Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Ayom: Evropské melodie spojujeme s africkými rytmy

Loni byli hvězdami festivalu Brasil Fest Brno. Letos je přivítá Náměšť nad Oslavou, kde vystoupí 25. července na Folkových prázdninách v rámci večera nazvaného Poezie v každé písni. Mezitím si zahráli například na světovém hudebním veletrhu WOMEX v Portugalsku nebo na vyprodaném jarním festivalu Budapest Ritmo. A především dostali prestižní cenu časopisu Songlines, současného nejuznávanějšího periodika v oblasti world music. Říkají si Ayom a vedle brazilské zpěvačky Jabu Morales je tvoří hudebníci z Angoly, Řecka a Itálie. Na naše otázky odpovídají akordeonista a skladatel Alberto Becucci, kytarista Pedro Bastos João a samozřejmě charismatická zpěvačka a bubenice.

Pocházíte z různých zemí. Kde a jak jste se dali jako Ayom dohromady?

Jabu: Potkali jsme se v Barceloně, kam ostatní muzikanti přijeli hrát. Rozhodli jsme se, že společně něco vytvoříme, a tak se začala postupně formovat skupina Ayom.

Alberto: Nejdůležitější podle mne bylo, že jsme vnímali hudbu podobným způsobem. Všichni rádi spojujeme různé hudební žánry a vytváříme si z nich svůj vlastní styl. Rádi se inspirujeme tradiční hudbou a mistry, kteří ji hráli, ať už to bylo v Brazílii, v Angole, nebo na Kapverdách. Tuto hudbu vnímáme jako „stará slova“, z nichž vytváříme „nový jazyk“.

Přímo z Afriky je sice pouze Pedro, ale africké rytmy jsou ve vašich písních velmi zřetelné. Byl to od začátku záměr?

Alberto: V mnoha afrických kulturách najdete otisky evropského vlivu. Ty byly často spíše negativní, ale v případě hudby je takové vzájemné ovlivňování dvou kultur dobré. I my tedy propojujeme evropskou tradici, postavenou na melodiích, s africkou tradicí rytmu. Je snadné spojit melodie starého kontinentů s energií Afriky. Vedle toho se naše hudba pohybuje na trase od Středozemního moře po Atlantiky a lze říct, že dějiny moře jsou zároveň dějinami hudby. To, že se při plavbách po moři lidé potkávali a vyměňovali si svou kulturu, je pro nás zajímavé. I my cestujeme po stejných trasách jako oni.

Na druhou stranu – právě díky kulturám, z kterých pocházíte –, můžete někdy pracovat s kontrasty a jít umělecky i proti tradici. Děláte to?

Jabu: Nesnažíme se jít prvoplánově proti jednotlivým kulturám, které reprezentujeme. Ale už to, že používáme různé jazyky a neklademe si žádné hranice, může vést k tomu, že jdeme trochu proti tradici. Snažíme se vytvářet hudbu, které každý porozumí. Je to něco jako hudební esperanto.

Zmínili jsme moře, které vnímáte jako důležité pro svou hudbu. Moře v dějinách lidi rozdělovalo i spojovalo. Jak je vnímáte vy?

Alberto: Ano, moře sice může rozdělovat i spojovat, ale v našem případně určitě spojuje. Hudba je cesta a pro nás je každá naše píseň cestou kolem světa. To nás jako kapelu charakterizuje. Máme rádi pohyb a každý den se snažíme dělat něco nového. Moře tedy vnímáme jako něco, co spojuje.

Jabu, podle čeho se rozhodujete, ve kterém jazyce budete kterou píseň zpívat?

Jabu: Většinu písní zpívám v portugalštině, protože to je jazyk, ve kterém dokážu psát texty. Kromě toho však zpíváme také jorubsky, španělsky a ve francouzské kreolštině. Inspiruje nás vždy zvuk každého z těchto jazyků. Jorubsky například zpíváme jednu starou modlitbu. Ale jinak tyto jazyky nevnímám v prvním plánu jako jazyky, ale spíše jako určitou melodii, která nás někam vede, a my jen zvýrazňujeme její vlastnosti.

Zkusme si teď popsat, jak vzniká vaše píseň…

Pedro: To nejde takto jednoduše popsat. Ptáte se příliš racionálně, ale my takto nefungujeme. Když jsme se poprvé potkali a začali jsme spolu hrát, nesnažili jsme se racionalizovat to, co děláme. Prostě jsme se naladili na stejnou frekvenci, podívali jsme se jeden druhému do očí, a věděli jsme, co chceme společně dělat. Bylo to naprosto spontánní a nepotřebovali jsme si sdělovat nějaké myšlenky. Ale dá se říct, že Jabu a Alberto jsou hlavní autoři našich písní. Někdy přijdou s novou skladbou a já jako kytarista mám pocit, že tu píseň už znám. Slyším ji poprvé v životě, ale vyvolává ve mně nějaké vzpomínky.

Alberto: Většinou máme nějaký nápad na melodii a na jejím základě pak všichni vytváříme aranžmá. Společně přemýšlíme o rytmu a dalších prvcích, necháváme se inspirovat… Společně také posloucháme spoustu hudby a navzájem si sdělujeme, co nás zaujalo. Inspirují nás například staré písně z Angoly. A tato společná práce je pro nás všechny velmi zajímavá.

Máte zatím jedno vydané album, ale slavili jste s ním řadu úspěchu. Dostali jste se do žebříčku World Music Charts Europe, byli jste vybráni jako účinkující na WOMEX, což je samo o sobě velká pocta. A dostali jste velmi prestižní cenu časopisu Songlines. Co to všechno pro vás znamená?

Pedro: Je to součást naší cesty. Cestujeme svobodně a nestaráme se o to, kam a kdy dorazíme. Ale když dostaneme nějaké ocenění, je to pro nás potvrzení toho, že naše cesta vede správným směrem. Byli jsme tedy šťastní, že naše první album bylo takto úspěšné.

Alberto: Když si vás všimnou v důležitém časopisu nebo dostanete ocenění od lidí, kteří toho o hudbě tolik vědí, dá vám to sílu a sebedůvěru. Více pak věříte tomu, co děláte. Ocenění, která jsme dostali, tedy nám jako členům kapely pomohla k tomu, abychom si skutečně věřili.

Vaše první album Ayom vzniklo už v roce 2020. Pracujete na dalším?

Alberto: Ano, máme už spoustu nových písní, které bychom rádi někdy nahráli. Je to možná už deset nových skladeb. Byli bychom rádi, kdyby naše nové album znělo trochu jinak než to první…

Jabu: Počkej, na tom jsme se ještě nedomluvili…

Alberto: Ne všichni s tím možná souhlasí… Ale něco bychom přece jen změnit mohli. Můžeme jít ještě víc do hloubky, ale uvidíme…

Ayom/ foto archiv Brasil Fest Brno

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce