Čokovoko: Pro nás je důležitá i hudba

Čokovoko: Pro nás je důležitá i hudba

Nejsme vhodné na dětskou party, ani charitu neděláme. Komentáře nejsou povoleny. Tak končí na vašem webu odstavec „vo nás“. Na co tedy jste vhodné, co děláte a co je povoleno?
Adéla: My jsme vhodné spíš na party pro dospělé. Když už nevědí, koho si pozvat, tak si pozvou nás. Komentáře nejsou povoleny záměrně, protože lidé se na internetu rádi kanalizují, ale je povoleno se na ten web dívat.
Zuzana: My už tam ale moc věcí nepřidáváme, je to spíš taková hrobka.

Na Facebooku se ale trošku kanalizovat necháváte…
Zuzana: Tam bohužel nejde cizí posty úplně zablokovat, to už jsem zkoušela. Je to ale dobré médium, když chceme dělat reklamu na koncerty. Já bych tam ráda jakékoliv cizí kreativitě zamezila, ale není to možné.
Adéla: Oni se tam zase tolik nevyjadřují.
Zuzana: Já to hodně mažu. A dívám se tam často, protože mám hrůzu z toho, co tam zase kdo napíše.

Rozhovorů je s vámi po netu mrak, hrajete celkem dost – cítíte se úspěšné, co vůbec považujete v muzice za úspěch?
Zuzana: Já bych považovala za úspěch mít nějakou cenu, myslím hudební. Třeba jako nejlepší zpěvačky roku a podobně. V tomto směru nemáme nic, tak se cítím taková nenaplněná. Měly jsme nominaci na Vinylu, ale tam se nominují takové sračky, že to nepovažuju za podstatné.
Adéla: Dobrá by byla nějaká známější cena, třeba Český lev za filmovou hudbu, to by se mi líbilo.

Čokovoko vzniklo, když jste se nudily na chatě, to už jste taky říkaly mockrát. Zkoušely jste někde hrát i předtím, nebo to byl první pokus?
Adéla: Já jsem měla výbornou kapelu, už ani nevím, jak se jmenovala a měli jsme jen jeden koncert, hráli jsme cover verze. A pak jsem měla vlastně ještě jednu s kamarádkama, ta se jmenovala Kabriolet. A pak jsem měla jednu s opravdovými hudebníky, zase jsme hráli cover verze, třeba Nenu.

Váš první koncert byl v kavárně u Švandy, bylo to ještě na playback…
Zuzana: Tys tam byl? Tos byl ještě obézní, ne? Já jsem byla tehdy taky víc obézní, to byly časy.

Pódium jste měly místo stolu pro štamgasty, kam si normálně nikdo nedovolí sednout. To byl první úspěch, vyštípat je odtam, nebo ne?
Adéla: Při prvním koncertu jsme ještě stály normálně na zemi mezi lidmi. Při druhém vystoupení už tam byl takový soklíček, ale nepamatuju si, kolik dalo práce odtam ty štamgasty dostat.

Mimo jiné tam sedává i znalec Johna Cage Jozef Cseres, nevyjadřoval se k vám někdy?
Zuzana: Já o něm vím jenom to, že jezdí do Indonézie, ale o nás, myslím, nikdy nic neříkal.

A máte někoho, kdo vám občas mluví do toho, co děláte a jeho mínění je pro vás důležité?
Adéla: Asi Prokop Holoubek, ten nám zařizuje koncerty a dáme na něj obě. Ne úplně ve všem, ale víc než na kohokoliv jiného.
Zuzana: Já ještě na moji mamku. Ona je takový investor, půjčila nám peníze na vydání cédéčka, tak musí mít nějaké slovo. To CD si potom poslechla z malých, špatných repráků a myslela si, že to byly prošustrovaný peníze, protože nebylo nic slyšet a ničemu nerozuměla. Nakonec se ukázalo, že měla špatně nastavenou hlasitost. Bylo to ale dost hrozný, protože mi napsala šílený email, jak mě ráda porodila, a teď se to nevyplácí. Ale vyjasnily jsme si to. Jinak si myslím, že je lepší nikoho neposlouchat a dělat si ty věci po svém.
Adéla: Ještě do toho trošku mluví Tomáš Kelar, ale ten už míň.

Nechci po tisící řešit, jestli jste nebo nejste hip hop, ale posloucháte ho – jaká muzika vás baví?
Adéla: Mě baví popina, spíš taková elektroničtější, a nejvíc mě baví vážná hudba, u které se dá číst.
Zuzana: Já momentálně poslouchám Jamese Blakea a Gonjasufiho, a potom jazz na 8tracks.com. Já se v jazzu moc nevyznám a na tom serveru je možnost si zadat náhodné kompilace od různých lidí. Dají se ale taky zadat různá kritéria pro poslech, kombinace jako study plus sex nebo uklízení plus jazz, tak si to namíchám podle potřeby – třeba study a cool jazz – a to mně vyhovuje. Už jsem si taky vypálila Best of Beethoven, ale k tomu jsem se ještě nedostala.

Tys ale byla ve Vídni na Parsifalovi a jednou jsme spolu byli i na Káti Kabanové, dokonce sis zaplatila lístek….
Zuzana: Já jsem myslela, že mi dáš nějakou slevu. A ani jedno se mi nelíbilo, ten Parsifal mě strašně sral. Teď jsem ale byla na opeře s těhotnou kamarádkou, která chtěla, aby to dítě mělo dobré matematické schopnosti, a líbilo se mi to. Bylo to strašně romantický, Turandot a ještě něco jako Miss Saigon, z Vietnamu to bylo...

...Madam Butterfly
Jo, to bylo ono, hrál v tom takovej fešák operák, Černoch se jmenuje a dostává strašně moc kytek. A taky tam byla tlustá pěvkyně, mě hrozně baví, jak je to vizuální.

Vždycky se říká, že vaše věci stojí na textech, ale na hudbu se chodí kvůli hudbě, i kdyby texty napsal Michal Viewegh. Skládá vám pořád Tomino Kelar a jak moc mu do toho kecáte?
Adéla: Skládá nám pořád a chceme to i trošičku posunout dál. Nebudeme ale ještě říkat jak. Máme plány, ale prozrazovat je ještě nechceme.
Zuzana: Já bych nechtěla, aby to byli Midilidi 3.

Slyšel jsem, jak Standa Biler recituje vaši společnou báseň, se kterou jste vyhráli lońský ročník soutěže o nejlepší báseň o Brně a bez muziky to prostě nebylo ono.
Zuzana: Pro nás je důležitá i ta hudba, záleží nám na ní.

Domlouvali jste se třeba aspoň rámcově na tom, co použít na samply, jsou tam brněnské klasiky Synkopy, Los Brňos, cítíte se s tím svázané?
Zuzana: Ty důvody byly pragmatické. Mívaly jsme v těch podkladech samou elektroniku a já jsem z toho byla dost nešťastná. Tak jsem se ptala táty, koho z žijících hudebníků zná, on mi napsal seznam a jejich telefonní čísla. Potom jsem to podle toho vybírala v knihovně. Taky jsme ještě přišly na to, že Adélka má strejdu z Odvážných bobříků, a toho zase oslovila ona. A nesmím zapomenout na Lenku Zogatovou, ta nám taky hodně poradila.

Do muziky se s ním dostalo mnohem víc bigbítu, dřív jste používaly o dost popovější věci. Chtěly jste se posunout k něčemu tvrdšímu?
Zuzana: Ta změna vyplynula především z autorskoprávních důvodů, abychom neměly nějaké popotahovačky. Ty jsme už jednou měly.

Zuzko, ty studuješ němčinu, Adéla dostudovala holandštinu, jak se západogermánská kultura stýká s tím co děláte v Čokovoko?
Zuzana: Nijak.
Adéla: Taky si myslím. Snad jedině v tom, že při studiu má člověk čas jezdit na koncerty.

Když už člověk studuje jazyky, obvykle ho to nutí i číst...
Zuzana: Já myslím, že spíš naopak, já jsem četla víc předtím.

Jste teda sečtělé, čtete nebo četly jste hodně?
Zuzana: Teď se mi to spíš ztrácí. Mám ty knížky doma, ale pokaždé u toho usnu.
Adéla: Já jsem zase moc nečetla v pubertě, přidala jsem spíš později. Ale usínám u toho taky.

Adélo, tys přeložila do češtiny holandskou pohádku Princ a princ – máš nějaké další překladatelské plány nebo tě spíš jednorázově zaujalo téma homosexuálního vztahu zpracované pro předškolní děti?
Adéla: Já rozhodně chci překládat, to je jediné, co mě zajímá. A ta knížka vyjde za čtrnáct dní – než napíšeš článek, už bude venku.

Když jsem chtěl donést do nemocnice Velký román od Ladislava Klímy, Zuzka k němu aktivně přibalila ještě vlastní životopis Dolly Buster. Baví vás bulvár?
Adéla: Ano, ale už ne tolik jako dřív, to jsme si to i kupovaly. A když jsem šla k pedikérce, tak jsem si nějaký ten časopis prolistovala.
Zuzana: Mně už je líto těch peněz, ale na internetu se občas podívám. Ono se to dá číst i zpětně, u mamky mého bývalého kluka jsem pročetla několik ročníků, které měla archivované od roku 2007, Pestrý svět se to jmenovalo. To je takový bulvár pro paní se základní školou.

V Brně jste naposledy zpívaly v Café Práh, bylo to k Měsíci bláznovství a na podporu bydlení pro lidi s duševním onemocněním. Chcete outsiderům pomáhat, jsou vám sympatičtí, cítíte se jako jedny z nich?
Adéla: Mně prostě připadá hezký pomoct lidem. Na útulky pro psy a kočky mě to tolik netěší.
Zuzana: Já se cítím i ohrožená, že by se mi něco podobného mohlo stát, takže tím přispívám i na svoje budoucí bydlení. Aby tam na mě pamatovali v dobrém.

Nejbližší následující koncert je Majáles na výstavišti, což je naopak vyloženě mainstreamová záležitost – který z těch dvou světů je vám bližší?
Zuzana: Emotivně je mi určitě bližší Café Práh, ale z Majálesu si zase koupím psychoterapeutický výcvik. Jak říká Lucka Bílá, peníze nesmrdí.
Adéla: Na Majálesu lidi i víc reagují.
Zuzana: Jsou ožralejší.
Adéla: Ten koncert rychleji uplyne, je to příjemnější.
Zuzana: Je to taková malá anticharta. Jsou mnohem horší věci, ale i ušlechtilejší činnosti.

Vystupujete hodně stylizovaným způsobem, neláká vás divadlo?
Adéla: Já neumím vystupovat jinak než spontánně, zahrát neumím vůbec nic.
Zuzana: A já divadlo dost nenávidím, takže mě určitě ne.

Vaše turné i texty se často odkazují k nějakým popkulturním fenoménům – Michael Jackson, Horáček, Hapka, Simone de Beauvoir, Líbáš jako Bůh, Božena Němcová. Děláte si z nich legraci, baví vás, berete je jako součást světa?
Adéla: To přece nemusí nic znamenat.
Zuzana: To je jenom tak, aby to bylo vtipný, já ty interpretace nesnáším. Je to naše soukromá kabala.

Připadá mi, že se v textech díváte na svět, jako by v něm bylo všechno stejně důležité. AIDS, luxování, sebevražda, celulitida, máte nějakou hierarchii hodnot, berete všechno stejně, jak to je?
Adéla: To by bylo blbý, kdybychom nerozlišovaly důležitost AIDS a luxování. Ale taky nás ještě nic vážného nepostihuje, tak zatím řešíme ty menší věci.
Zuzana: Ale je to zajímavej postřeh, to mě nikdy nenapadlo.

