Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Velikonoční rozjímání pro orchestr, sbor a brněnskou katedrálu

Třetí koncert 29. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby s tématem Tělo / Vtělení / Oslavení rozezněly 12. dubna skladby Antona Brucknera, Knuta Nystedta, Vytautase Barkauskase a Toivo Tuleva v brněnské katedrále svatých Petra a Pavla. Večer s názvem Rozjímání pro orchestr představil posluchačům tři odlišné hudební polohy – ryze instrumentální, vokální a jejich kombinaci. Kromě orchestru Filharmonie Brno s šéfdirigentem Dennisem Russellem Daviesem vystoupil také sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kollera. Sólových partů v nově nastudované a po třech letech festivalem znovu uvedené kantátě So Shall He Descend Toivo Tuleva se chopili sopranistka Claudia Goebl, altistka Johanna Krokovay, tenorista Jan Petryka a barytonista Wolfgang Resch. Malý sbor obsadily Lucie Netušilová Karafiátová, Jana Vondrů a Pavla Radostová. Kvůli nemoci museli být zastoupeni původně ohlášení sólisté Martina Fender (soprán) a Klemens Sander (baryton). Změny zaznamenal také program, ze kterého byly vynechány původně plánované sborové skladby Antona Brucknera (In jener letzten der Nächte) a Josefa Gabriela Rheinbergera (Sanctus z Cantus Misae Es dur).

Koncert zahájila brněnská filharmonie Adagiem ze Smyčcového kvintetu F dur Antona Brucknera v transkripci pro smyčcový orchestr Stanisława Skrowaczewského. Většina posluchačů si pravděpodobně spojí Brucknerovo jméno spíše se symfonickou tvorbou. Třetí věta jeho smyčcového kvintetu patří plným právem mezi autorova vrcholná díla. Jeho Adagio – hloubavé, pokorně plynoucí, teskné, a přesto plné naděje – se stalo ideálním zahájením koncertu, jehož hlavním tématem bylo duchovní i hudební rozjímaní. Akustické podmínky petrovské katedrály nemají mnohdy pochopení pro výrazně polyfonické a rytmicky členité skladby, jejichž hudební účinek stojí a padá na čitelnosti jednotlivých hlasů. Naopak u děl s pravidelným a pozvolným pulzem dokáže akustika chrámu ještě více umocnit jejich celistvost. Melodicky široké, tempově umírněné a rozjímavé Adagio bylo z tohoto hlediska ideální volbou nejen tematicky, ale především akusticky. Ostatně šéfdirigent Davies měl evidentně akustické možnosti sálu na paměti a dle nich také rozlišoval dynamické odstíny, přičemž důkladně naslouchal ozvěně sálu a veškerým crescendům a decrescendům dal dostatek času na to, aby projevily svůj hudební účinek. Adagio bylo ideální volbou nejen z hlediska rytmu a tempa, ale také obsazení. Jednotlivé hlasy smyčcové sekce zabalil dlouhý dozvuk chrámové lodi do sametového hávu, který spojil všechny nástroje do stejnorodé (v tom nejlepším slova smyslu) masy.

Přestože smyčcový orchestr vystřídali zpěváci z Hard-Chor Linz pod vedením Alexandera Kollera, skladbám Antona Brucknera konec nebyl. Hned dalším dílem na programu byla totiž jeho Locus iste. Členové sboru se postavili po stranách chrámové lodi, takže dojem z delikátního a dynamicky vybroušeného hudebního nastudování byl navíc umocněn i prostorovým zážitkem. Zatímco u Locus iste byly jednotlivé hlasy v rámci obou stran promíchány, v následujícím Miserere Knuta Nystedta byla jedna strana obsazena altem, druhá tenorem a v zádech posluchačů stanul bok po boku soprán s basem. Enormně působivé byly kaskádové nástupy jednotlivých hlasů, které byly navíc znásobeny dechberoucí kontrolou zpěváků nad dynamikou. Také v těch nejtišších okamžicích zůstávali intonačně přesní a výrazově jednotní. Na zbývající dvojici sborových děl – Brucknerovo Christus factus est a Stabat Mater Vytautase Barkauskase – se i zpěváci z bočních stran chrámové lodi přesunuli přímo za návštěvníky. Právě Stabat Mater se dle mého stalo ukázkou nejen pěveckého mistrovství sboru, ale také kvality samotného nastudování. Výrazová kontrola byla u náhlých dynamických skoků neochvějná; řezavé, stále stoupající glissando bylo z hlediska dynamiky i výšky bezmála matematicky přesné. Opakované zvolání Stabat Mater! evokovalo rozvášněný a slepě rozzuřený dav… byl to pravděpodobně zásah vyšších sil, že nevypnutý telefon zazvonil do ticha až poté, co dozněly poslední napnuté tóny Barkauskasova Stabat Mater.

Úterní Rozjímání pro orchestr ukončila kantáta So Shall He Descend (Tak sestoupí) estonského autora Toivo Tuleva, kterou pro Velikonoční festival duchovní hudby zkomponoval roku 2019. Téhož roku zazněla – stejně jako dnes – v katedrále sv. Petra a Pavla za přítomnosti samotného skladatele. So Shall He Descend exponuje hned na samém počátku řadu půvabných barevných kombinací: tesknou a mysteriózní melodii flétny, nápadité perkuse, vyhrocené plochy smyčců. Poměrně záhy se stává skladba statickou a postrádá výraznější vnitřní pohyb. Kdyby bylo dílo poloviční, byl by jeho hudební a emoční účinek (a to jak ve vyhrocených, tak i v těch smířlivých částech) mnohem vyšší. Kantátě zkrátka schází vnitřní kinetika, která by dala do kontextu mnohdy dlouhé a zbytečně stagnující hudební plochy. Tento dojem nezachrání ani kvalitní sólové obsazení v podobě Claudea Goebl, Johanny Krokovay, Jana Petryky a Wolfganga Resche. Většině sólových výstupů schází výraznější hudební vývoj, což pocit „nikam směřující neměnnosti“ pouze akcentuje. Nastudování bylo nicméně povedené, a to nejen z hlediska sólových zpěváků, ale také orchestrálních hráčů, malého sboru i sboru Hard-Chor Linz. Davies dával bedlivý pozor, aby vynikly obzvláště ty pestré a nápadité nástrojové kombinace. Zůstává však s podivem, že byla kantáta takto brzy po svém nedávném provedení v rámci festivalu opět nastudována. Již první uvedení totiž vzbudilo rozporuplné reakce, a přestože tentokrát byla kvalita interpretace mnohonásobě větší, odhalila nedostatky, které jsou inherentní součástí díla.

Třetí koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby přinesl do katedrály sv. Petra a Pavla zatím nejpestřejší program 29. ročníku, a to nejen z hlediska obsazení, ale také kompozičních stylů. Vedle sebe stanula hudba pro smyčcový orchestr, sbor i nástrojově bohatá orchestrální kantáta, kromě toho však zazněly různé úhly pohledů na to, jak má vypadat upřímné duchovní hudební rozjímání. Naštěstí neexistuje žádná „jediná správná“ cesta.

ANTON BRUCKNER / arr. Stanisław Skrowaczewski: Adagio ze Smyčcového kvintetu F dur

ANTON BRUCKNER: Locus iste pro sbor a cappella

KNUT NYSTEDT: Miserere pro sbor a cappella

ANTON BRUCKNER: Christus factus est pro sbor a cappella

VYTAUTAS BARKNAUSKAS: Stabat Mater pro sbor a cappella

TOIVO TULEV: So Shall He Descend (Tak sestoupí) pro sóla, sbor a orchestr, objednávka festivalu z roku 2019

Claudia Goebl soprán

Johanna Krokovay alt

Jan Petryka tenor

Wolfgang Resch baryton

coro piccolo: Lucie Netušilová, Jana Vondrů, Pavla Radostová

Hard-Chor Linz

sbormistr Alexander Koller

Filharmonie Brno

dirigent Dennis Russell Davies

Katedrála sv. Petra a Pavla

12. dubna 2022, 19:00

Foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Nejčtenější

Kritika

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více