Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekera.
V úvodu vystoupil před publikum ředitel Národního divadla Brno i festivalu Martin Glaser. Přivítal hosty a připomněl, že deset ročníků festivalu znamená dvacet let intenzivní práce v péči o Janáčkův odkaz a krátce rekapituloval předchozí ročníky. Poté zmínil, že na festivalu zazní skladatelovo kompletní operní dílo. V závěru své řeči poděkoval všem kolegům, zřizovateli festivalu, partnerům a sponzorům. Jmenovitě vyjádřil dík končícímu ministrovi kultury Martinovi Baxovi.
Samotný program zahájily Humoresky Jeana Sibelia (1865–1957) ve verzi pro housle a klavír. Tento čtyřdílný cyklus vznikl v letech 1916–1917, tedy v době první světové války, ovšem chmury a starosti tohoto obodbí jako by v něm zaznívaly pouze z dálky. Sám skladatel k nim poznamenal, že vyjadřují „úzkost existence občasně osvětlenou sluncem“. Už během tohoto úvodního kusu duo ukázalo perfektní sehranost, aniž by mezi Josefem Špačkem a Miroslavem Sekerou probíhala výraznější komunikace. Vnitřní propojení obou interpretů bylo znatelné zejména během drobných tempových či dynamických nuancí, pomocí kterých si duo nádherně pohrávalo s frázováním. V Sibeliových Humoreskách byly hlavní hvězdou housle – Josef Špaček si musel poradit
s technicky náročnými arpeggii, běhy, dvoj či trojhmaty a v melodii se objevovaly delší pasáže flažoletů, které byly ve Špačkově podání nádherně znělé a dokonale čisté. Miroslav Sekera ukázal, že se umí skvěle podřídit sólistovi, který zde měl hlavní slovo a výkon tak byl také zvukově perfektně vyvážený.
V době první světové války vznikla taktéž Sonáta pro housle a klavír Leoše Janáčka (1854–1928), která v programu následovala. Janáček původně zkomponoval pouze úvodní Baladu a až později dopsal další věty. V Sonátě už byly role nástrojů vyrovnanější a náročné pasáže se výrazněji objevovaly také v klavírním partu. Ani Miroslava Sekeru ovšem technické záludnosti nezaskočily a všechny postupy byly zahrány přesně. Klavír pod jeho prsty jemně zvonil či expresivně duněl – přesně tak, jak kompozice v danou chvíli vyžadovala. Taktéž Josef Špaček v druhém čísle večera předvedl suverénní výkon bez jakýchkoliv intonačních nečistot či rytmických zaváhání. V Sonátě nastalo několik momentů, kdy se role vyměnily a houslista se intenzitou svého hraní podřídil svému kolegovi, aby mohla vyniknout hudebně nejdůležitější linka. I zde je potřeba zmínit téměř neuvěřitelnou souhru obou muzikantů, jelikož veškerá acceleranda či ritardanda byla dokonale sehraná, aniž by se na sebe hudebníci podívali. V závěru první poloviny zazněly Rumunské tance z pera Bély Bartóka (1881–1945), které se inspirovaly v lidové hudbě hornaté Transylvánie. Pro housle a klavír tento cyklus šesti klavírních miniatur upravil Bartókův přítel Zoltán Székely. Ani zde nedošlo k sebemenšímu zaváhání v souhře a v hudebním projevu obou hudebníků byla přítomna výrazná lehkost, která podtrhla taneční nádech cyklu. Vyzdvihnout je potřeba mimo jiné opět dokonale čistě znějící houslové flažolety – i ty umělé – na kterých byla vystavěna melodie celé třetí části.
Po přestávce na pódium přišli dramaturgové operní i koncertní řady festivalu Janáček Brno. Jako první se ujala slova Patricie Částková, která nejprve připomněla jubileum festivalu a poté také jeho ústřední téma: Kořeny. Poté krátce představila nejzajímavější inscenace, orchestry a sólisty. Ačkoliv většina inscenací bude „domácích“ na jejich provedení se budou podílet například dirigenti Jakub Hrůša, Tomáš Netopil či Tomáš Hanus, z orchestrů pak ORF Radio-Symphonieorchester Wien, Bamberští symfonikové a další. Nebudou ale chybět ani dirigenti či orchestr opery NdB. Dramaturg orchestrální řady Jiří Zahrádka poté přiblížil ony Janáčkovy kořeny – zejména duchovní a lidovou hudbu, kterým budou z velké části koncerty věnovány. Zmínil několik nejzajímavějších děl a skladatelů a následně i orchestrů, sólistů a dirigentů.
Hudební část druhé poloviny započal klavírní cyklus V mlhách Leoše Janáčka, ve kterém se sólově představil Miroslav Sekera. Zde mohl naplno prezentovat svůj technický um, stejně jako silný muzikální cit. Všechny běhy byly do posledního tónu vyhrané a v Sekerově podání výborně vynikly rozdíly mezi jemnými piany a expresivními forte pasážemi. Při poslední skladbě večera Miroslava Sekeru opět doplnil houslista Josef Špaček a společně provedli Sonatinu pro housle a klavír G dur Antonína Dvořáka (1841–1904). Toto dílo mělo být dárkem pro Dvořákovy děti Otilku a Antonína, díky čemuž je dílo relativně jednoduché. Interpretům se i tak podařilo z díla dostat maximum, také zde platila veškerá pozitiva zmíněná dříve. Publikum vynikající výkony celého večera ocenilo dlouhým potleskem a duo postupně zahrálo ještě tři přídavky. Nejprve Dvořákovu Humoresku Ges dur, poté Loučení a Stálosť z Janáčkovy Moravské lidové poezie v písních a na úplný závěr zazněla úprava koledy Tichá noc od Alfreda Schnittkeho (1934–1998), což Josef Špaček okomentoval tak, že máme období dušiček, ale už se také pomalu blíží Vánoce. A Schnittkeho aranž této písně je opravdu trochu halloweenská.
Ochutnávkovému koncertu pomalu se blížícího festivalu Janáček Brno není hudebně absolutně co vytknout. Provedení všech skladeb bylo na výborné úrovni ve všech svých aspektech – hluboký dynamický projev, přesná intonace i výtečná technika obou muzikantů – a jejich souhra byla naprosto dokonalá. Z během večera představeného programu nadcházejícího festivalu je jasné, že se máme opravdu na co těšit. Nezbývá než věřit, že koncerty i operní představení svojí kvalitou na páteční večer navážou.
Josef Špaček – housle
Miroslav Sekera – klavír
Jean Sibelius: Humoresky op. 89
Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavír, JW VII/ 7
Béla Bartók: Rumunské tance pro housle a klavír, Sz. 56 (arr. Z. Székely)
Leoš Janáček: V mlhách, JW VIII/22
Antonín Dvořák: Sonatina pro housle a klavír G dur, op. 100, B183
pátek 31. října v 19 hodin, Mahenovo divadlo
Zatím nebyl přidán žádný komentář..