobně jako v nejstarším známém oratoriu/duchovní opeře Rappresentazione di Anima, et di Corpo italského skladatele Emilia de' Cavalieriho se středobodem stává zápas mezi duchovním a povrchním, věčným a pomíjivým, božským a lidským. Středobodem Händelova oratoria je příběh Krásy, kterou se snaží Pravda a Čas obrátit k nadpozemským radostem, naopak Rozkoš a Klam usilují o to, aby se Krása opájela kouzlem lidského pomíjivého světa. Zatímco příběh je v dobrém slova smyslu archaický, Händelova hudba vycházela z dobové operní praxe. Není tomu ostatně náhodou – v Římě platil v době prvního uvedení Händelova oratoria papežský zákaz provozování oper. Šlechta však po opeře prahla a tento nedostatek nahrazovala právě oratoriem, které žádané operní prvky obsahovalo. A Triumf času a pravdy doslova hýří bohatým operním jazykem a tklivými i rytmicky divoce pulsujícími áriemi. Jedním z prvních pozoruhodných znaků hudební faktury díla je její instrumentační pestrost. Jednotlivé nástrojové skupiny vystupují do popředí a Händel jim dává dostatek prostoru, aby barevně kontrastovaly se zbytkem orchestru (a sazby). Nelze než pochválit instrumentalisty orchestru Czech Ensemble Baroque i Romana Válka za důkladnou práci s dynamikou i výrazem, díky které tyto části získaly nebývalou působivost. A ostatně nejen tyto části – hudební večer si prakticky po celou svoji dobu udržel nadstandardní kvalitu interpretace (výrazovou přesnost, rytmickou přesnost či dynamickou pestrost) ve všech zásadních ohledech, a to napříč celým orchestrem. Nastudování bylo navíc energické a zachovávalo si od počátku do konce živé hudební momentum. Snad jen počátek hobojového sóla nebyl úplně stoprocentní, nicméně hobojistce chvíli předtím vypadnul strojek z nástroje na zem. Nedivil bych se, kdyby tento náraz nějakým způsobem poškodil plátky nástroje. I vzhledem k tomuto se hudebnice se sólovým výstupem (a možná i poškozenými plátky) poprala veskrze dobře a po úvodním „kiksu“ se již žádné problémy neobjevily.

Samostatnou kapitolu tvoří pěvecké výkony sólistů, které lze bez rozpaků označit za více než povedené. Titulní postava Času v nastudování Jiřího Miroslava Procházky působila pevně a majestátně. Obzvláště zpočátku lze jeho výkon bez uzardění označit za patřičně „šťavnatý“ a výrazově přesvědčivý. Lucie Netušilová Karafiátová svým měkkým a temněji zabarveným altem doslova zosobnila umírněnou Pravdu, která pomohla odvrátit Krásu od scestí. Herecky i pěvecky enormně přizpůsobivý Jaroslav Březina se stal výtečnou volbou pro postavu Rozkoše, jejíž vnitřní vývoj – ze sebejisté a neochvějné až po vyděšenou a zdecimovanou – ztvárnil veskrze povedeně. Za pěvecké vrcholy večera osobně považuji Romanu Kružíkovou a Pavlu Radostovou, které obě zvládaly své postavy s intonační přesností, bohatou dynamikou, a především naprosto bezchybnou výrazovou složkou – jemné nuance ve zpěvu obou dam přísně reflektovaly text a zpěvačky s lehkostí interpretovaly rozmanitá citová pohnutí svých postav. Opomenout nelze ani skvěle sjednocený, rytmicky přesný a srozumitelný (a to jak z hlediska melodie, tak i deklamace) sbor pod vedením Terezy Válkové. Na sboru je zkrátka poznat, že je složený ze sólistů, kteří spolu umí zpívat a žádný z hlasů neusiluje o vlastní nadvládu. Současně jsou však zpěváci zvyklí na náročný repertoár a je-li to třeba, jsou schopni – jak se ostatně u Czech Ensemble Baroque Choir pravidelně stává – bez mrknutí oka obsadit náročné sólistické role.

Čtvrteční večer s Czech Ensemble Baroque patří bezpochyby k dalším úspěšným počinům celého orchestru stejně jako Romana a Terezy Válkových. Po úspěšné opeře Alcina z produkce Národního divadla Brno se tak další Händlovo dílo těší zasloužené pozornosti. Stále však doufám, že se původní plánované Haydnovo oratorium Návrat Tobiáše do vlasti podaří orchestru Czech Ensemble Baroque realizovat. Koneckonců Mistr již dalších 290 let od svého narození mít nebude a v podobně kvalitním nastudování by se rozhodně jednalo o adekvátní narozeninový dar!

GEORG FRIEDRICH HÄNDEL (1685–1759)

Triumf času a pravdy

SOLI:

Romana Kružíková – Beauty

Jaroslav Březina – Pleasure

Pavla Radostová – Deceit

Jiří Miroslav Procházka – Time

Lucie Netušilová Karafiátová – Counsel

Matej Benda – kontratenor

Markéta Klaudová – soprán

CZECH ENSEMBLE BAROQUE

Roman Válek – dirigent

Tereza Válková – sbormistr

Michal Klas – koncertní mistr

CZECH ENSEMBLE BAROQUE CHOIR

soprán: Yvetta Fendrichová, Markéta Klaudová,

Romana Kružíková, Pavla Radostová, Tereza Válková

alt: Matej Benda, Lucie Kořínková, Tereza Krejčí,

Lucie Netušilová Karafiátová

tenor: Jaroslav Březina, Ondřej Holub, Jan Kožnar, Jakub Kubín

bas: Jan Faltýnek, Václav Jeřábek, Jiří Miroslav Procházka,

Martin Vacula

CZECH ENSEMBLE BAROQUE ORCHESTRA

1. housle: Michal Klas, Kateřina Kratochvílová, Vojtěch Zajíc,

Peter Zelenka

2. housle: Vladimíra Grénerová, Eva Kalová, Veronika Svačinová,

Simona Tydlitátová

viola: Lýdie Cillerová, Martin Stupka, Jakub Verner

violoncello: Petr Hamouz, Dalibor Pimek

kontrabas: Matyáš Berdych

flétna: Lucie Dušková, Michaela Koudelková

hoboj: Petra Karpíšková, Rastislav Kozoň

fagot: Jakub Baran, Petr Budín

horna: Krzystof Bialasik, Jiří Tarantík

trubka: Karel Beránek, László Borsódi

theorba: Barbora Hulcová

cembalo: Jiří Havrlant

pozitiv: Marek Čermák

tympány: Radek Tomášek

Radovan Král: Wolfgang Amadeus Mozart

Pavel Vacek: Johann Sebastian Bach

Vladimír Chytil: překlad libreta

Besední dům, 10. února 2022, 19:00

CEB/ foto archiv souboru

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce