V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.

Děti v brněnské muzikálové Matildě nefungují jako neodolatelné lepidlo na city diváků či jako automatické lapače emocí bezbranných přihlížejících. Company školáků je tady opravdu rovnoměrným a legitimním pendatem hrajících dospěláků. A v této proporčnosti a balanci velkých s malými vidím jedno z největších kouzel tříhodinového titulu, v němž se čaruje i jinými prostředky. Bez takto šikovných dětí by Matilda v Brně byla oním pocukrovaným divadlem, v němž jsou malí jen líbeznou vatičkou či sladkým doplňkem šou, v níž se o nich hraje. Byla by produkcí, v níž špunti na jeviště neodolatelně dohopkají, ale do toho seriózního divadla velkých vlastně nemají co mluvit, jsou jen přívěškem, jehož roztomilostí lze maskovat či vykrýt ďoury v libretu i režii. Gazdíkova inscenace dětské herce v organizaci divadelního dění obdivuhodně emancipuje, sází na jejich přirozenou energii a nenutí je k rozkošnému, ale umělému pitvoření se. Dlužno zdůraznit, že už Dahlův příběh a scénář Dennise Kellyho je ale sentimentu prostý, umí však vyvolat silné emoce a nesvádí k citovému vyděračství.

Před hledištěm se odvíjí příběh Matildy, která je navzdory problematickému rodinnému zázemí nadmíru talentovaná a inteligentní. Navíc má neobvyklý magický dar telekineze. Umí vyvolat pohyb předmětu silou myšlenky. A holčička se zvláštními schopnostmi se rozhodne postavit všem, kdo jí dělají ze života peklo – hlavně kruté ředitelce Trunchbullové a bezcitným rodičům. Populární bylo také zfilmování této nápadité story, mluvím o snímku z devadesátých let. V poslední době si opět získala diváky muzikálová adaptace natočená pro streamovací platformu Netflix. V Brně se Matilda nyní odehrává ve středoevropské divadelní premiéře.

matilda_foto_archiv_MdB_02

Divadelníci dobře vědí, že se do výsledného tvaru vyplatí investice různého druhu. Než zhodnotím vizuál a vlastní provedení kusu, připomenu na tomto místě velký konkurz, v němž inscenátoři ze tří stovek dětí vybrali sedmadvacet na devět rolí, přičemž každá má tři alternace. Děti pak ještě absolvovaly desetiměsíční školičku s herci, kteří si pro ně připravili výuku tance, zpěvu a herectví. A na výsledku je to setsakramentsky (děti a útlocitné ženy tento slovník prominou) znát. Synergie mezi oběma věkovými póly účinkujících tady prostě funguje.

Gazdík na jevišti podtrhuje stejná témata jako v knize: i když se narodíte do špatné a nefunkční rodiny, je potřeba překážkám čelit, čtení a vzdělání je funkční obranou proti hlouposti či zlobě okolí, krutost přemůže laskavost a soucit, dětská upřímnost, přímost, opravdovost či úsilí zde vyhrává nad zlobou a omezeností dospělých.

Samozřejmě je brněnská inscenace také očekávaná výpravná šou, která ale není didaktická, i když chce zejména bavit a oslnit. Slouží k tomu barevná scéna Petra Hlouška, který jeviště obklopil labyrintem obrovské knihovny s mnoha regály a okny. A podobně jak jsou v Matyldině příběhu mnohé věci a lidé nakřivo, ani tady nenajdete jediný pravý úhel. Výprava se po obvodu hrací plochy jakoby potácí, uprostřed je dost místa pro efektní sborová čísla a choreografie. Právě ty dětské secvičila Carli Rebecca Jefferson nadobyčejně efektně a účinně, hromadná vystoupení školáků jsou velkou devizou inscenace. K ní lze připočítat také opravdu svižné a šlapající, živé hudební nastudování, v němž třeba dlouhé a náročné pěvecké číslo Matildy vzbudí obdiv u malých a respekt u velkých diváků. Hudebníci tentokrát sedí v zakrytém orchestřišti, muzika se pod taktovkou Dana Kalouska valí v přesných tempech a interpreti ji publiku postupují bez zádrhele. Kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové vycházejí z britských školních uniforem, u dospělých v hyperbole podtrhují jejich charaktery. Matildina povrchní a ordinérní matka je křiklavě, vyzývavě oblečena jako od kolotočů podobně jako její podvodnický táta s čírem Elvise. Jevišti dominuje despotická učitelka Trunchbullová s přezvětšeným poprsím a siluetou osvalené mužatky, tato někdejší sportovkyně v hodu kladivem nese na hrudi olympijské kruhy, ale ušlechtilé ideály tohoto klání jsou jí vzdálené: Děti jsou podle ní zkrátka bezcenní červi!

matilda_foto_archiv_MdB_01

Jak už bylo řečeno, malí jsou tady rovnocennými partnery velkých. Marie Juráčková jako Matilda nabízí skutečně autentickou, herecky přesvědčivou podobu neohroženého děvčátka, které se nezalekne zloby či nepřejícnosti v rodině i škole. Zlou babu Trunchbullovou podle původního castu i zde hraje chlap. Milanu Němcovi tato despotická mrcha vychází na výbornou podobně jako medově příjemná Slečna Honeyová v podání Kristýny Daňhelové. Povrchností prorostlá matka Ivany Vaňkové nebo Jiří Ressler v roli jejího chotě jsou předpisoví rodiče na odstřel. Gazdík si se svými aktéry neodpustí pár povinných, předepsaných kouzel (roztočení žákyně za copy a odhození do prostoru, telekinetické posunování kelímku po stole), ale brněnská Matilda je zejména holdem divadlu a dětem v něm. Inscenace v místy i trochu rozjíveném slovníku (šulek, podvozek, nádobíčko, matka jako blbka) vyvažuje sdělení, zábavnost i neodolatelnost malých herců. Je příjemným kratochvilným povyražením stejně jako ukázkou fortelné, promyšlené a řemeslně cizelované muzikálové produkce a práce s herci ze školních lavic.

matilda_foto_archiv_MdB_03

Městské divadlo Brno

Dennis Kelly – Tim Minchin

MATILDA

muzikál podle knihy Roalda Dahla

Překlad a režie: Petr Gazdík

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Ema Mikešková

Scéna: Petr Hloušek

Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková

Choreografie: Carli Rebecca Jefferson

Sbormistr – dospělí: Dan Kalousek, Karel Škarka

Sbormistr – děti: Jana Suchomelová

Trikové efekty: Jan Vaidiš

Jazyková spolupráce: Kateřina Vižďová

Produkce: Zdeněk Helbich

Dramaturgie: Klára Latzková

Psáno z první premiéry 21. ledna 2023

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Festival Moravský podzim, pořádaný Filharmonií Brno, dlouhodobě patří k nejvýznamnějším hudebním událostem podzimní sezóny. Jeho součástí se už potřetí stal i studentský projekt Nový svět Moravského podzimu – živoucí důkaz toho, že spojení akademického prostředí a profesionální praxe může přinášet podnětné i hluboce umělecké výsledky. Tento projekt, který vznikl na půdě JAMU jako experiment v rámci výuky předmětu praktická dramaturgie, se za několik let proměnil v plnohodnotnou a respektovanou součást festivalového programu.  více

Na 22. září letošního roku připadlo 150. výročí narození Mikalojuse Konstantinase Čiurlionise (1875–1911) – litevského umělce, skladatele, malíře a sbormistra, zakladatele litevské národní hudby a představitele symbolismu a art nouveau. Koncert pojmenovaný Mikalojus Konstantinas Čiurlionis – MKČ 150, který na toto jubileum jasně odkazoval, se odehrál ve čtvrtek 23. října v Besedním domě. Dramaturgie koncertu spojila Čiurlionisovy skladby s díly Františka Chaloupky, který se na projektu spolupodílel právě jako dramaturg. Program koncertu pak byl opatřen souhrnným pojmenováním Mikalojus Konstantinas Čiurlionis / František Chaloupka: Moje cesta, který odkazuje na jeden z Čiurlionisových obrazových triptychů. Chaloupkovo dílo ovšem nevychází z Čiurlionise přímočaře. Jde si vlastní cestou, ale spojuje se s ním skrze inspiraci v mytologii, ve které spatřuje silný odraz současnosti.  více

Koncertní večer v podání ansámblu PhilHarmonia Octet Prague s hostujícím barytonistou Romanem Hozou přinesl program koncipovaný s dramaturgickou citlivostí – s důrazem na kontinuitu klasické tradice a její pozdější metamorfózy.  více

Program s názvem Britten & Šostakovič nabídl nejen setkání s dvěma pilíři hudby 20. století, ale také dvě světové premiéry současných českých skladatelů – Štěpána Filípka a Sáry Medkové. Program tak přirozeně propojil minulost a současnost, tradici a experiment, přičemž na pódiu se potkali dva interpreti, kteří jsou zároveň skladateli a dlouhodobými komorními partnery.  více

Nejčtenější

Kritika

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více