Ve středu 12. června začíná Expozice nové hudby – s dramaturgem festivalu Viktorem Pantůčkem jsme se sešli v podkroví Skleněné louky, kde je současná hudba jako doma. Mluvili jsme o tom, co je to vlastně nová hudba, jak rozeznít zahradu a také trochu o čísle 13 a o vaření hub.
Jsi dramaturgem festivalu Expozice nové hudby, pojďme si ten název trošku ujasnit. Uslyšíme samé premiéry, nové písničky Lucky Vondráčkové, co je to podle tebe nová hudba?
Uvažujeme o hudbě nové s malým „n“, kterou můžeme považovat za historickou kategorii. Ve spojení s expozicí je celý festival postavený na hledání mimostojících nebo ne úplně středoproudých tendencí, samozřejmě i s reminiscenecemi do minulosti. Necítím se úplně jako dramaturg – spíš koordinátor dramaturgie. Významně spolupracujeme s Jozefem Cseresem a Jaroslavem Šťastným.
Loňský ročník byl věnován dvojitému jubileu Johna Cage, k jehož osobě se odkazuje i slavnostní zahájení. Je to pro současnou hudbu tak důležitá osobnost?
Nepochybně je důležitý. Ten odkaz vychází i z návaznosti na ročník expozice, nejen na jeho osobnost. Cageův vliv je ale nepopiratelný a dlouhodobě nacházíme v dramaturgii Expozice postupy a trendy, které na něj odkazují. To slavnostní zahájení, na kterém bude představena kuchařka Johna Cage, má ale především funkci propojení s loňským ročníkem než s Cageovou osobou.
Zaměřit se na jubileum je zdánlivě samozřejmé, ale zároveň taky strašně konzervativní a anticageovské. Má i letošní ročník nějakého klíčového autora?
Paradoxně tam určité jubileum je, ale rychle se vytratilo. Původním záměrem bylo zaměřit se na číslo 13, do toho vstupovala výrazně skutečnost, že v roce 1913 vznikla jedna z prvních kompozic postavených na náhodě, a to Erratum Musical od Marcela Duchampa. Je to tedy dílo výtvarníka, který se pustil do práce se zvukem. To vyvolalo touhu pídit se po tom, jaké to je, když hudebník pracuje s instalací. První verze dramaturgie byla postavena na tomto protipólu i střetávání. A když byl přesunut termín festivalu na červen, tak už byl jen krůček k tomu, abychom ty instalace vložili do veřejného prostoru. Jako přirozená se jevila cesta do zahrad.
Tématem letošního ročníku Expozice jsou Zvučící zahrady – co to konkrétně bude?
Existuje řada tvůrců, kteří jako součást své kompozice používají prostor. Prostor, který vytváří nebo dotváří to, čím oni do něj vstupují – to znamená svou tvorbou. Tím prostorem, který si na prvním místě představíme, je koncertní sál – ten ovlivňuje kompozici dozvukem, ale třeba také rozmístěním hudebníků. Venkovní prostor vstupuje do kompozice mnohem výrazněji, nebo se dokonce stává její bytostnou součástí. Struktura zvukových zahrad je taková, abychom pokryli širokou škálu možností, jak s tímto prostorem pracovat. Jsou tam instalace, které využívají zvuků přírody jako samplů k vytváření vlastních kompozic. To je například Lucie Vítková a v modifikované podobě se tak děje také u Michaela Prima. Jsou to tvůrci, kteří své skladby koncipují do konkrétního prostoru, a výsledek je ovlivňován všemožnými zvuky z okolí. Například Gordon Monahan pouští své skladby do dlouhých strun za pomocí rezonátoru a ty jsou zesilovány napojením na ozvučné desky klavírů umístěných v zahradě. Vibrace strun samozřejmě ovlivňují i poryvy větru, kapky deště... Jinou podobu instalace pak nabízí například Jiří Suchánek nebo Alvin Curran. U Jiřího Suchánka jsou uměle vytvořené zvuky proměňovány silou a směrem větru – jeho instalace tak má charakter hudebního nástroje. Alvin Curran rovněž pouští do prostoru uměle vytvořené zvuky, které jsou vytvořené z útržků rozhovorů nebo vaření hub s Johnem Cagem. Zvuky jsou potom umístěny do zahradního domku a ve spojení se zvukovým i vizuálním prostorem okolní zahrady – ale též se zvuky generovaným návštěvníky – vytvářejí svébytné hudební dílo.
Jak jste vybírali zahrady a objekty k ozvučení, jaká byla hlavní kritéria, jaká byla vedlejší, co bylo nepodstatné?
