Brněnský Regiontour, Mezinárodní veletrh turistických možností v regionech, oslavil letos v lednu čtvrtstoletí své existence. Portál Brno – město hudby hodnotí, jakou roli hrála v prezentacích jednotlivých regionů hudba.
Svého o rok staršího partnera GO neboli Mezinárodní veletrh průmyslu cestovního ruchu přerostl Regiontour už před více než deseti lety. Tehdy také zájem vystavovatelů kulminoval. Každý z nově ustavených krajů se chtěl představit a předvést co nejpestřeji své možnosti a nabídku rekreačních a turistických možností a cílů pro tuzemské i zahraniční zájemce. Vzrůstající cena výstavního prostoru a konkurence v podobě únorového pražského veletrhu Holiday World však vedla k postupnému uskromňování. Dříve okázalé instalace postupně střídaly menší a menší stánky a pultíky. Letos některé kraje – kupříkladu Liberecký, Ústecký, Pardubický, Moravskoslezský a Vysočina – buď chybějí úplně, nebo se jen podílejí s pořadatelským jihomoravským krajem na společných projektech – jedním z nich je Mapa zážitků. Pestrý výběr propagačních předmětů je častěji ke koupi než volně k rozebrání a také doprovodný program doznal významných úsporných opatření. Přesto hudba na veletrhu k vidění a slyšení stále je – a není jí málo. Bohužel ta v živém provedení víceméně jen pro vyvolené.
Hudební formace jako součást prezentace kraje, města či firmy
První den je otevřeno pouze pro novináře a odbornou veřejnost (a jak to nejen okem hudebního publicisty vypadá, hlavně pro politiky a jejich suity). Celou řadu větších i menších expozic doprovází hudební produkce – často víc hlučná než hudebně hodnotná. Nejokázalejší byla prezentace Jihočeského kraje: bezkonkurenčně nejhlasitější skupina hráčů na bubny a píšťalky doprovázela taneční trojici – skvělého Afroameričana a dvě dekorativní statistky bubnující paličkami i nohama v rytmu karnevalu v Riu. To vše k podpoře Olympijského parku na Lipně, jehož náznak tvořil hlavní atrakci jihočeského stánku. Bubeníci ve čtvrtek obcházeli celý areál pavilonu každou půlhodinu, spolehlivě (zejména díky tanečnicím) poutali pozornost – a spolehlivě a bezohledně rušili „konkurenci“ od všech ostatních expozic.
Nejvíc na to doplatil parádní Dechový orchestr města Hradce Králové stylově otevírající krajskou expozici ke 150. výročí bitvy u Hradce Králové (v dalších dnech už ke slyšení nebyl). Podobně se prezentovala královská družina provázená pištcem při otevírání expozice Středočeského kraje věnované 700. výročí narození krále Karla IV. Některé hudební sestavy patří naopak po léta k veletržnímu koloritu, jako figurka Švejka snesitelně pozpěvujícího známé vojenské písně v doprovodu malé dechovky, nebo s harmonikářkami. Pochopitelně nemohly chybět cimbálové muziky.
V expozici jinak poměrně sterilní Jižní Moravy koncertovala stále známější Musica Folklorica s primášem Mirkem Kolaciou s kořeny na Horňácku (přičemž jejich domovský region se na stánku neprezentoval ani plakátkem zvoucím na Horňácké slavnosti), u Valašska cimbálová muzika Kordulka, u stánku Synotu osvětimanská Cimbálová muzika Jožky Marečka. Při pauzách u domovské expozice se kapely občas různě prolínaly a dobře bavily přihlížející.
V pátek a o víkendu, kdy byl veletrh otevřen veřejnosti, se už žádná velká hudební produkce nekonala, přesto se v rámci expozice Jižní Moravy představila pozoruhodná a žánrově mnohobarevná mladá hudební formace Midnight Coffee Session s primášem Honzou Bradáčem (brněnským loutkohercem, žákem Stano Palúcha na hudebních dílnách) a cimbalistou Michalem Grombiříkem, hodonínským rodákem a jedním z velkých talentů nejen folklórní muziky. Stejně tak se vesele zpívalo a hrálo u stánku Trampského muzea.
Hudební tělesa, akce a festivaly v expozicích krajů
Tady se zdá, že se úspory projevily nejvýrazněji: dříve tradiční samostatný stánek Folklorního sdružení prezentující české i moravské kulturní festivaly, produkci hudebních i knižních vydavatelství prezentujících folklor i stejnojmenný časopis patří minulosti. V rámci expozice jihomoravského kraje se obvykle prezentoval i Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici, dnes je potřeba dlouze se pídit alespoň po jeho tištěném programu (nabízel ho jediný pultík). Lidovou hudební produkci a místní festivaly naopak hojně prezentovaly letáky na pultech Uherskohradišťska, Uherskobrodska i Strání. Jižní Morava tedy poměrně slušně obstála, s Brnem už to bylo horší. Problematický a hojně kritizovaný web GOtoBRNO zabral sice celou jednu stranu stánku, ale samostatný pultík věnovaný pouze brněnským hudebním scénám, divadlům a festivalům v nabídce chyběl. Právě zde by se Brno přitom opravdu mělo čím chlubit. Vlajkové festivaly města, tedy Janáček Brno, Moravský podzim a JazzFestBrno, nebyly prezentovány ani propagačními materiály, ani programovou upoutávkou. Programová brožura Concentu Moraviae ležela nenápadně, bez upozornění na tradičně skvostný program i krásné koncertní lokace na pultících Brna i Jižní Moravy. Tradiční festival by si určitě zasloužil okázalejší prezentaci především od krajů.
Jako zjevení zapůsobil malý, ale vše potřebné k prezentaci nabízející stánek Filharmonie Brno. Kultivovaná, usměvavá a především informovaná hosteska nabízela kolemjdoucím kvalitní katalog i programovou brožuru, ale především nápaditý propagační tah: veletržní slevu 1+1 (tedy možnost získat zdarma druhou vstupenku při koupi lístku na kterýkoliv koncert letošní sezóny FB v předprodeji do konce ledna). Další suvenýry a propagační předměty byly ke koupi za symbolickou cenu. Návštěvníci si mohli na stánku vyzkoušet smysl pro rytmus pomocí trianglu, rumba koulí nebo tamburíny.
Nejen festivaly, ale ani velkými hudebními tělesy se jinak města ani kraje příliš nechlubí. Na stánku Českých Budějovic mi nabídli solidní vícestránkovou brožuru přehledně mapující koncertní sezónu Jihočeské filharmonie, ale to byla výjimka. Jinde jsem se marně dotazovala na materiály o Janáčkově filharmonii Ostrava, Pardubické komorní filharmonii, zlínské Filharmonii Bohuslava Martinů – kde nic, tu nic. Dokonce ani v okázalém a rozlehlém stánku Maďarska nebylo k nalezení nic o Budapešťské filharmonii, maďarské národní pýše. Stejně tak na stánku Vídně ani letáček o v českých zemích tak populárních Vídeňských filharmonicích či dokonce o vídeňských operních domech.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..