Voda, láska a Poslední pólo v lázních

1. říjen 2018, 16:35
Voda, láska a Poslední pólo v lázních

Prostory brněnských lázní na Rašínově ulici naplnil v neděli večer nový projekt uměleckého spolku Hausopera, kladoucího si za cíl přinést nové a kvalitní kulturní produkce do míst denního provozu, která jinak s hudbou, potažmo přímo s operou, nemají mnoho společného. První vlaštovkou je krátká opera Poslední pólo skladatele - dirigenta Marka Ivanoviće a libretisty - operního pěvce Josefa Škarky pojednávající o dvou přátelích, zamlčené lásce a černém svědomí. Dílo režíroval Petr Hašek, scénografii navrhl Ján Tereba a o světelný design se postarali Pavla Beranová, Michal Hór a Zuzana Bottová. Hlavní postavy ztvárnili Tomáš Krejčí, Aleš Procházka a Andrea Široká. Na akordeon hrála Žaneta Vítová, na vibrafon a bicí pak Kristýna Švihálková. Přednášela Lenka Sedláčková.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_02

Kulturní události site specific se v současné době objevují jako v jiných letech houby po dešti. Že se nemusí vždy jednat o pokorná vypořádávání se s komunistickou minulostí, dokazuje projekt spolku Hausopera. Příběh Josefa Škarky o dvou přátelích, kteří si zajdou jen tak zaplavat, popovídat a zahrát si vodní pólo, je zpodobněním civilního života bez přidaných operních příkras. Jadrný jazyk i témata hovoru fungují v jinak nezvyklém prostoru domácky a rozhodně přirozeněji než kdekoliv jinde, což ostatně sami tvůrci zamýšleli. Plavecký bazén tak skutečně ožívá v novém světle, a přesto si ponechává uvěřitelnost tematického zasazení. Zatímco se příběh rozvíjí, přibývá pochopitelně i divadelních prvků, které následně mění realistickou rozpravu dvou plavců v jedinečný kulturní zážitek, který výtečně využívá prostory sálu. Velkou zásluhu na výsledném dojmu má světelný design Pavly Beranové, Michala Hóra a Zuzany Bottové – všemožné zářivky osvětlující bazén, drobné bodové svítilny připevněné na prstech akvabel nebo disko koule vrhající odlesky podobné hvězdám – to vše vykouzlilo z jinak tradičního plaveckého prostoru tajuplné až mysteriózní místo. Nebylo by tomu však bez režijního pojetí Petra Haška, které s těmito prvky citlivě pracovalo a dokázalo je dávkovat tak, aby maximálně využilo jejich uměleckou hodnotu. Z hlediska choreografie byly pochopitelně nejpestřejší akvabely pod vedením brněnské reprezentantky v synchronizovaném plavání Alžběty Dufkové, které doprovázely akci na „jevišti“ a které dodávaly výslednému vyznění magický nádech. Jelikož jsme v našich končinách zvyklí převážně na klasický balet, představovaly vodní kreace dívek nový, avšak vzhledem k prostorám zcela přirozený prvek.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_01

Ačkoliv všechny výše zmíněné aspekty jsou u hudebně dramatického díla důležité, tím nejvýše postaveným je pochopitelně hudba. Pro operu Poslední pólo ji složil Marko Ivanović, jenž je známý posluchačům a divákům především jako všestranný dirigent. Vlhké prostory bazénu hudebním nástrojům příliš nesvědčí, Ivanović proto zvolil kombinaci pouhých dvou nástrojů, které jednak drží ladění i v těchto nepříznivých podmínkách, jednak tvoří výtečnou zvukovou jednotu a přitom nabízejí široké barevné vyjádření. Vibrafon a akordeon okořenil Ivanović ještě bicími a navíc zakomponoval například ťukání na zábradlí bazénu.

posledni_polo_foto_marek_olbrzymek_03

Pěvci Tomáš Krejčí a Aleš Procházka se ujali svých rolí se ctí, dobře intonovali a snažili se občas rušivé šplouchání přezpívat s co možná nejlepší deklamací textu. Andrea Široká v roli Anežky, ženy, která se nedobrovolně stala příčinou sporu dvou přátel, se prezentovala mohutnějším hlasovým projevem s výrazným zdobením jednotlivých tónů, přesto některé jemné nuance ve víření vody zanikaly. Na druhou stranu trestat operu Vodní pólo za to, že není vše perfektně slyšet a akustika není dokonalá, by bylo nejen krátkozraké, ale především zcela nespravedlivé. S nějakým zásadním akustickým požitkem se totiž počítat opravdu nedalo a nevěřím, že by to u takto koncipované opery mohlo komukoliv vadit.

Poslední pólo představuje jednohubku, kterou by si milovníci nezvyklých uměleckých projektů neměli nechat v žádném případě ujít. Kreativní využití prostoru, povedená režie ruku v ruce s pozoruhodným světelným designem, barevná a křehká hudba – to vše spojeno uvěřitelným příběhem ze života dvou přátel, kteří si jen tak zašli zahrát vodní pólo a popovídat si. Site specific v tom nejlepším slova smyslu!

Hudba: Marko Ivanović
Libreto: Josef Škarka
Režie: Petr Hašek
Scénografie: Ján Tereba
Lightdesign: Pavla Beranová, Michal Hór, Zuzana Bottová
Anežka: Andrea Široká
Jožan, sadař: Tomáš Krejčí
Fanda, dlaždič: Aleš Procházka
Vibrafon a bicí: Kristýna Švihálková
Akordeon: Žaneta Vítová
Přednášející: Lenka Sedláčková

Foto Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Nejčtenější

Kritika

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více