Ptám se proto, že z vašich textů často cítím hodně silné sdělení, ale zároveň bych řekl, že to není prvotní záměr. Nejdete na to jako písničkář, který se rozhodne ztepat nějaký nešvar…
Zuzana: …Tomáš Klus

Třeba i nějaký dobrý písničkář…
Zuzana: Karel Kryl? Toho nenávidím. Já nemám ráda taková ta explicitní sdělení, co se má a nemá, jak by něco mělo a nemělo být. Je to kazatelský, nelíbí se mi to.
Adéla: Když se ty problémy trochu shodí, lidi je líp snesou a my taky.

Chtěly byste se stát brněnskými legendami třeba jako demiurg Jan Novák? Zuzčin táta o něm natočil dokument, nechcete začít vystupovat na zábradlí morového sloupu?
Zuzana: To bychom především musely být pedofilní.
Adéla: Já myslím, že úplně stačí, jak je to teď, spíš je toho až moc.

Jak daleko s tím tedy chcete jít, jak dlouho hodláte pokračovat?
Adéla: Tak do padesáti.
Zuzana: Já bych chtěla tu cenu, ale žádnou asi nedostaneme, tak jsem trochu vystresovaná. Byla bych ráda, kdyby se to vyvinulo a proměnilo v něco, čím se dá vydělávat hlavou.

Takže se tím hlavně bavíte?
Adéla: Jak kdy.
Zuzana: Mě moc nebaví vystupování, to jenom někdy. Baví mě vznik těch věcí, ten proces.

Jak moc se sem cítíte vrostlé – chcete nádraží u řeky nebo v centru, chcete v Brně žít a umřít?
Zuzana: Já s tím asi mám trochu problém, ale mám tady rodiče, kteří už jsou celkem staří, a opravuju si tady byt, tak nevím. Teď mám takové období, že bych chtěla bydlet v Thajsku se svým psem. Nebo v Kambodži, tam jsou hezčí lidi. Na druhé straně je to ale infantilní. Nemyslím si, že by něco vyřešilo přestěhovat se do Prahy, to je jen takové nafouklejší Brno. Moc mě to tady nebaví, ale je to spíš momentální náladou.
Adéla: Já bych taky nejraději někam odjela. Ne sice do Thajska nebo do Kambodže, ale raději bych žila jinde, klidně i v cizině. Ale to se nestane, to vím.

A když už musíte být tady, co tady máte rády, nebo koho, kam rády zajdete?
Zuzana: Za mámou, mám ráda Maloměřice, Zábrdovice, Cejl, Francouzskou…

...pracovala jsi tam jako streetworker.
Tam by se mi hrozně líbilo bydlet, ale bylo by mi líto, kdyby mi ukradli moje obrazy. Zní to hrozně rasisticky, ale bylo by mi to líto.
Adéla: Město na žití je to pěkné, všechno je blízko, jen moře je trošku dál.

A nějaké moudro na konec, co byste řekly vznešeného, ať to nějak uzavřeme?
Adéla: Chtěla bych říct, že to byl nejlepší rozhovor, jaký jsme kdy vedly.

Něco jiného by nebylo?
Zuzana: Byly to dobrý otázky. Teda na Brno dobrý.
Adéla: I na Česko.
Zuzana: Je vidět, že máš IQ přes 95.

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Rozhovor s Tomášem Kočkem o cenách Anděl, putování Moravou, Brnu jako kulturním centru a především o jeho posledním albu Cestou na jih.  více

Postpunkoví Swans včera naplnili Flédu intenzivním zvukem, z nějž nebylo úniku. První adept na vítěze v nevyhlášené anketě o koncert roku je na světě.  více

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více

Další večer festivalu Expozice nové hudby, který se včera uskutečnil v sále brněnského Besedního domu, se zaměřil výhradně na klavírní tvorbu. Posluchače přitom zavedl do fascinujícího světa spektrální hudby, vnitřních akustických struktur a rezonančních jevů. Aby naplno vynikly skryté zvukové proměny i přirozená inharmonicita nástroje, stála uprostřed sálu dvojice odlišných typů – standardní křídlo doplnil nástroj preparovaný, jehož struny rozezněly vložené gumové prvky a paličky.  více

Hluboký ponor do světa spektrální hudby, akustických experimentů a volné improvizace posluchačům nabídnul concert, který se v rámci 38. ročníku festivalu Expozice nové hudby s podtitulem Ars Spectrum v úterý uskutečnil v brněnském Besedním domě. Dramaturgie večera představila trojici skladeb, jež zkoumaly hranice poslechu, vnitřní strukturu zvuku a vzájemné prolínání interiéru s vnějším prostředím. Zásadním prvkem celého večera bylo netradiční uspořádání prostoru, kdy hudebníci neseděli na pódiu, nýbrž uprostřed sálu obklopeni publikem, mikrofony a reproduktory.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby s titulem Barbara Maria Willi uvádí se 1. října odehrál komorní koncert věnovaný Dvořákovým raným písním. Publikum v Brně mělo jedinečnou příležitost poznat Antonína Dvořáka z jiné perspektivy – nikoliv jako hotového mistra velkých symfonií, ale jako hledajícího experimentátora, který v sedmdesátých letech 19. století usilovně objevoval vlastní hudební řeč a základy správné deklamace českého textu. Písňový program, obohacený o klavírní miniatury Roberta Schumanna, přinesl v podání sopranistky Martiny Jankové a cembalistky, varhanice a hráčky na kladívkový klavír Barbary Marie Willi.  více

Soubor Ensemble Opera Diversa představil v pátek 2. října svůj první operní projekt letošní sezony v prostorách kulturního centra CO.LABS. Ve světové premiéře zazněla komorní opera Prázdný dům skladatele Adama Závodského na libreto režisérky Kateřiny Křivánkové. Rodinné drama pro čtyři zpěváky, dva herce a komorní orchestr se soustředí na téma sektářství a mechanismy víry.  více

Zahájení koncertní sezony 2026/2027 Filharmonie Brno se uskutečnilo v neděli 20. září v Janáčkově divadle. Pro tuto příležitost vystoupil jako host dirigent Petr Altrichter, bývalý šéfdirigent orchestru. S mottem nové sezóny Všechny cesty vedou do Brna protkává letošní repertoár skladatele a hudební události s tímto centrem uměleckého dění. Zahajovací koncert si proto připravil Symfonii č. 2 od Johannese Brahmse, který v roce 1867 koncertoval jako klavírista v brněnské Redutě. Program ještě předtím zahájila symfonická báseň Psyché Césara Francka, na kterou se k orchestru přidal Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy.  více

Jubilejní 10. ročník mezinárodního operního a hudebního festivalu Janáček Brno 2026 se letos uskuteční ve dnech 13. 10. – 17. 11. 2026. Naplněný kompletním Janáčkovým operním dílem, dále koncertním i doprovodným programem přináší unikátní prezentaci skladatele ve světovém měřítku. Při festivalovém preview představuje Národního divadlo Brno čtyři opery Leoše Janáčka (1854-1928) ještě před začátkem festivalu. V sobotu 5. září odstartovala tento maraton opera Věc Makropulos, čímž zahájila brněnskou operní sezónu 2026/27.  více

Pátý ročník festivalu židovské kultury Štetl fest v Brně začal ve středu 26. srpna. A hned úvodní den toho nabídl opravdu hodně. Mimo jiné ukázal, že i v prostoru alternativního divadla se může odehrát světový koncert a navrch zcela zdarma. Slavnostní zahájení totiž obstaralo vystoupení kapely Der Šenster Gob s židovskou zpěvačkou Leou Kalisch na nádvoří divadla Husa na provázku.  více

