František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

František Segrado: Šanson je tanec na žiletce

Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.

Ten jej v roce 2003 pozval na CD Tak to chodí, důležitou roli mu dal na desce Strážce plamene, „lyrikálu“ Kudykam i projektu Český kalendář. V roce 2014 vyústila intenzivní spolupráce výrazného zpěváka a známého textaře ve vznik alba Segrado, první Františkovy sólové desky. František Segrado a Michal Horáček se živě představí 14. dubna v brněnském Sono Centru.

Františku, své první sólové album jsi vydal v šedesáti letech a já jsem slyšel, že jsi je snad deset let připravoval. Je to pravda? A kdy do procesu vstoupil Michal Horáček jako výhradní textař?
Já jsem původně koketoval s myšlenkou, že si album vydám k padesátinám, pak to mělo být k pětapadesátinám a pak k šedesátinám. Vybíral jsem písničky na desku, která by nesouvisela ani s Veselou bídou, ani s Dobrohoští. Postupně jsem nashromáždil asi třicet písní,z kterých jsem chtěl vybrat deset. Z povzdálí ten proces sledoval Michal Horáček a jednou se mě zeptal, jak to pokračuje. Já jsem měl domluvené, že muzikanti-kamarádi mi na desku přijdou zahrát za sto litrů slivovice. Michalovi se líbilo, že pro to něco dělám. A když jsme oslavovali platinovou desku s Českým kalendářem, pozval mě na kafe a řekl: „Vím, že máš sice album přichystané, ale mně by bylo ctí, kdyby všechny texty na tvé první desce mohly být moje.“

Zatímco Michal Horáček je tedy autorem všech textů na albu, hudba pochází od různých skladatelů. V některých případech jde dokonce o coverze zahraničních písní…
Michal sice nerad píše na hotovou muziku, ale tady jsme se rozhodli pro určitou generační přiznávku. Oba máme rádi Toma Waitse, Billyho Joela, Paola Conteho – a právě jejich skladby na albu jsou, i když nemohly převažovat. Většinu alba tedy tvoří věci původní. Jeden text, Výtah, jsme zavěsili – podobně jako to Michal Horáček udělal u Českého kalendáře – na internet s výzvou ke zhudebnění. Přišlo nám asi šestnáct verzí, ale pořád to nebylo ono. Až když jsme tu píseň chtěli úplně vyřadit, přišla verze od Lenky Nové, naprosto jednoduchá, a my jsme si řekli, že to je ono. Dvě písně jsme také převzali z alba Tak to chodí, které je zajímavé tím, že hudbu na texty Michala Horáčka dělal Jarda „Traband“ Svoboda. To album mělo sice výborné recenze, ale jinak zapadlo. Teď jsme tedy písním PrahaNěco hezkého dali nový kabát. Celkově jsme měli skladeb připravených víc než třináct, ale některé si samy řekly, že by měly být na jiném albu. Byly z jiného šálku čaje.

S Michalem Horáčkem spolupracuješ dlouhodobě – vedle alba Tak to chodí a projektu Český kalendář účinkuješ na desce Strážce plamene a samozřejmě v lyrikálu Kudykam. Čím tě jeho texty fascinují?
Poslouchal jsem písně Michala Horáčka a Petra Hapky a například jejich tvorbu pro Hanu Hegerovou nebo nedostižné album V penziónu svět jsem považoval za velmi silné věci. Michal má vedle pracovitosti ještě jednu obdivuhodnou vlastnost – dokáže se vcítit do svého nápadu. Z legrace říkám, že i kdyby chtěl udělat píseň o tom, co cítí zábradlí na autobusovém nádraží na Florenci, dokáže to. Považuji ho tedy za geniálního textaře, který nikdy neklesne pod hodně vysoký standard, a některé jeho texty jsou opravdu úžasné. Moje album myslím trefoval na mne coby postaršího Valacha. Určitě někdo čekal čistě šansonovou, salónní desku, a ona je nakonec docela syrová a hodně postavená na kytarách. Ale to je opět generační přiznávka. Já mám ostatně za sebou kus folkové i rockové minulosti. Na albu se také významně podílel Pepa Štěpánek, který nahrál všechny kytary a psal aranže všech písní. Ale snad nejvíce neviditelné práce odvedl Michal Pekárek, koproducent a mistr zvuku, který dal písním konečnou podobu.

Vrátím se ke spolupráci s Michalem Horáčkem. Jak přesně probíhala?
Michal přinesl text a tam, kde mi nešel do pusy, jsme s ním ještě něco dělali. Byly i písničky, které se Michalovi líbily a mně ne. Například jeden velice dobrý text nám zhudebnil Ondřej Soukup, jenže v tom textu se to hemžilo atributy dneška, jako je DPH, odpočty apod., a takové téma mi zas tak blízké není. Já si mohu ve svém věku dovolit ten luxus žít něčím jiným.

A který text tě naopak nadchl?
Určitě S pomocí Boží a možná ještě raději mám píseň Se štěstím mohly by být, která vlastně pojednává o tomtéž. Nesmírnou radost mám také z toho, že jsem z Petra Hapky vyloudil skladbu Když tudy vezli Gagarina. Dlouho si ji totiž schovával pro sebe, je asi z roku 2008, tedy ještě před vznikem Kudykama. Váže se nejspíš k Hapkovu osobnímu prožitku.

Používáš jako zpěvák jinou techniku, když zpíváš valašské lidové písně s Veselou bídou a když interpretuješ texty Michala Horáčka?
Ano, je to úplně něco jiného, je k tomu třeba úplně jiný přístup. Já mám ale proti ostatním, kteří se pokoušejí zpívat moravský folklór, výhodu, že to máme dáno už v kolébce. Frázování mám vrozené, vůbec nad tím nemusím přemýšlet. Miluju to. Lidový text je prostý jako luční květina, krásně voní. Melodie je časem vyčištěna. Naopak šanson, to je taková zvláštní věc. Skoro jako tanec na žiletce. Kdyby tam bylo ještě víc patosu, už je to kýč. Ale když zpěvák ví, o čem zpívá, je mu věřeno. Když mu není věřeno, není to šanson. Ovšem ta moje deska není čistě šansonová. Je tam i folk, jazz… a asi i život.

Společně s Michalem Horáčkem vystoupíš 14. dubna v brněnském Sono Centru. Jde o koncertní verzi alba Segrado?
Ne, je to samostatný koncertní projekt navazující na velmi úspěšné turné Mezi námi. Jmenuje se Na cestě a my jsme do něj samozřejmě zařadili i některé písně z mé desky. Michal Horáček celý recital moderuje, vedle mne dále účinkují Lenka Nová, Ondra Ruml, Ruth Horáčková a kapela. Kromě toho však vzniká i malá parta, trochu skromnější projekt, se kterým bychom chtěli písně z mého alba asi od června nabízet na samostatných koncertech.

Předpokládám, že ty písničky, které se na desku Segrado nedostaly, mají šanci být na tvém druhém albu. Máš už představu, jak by mohlo vypadat?
Mělo by být opět po hudební i textové stránce zajímavé. Mám například nějaké texty od Jana Buriana, jednu skladbu mám ještě od Petra Skoumala, něco mi skládá David Rotter, Zdenek Merta, Petr Linhart, Peter Lipovský a Milánek Vyskočáni. Měla by to tedy být deska autorsky různorodá a určitě bude veselejší. Budou to určitě písně, které si lidé rádi zabroukají třeba ráno v koupelně. U alba Segrado chvilku hrozilo, že bude potemnělé. Já jsem veselý člověk a na pesimismus už je pozdě.

Foto Michal Hanclovský

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..



Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Na Světový den měst (31. října 2025) jmenovala generální ředitelka UNESCO Audrey Azoulay 58 měst, která se stávají novými členy Sítě kreativních měst UNESCO (UCCN). Tato města nyní spojuje závazek prosazovat kreativitu v různých kulturních oblastech jako hnací sílu udržitelného rozvoje. Brno je městem hudby UNESCO od roku 2017.  více

Na podzim příštího roku se odehraje jubilejní desátý ročník mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno, který tentokrát ponese podtitul Kořeny. Jako malá ochutnávka se v pátek 31. října
v Mahenově divadle odehrál slavnostní koncert k představení programu MFJB 2026. Během večera, pojmenovaného příhodně Janáček na start! zazněla díla Jeana Sibelia, Leoše Janáčka, Bély Bartóka a Antonína Dvořáka, kterých se ujali houslista Josef Špaček a klavírista Miroslav Sekeravíce

Nejčtenější

Kritika

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více