Barbara M. Willi: je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti

Barbara M. Willi: je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.

Na začátek se podívejme zpět. Kdo vlastně vymyslel cyklus staré hudby Barbara Maria Willi uvádí – šla jste s nápadem za agenturou, nebo přišla agentura za vámi?
Cyklus vznikl ve spolupráci s Davidem Dittrichem, který přišel s názvem Barbara Maria Willi uvádí. Já jsem se ze začátku bránila, protože mi to přišlo těžko překonatelné, podobně jako když slyším sama sebe v rozhlase nebo vidím v televizi – nemám to ráda. Nakonec mě ale přesvědčil a bylo to dobře. Zjistila jsem, že lidé mají rádi, když vidí konkrétní odpovědnost a můžou si tu tvář s něčím spojit. Takže když jsem ta, která vybírá programy, umělce a celou koncepci, a stojím tam před každým koncertem a mluvím, tak to má určitý styl a vytvářejí se i vztahy. Lidé v abonentním cyklu mají svá místa, znají se mezi sebou, vědí, co je čeká, a přesto jsou tam ještě nějaká umělecká překvapení. Tento mix zvyšuje atraktivitu cyklu.

Když vytváříte dramaturgii cyklu, čím začínáte. Hledáte spíš schopné interprety a vybíráte z jejich repertoáru, nebo máte na mysli hlavně skladatele a potom k nim hledáte vhodné hudebníky?
Je to různé, ty dvě linie se prolínají a je to zdlouhavý proces. Zezačátku, když na programu usilovně pracuji, mě nenapadá vůbec nic. A když to pustím a promítám si, kdo momentálně nabízí zajímavé projekty a jaké období a styl bych tam chtěla mít, tak se to poskládá jako mozaika. A z nějakých třiceti nápadů, které mám, nakonec vykrystalizuje šestice koncertů.

Mohla byste trošku představit letošní interprety – co spojuje třeba meditativní charakter Scholy Gregoriany Pragensis a živelnost flétnistky Anny Fusek, když začnu u prvních dvou koncertů?
V té otázce se skrývá hodně zásadní moment staré hudby, a to je obliba kontrastů. Letos se tak trochu střídají elementy. Začínáme symbolickou hudbou středověku, Scholou Gregorianou a tou obrovskou vnitřní koncentrací, kterou mají. Živelnost Anny Fusek je k tomu největší možný kontrast, který si můžeme představit. Tam jsem chtěla postavit koncept i na střídání různých stylů, takže tam budou barvy barokní i nové. Potom se vrátíme k něčemu niternějšímu, což bude vídeňský varhaník Peter Frisée s varhanním pozitivem. Představí varhany jako salónní nástroj, pro varhanní pozitiv se totiž psaly i takové lehčí, sladší skladby. Bude to komornější, ale jiné než Schola Gregoriana. Po letní pauze nastoupí soubor, který bych chtěla hodně podpořit, protože se jedná o skupinu mladých umělců, kteří se zaměřují na starou hudbu v Brně – Brno Baroque. Mají za úkol nově interpretovat známé věci, takové ty šlágry jako Händel, Corelli a Bach, aby ukázali, že dnes máme na jejich hudbu jiný pohled než třeba před dvaceti lety. Jejich vedoucí Zdeněk Svozil je virtuózní a svérázný houslista, mimochodem se věnuje i lidové hudbě. Ten moravský vklad umí vložit do barokní hudby, což mi přijde úžasné. Komorní orchestr potom zase vystřídá duo. Bude se mnou hrát fagotista Mor Biron, který nastoupil už jako velmi mladý do Berlínské filharmonie. Na otázku, jestli hraje i na barokní fagot, odpověděl: „No samozřejmě.“ On je tak dobrý, že se s moderním fagotem začal nudit, tak se musel pustit ještě do něčeho jiného.

Vystoupení člena Berlínských filharmoniků zaujme v programu na první pohled. Nezastíní to ostatní, kteří za sebou nemají tak výjimečnou značku?
Pro mě je vždycky důležitá kvalita toho člověka, ne značka – jak v oblečení, tak v hudbě. Já bych souhlasila s tím, co říkal Quantz před více než dvěma sty lety. Psal o hudební kritice a říkal, že bychom nikdy neměli škatulkovat lidi, protože si musíme uvědomovat, že každý umělec umí něco bezvadně a něco zase míň. Jsou vynikající hráči s nádherným výrazem na pomalé věty, jiní zase oslní svou virtuozitou – to mi přijde velice moudré.

Ještě nám zbývá Musica Florea…
Závěr už jsme chtěli zaměřit na vánoční atmosféru, takže Irena Troupová a Marek Štryncl budou vybírat z francouzského i německého repertoáru hudbu, která je laděná už do tohoto období.

Váš cyklus probíhá v rámci kalendářního roku od února do prosince. Proč ne v rámci sezóny?
Já myslím, že každý rok má nějaké téma jak v životě člověka, tak v hudbě. A pro abonenty je to, myslím, taky dobré, že si můžou naplánovat rok tak, jak ho člověk normálně žije. Přijde mi to přirozenější než školní rok.

Letošní ročník vašeho cyklu je už jedenáctý, na jedenáctky si potrpí primátor Onderka – nezkoušeli jste ho nějak zapojit?
Nezkoušeli, ale díky za nápad. Možná bychom měli udělat ještě nějaké matiné v jedenáct hodin.

Jak se si vůbec stojí umění v očích politiků – ať už v Brně nebo na celostátní úrovni?
Bídně. Je to vidět i na předvolebních programech, kde o hudbě a kultuře nebylo prakticky ani slovo. Pro naše politiky je to tak nevýznamná oblast, že se o to ani nehádají. Je to škoda, protože to není jen otázka financí, ale i koncepce a toho, jakou roli člověk umění dává. Já si myslím, že po ekonomické krizi se nacházíme v krizi hodnot. Mohla by to ale být šance pro to, aby se umění hlásilo o slovo.

Rektor JAMU Ivo Medek nedávno před koncertem Týdne staré hudby říkal, že se jako soudobý skladatel mezi příznivci staré hudby cítí nesvůj. Myslel to jako vtip, ale přece se zeptám – má vůbec nějaký smysl dělit hudbu na starou a novou? Respektive v čem to smysl má, a v čem ne.
Já jsem se ptala mezi kolegy, kteří dělají starou hudbu, kdo z nich se věnuje i nové – dělá to drtivá většina z nich. Je to dané tím, že stará hudba, to byla opravdu taková vlna lidí, kteří chtěli něco jiného než ten mainstream, než slepé následování toho, co učitel říká. Stejný postoj potřebujeme pro novou hudbu, kdy zkoušíme nové barvy, nové možnosti nástrojů. Ten postoj je hodně podobný a právě teď se nacházíme ve chvíli, kdy se tyto dvě oblasti často spojují i v institucích. Například Freiburger Baroque Orchestra systematicky dělá projekty, kdy pro sebe objednává skladby a dělá starou i novou hudbu. Je to šance pro obě strany. Ze začátku jsme ve staré hudbě byli outsideři, což už není pravda – stali jsme se mainstreamem. A abychom si uchovali i tu touhu po originalitě a hledání, k tomu nám dává šanci současná hudba.

Na JAMU by měla vzniknout katedra zaměřená na starou hudbu – jak to s ní momentálně vypadá?
Vypadá to tak, že katedra už je – jmenuje se Katedra varhanní a historické interpretace. Aktuálně pojme varhany, cembalo, historický zpěv a od příštího roku by se měla rozšířit na další barokní nástroje. To znamená smyčce, některé dechové nástroje a jako hlavní obor historický zpěv. Jmenovitě to budou historické housle a violoncello, violone, historický klarinet, flétna a fagot, kladívkový klavír… ze studentů zkrátka bude možné sestavit barokní orchestr. Bude to obdoba toho, co už na JAMU existuje pro moderní nástroje. Podali jsme žádost o akreditace oboru a doufáme, že v březnu se k tomu vyjádří akreditační komise na Ministerstvu školství. Pokud k tomu dá svolení, tak by se v červnu konaly přijímací zkoušky a nástup by byl už od října 2014.

Kdo katedru povede, kdo na ní bude učit?
Momentálně jsem vedoucí katedry já a jakmile budeme mít jistotu, že můžeme pokračovat, tak vypíšeme konkurzy na místa pedagogů, kteří povedou nové obory. Nemyslím si, že bychom otevřeli všechny najednou, budeme vycházet z toho, kde vidíme zájem. Počítám s tím, že první ročník budou barokní housle, violoncello, loutna a zpěv.

Vy jste založení katedry iniciovala?
Jsem u toho takový motor, ale vznik katedry je výsledkem dvacetiletého úsilí řady lidí a teď se nám konečně podařilo prolomit led. Vstoupíme také do úzké spolupráce s Masarykovou univerzitou, takže studenti budou povinně chodit na Ústav hudební vědy, který pro nás bude vytvářet přednášky a semináře na míru. Není logické, aby se teorie a praxe učily odděleně.

Obor Teorie a provozovací praxe staré hudby je možné studovat na Ústavu hudební vědy už teď, čím se bude lišit výuka na JAMU?
U nás se jedná o denní studium, takže výuka probíhá stejně jako u všech ostatních oborů. Studijní plán je podobný, jen teorie je zaměřená víc na starou hudbu. Na hudební vědě je to vedené spíš projektově, takže se scházejí k výuce několikrát za semestr a je to úplně jiná forma studia.

Učíte na JAMU, jste aktivní interpretka i dramaturg – co z toho vás nejvíc baví?
Mě baví právě to, že nedělám jen jednu činnost. Jsem asi typ jako Mor Biron, že by mě to nakonec nudilo, takže potřebuji právě ty výzvy. Myslím, že v dnešní době, kdy každý je specialista, je nutné, aby člověk pěstoval i souvislosti. Když se budu orientovat například ve výzkumu interpretační praxe, tak zase narazím na zajímavé lidi, kteří můžou vystupovat v mém cyklu. A když je slyším, tak mám zase impulsy pro svou výuku a všechno se to hodně podporuje.

Když se vrátím k osvědčeným značkám, v oblasti staré hudby k nim určitě patří i vaše jméno. Nezkoušela jste ho někdy prodat automobilce Bayerische Motoren Werke? Ta zkratka k tomu trochu svádí…
Já jsem většinu svého života žila bez auta, i když teď řídím hodně a ráda. Přímo u BMW jsem to nezkoušela, ale bylo by to vtipné a mohla by se na to vázat i nová forma extrémně mobilních koncertů.

A když zůstanu u těch aut – jak byste charakterizovala sama sebe: jste spíš solidní limuzína, nebo nabušený sporťák?
Já bych řekla, že ty role někdy střídám jako šaty. Někdy jsem historický automobil, a někdy je ze mě i červený sporťák, který nerespektuje žádná pravidla. Ale neříkejte to nikomu.

Komentáře

Reagovat
  • Bohuš Havel

    3. února 2014, 16:17
    Hluboká poklona paní BMW, připravila pro Brňáky krásný cyklus. Na její akce se vždy velmi těšíme. Bohuš

Dále si přečtěte

Po celý čas koncertu mne opakovaně napadalo několik slov, která podle mého názoru přesně popisují atmosféru koncertu a účinek interpretace jeho aktérek. Na jedné straně plynulost, proud, flow, na straně druhé křehkost, ladnost, feminita. Z hráček a zpěvaček bylo cítit soustředění a ponor do „jejich“ hudby.  více

Musím se hned na začátku přiznat, že jsem na rozpacích, když přemýšlím o včerejším zahájení cyklu Barbara Maria Willi uvádí. Vlastně nevím, jak o vystoupení Concilium musicum Wien referovat, abych byl pokud možno spravedlivý nejen k účinkujícím, ale také sám k sobě.  více

Smysl sci-fi názvu projektu zaměřeného na historickou interpretaci staré hudby mi zůstal zcela utajen. Význam spojení Zpět do budoucnosti se dá v této souvislosti vysvětlit jen za cenu velmi kostrbatých myšlenkových přesmyček. Těžiště večera spočívalo jednoznačně ve druhé, jasně klasicistní polovině, především ve Štěpánově koncertu pro kladívkový klavír.  více


Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více

Soubor Coloquio 6 sídlící v nizozemském Haagu se věnuje historické dechové harmonii. V úterý 10. listopadu ho čeká tuzemský debut: v rámci abonentního cyklu koncertů staré hudby „B. M. Willi uvádí…“ uvede v Sále Milosrdných bratří originální projekt Kouzelná flétna: animovaný Mozart propojující živou interpretaci dobových úprav slavné Mozartovy opery s hravými animacemi výtvarníka Daxe Niestena. V rozhovoru se členy ansámblu se dočtete o jeho vzniku, repertoáru i o spolupráci s nizozemským animátorem.  více

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

V poněkud neobvyklé programové křivce se nesl páteční večer 23. října v Janáčkově divadle, kde pokračoval festival Janáček Brno. Zatímco první polovina večera nasadila laťku vysoko díky formálně i výrazově pestrým dílům Bély Bartóka a Gustava Mahlera, druhá část sklouzla k odlehčenějšímu bloku. ORF Radio-Symphonieorchester Wien pod vedením Tomáše Netopila, jež živě přenášela Česká televize, tak vrchol večera obstaral hned na samém počátku.  více

Nejčtenější

Kritika

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více