Letní open-air Festival Špilberk organizovaný Filharmonií Brno ve třetím srpnovém týdnu nabídnul klasický repertoár společně s dalšími žánry na velkém nádvoří brněnského hradu. Už 27. ročník akce vyvrcholil v neděli 23. srpna kantátou Carmina Burana Carla Orffa pod taktovkou Dennise Russella Daviese a Českého filharmonického sboru Brno. Koncert se stal i symbolickým poděkováním trombonistovi Jiřímu Vydrovi, který tímto s brněnskými filharmoniky zakončil svou pětačtyřicetiletou kariéru.  více

Festival Špilberk organizovaný Filharmonií Brno připravil pro třetí srpnový týden různorodý program. Již 27. ročník tradičního open-air festivalu rozeznívá velké hradní nádvoří s cílem zpřístupnit klasickou hudbu i během letních prázdnin. Tenorista Štefan Margita si zvolil tuto příležitost k oslavě svých sedmdesátých narozenin. Společně se sopranistkou Janou Šrejma Kačírkovou a dirigentem Janem Kučerou představili v sobotu 22. srpna koncert operních a muzikálových árií.  více

Filharmonie Brno každoročně před začátkem nové koncertní sezony připravuje týdenní open-air Festival Špilberk. Koná se pod širým nebem velkého nádvoří brněnského hradu a přináší ochutnávku různých žánrů a uskupení. Ve čtvrtek 20. srpna zde byl představen festivalový projekt s názvem Erik Truffaz & Rozhlasový Big Band Gustava Broma: Around Miles, který připomíná stoleté výročí od narození jazzového trumpetisty Milese Davise. V pořadí třetí koncert vznikl v koprodukci s JazzFestem Brno a Českým rozhlasem, který večer vysílal živě na stanici Vltava.  více

V pořadí třetí koncert 35. ročníku Mezinárodního kytarového festivalu a kurzů BRNO ´26 se odehrál v úterý 4. srpna v Zastupitelském sálu Nové radnice. Světový kytarista Jorge Caballero zde připravil sólový recitál klasických autorů v úpravě pro akustickou kytaru. U této příležitosti představil ředitel festivalu Vladislav Bláha se svou ženou Tatianou Bláha Drobyš jejich zbrusu nové CD Tance napříč světem a časem.  více

„Čtyři diatonické akordeony, jeden společný dech a hudba, která jako by vznikala mezi tichem a pohybem.“ Tuto charakteristiku portugalského kvarteta Danças Ocultas si můžete přečíst na webu festivalu Maraton hudby Brno. Čtveřice portugalských akordeonistů v rámci tohoto festivalu vystoupí v sobotu 8. srpna v klubu První patro. Na naše otázky odpovídal člen skupiny Filipe Cal.  více

V rámci festivalu Maraton hudby Brno vystoupí v sobotu 8. srpna v brněnském klubu První patro italský hudebník a skladatel Stefano Saletti se svým triem, které je jednou z variant jeho kapely Banda Ikona. V následujícím rozhovoru se vracíme ke dvěma Salttiho konceptuálním albům věnovaným středomořským kulturám, Mediterraneo Ostinato (2021) a Mediterranima (2025).  více

Již 35. rokem tradičně otevírá první večer Mezinárodního kytarového festivalu BRNO ´26 tanec flamenco. Zároveň jako finální koncert konaný na letní scéně Biskupského dvora naposledy rozezněl malebný prostor pod petropavlovskými věžemi. Na festival přijali pozvání španělští umělci, kteří si připravili na neděli 2. srpna program s názvem FLAMENCO DE ANDALUSÍA.  více

Nejčtenější

Kritika

Slavnostní zakončení festivalu Expozice nové hudby v brněnském Besedním domě nabídlo 8. října posluchačům mimořádný zážitek v podobě orchestrálního koncertu Filharmonie Brno. Pod vedením polského dirigenta Szymona Bywalce orchestr představil čtyři ikonická díla druhé poloviny 20. století, která radikálně proměnila naše vnímání zvuku, harmonie a formy. Dramaturgie večera skvěle propojila rané předchůdce spektrálního myšlení s jeho vyvrcholením, přičemž nabídla pohled na zvuk jako na živý a neustále se proměňující organismus.  více