Lidé kolem hudby a okolo Vánoc

Vánoce jak známo začínají v obchodních centrech už na podzim. Objevují se, slevy, výzvy, abyste mysleli na dárky včas, nakupovali, dokud je na to klid. Pokud neuposlechnete prvních signálů a uvrhnete sami sebe do zvýšené nákupní frekvence ve druhé polovině listopadu, už se objevuje vánoční výzdoba, reklamy jsou naléhavější a lidé nervóznější. A nejpozději s první adventní nedělí se spustí frontální útok na všechny smysly. Sluch to odnáší kolovrátkem vánočních písní, v obchoďácích se Kristus Pán každoročně narodí o tři týdny dřív. A máslo za pouhých dvacet korun najdete v oddělení mléčných výrobků: Nesem vám noviny, poslouchejte.

Většina z nás ale slaví ty opravdové Vánoce doma. Tradičnímu kaprovi už sice konkuruje losos, ale Kristus Pán se pravděpodobně narodí u většiny z nás a ty noviny také někdo přinese. Krájíme jablka, dobrodružnější povahy se pustí i do výroby lodiček z ořechových skořápek. To je nám, kdo máme obě ruce levé, jaksi odepřeno, takže můžeme dál v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu.

Kromě všech obecně známých písní a rituálů ale míváme i své vlastní, zvláštní, nebo alespoň zvláštně vnímáme ty zavedené. S jakou hudbou tráví Vánoce lidé, pro které je hudba profesí? Není pro ně největší dárek, když je kolem konečně aspoň na chvíli ticho? Jaké jsou jejich vánoční speciality, ať už hudební nebo nehudební? Několika jsem se na to zeptal.

Renata Ardaševová, klavíristka

I když jsem stále obklopena hudbou, tak vánoce bez hudby si opravdu neumím představit. Protože nejsem varhanice a klavír netvoří součást vánočního složení orchestrů, tak si hudby hojně dopřávám i pasivně z rozhlasu či jiných médií. Nejvíc mě v tomto období oslovuje hudba Bacha a Vivaldiho, ráda poslouchám Rybovu mši, koledy, ale také třeba vánoční gospely Elvise Presleyho – u nás skoro neznámé. Loňské vánoce jsem měla možnost zažít štědrovečerní mši v kostele na Floridě, kam jsem jela navštívit dceru (studuje tam hru na cello). Byl to pro mě mimořádný zážitek, ve skutečnosti něco mezi multižánrovým koncertem, světelnou show, divadelním představením a kázáním. Hudební vstupy byly od baroka po současné gospely, na podiu orchestr, varhany, sbor i sólisté, text k písním běžel projekcí na zdi, aby mohli zpívat všichni. Radostná atmosféra, všichni si místo pozdravu přáli Merry Christmas, po závěrečné Tiché noci u každého slzy dojetí... mimořádný pocit sounáležitosti a pospolitosti. Myslím, že to byl snad můj vůbec nejhezčí zážitek z Floridy, nikdy jindy jsem totiž netrávila vánoce mimo kraj moravský, mému srdci nejbližší. Letos to budou zase tradiční Vánoce v rodinném kruhu.
Doufám, že se u nás budeme vždy směle hlásit ke křestanské tradici a že v budoucnosti vlivem politiky multikulturalismu situace nedojde tak daleko, že se nebudou tisknout místo vánočních přání jen season’s greetings, jako třeba ve Velké Británii.

Libor Dostál, provozovatel klubu Alterna

Samotné Vánoční svátky prožívám tradičně jako většina v klidu a míru s rodinou. Štědrý večer občas zpestří exotická ryba, hořící stromek či jízda sanitkou.
Specifickou událostí vánoc jsou však pro mne Vánoční besídky, které v klubu Alterna již po dvě desetiletí pravidelně pořádám a za tu dobu se již staly takřka kultem. Je úžasné sledovat, jak se z „obyčejných“ lidí na tento jediný večer stanou, herci, zpěváci, tanečníci – prostě performeři, kteří dokáží pobavit nejen sebe, ale i celou klubovou partu. A ono je to dobré! Každý v sobě nosí kus umělce, jen to člověk ze sebe musí umět dostat. A to mne fascinuje a činí šťastným.

Marie Kučerová, ředitelka Filharmonie Brno

Mám také bohužel pocit, že je výrazně překoledováno, a to navíc metodami, kterým se stěží uniká. Na mně to má ten efekt, že se vyhýbám místům, kde tuším koledový útok – náměstím s vánočními trhy a obchodním centrům. Ale hned vedle jsou místa božského ticha – ztichlé uličky a městské bulváry, potemnělé kostely, zmrzlé parky na Špilberku, domov… Hudebně se nabíjím na koncertech Filharmonie, a doma už několikátý rok „zimním“ albem Stinga (If On a Winter’s Night), Mesiášem, barokními áriemi Magdaleny Kožené….

Bára a Tomáš Přidalovi, výtvarníci, hudebníci

Na Vánoce posloucháme song It’s Spooky ze stejnojmenného alba Daniela Johnstona a Jada Faira z roku 1989. Zpívá se v něm: „Někdy, když se dívám na televizi, myslím, že herci ve filmech jsou snad už po smrti – to je strašidelné. Když jdu na pohřeb, vidím, jak pozůstalí pláčou nad rakví – to je strašidelné. Přál bych si dozvědět se, jak to bylo v komiksu Casper the Friendly Ghost, když umřel – to je strašidelné. Něco ve světě se stalo, heavy-metalové kapely.”
Pečeme perníky ve speciálních tvarech. Letos jsou to Godzilly. Godzilla je (vlivem tichomořských testů vodíkových bomb) částečně zmutovaný dinosaurus. Zdobíme je zelenou polevou, aby připomínaly vánoční stromečky.

Petr Fiala, ředitel Českého filharmonického sboru Brno

Vánoce jsou pro mne jako křesťana především oslavou narození Ježíše Krista. Dnes je tato historická událost degradována nákupními horečkami v obchodních domech, hlukem koled (mnohdy v nevkusných úpravách) v nákupních centrech a popíjením alkoholu na Vánočních trzích. V mládí byly pro mne Vánoce každoročně spojeny s dirigováním slavné „Rybovky“ na chrámových kůrech, dnes – po celoročním intenzivním hudebním provozu – mám rád klidné a požehnané Vánoce v kruhu nejbližších.

David Mareček, ředitel České filharmonie

Moje hudební speciality spojené s Vánocemi jsou dvě. Nikterak originální, zato však bytostně vánoční: Bachovo Vánoční oratorium Johna Eliota Gardinera na straně jedné a američtí zpěváci na straně druhé: Nat King Cole a vokální seskupení Take 6. Nehudební specialitou je každoroční procházka do vranovského kostela a návštěva zoologické zahrady na Štědrý den dopoledne. Od živých koncertů a představení si na Vánoce dávám s radostí volno.

Nikola Mucha, písničkářka

No jasně že mám. Videoklip k písni Ježíš plně koresponduje s duchem Vánoc. Moc se mi líbí.

Petr Poly Pálenský, kytarista, zpěvák a textař skupiny Insania, překladatel

Jsem velmi citlivý na komercionalizaci Vánoc (a nejen těch), takže se vyhýbám všemu tomu blýskavému mumraji v centru, který startuje pomalu už koncem léta. Už z principu nesnáším vánoční písničky popových umělců, ale tradiční vánoční koledy mi nevadí, pokud tedy nejsou podané nevkusně a lacině. Žádné mimořádné zvyky nepěstuju. Snad jen ten, že si o svátcích dělám o něco víc času na sebe a na ostatní kolem.

Vilém Spilka, umělecký ředitel a dramaturg festivalu JazzFestBrno

Hudební specialitu nemám, ale rád vytáhnu akustickou kytaru a zaimprovizuju si koledy. Snažím se tak nejen ostatní a sebe pobavit, ale taky rozvíjet svoje vlastní elementární muzikantství. Koukat do not při hraní koled se mi opravdu nechce a myslím, že bychom to neměli učit ani naše děti. I když – raději koledy z not než žádné. A nehudební specialitu? Specialita je trochu silné slovo, ale pokud nemáme nějaké neodbytné povinnosti, snažíme se se ženou dodržovat rituál útěku z civilizace před Štědrým dnem. 23. prosince proto hledáme místa nad inverzní oblačností – často totiž kolem Vánoc inverze bývá a my se raději díváme z Lysé hory na Tatry zalité sluncem než z auta na Olympii v mlze.

Miloš Štědroň, skladatel, muzikolog, historik

Já poslouchám o vánocích obzvláště soustředěně Michnu, ale to dělám i po celý rok. Letos jsem ovšem posílen a vybaven vynikající monografií Jiřího Sehnala. Jako specialitu si neodpustím Schützovu geniální Historii der Geburt a potom si pouštím všecko, co jsem za poslední dobu nestačil poslechnout a zhlédnout. Letos toho bude dost: nová Janáčkova Liška Bystrouška z Paříže, Wagnerův Rienzi atd.

Půlnoční mše v Brně