Hlavním kritériem byla atraktivnost daných míst. Ocitneme se ve vile Tugendhat, v Jurkovičově vile, v Janáčkově domku a v zahradě, kde Mendel křížil hrách. Dále pro nás bylo zajímavé nabídnout místa, která dříve sehrávala důležitou roli pro Brno, bývala velmi atraktivní, a dnes už o nich nikdo neví. To je příklad Hudebního pavilonu nebo zahrady pod hradbami. A vedle Zoologické zahrady, kde nemáme nic, se nabízely obě botanické zahrady.
Vedlejším tématem zmiňovaným v programu je číslo 13 – týká se to jen aktuálního letopočtu, nebo je v tom ještě něco hlubšího?
V současné chvíli už je to jenom ten letopočet a postupně jsme třináctku vlastně úplně opustili. Snad tedy budeme mít i štěstí a všechno dobře dopadne.
Zvukové instalace ozvučí několik zahrad, ale pokud vím, tak nejmíň jednu z nich budete muset založit…
Máme velkou radost, že se nám podařilo domluvit s Alvinem Lucierem. Poprvé bude natažena struna pro kompozici Music on a Long Thin Wire ve venkovním prostoru. Po dlouhém vybírání s Haukem Harderem, který v současnosti většinu Lucierových instalací realizuje, se jako nejvhodnější a vlastně jediné možné místo jevilo nádvoří Domu pánů z Kunštátu. A abychom dostáli zvučícím zahradám, tak i zde bude vytvořena drobná zahrádka, kterou si vysadí členové Filharmonie Brno.
Filharmonie Brno jako organizace Expozici pořádá, její orchestr ale odehraje jediný koncert. Nechtěl bys jej do akce zapojit víc, a třeba i její další hudební složky – například Kantilénu?
Pro nás je obrovskou možností, že Filharmonie festival pořádá a může úvodní koncert zahrát, jinak by na něj padla velká část rozpočtu. Přiznám se, že o zapojení třeba Kantilény jsem ještě neuvažoval, je to inspirativní otázka.
Spojili jste se i s jinými institucemi, výtvarníky, architekty… má letošní ročník ještě nějaké přesahy mimo hudbu a zahrady?
Letošní rok je postavený na spolupráci velkého množství institucí. Je to dáno jak umístěním instalací, tak participací na organizaci. Důležitá je pomoc a spolupráce Domu umění, Moravské galerie, Moravského zemského muzea, Mendelova muzea, Botanické zahrady a Arboreta Mendelovy univerzity, Veřejné zeleně Brno… snad jsem na nikoho nezapomněl. Jelikož většina instalací bude znít i v průběhu července, je pro nás velmi důležitá a příjemná spolupráce s Domem umění, především v rámci projektu Sochy v ulicích / Brno Art Open 2013.
Jsou nějaké skryté či zjevné vazby mezi zvukovými instalacemi a seriózními koncerty v Besedním domě?
Jsou spíš nabídkové než zjevné. Na zahajovacím koncertě bude znit hudba Pendereckého, který je vášnivý dendrolg a Albert Breier svou kompozici nazývá Les plný zvuků vzpomínek. Pro koncerty je nepochybně důležitější hudební stránka, ale v dramaturgickém konceptu mezi nimi a zahradními instalacemi pojítka jsou a nechám na posluchačích, zda budou odhalena.
Besední dům je vnímán spíš jako klasická, nehybná instituce – jak se v něm daří experimentům?
V loňském roce jsem byl velmi mile překvapen, jak současná hudba do Besedního domu patří. Ten koncertní sál byl za účelem provozování soudobé hudby postaven a je hezké toto poslání naplňovat v každé době.
Není uvádění hudby dvacátého století ve fabrikách a podobných alternativních prostorech už spíš klišé? Současná hudba přece taky potřebuje sál s dobrou akustikou...
Nepochybně je důležitější hudební stránka než mnohdy ryze formální koncept, k čemuž vystoupení v nejrůznějších akusticky nevhodných prostorech svádějí. My jsme pro zahrady vybírali skladatele, kteří s daným prostorem mají zkušenosti a kteří jej ve své tvorbě reflektují. To znamená, že zadání bylo opět bytostně hudební. Zahajovací koncert je v tomto směru jistou úlitbou. Budou se na něm hrát skladby, které by mohly být součástí běžných koncertů, ale tady bohužel většinou nebývají. Hudba druhé poloviny dvacátého století se objevuje na programu jen zřídka.
Jak dlouho ještě budeš dramaturgem Expozice – máš nějaký dlouhodobější plán, nebo rozmýšlíš každý ročník zvlášť?
Ta vlastní příprava mě vždycky hrozně baví a při průběhu Expozice jsem hrozně rád, že se to podařilo. Mnohdy mám ale při přípravách pocit, že to úplně nezvládám. Z toho plyne, že jsem příznivcem určité dramaturgické rady, kde se můžou dramaturgové pro jednotlivé ročníky střídat. Ale baví mě to, takže plánů mám pořád ještě dost.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..