Chris Corner: Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost

Chris Corner: Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost

Chris Corner vydal minulý rok na podzim pod hlavičkou svého sólového projektu IAMX album Metanoia. Brněnská zastávka jeho turné se chystá na Flédě už příští týden. Mluvili jsme spolu den před vydáním nového EP a videoklipu North Star.

Zítra vyjde vaše nové EP North Star, dnes bude mít premiéru na českých stanicích Óčko Expres a Radio Expres FM. Proč má předpremiéru zrovna u nás?
Mám s českými fanoušky hodně dobré vztahy, tak je to trošku pro ně. I když si nejsem jistý, jestli se North Star nebude dávat i jinde.

Na North Star jsou tři tracky, kromě originální verze ještě remixy od Future Fink Squad a Mr. Kitty. Proč zrovna od nich?
Už jsme spolupracoval i dřív, mají rádi mou hudbu a já s nimi mám dobré zkušenosti. Vnesli do North Star věci, které tam předtím nebyly, beaty a především úplně jinou atmosféru.

Žil jste osm let v Berlíně, proč jste se vrátil do Los Angeles?
Ze všeho nejvíc kvůli počasí. V Berlíně jsou hrozné zimy, nedalo se to vydržet, psychicky mě to deptalo. Potřeboval jsem místo, které působí pozitivněji, je tam víc světla. A v Los Angeles mám i hodně co dělat, mám tady spolupracovníky. Do Berlína se rád ještě někdy vrátím, ale rozhodně ne v zimě.

V Berlíně natočil svoje snad tři nejlepší alba David Bowie. Myslel jste na něj někdy, když jste tam pracoval?
Nijak výrazně. Měl jsem jeho muziku rád jako teenager, ale když jsem začal skládat vlastní věci, mnohem víc mě zajímala elektronika. Bowie byl strašně důležitý pro celou populární hudbu, ale v Berlíně žila spousta jiných vynikajících hudebníků. Bylo by vlastně hrozně těžké se zaměřit jen na jednoho z nich. Navíc Berlín je úžasné město, které je zajímavé samo o sobě. Je tvůrčí, inspirativní, je v něm možné skoro všechno.

Takže není žádná spojitost mezi North Star a Black Star?
To určitě ne.

Vaše poslední album Metanoia je podle recenzí bezútěšné, zničující a nejtemnější. Souhlasíte?
Z jistého úhlu pohledu ano. Ale když se na něj podívám z osobního hlediska, je to album, které jsem si poslechl. Svoji hudbu jinak neposlouchám, ale tady to šlo. Je to album o mém osobním boji s depresemi a insomnií a hodně se to do něj promítlo. Oproti předchozím nahrávkám Metanoia není tak komplikovaná. Spoustu věcí jsem si při práci na albu vyjasnil a přišel jim na kloub. Ale bezútěšné je asi hodně, to ano.

Co se vám se slovem „temnota“ vybaví jako první: temná místnost, tmavý les, temná mysl… co znamená temnota pro vás?
Temnota pro mě znamená to samé jako strnulost, necitlivost. Je to stav, kdy člověk nic necítí, ať už je to psychická nemoc nebo cokoliv jiného. Obtížný a vyčerpávající stav, kdy člověk na nic nereaguje, o nic se nestará a je zcela pohlcen jenom sám sebou. To je pro mě opravdová temnota.

Ztratit cestu v temném lese je typický pohádkový motiv – máte rád pohádky?
Mám a hodně. Pohádky jsou úniky z reality, ať už jsou o čemkoliv. Fascinují mě. A jsem velký fanoušek Jana Švankmajera, kdysi jsem viděl jeho krátký film Tma/Světlo/Tma a úplně mě to dostalo. Možná se nejedná tak docela o pohádku, ale podnětné je to stejně.

Napsal jste někdy pohádkovou píseň, nebo máte nějakou v plánu?
Myslím, že jednu ano, je to Song of Imaginary Beings z mého druhého alba. To je taková malá pohádka.

Je vaše hudba o ztracených, nebo nalezených cestách. Nebo je o hledání cest?
Myslím, že je především o nalezených cestách. O tom, jak najít světlo, jak se k němu dostat, nalézt a neztratit naději. Je to výzkumná expedice k lepšímu životu. Ve smyslu jak být silnější, odolnější, méně zranitelný. Je to cesta nalezená i nacházená.

Hrajete v České republice celkem často, není to už trochu nuda?
Ne, nuda to není nikdy a nemusí to být jen v České republice. Nahrávka se při opakovaném pouštění nemění, ale živé hraní je pokaždé jiné od zvukové zkoušky až po odjezd z koncertu. Lidé jsou také pokaždé jiní, i když hrajete po několikáté ve stejném klubu. Je to ohromně vděčné a čím víc se snažím propojit s lidmi v publiku, tím je to lepší. Na pódiu jsem nejspokojenější a nikdy mě to nenudí.

IAMX je sólovým projektem Chrise Cornera, který se proslavil již svým účinkováním v britské trip hopové kapele Sneaker Pimps. Sólovou kariéru začal před jedenácti lety vydáním debutu Kiss+Swallow. IAMX je komplexní umělecký projekt, ve kterém se hudba spojuje s fotografií, videem a performancí.

Foto z koncertu v klubu Roxy

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce