Příběhy navrstvené na sebe, pohled do historie gramofonových desek i průřez brněnskou alternativou. To všechno v sobě skrývá album Zpívající břidlice, které jako dramaturg sestavil Martin Kyšperský.
Lumír Moučka je dokumentarista, projektant a především odborník na historii dobývání břidlice. Tuto svou celoživotní vášeň dokázal zúročit v Muzeu břidlice➚ v Budišově nad Budišovkou nebo v rozsáhlém projektu Krajina břidlice➚. V neposlední řadě pak o břidlici připravuje dokumentární filmy a právě při práci na jednom z nich, nazvaném Mrtvý kámen, dostal nápad, že by o břidlici mohly vzniknout i písničky. Oslovil nejprve Zdeňka Krále, který k filmu komponoval původní hudbu a který posléze složil i dvě písně na dané téma. Od nich byl už jen zdánlivý krůček k celému albu, na kterém Lumíru Moučkovi coby „hudebnímu supervizorovi“ výrazně pomohl v roli „editora“ projektu Martin Kyšperský. Pánové oslovili několik spřátelených hudebníků – z větší části z brněnské scény – a Martin z písní sestavil kolekci, která je více než pouhou kuriozitou nebo suvenýrem z Muzea břidlice. Album Zpívající břidlice v sobě skrývá silné příběhy – po vzoru břidlice – navrstvené na sebe.
Příběh samotného alba jsme už zčásti nastínili. Důležité však je, že projekt jeho tvůrci dotáhli do posledního detailu. Břidlice byla kdysi důležitou součástí gramofonových desek, předvinylových, šelakových. Pojednává o tom jedna z oněch dvou písní Zdeňka Krále (Stará deska), ale podrobně se to dočtete i v bookletu alba. A protože kompilace Zpívající břidlice je zčásti poctou těmto starým hudebním nosičům, vyšla pouze jako gramodeska (samozřejmě vinylová, k šelaku bychom se dnes vraceli jen stěží). Obal alba pochopitelně evokuje – co jiného než břidlici…
Druhý je příběh břidlice jako takové. „Nejstarší příběhy zapsané v litonech břidlice sahají do dávných prvohor, kdy se na místě dnešního Nízkého Jeseníku začaly usazovat její první částice,“ píše stručně Lumír Moučka na obalu desky a dále zmiňuje počátek dobývání břidlice v polovině 80. století a některé další kroky. Více se však posluchač dozví ze samotných písní, ve kterých se oslovení umělci pokusili pojednat téma ze všech možných úhlů pohledu. Květy hrají píseň o hornících z břidličných dolů (Horníci), Biorchestr zve do Obřího světa obrovských strojů, Petr Váša se Syčáky problematiku pojal encyklopedicky ve stylu svého posledního alba Eldorado (Underground Music), do koncepce se hodila i téměř dvacet let stará nahrávka skupiny Dunaj (Hluboko pod zemí) a Vladimír Václavek doplnil svou instrumentální hudbou sérii terénních zvuků natočených v podzemí v letech 2001–10 (Hluboko v podzemí).
Album však obsahuje i příběhy drobnější, které se vážou k jednotlivým písním. Aniž by to autoři alba zřejmě zamýšleli (a pozor, iniciátor projektu Lumír Moučka je z Moravské Třebové a nikoli z Brna), deska nabízí rychlokurs brněnské alternativní scény. Máme tu vedle sebe Dunaj coby „otce zakladatele“ a Květy jako nejvýraznější současnou kapelu, Ty Syčáky jako aktuální projekt jedné z nejvýraznějších postav brněnské hudby, Biorchestr jako druhou kapelu Aleše Pilgra z Květů i Muchu coby mladou krev (ještě v sestavě s Martinem Kyšperským). Zastoupeni jsou tvůrci, kteří se do Brna přistěhovali z jiných regionů (Roman Dragoun, Zdeněk Král s Marianou Chmelařovou), i Vladimír Václavek, který z jihu Moravy naopak odešel na sever Čech. Členové jednotlivých sestav se prolínají – v tomto ohledu stojí za pozornost „tajemný“ projekt Patti a Mikeška, v němž na první poslech poznáte Báru Kratochvílovou z dua Dva, kterou zde ovšem doplňují opět Martin Kyšperský a manželé Aleš a Jana Pilgrovi, tedy hlavní postavy Květů a Biorchestru. Co píseň, to příběh o setkávání výrazných osobností. A album jako celek je pak příběhem inspirativní brněnské scény jako takové – sestupně od Muchy k Dunaji.
Detaily v některých písních – zvlášť posloucháme-li s cílem tyto detaily hledat – se nám mohou jevit jako bizarní. Ťukající kladívko Romana Dragouna, industriální zvuky v písni Květů nebo až nábožné vzývání břidlice v písni Čekám celej den (Patti a Mikeška) – to vše se může jevit jako účelové, v lepším případě pak parodické. Jenže jakýkoli úšklebek nakonec z tváře mizí, protože pánové Moučka a Kyšperský vybírali nejen dobré, ale především rozmanité hudebníky. I když totiž přijmeme tezi o jakési linii brněnské scény od Dunaje k Muše, neznamená to, že by si jednotlivé kapely byly podobné. Elektronický doprovod písní Zdeňka Krále a funkující Květy, syrová Mucha, hraví Patti a Mikeška nebo fyzické básnictví Petra Váši – to jsou kamínky, díky nimž je výsledná mozaika mnohem pestřejší, než bychom u černé či šedivé břidlice čekali. Zpívající břidlice není samozřejmě první tematická kompilace v dějinách české hudby. Přes jistou bizarnost – či „menšinovost“ – tématu je mnohem zajímavější a nesrovnatelnější hodnotnější než kdysi výběry písní o rybářích nebo o koních. Neživá břidlice se ukázala být spouštěčem velmi živých příběhů.
Zpívající břidlice. Vydalo studio dokumentárního filmu Lumi®. 11 skladeb, celkový čas: 37:10
Zatím nebyl přidán žádný komentář..