„Čtyři diatonické akordeony, jeden společný dech a hudba, která jako by vznikala mezi tichem a pohybem.“ Tuto charakteristiku portugalského kvarteta Danças Ocultas si můžete přečíst na webu festivalu Maraton hudby Brno. Čtveřice portugalských akordeonistů v rámci tohoto festivalu vystoupí v sobotu 8. srpna v klubu První patro. Na naše otázky odpovídal člen skupiny Filipe Cal.
V sestavě čtyř diatonických akordeonů hrajete už více než čtvrt století. S jakými plány soubor vznikal?
Na počátku jsme neměli žádné plány. Začali jsme spolu hrát, protože jsme byli přátelé. Všichni jsme hráli na stejný nástroj, na diatonický akordeon. Nejprve jsme hráli klasické skladby, abychom si vylepšili techniku, a pozvolna jsme začali skládat vlastní repertoár. Původně to tedy byla parta přátel, ale pokračujeme pořád dál.
A proč právě akordeony? A proč čtyři?
Důvod, proč jsme se rozhodli hrát v tomto složení, možná souvisel s tím, že jsme všichni studovali na hudebních školách. A tam jsou v rámci výuky obvyklá kvarteta – smyčcová, klarinetová a další. Inspirovali jsme se tedy těmito sestavami a založili jsme akordeonové kvarteto. A v jeho rámci jsme vymysleli nový nástroj – basový akordeon –, který hraje podobnou roli jako violoncello ve smyčcovém kvartetu. Dnes tedy hrajeme ve složení tři běžné akordeony a jeden basový. A musím říct, že jiná akordeonová kvarteta v Portugalsku neznám.
Jak si tedy mezi sebe dělíte role?
Artur a Francisco Miguel hrají melodie, podobně jako housle ve smyčcovém kvartetu. Já mám na starosti akordy a rytmus, což se podobá roli violy. A pak je tam už zmíněný bas, který zastupuje violoncello. Každý z nás má tedy v kapele svou specifickou roli.
Vím, že „danças ocultas“ znamená „skryté tance“. Proč tento název?
Ano, portugalské slovo „ocultas“ znamená „skrytý“. Akordeon je v Portugalsku – a vlastně i kdekoli jinde – vnímaný jako nástroj, který hraje k tanci. My však akordeon používáme jinak. Hrajeme na něj hudbu expresivní i melancholickou a tanec je v našich skladbách ukrytý. Někde vzadu jej cítíte, ale není tam explicitně přítomen. Proto jsme si zvolili název Danças Ocultas, „skryté tance“. Můžete sice na naši hudbu tančit, ale…
Důležitým zlomem ve vaší kariéře byla pozvánka k účinkování na světovém hudebním veletrhu WOMEX v roce 2010. Co to pro vás znamenalo?
Pozvání na WOMEX pro nás bylo velmi důležité. Díky tomu jsme totiž potom odehráli více než šedesát koncertů ve čtyřiadvaceti zemích. Tehdy jsme museli skutečně začít plánovat – kdy vydáme CD, kdy pojedeme na turné po Kanadě, po Číně nebo po Evropě… Plánujeme tedy mnohem více dopředu. A pokud jde o hudbu… Naše první tři alba obsahovala pouze nahrávky našeho kvarteta, tedy pouze akordeony. Na čtvrté album jsme si pozvali řadu hostů, ale následující nahrávka byla opět čistě akordeonová. Takže to střídáme. Máme album s brazilskou zpěvačkou Dom La Nenou, pak jsme nahráli album s orchestrem, na které jsme si pozvali zpěvačku stylu fado Carminho, dále významného portugalského hudebníka Rodriga Leãa a skupinu Dead Combo. A zatím poslední album jsme natáčeli v Brazílii a jako host na něm účinkuje brazilský hudebník Jaques Morelenbaum. Takže přece jen trochu víc plánujeme, ale ani v současné době to nepřeháníme.
V čem je to pro vás jiné, hrát jen ve čtyřech, a hrát s hosty?
Hrát pouze ve čtveřici a hrát s někým dalším, to je velký rozdíl. My čtyři se velmi dobře známe, máme k sobě blízko. Někdy dokonce dokážu odhadnout, jakou chybu někdo z mých kolegů udělá. Když doprovázíme zpěvačku nebo někoho jiného, musíme si dávat větší pozor. Čtyři akordeony, to je docela energická záležitost, a proto musíme být opatrní. Je pro nás tedy jednodušší hrát pouze ve čtyřech, protože to dokážeme velmi dobře předvídat, co se bude dít. Ale je také zajímavé si někdy zahrát s někým jiným. A naštěstí se nám to daří. Hráli jsme například se syrským hudebníkem Abedem Azriém, s Dom La Nenou, s orchestrem, s Jaquesem Morelenbaumem, s brazilskou zpěvačkou Zéliou Duncan, s Carminho…
I když se s některými hosty pouštíte na pole písní, vaše samostatná produkce je instrumentální. Co to znamená pro posluchače?
Instrumentální hudba přináší zajímavá dobrodružství. Bez zpěváka a bez textu, kterého byste se mohli držet, můžete naplno popustit uzdu své fantazii. Můžete tedy snít spolu s námi, nebo i sami, bez nás. Někdy na koncertech vidíme publikum se zavřenýma očima. Možná ti lidé v tu chvíli v duchu někam cestují. I my vnímáme různé věci, když tuto hudbu hrajeme. A je možné, že publikum cítí totéž. Ale nevím.
V Brně vystoupíte na scéně world music, ale ve vaší hudbě najdeme i prvky klasické hudby, jazzu a dalších žánrů. Jak moc se inspirujete portugalskou lidovou hudbou?
Určitě v našich skladbách můžete najít některé melodie z portugalských lidových písní, ale měníme jim samozřejmě harmonii a rytmus. Nejsme kapela, která hraje portugalské lidové písně. Vymýšlíme nová aranžmá a snažíme se přijít s něčím novým. Nedokážu to přesně popsat, ale přinášíme do portugalské hudební tradice nové prvky. Předpokládám ale, že z naší hudby lze poznat, že jsme z Portugalska. Hrajeme jinak než Španělé nebo Francouzi. Jsme více melancholičtí, možná v naší hudbě cítíte i fado. Nevím, jak bych to přesně popsal, ale naše hudba prostě vychází z portugalských kořenů.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..