Hudební vydavatelství Indies slaví 30 let

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru úctyhodných třicet let od svého založení. Na dvou pódiích zahraje tucet kapel a na programu je i několik opravdu unikátních koncertů. Na vše, co tomuto jedinečnému podniku v podobě firmy i slavnostního večera předcházelo, vzpomíná zakladatel Indies Milan Páleš.

Hudební vydavatelství Indies oslaví na den přesně 14. února 2020 v brněnském Sono Centru kulaté narozeniny, třicet let od svého založení. S jakou ambicí tehdy před třemi dekádami vůbec vzniklo?

Neměli jsme žádné ambice, žádné kalkulace, žádné rozpočty, pouze nadšení pro muziku. Když jsem dával výpověď ve své práci, říkal mně mistr, že se ještě rád vrátím. Politická situace byla nejistá, bolševik se snažil udržet, kde to šlo, ale celková revoluční euforie národa již nešla zastavit. A my jsme za pochodu u provozu půjčovny vymýšleli další aktivity a tím došlo i na vydávání vlastních titulů.

Začínali jste jako půjčovna se 150 cédéčky. Z obchodu a půjčovny hudebních nosičů se však časem stalo nevlivnější vydavatelství nezávislé a nekomerční hudby u nás. Co je pro Tebe tou největší organizační, vizuální či programovou proměnou firmy v tomto časovém, narozeninovém oblouku?

Z mého pohledu to byl rok 1995, kdy jsem se rozhodl, že opustím jistý příjem z obchodu a budu se věnovat již pouze vydavatelství. V tomto roce jsme s kolegou Milošem Gruberem vydali několik zásadních alb: Psí vojáky, Už jsme doma, Zuby nehty a další.

V roce 2007 se vydavatelství Indies Records rozdělilo na tři samostatné subjekty. Někdejší zakladatelé tak pokračují samostatně, nadále ale spolupracují. Pozvaní interpreti patří do katalogů značek Indies Scope, Indies MG a Indies Happy Trails. Proč jste se rozštěpili a nebylo to tříštění sil?

Po sedmnácti letech přišla únava z dlouhodobého dohadování, ani ne o tom kdo a co bude vydávat, protože hudební vkus jsme měli podobný. Šlo spíše o to, jak vše budeme dělat a do čeho budeme investovat. Navíc pro mě to třeba přineslo potřebné snížení nákladů, protože v Dolních Loučkách, kde momentálně sídlím, je vše levnější než v předraženém Brně.

Jednodenní hudební festival v brněnském koncertním sále Sono Centrum je na den přesně oslavou 30. výročí založení firmy Indies. Na koncertě vystoupí 12 kapel a umělců, kteří během 30 let vydávali svoje alba právě u vydavatelství Indies Records. Čí vystoupení bude kupříkladu nejvíce raritní a proč?

Už velmi dlouho jsem naživo neslyšel první kapelu, co jsme vydávali, Meat House Chicago I.R.A., tak doufám, že se pochlapí a po mnoha letech nazkouší staré skladby a pořádně to rozjedou. Nebo třeba bluesrapový Nuck Chorris Gang pod taktovkou Hejska Jana Švihálka zarepuje jako za starých časů, kdy jim vyšly u Indies dvě alba. Také kapela DVA dlouho nebyla slyšet kvůli mateřským povinnostem, takže se na jejich vystoupení také těším. A hodně zajímavé bude i vystoupení Horňácké cimbálové muziky Kubíci s mužským sborem Chotár a dalšími hosty. Poprvé totiž zahrají písně z úplně nového alba, Fašanku, fašanku, které na místě rovnou pokřtíme.

Podle čeho si vůbec vybíráte muziku či interprety, kterým dáte ve vydavatelství prostor? Co musí splňovat?

Vždy jsme se snažili vydávat nekomerční, originální, objevnou a inspirativní hudbu různých žánrů, od rocku přes blues, folk, worldmusic až k čistému folklóru. Vždy však ta nahrávka musí být ve svém žánru na vysoké úrovni. Myslím, že to dělám dodnes, ale čím jsem starší, tím více upřednostňuji osobní vkus a ten se s přibývajícími léty mění směrem ke klidnější muzice.

První deska, kterou Indies před třiceti lety vydalo, byla od hardcore kapely Meat-House Chicago I.R.A. a tato dnes již legenda svého žánru zahraje i na výročním koncertě. Kolik jste úhrnem vydali titulů do dnešního dne a který vydavatelský projekt byl podle Tebe nejnáročnější a proč?

Do dnešních dnů u všech Indies vyšlo více než 800 titulů na více než tisícovce nosičů, nemáme to přesně spočítané, protože se to každý týden mění. Nejnáročnější bývá asi vydávání desek, které nazýváme A tribute, čili umělci vzdávají Poctu nějakému jinému umělci. Naposledy to byla Pocta Vladimírovi Mišíkovi. A to je potřeba nejprve složitě domluvit, kdo udělá coververzi které písně, potom ještě každá kapela nahrává ve studiu ve svém městě. Musíte udělat dvacet smluv desítky faktur, všechno to pak v nějakém studiu zmástrovat, aby nahrávky měly stejnou hlasitost a barvu. To vše zabere hodně času a stojí hodně peněz.

pales_milan_foto_archivMP

Nejprodávanější deskou, která vyšla pod Indies, je album O Slunovratu skupiny Hradišťan z roku 1999 s nákladem 20 tisíc kusů. Překonali jste tento rekord? Kolik prodaných desek se dnes třeba považuje pro vydavatele a hlavně pro kapely, které se musí věnovat posluchačům zejména koncertováním, za úspěch?

Alba O slunovratu se již prodalo více, protože to album vyšlo již v několika verzích, vždy s nějakým bonusovým albem (CD beseda s Janem Skácelem, DVD s tanečním vystoupením) nemám přesně sečtené všechny edice dohromady. Hodně se prodalo i alba Gipsy.cz Romano Hip Hop, dobře se prodávala i alba Radůzy. Nevedeme si tabulky prodejnosti, protože prodejnost je závislá na popularitě. A ta je velmi vrtkavá a nestálá. Jdeme po trvalejších hodnotách a ty se prodávají řádově v 500 - 1000 kusech. Vinylová alba třeba momentálně lisujeme ve 300 kusových nákladech a ne vždy se všechna prodají.

Firma Indies se od počátku svého působení v České republice věnuje kvalitní alternativní a nekomerční hudbě. Ale museli jste reagovat na trh a vaše nabídka je dnes mnohem širší: rock, pop, alternativa, underground, folk, folkrock, chanson, folklor, worldmusic, jazz, blues, electronic, ska, rap, reggae, nahrávky pro děti, classic, vánoční i mluvené slovo… Dá se vůbec nějak nastínit, popsat a obhájit dnešní dramaturgicko-vydavatelská strategie Indies?

Výstižné by bylo přirovnání „Co dům dal“. A za tento pomyslný dům si dosaďte naši malou hudební scénu. Myslím, že jsme z ní podchytili to nejkvalitnější.

Z vaší někdejší produkce si dodnes velmi vážím alb Zuzany Navarové, která je dodnes mým posluchačským evergreenem…Vydávali jste i nedávno zesnulou Jitku Šuranskou. Nechci otázku tematizovat nijak funerálně, ale kteří domácí interpreti patří do jakéhosi výstavního a už klasického zlaté fondu vydavatelství? Na který projekt či jméno jsi Ty sám nejvíce pyšný a proč?

I na koncertě v Sonu budeme vzpomínat na umělce, které jsme vydávali a už tam s námi nemohou být jako třeba Petr Skoumal, Zuzana Navarová, Filip Topol nebo již zmiňovaná Jitka Šuranská, ale do zlatého fondu nahrávek Indies Recods patří hromada dalších kapel a muzikantů. Asi je všechny nevyjmenuji, ale určitě je to Iva Bittová, Hradišťan, Radůza, Glen Hansard, Traband, Tara Fuki, Už jsme doma, Psí vojáci, Jablkoň, Zuby nehty, Tomáš Kočko a mnoho dalších.

Vydavatelství to už dávno nejsou jenom desky či CD, ale díky novým technologiím i mnohé jiné nosiče zvuku či slova… Jaká je podle Tebe budoucnost podniku, jako je ten váš?

Asi použiji punkové NO FURURE, ale myšleno ve smyslu klasických fyzických nosičů jako je CD nebo LP. Muzika bude vznikat i bez našeho přičinění, šířit se bude digitálně a vydělávat na ní budou provozovatelé streamingů, výrobci telefonů, pirátské servery, sociální sítě a všichni co s tímto digitálním virtuálním umělým světem mají něco společného. A to není hudba budoucnosti.

V digitální formě si mohou nahrávky Indies Scope koupit lidé na celém na světě. Co se třeba dobře prodává do zahraničí?

Podmínkou prosazení se kapely nebo umělce v zahraničí je koncertní činnost. Takže: kdo jezdí hrát do ciziny, tak se tam i prodává. Ze starších bych jmenoval třeba Ivu Bittovou nebo kapelu Už jsme doma. Z těch novějších kapel jsou to třeba DVA, Mydy Rabycad, Gipsy.cz.

Za třicet let existence vydavatelství Indies jsi zestárnul i Ty. Proměnil se nějak tvůj hudební vkus? Jakou muziku jsi poslouchal tehdy a jakou posloucháš nyní?

Jo tak za mlada jsem poslouchal tvrdší kapely jako Sonic Youth, Dinosaur jr., Pixies, Mudhoney, Fugazi, Butholle Surfers. Dnes mám radši Toma Waitse, Nicka Cavea, Finka, Van Morrisona, Marka Lanegana, Robbie Robertsona, ale celou dobu mně provází staré kapely, jako jsou King Crimson, Cure, Genesis, Yes, Led Zeppelin nebo Pink Floyd.

Co je Tvůj profesní sen? Co bys Indies osobně přál do další dekády?

Přál bych si, aby se opět dala dohromady kapela The Frames a vydala u nás novou desku!!

Milan Páleš/ foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Poslední koncert letošní části cyklu Barbara Maria Willi uvádí nabídnul unikátní projekt, ve kterém se 4. prosince v Konventu Milosrdných bratří spojily dva soubory: Cappella Pratensis Ramillete de Tonos. Publiku předvedli, jakými různými způsoby lze pracovat s polyfonním repertoárem 15. a 16. století. V programu se mísila duchovní se světskou hudbou a také vokální, vokálně-instrumentální a čistě instrumentální.  více

V sobotu 29. listopadu proběhl v bretaňském Rennes mimořádný koncert a masterclass brněnského Dua Ardašev, které do Francie zavítalo na pozvání partnerského města Rennes a za organizační podpory kanceláře Brno – město hudby UNESCO. Akce se uskutečnila v rámci projektu Face à la guerre – dialogues européens, iniciovaného Francouzským institutem a koordinovaného kulturní institucí Les Champs Libres.  více

Znovuobjevení a digitalizace brněnských polyfonních rukopisů BAM 1 a BAM 2 otevřely novou kapitolu zkoumání a interpretace renesanční hudby. Na průsečíku historického výzkumu, moderních technologií a umělecké interpretace stojí Past Forward, přeshraniční projekt propojující instituce z Nizozemska, Belgie a České republiky. V jeho uměleckém jádru stojí dva hudebníci, jejichž přístupy se vzájemně doplňují: Tim Braithwaite, umělecký ředitel Cappella Pratensis, a Kateřina Maňáková, loutnistka, která vyučuje hru na rané drnkací nástroje na Janáčkově akademii múzických umění a je garantkou celé iniciativy. V tomto rozhovoru hovoří o práci s dosud opomíjenými prameny, o výzvách historicky poučené interpretace, o příslibech mezinárodní spolupráce a o své vizi budoucnosti interpretace rané hudby.  více

Pozoruhodný program nabídl koncert Filharmonie Brno v čele s dirigentem Dennisem Russellem Daviesem konaný ve čtvrtek 6. listopadu v Besedním domě, který spojil tvorbu dvou soudobých skladatelů zemí bývalého sovětského svazu. Na koncertu vystoupili arménský barytonista Aksel Daveyan, violista Julián Veverica, bicista Lukáš Krejčí a rakouský sbor Hard-Chor Linz pod vedením sbormistra Alexandera Kolleravíce

Brněnský rodák, klavírista a generální ředitel České filharmonie David Mareček vystupuje společně s violoncellistou Václavem Petrem na koncertním turné v Jižní Koreji. Duo během prvního listopadového týdne představuje český repertoár na prestižních pódiích, mimo jiné v Seogwipo Arts Center, Yongin Poeun Art Hall a Daegu Concert House.  více

Linie chrámových koncertů tělesa Ensemble Opera Diversa si klade za cíl přinášet soudobou duchovní hudbu do patřičných prostor. V této dramaturgické linii zaznělo za patnáct let mnoho světových a českých premiér. I podzimní úterní večer 4. listopadu nebyl výjimkou – posluchačům nabídl pod taktovkou dirigentky Gabriely Tardonové tři pozoruhodné kompozice, které rozezněly prostory kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné.  více

Městské divadlo Brno uvedlo světovou premiéru muzikálu Winton, který se pokusil převést do jevištní podoby příběh muže, který bez okázalosti a bez očekávání slávy zachránil 669 dětí před holokaustem. Nový titul hudebního divadla vznikl ze spolupráce skladatele a brněnského klavíristy Daniela Kyzlinka a libretisty Luďka Kašparovského. Režie novinky se ujal Petr Gazdík. Při prvním uvedení v hledišti dokonce usedli potomci zachráněných, „Nickyho rodina“, i syn sira Nicholase Wintona.  více

Nejčtenější

Kritika

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce