Závěrečný koncert cyklu Barbara Maria Willi uvádí.. aneb Když housle hrají prim

17. prosinec 2023, 13:00
Závěrečný koncert cyklu Barbara Maria Willi uvádí.. aneb Když housle hrají prim

Závěrečný večer dvacátého ročníku cyklu koncertů staré hudby, v němž dramaturgyně, cembalistka a děkanka Hudební fakulty JAMU Barbara Maria Willi seznamuje publikum s kouzlem hudební kultury nejen 17. a 18. století, se nesl v duchu houslové virtuozity. Poslední koncert konaný 15. prosince v Konventu Milosrdných bratří tak posluchačům nabídl jedinečné propojení tří houslistů – František Novotný, Jiří Pospíchal, Fedor Rudin – za cembalového doprovodu Barbary Marie Willi, jež se také ujala role moderátora.

Hned na úvod zazněla houslová tria z per Georga Daniela Speera (1636–1707) a Bély Bartóka (1881–1945). Zdánlivě naprosto odlišné kompozice v sobě nesly mnoho paralel, mimo jiné silné ovlivnění obou autorů moravským a hornouherským folklórem. Ten byl znatelný nejen ve dvou Capricciích skladatele 17. století, ale především v Bartókově triu s názvem Tulák. Charakteru staršího slohu samozřejmě napomáhala samotná stylizovaná interpretace, při níž určité barokní manýry v oblasti frázování či smyku houslisté přenesli i na soudobější dílo, čímž hudebně dopomohli ke zvýraznění zmíněných skrytých podobností.

První polovinu koncertu uzavřela Sonáta E dur pro dvoje housle a basso continuo Jiřího Antonína Bendy (1722–1795), ve které se publiku představili sólisté František Novotný a Jiří Pospíchal. Imitační princip ve formě kánonu, jež dominuje první větě Mezzo allegro, skladatel umocňuje v práci s barevností nástrojů, a tedy první housle zasazuje do tóniny E dur, přičemž druhé housle motivy opakují v temnější a níže posazené dominantě. Prosvětlenost snoubící se se slavnostním charakterem úvodní věty střídá tesklivé a zádumčivé Largo plné náhlých disonancí a harmonických zvratů. V závěrečném Allegru Benda využívá tanečního rázu a ponechává dosti prostoru pro houslovou exhibici. Stupnicové pasáže, lomené smyky a opětovná imitace za doprovodu cembala v podání obou houslistů zněly virtuózně. Nešlo si však nevšimnout jistých nesrovnalostí v oblasti techniky – zřetelnosti a souhry, v nichž jistěji působil Jiří Pospíchal.

Pětivětá Sonáta c moll pro housle a obligátní cembalo (BWV 1017) od Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) umožňuje se virtuózně ukázat nejen houslistovi, v tomto případě Františku Novotnému, ale také hráči na cembalo – Barbaře Marii Willi. Cembalo ve skladbě totiž zastává jak funkci doprovodnou, tak i sólistickou, která náleží partu pravé ruky. Kompozičně bohaté dílo je přirozeně vystavěno na principu kontrastu jednotlivých vět. V jejich rámci lze postřehnout základ v kráčivém basu, složitější a členitější rytmice a melodických motivech. Z hlediska nastudování obou umělců výrazně působilo jejich vzájemné hudební cítění, které skrze frázování – agogiku a práci s tempem tvořilo ze sonáty velice plastický tvar. Promyšlenost jednotlivých frází jsme měli možnost spatřit kupříkladu v trylcích, jež dle jejich postavení (úvod, střed či závěr věty) měly pokaždé jiných charakter a intenzitu. Barbara Maria Willi v obligátním partu pravé ruky, který tvořil protihlas k houslím, využila také umění improvizace a zdobnosti projevující se mimo jiné v chromatismech a disonancích. Hra Novotného, stejně jako Marie Willi, na posluchače působila přirozeně a lehce. Vzhledem však k rytmickým složitostem a jisté tempové uvolněnosti se určitá místa neobešla bez rytmického nesouladu a zaváhání. To ale v rámci celku nijak více nenarušovalo výsledný dojem.

Druhou skladbou večera pro sólové housle a basso continuo byla Sonáta F dur op. V, č. 4 italského autora Arcangela Corelliho (1653–1713), kde se pro změnu na postu sólového hráče představil houslista ruského původu dnes působící především ve Vídni Fedor Rudin. Ten publikum zaujal ostrým, průrazným a barevným zvukem unikátního nástroje – houslemi z dílny Stradivari, jež shodou okolností má momentálně zapůjčené. Rudinově hře nic nechybělo – kantabilita melodií, technicky přesné albertiho basy s vynášenou horní melodií, souhra s bassem continuem (cembalistkou B. M. Willi) a bravurně zvládnuté další virtuózní plochy dokazovali umělcovu muzikalitu a preciznost.

Večer uzavřela ikonická skladba kánonového typu, která díky své oblibě a novodobému zacházení s ní dávno překročila hranici škatulky staré (klasické) hudby. Řeč je o Pachelbelově Kánonu D dur, který měl však své místo na koncertě z vícero důvodů. Když pomineme fakt, že se jedná o známou (možno říci zprofanovanou) a dodnes velice oblíbenou kompozici, dílo do dramaturgie koncertu zapadá také svou dobou vzniku, obsazením a kompozičním principem. Ten nabízí možnost uplatnění houslového tria, a v neposlední řadě tvoří pandán k úvodním dvěma capricciím od Georga Daniela Speera, jež užívá stejného kráčejícího basu. Provedení pro troje housle a basso continuo v podání Františka Novotného, Fedora Rudina, Jiřího Pospíchala a Barbary Marie Willi se naprosto oprostilo od nadbytečného patosu a sentimentu. Svižným tempem, kratším úhozem u cembala a stylovostí Kánon připomínal dílo pochodového charakteru, kterému dominovala pečlivá, virtuózní, technicky náročná hra, která však zněla neztrácela svůj nadhled a svěžest. Barbara Maria Willi i zde v rámci bassa continua občasně doplňovala melodickou linii svými improvizacemi, kterými podpořila houslové trio.

Cyklus koncertů Barbara Marie Willi uvádí… pro tento rok skončil. V jeho průběhu měli možnost návštěvníci vyslechnout řadu zajímavých, často ne tolik hraných skladeb a skladatelů v podání českých i zahraničních umělců. Koncerty však také splňovaly rovinu naučnou právě díky osobnosti Barbaře Marii Willi, která svým průvodním slovem divákům vždy osvětlila dramaturgii koncertu, popsala jednotlivá díla či zajímavé osudy autorů a jejich skladeb. Willi také neopomenula nastínit následující dvacátý první ročník cyklu a pozvat tak příznivce staré hudby na další setkání. Ti závěrečný koncert letošního ročníku náležitě ocenili a vytleskali si dva přídavky v podobě tance Gigue a společně zazpívané koledy Narodil se Kristus Pán.

Program:

Georg Daniel Speer – 2 Capriccios pro troje housle ze sbírky Vierfaches Musikalisches Kleeblatt

Béla Bartók – Houslová tria (výběr)

Jiří Antonín Benda – Sonáta E dur pro dvoje housle a basso continuo

Johann Sebastian Bach – Sonáta c moll pro housle a obligátní cembalo BWV 1017

Arcangelo Corelli – Sonáta F dur op. V, č. 4 pro housle a basso continuo

Johann Pachelbel – Kánon D dur pro troje housle a basso continuo

František Novotný, Jiří Pospíchal, Fedor Rudin – housle

Barbara Maria Willi – cembalo

Pátek 15. prosince v 19:00, Sál Milosrdných bratří

Foto Majda Slámová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.  více

Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.  více

V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.  více

Brno jako člen sítě UNESCO Creative Cities Network v oblasti hudby dlouhodobě rozvíjí mezinárodní spolupráci s dalšími kreativními městy. Jedním z nich je i polská Bydhošť, která je stejně jako Brno součástí této prestižní sítě. Právě z tohoto partnerského města do Brna míří kapela Skraj, která vystoupí v rámci koncertního večera Hraničny Disonans.  více

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Příznivci barokní hudby se sešli v pátek 10. dubna v kostele svatých Janů, aby si vyslechli předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Zazněly Slavnostní nešpory od Giovanniho Antonia Rigattiho (1613-1648) v podání vokálně-instrumentálního souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíkavíce

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Jeden z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně letošního roku nabídl mimořádně silný zážitek. V prostorách nového kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné zazněla skladba Exil gruzínského skladatele Giji Kančeliho – dílo, které se nejen hudebně, ale i duchovně dokonale propojilo s dramaturgickou linií festivalu, a to i díky své textové vrstvě. V ní se prolíná Žalm 23 s moderní poezií Paula Celana a Hanse Sahla.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Nejčtenější

Kritika

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více