V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

V brněnském muzikálu Matilda vítězí děti

Městské divadlo Brno vyrukovalo s českou premiérou muzikálu Matilda podle slavné, stejnojmenné knihy Roalda Dahla, jednoho z nejprodávanějších autorů světa. Rodinné představení v režii Petra Gazdíka v hledišti aspiruje na podívanou pro všechny věkové kategorie. Na jevišti však v této náročné produkci vítězí děti v čele s představitelkou hlavní role Maruškou Juráčkovou, jejíž výkon budí nejen co do kvantity textu, kvality zpěvu a zvládání pohybu respekt. Pro spravedlnost: dětské role jsou však třikrát alternovány a jejich představitelé prošli stejnou přípravou.

Děti v brněnské muzikálové Matildě nefungují jako neodolatelné lepidlo na city diváků či jako automatické lapače emocí bezbranných přihlížejících. Company školáků je tady opravdu rovnoměrným a legitimním pendatem hrajících dospěláků. A v této proporčnosti a balanci velkých s malými vidím jedno z největších kouzel tříhodinového titulu, v němž se čaruje i jinými prostředky. Bez takto šikovných dětí by Matilda v Brně byla oním pocukrovaným divadlem, v němž jsou malí jen líbeznou vatičkou či sladkým doplňkem šou, v níž se o nich hraje. Byla by produkcí, v níž špunti na jeviště neodolatelně dohopkají, ale do toho seriózního divadla velkých vlastně nemají co mluvit, jsou jen přívěškem, jehož roztomilostí lze maskovat či vykrýt ďoury v libretu i režii. Gazdíkova inscenace dětské herce v organizaci divadelního dění obdivuhodně emancipuje, sází na jejich přirozenou energii a nenutí je k rozkošnému, ale umělému pitvoření se. Dlužno zdůraznit, že už Dahlův příběh a scénář Dennise Kellyho je ale sentimentu prostý, umí však vyvolat silné emoce a nesvádí k citovému vyděračství.

Před hledištěm se odvíjí příběh Matildy, která je navzdory problematickému rodinnému zázemí nadmíru talentovaná a inteligentní. Navíc má neobvyklý magický dar telekineze. Umí vyvolat pohyb předmětu silou myšlenky. A holčička se zvláštními schopnostmi se rozhodne postavit všem, kdo jí dělají ze života peklo – hlavně kruté ředitelce Trunchbullové a bezcitným rodičům. Populární bylo také zfilmování této nápadité story, mluvím o snímku z devadesátých let. V poslední době si opět získala diváky muzikálová adaptace natočená pro streamovací platformu Netflix. V Brně se Matilda nyní odehrává ve středoevropské divadelní premiéře.

matilda_foto_archiv_MdB_02

Divadelníci dobře vědí, že se do výsledného tvaru vyplatí investice různého druhu. Než zhodnotím vizuál a vlastní provedení kusu, připomenu na tomto místě velký konkurz, v němž inscenátoři ze tří stovek dětí vybrali sedmadvacet na devět rolí, přičemž každá má tři alternace. Děti pak ještě absolvovaly desetiměsíční školičku s herci, kteří si pro ně připravili výuku tance, zpěvu a herectví. A na výsledku je to setsakramentsky (děti a útlocitné ženy tento slovník prominou) znát. Synergie mezi oběma věkovými póly účinkujících tady prostě funguje.

Gazdík na jevišti podtrhuje stejná témata jako v knize: i když se narodíte do špatné a nefunkční rodiny, je potřeba překážkám čelit, čtení a vzdělání je funkční obranou proti hlouposti či zlobě okolí, krutost přemůže laskavost a soucit, dětská upřímnost, přímost, opravdovost či úsilí zde vyhrává nad zlobou a omezeností dospělých.

Samozřejmě je brněnská inscenace také očekávaná výpravná šou, která ale není didaktická, i když chce zejména bavit a oslnit. Slouží k tomu barevná scéna Petra Hlouška, který jeviště obklopil labyrintem obrovské knihovny s mnoha regály a okny. A podobně jak jsou v Matyldině příběhu mnohé věci a lidé nakřivo, ani tady nenajdete jediný pravý úhel. Výprava se po obvodu hrací plochy jakoby potácí, uprostřed je dost místa pro efektní sborová čísla a choreografie. Právě ty dětské secvičila Carli Rebecca Jefferson nadobyčejně efektně a účinně, hromadná vystoupení školáků jsou velkou devizou inscenace. K ní lze připočítat také opravdu svižné a šlapající, živé hudební nastudování, v němž třeba dlouhé a náročné pěvecké číslo Matildy vzbudí obdiv u malých a respekt u velkých diváků. Hudebníci tentokrát sedí v zakrytém orchestřišti, muzika se pod taktovkou Dana Kalouska valí v přesných tempech a interpreti ji publiku postupují bez zádrhele. Kostýmy Elišky Lupačové Ondráčkové vycházejí z britských školních uniforem, u dospělých v hyperbole podtrhují jejich charaktery. Matildina povrchní a ordinérní matka je křiklavě, vyzývavě oblečena jako od kolotočů podobně jako její podvodnický táta s čírem Elvise. Jevišti dominuje despotická učitelka Trunchbullová s přezvětšeným poprsím a siluetou osvalené mužatky, tato někdejší sportovkyně v hodu kladivem nese na hrudi olympijské kruhy, ale ušlechtilé ideály tohoto klání jsou jí vzdálené: Děti jsou podle ní zkrátka bezcenní červi!

matilda_foto_archiv_MdB_01

Jak už bylo řečeno, malí jsou tady rovnocennými partnery velkých. Marie Juráčková jako Matilda nabízí skutečně autentickou, herecky přesvědčivou podobu neohroženého děvčátka, které se nezalekne zloby či nepřejícnosti v rodině i škole. Zlou babu Trunchbullovou podle původního castu i zde hraje chlap. Milanu Němcovi tato despotická mrcha vychází na výbornou podobně jako medově příjemná Slečna Honeyová v podání Kristýny Daňhelové. Povrchností prorostlá matka Ivany Vaňkové nebo Jiří Ressler v roli jejího chotě jsou předpisoví rodiče na odstřel. Gazdík si se svými aktéry neodpustí pár povinných, předepsaných kouzel (roztočení žákyně za copy a odhození do prostoru, telekinetické posunování kelímku po stole), ale brněnská Matilda je zejména holdem divadlu a dětem v něm. Inscenace v místy i trochu rozjíveném slovníku (šulek, podvozek, nádobíčko, matka jako blbka) vyvažuje sdělení, zábavnost i neodolatelnost malých herců. Je příjemným kratochvilným povyražením stejně jako ukázkou fortelné, promyšlené a řemeslně cizelované muzikálové produkce a práce s herci ze školních lavic.

matilda_foto_archiv_MdB_03

Městské divadlo Brno

Dennis Kelly – Tim Minchin

MATILDA

muzikál podle knihy Roalda Dahla

Překlad a režie: Petr Gazdík

Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Ema Mikešková

Scéna: Petr Hloušek

Kostýmy: Eliška Lupačová Ondráčková

Choreografie: Carli Rebecca Jefferson

Sbormistr – dospělí: Dan Kalousek, Karel Škarka

Sbormistr – děti: Jana Suchomelová

Trikové efekty: Jan Vaidiš

Jazyková spolupráce: Kateřina Vižďová

Produkce: Zdeněk Helbich

Dramaturgie: Klára Latzková

Psáno z první premiéry 21. ledna 2023

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce