Se skupinou Veselá bída zpívá valašské lidové písně. Ve folkrockové Dobrohošti se podílel i na tvorbě repertoáru. Hostoval na albech znojemské skupiny Lucrezia Borgia, jejíž kapelník Antonín Maceček pro něj dokonce složil celé, zatím nerealizované, album. Do širšího povědomí se však František Segrado dostal díky spolupráci s textařem Michalem Horáčkem.
Ten jej v roce 2003 pozval na CD Tak to chodí, důležitou roli mu dal na desce Strážce plamene, „lyrikálu“ Kudykam i projektu Český kalendář. V roce 2014 vyústila intenzivní spolupráce výrazného zpěváka a známého textaře ve vznik alba Segrado, první Františkovy sólové desky. František Segrado a Michal Horáček se živě představí 14. dubna v brněnském Sono Centru.
Františku, své první sólové album jsi vydal v šedesáti letech a já jsem slyšel, že jsi je snad deset let připravoval. Je to pravda? A kdy do procesu vstoupil Michal Horáček jako výhradní textař?
Já jsem původně koketoval s myšlenkou, že si album vydám k padesátinám, pak to mělo být k pětapadesátinám a pak k šedesátinám. Vybíral jsem písničky na desku, která by nesouvisela ani s Veselou bídou, ani s Dobrohoští. Postupně jsem nashromáždil asi třicet písní,z kterých jsem chtěl vybrat deset. Z povzdálí ten proces sledoval Michal Horáček a jednou se mě zeptal, jak to pokračuje. Já jsem měl domluvené, že muzikanti-kamarádi mi na desku přijdou zahrát za sto litrů slivovice. Michalovi se líbilo, že pro to něco dělám. A když jsme oslavovali platinovou desku s Českým kalendářem, pozval mě na kafe a řekl: „Vím, že máš sice album přichystané, ale mně by bylo ctí, kdyby všechny texty na tvé první desce mohly být moje.“
Zatímco Michal Horáček je tedy autorem všech textů na albu, hudba pochází od různých skladatelů. V některých případech jde dokonce o coverze zahraničních písní…
Michal sice nerad píše na hotovou muziku, ale tady jsme se rozhodli pro určitou generační přiznávku. Oba máme rádi Toma Waitse, Billyho Joela, Paola Conteho – a právě jejich skladby na albu jsou, i když nemohly převažovat. Většinu alba tedy tvoří věci původní. Jeden text, Výtah, jsme zavěsili – podobně jako to Michal Horáček udělal u Českého kalendáře – na internet s výzvou ke zhudebnění. Přišlo nám asi šestnáct verzí, ale pořád to nebylo ono. Až když jsme tu píseň chtěli úplně vyřadit, přišla verze od Lenky Nové, naprosto jednoduchá, a my jsme si řekli, že to je ono. Dvě písně jsme také převzali z alba Tak to chodí, které je zajímavé tím, že hudbu na texty Michala Horáčka dělal Jarda „Traband“ Svoboda. To album mělo sice výborné recenze, ale jinak zapadlo. Teď jsme tedy písním Praha a Něco hezkého dali nový kabát. Celkově jsme měli skladeb připravených víc než třináct, ale některé si samy řekly, že by měly být na jiném albu. Byly z jiného šálku čaje.
S Michalem Horáčkem spolupracuješ dlouhodobě – vedle alba Tak to chodí a projektu Český kalendář účinkuješ na desce Strážce plamene a samozřejmě v lyrikálu Kudykam. Čím tě jeho texty fascinují?
Poslouchal jsem písně Michala Horáčka a Petra Hapky a například jejich tvorbu pro Hanu Hegerovou nebo nedostižné album V penziónu svět jsem považoval za velmi silné věci. Michal má vedle pracovitosti ještě jednu obdivuhodnou vlastnost – dokáže se vcítit do svého nápadu. Z legrace říkám, že i kdyby chtěl udělat píseň o tom, co cítí zábradlí na autobusovém nádraží na Florenci, dokáže to. Považuji ho tedy za geniálního textaře, který nikdy neklesne pod hodně vysoký standard, a některé jeho texty jsou opravdu úžasné. Moje album myslím trefoval na mne coby postaršího Valacha. Určitě někdo čekal čistě šansonovou, salónní desku, a ona je nakonec docela syrová a hodně postavená na kytarách. Ale to je opět generační přiznávka. Já mám ostatně za sebou kus folkové i rockové minulosti. Na albu se také významně podílel Pepa Štěpánek, který nahrál všechny kytary a psal aranže všech písní. Ale snad nejvíce neviditelné práce odvedl Michal Pekárek, koproducent a mistr zvuku, který dal písním konečnou podobu.
Vrátím se ke spolupráci s Michalem Horáčkem. Jak přesně probíhala?
Michal přinesl text a tam, kde mi nešel do pusy, jsme s ním ještě něco dělali. Byly i písničky, které se Michalovi líbily a mně ne. Například jeden velice dobrý text nám zhudebnil Ondřej Soukup, jenže v tom textu se to hemžilo atributy dneška, jako je DPH, odpočty apod., a takové téma mi zas tak blízké není. Já si mohu ve svém věku dovolit ten luxus žít něčím jiným.
A který text tě naopak nadchl?
Určitě S pomocí Boží a možná ještě raději mám píseň Se štěstím mohly by být, která vlastně pojednává o tomtéž. Nesmírnou radost mám také z toho, že jsem z Petra Hapky vyloudil skladbu Když tudy vezli Gagarina. Dlouho si ji totiž schovával pro sebe, je asi z roku 2008, tedy ještě před vznikem Kudykama. Váže se nejspíš k Hapkovu osobnímu prožitku.
Používáš jako zpěvák jinou techniku, když zpíváš valašské lidové písně s Veselou bídou a když interpretuješ texty Michala Horáčka?
Ano, je to úplně něco jiného, je k tomu třeba úplně jiný přístup. Já mám ale proti ostatním, kteří se pokoušejí zpívat moravský folklór, výhodu, že to máme dáno už v kolébce. Frázování mám vrozené, vůbec nad tím nemusím přemýšlet. Miluju to. Lidový text je prostý jako luční květina, krásně voní. Melodie je časem vyčištěna. Naopak šanson, to je taková zvláštní věc. Skoro jako tanec na žiletce. Kdyby tam bylo ještě víc patosu, už je to kýč. Ale když zpěvák ví, o čem zpívá, je mu věřeno. Když mu není věřeno, není to šanson. Ovšem ta moje deska není čistě šansonová. Je tam i folk, jazz… a asi i život.
Společně s Michalem Horáčkem vystoupíš 14. dubna v brněnském Sono Centru. Jde o koncertní verzi alba Segrado?
Ne, je to samostatný koncertní projekt navazující na velmi úspěšné turné Mezi námi. Jmenuje se Na cestě a my jsme do něj samozřejmě zařadili i některé písně z mé desky. Michal Horáček celý recital moderuje, vedle mne dále účinkují Lenka Nová, Ondra Ruml, Ruth Horáčková a kapela. Kromě toho však vzniká i malá parta, trochu skromnější projekt, se kterým bychom chtěli písně z mého alba asi od června nabízet na samostatných koncertech.
Předpokládám, že ty písničky, které se na desku Segrado nedostaly, mají šanci být na tvém druhém albu. Máš už představu, jak by mohlo vypadat?
Mělo by být opět po hudební i textové stránce zajímavé. Mám například nějaké texty od Jana Buriana, jednu skladbu mám ještě od Petra Skoumala, něco mi skládá David Rotter, Zdenek Merta, Petr Linhart, Peter Lipovský a Milánek Vyskočáni. Měla by to tedy být deska autorsky různorodá a určitě bude veselejší. Budou to určitě písně, které si lidé rádi zabroukají třeba ráno v koupelně. U alba Segrado chvilku hrozilo, že bude potemnělé. Já jsem veselý člověk a na pesimismus už je pozdě.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..