Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

3. listopad 2016, 14:00
Maida Hundeling: Nedokázala bych spáchat vraždu

Sopranistka Maida Hundeling, která v loňské sezoně debutovala kupříkladu v Metropolitní opeře v New Yorku, se po roce vrací do Janáčkovy opery. Pěvkyně známá z předních operních scén po celém světě se v Brně znovu uvede v roli Tosky ve stejnojmenné Pucciniho opeře. Inscenace zdejšího uměleckého šéfa Jiřího Heřmana zaujala už při premiéře. Režisér ve své koncepci vyšel z propojení příběhu zpěvačky Tosky v soukolí složité politické situace Římské republiky roku 1800 s příběhem jedné z jejích mimořádných představitelek ve druhé polovině minulého století – operní superstar Marie Callas. Jak napsala kritika, vzniklo divadelně působivé a inspirativní prolnutí osudů těchto dvou žen, adorovaných operních div, zaujatých láskou v politicky komplikované době, která je semele. V hlavních rolích této brněnské inscenace excelovala zejména Maida Hundeling.

Tento týden se vracíte do Janáčkovy opery do inscenace Pucciniho Tosky. Vaším novým partnerem v roli Maria Cavaradossiho bude dánský tenorista Magnus Vigilius. Setkáváte se na jevišti poprvé?

Na návrat do Brna a Janáčkovy opery se opravdu velmi těším. Dodnes jsem nezapomněla, jak vřele mne tady všichni přijali při premiéře a vlastně i mém debutu v Brně v květnu 2015. S Magnusem jsem nikdy nezpívala, setkáme se poprvé a já pevně věřím, že si společně inscenaci užijeme.

Jaké kvality by měl podle Vás mít ideální partner na jevišti?

Mám ráda, když k sobě máme vzájemný respekt, stejné zanícení a pokoru pro dílo, na kterém společně pracujeme.  S tím jde ruku v ruce zanícení pro skladatele a jeho hudbu. Baví mě, když jsou moji umělečtí partneři kreativní a inspirují mne. Ráda hraji „s někým“, nikoliv pouze „vedle někoho“ a už vůbec ne „proti někomu“.

Do inscenace Tosky se s více než ročním odstupem vracíte. Jak se Vám líbí její brněnské pojetí a propojení s dnes již legendární Marií Callas?

Mám brněnskou Tosku velmi ráda. I když je to jakási pocta Marii Callas, dostala jsem příležitost hrát svou vlastní Tosku se všemi finesami, které v ní cítím. Konfrontace s Marií Callas mi ale otevřela další pohledy na tuto roli, inspirovala jsem se jejím přístupem k životu, aniž bych byla nucena ji nějak imitovat nebo se snažit zpívat Tosku jako ona. Takže je to zase trochu jiná Tosca a myslím, že velmi zajímavá.

Kdybyste byla skutečnou Toskou, udělala byste něco jinak?

Více bych věřila svému partnerovi a nenechala bych se tak snadno rozčílit Scarpiovými urážkami. A asi bych nedokázala spáchat vraždu… a později zabít samu sebe. Takže by se z toho stal velmi nudný příběh.

Roli Florii Tosky zpíváte velmi úspěšně už patnáct let. V roce 2010 jste s ní debutovala ve vídeňské Volksoper. Změnil se za tu dobu nějak Váš přístup k této postavě?

Určitě se nezměnil můj názor na Tosku jako postavu, ale velmi výrazně se samozřejmě během té doby změnila má interpretace. Prakticky po každém představení něco upravím a pevně doufám, že k lepšímu. Cítím, jakou obrovskou škálu barev a emocí mi tato role nabízí. Snažím se ji neustále vybrušovat a dělat postavu zajímavější.

hundeling_maida_foto_archiv_jan_operyProč si myslíte, že je tento titul tak populární? V loňském roce byla Tosca devátou nejhranější operou na světě.

Puccinimu se v Tosce podařilo všechno umístit ve správný moment na správné místo a navíc příběh má vše, co má mít: lásku, žárlivost, intriky, nevěru, pomstu, nebezpečí, strach, zoufalství. Nazvala bych ji takovým Love-Tragedy-Crime, něco mezi milostnou tragédií a „kriminálkou“. Je to příběh, který můžete položit do jakékoliv doby, a vždycky bude fungovat.

V roce 2010 jste zpívala v milánské La Scale pod taktovkou Zubina Mehty Alžbětu ve Wagnerově Tannhäuserovi. Jaká to byla zkušenost?

Toto jsou příležitosti, na které nikdy nezapomenete a za které je každý zpěvák velmi šťastný. Milánská inscenace měla kromě výtečného dirigenta také úžasný režijní koncept, za nímž stál Carlus Padrissa, tedy člen skupiny La Fura dels Baus. Přesunul celý děj do Indie, tak si to můžete představit.

Váš repertoár je velmi široký, nicméně lze v něm vystopovat jisté zaměření právě na wagnerovské a straussovské role, které jsou pro hlas velmi náročné. Jak si udržujete hlas v kondici?

Trvalo mi několik let, než jsem pochopila, co je pro můj hlas nejlepší. Například jsem již velmi brzy nastudovala právě Alžbětu v Tannhäuserovi, ale dala jsem si čas celých pět let, než jsem přidala do svého repertoáru dvojroli Alžběty a Venuše v jednom večeru. Až poté jsem udělala další důležitý krok – nastudovala jsem Sentu v Bludném Holanďanovi. Opět si dávám na čas s další podobně náročnou rolí. Mám tak příležitost s rolemi růst a dorůstat do dalších. V tuto chvíli připravuji Straussovu Elektru, nikoliv že ji mám někde zpívat, chci ji jen přidat na repertoár. A nechávám si čas. Musíte se naučit říkat ne, hodně spát, zdravě jíst (jsem vegetariánka) a chodit do přírody. Moc ráda dělám pěší túry a zahradničím. A potřebujete mít pozitivní přístup k životu.

Dětství jste strávila v Tunisku. Odráží se to nějak ve Vašem životě a Vašem přístupu k umění?

Sice jsem se v Tunisku narodila, ale moji rodiče jsou oba Němci. Fakt, že moji rodiče pracovali dlouhou dobu v zahraničí, ale způsobil, že jsme měli velmi otevřenou domácnost. Naše rodina a náš dům byly vždy otevřeny pro přátele různých národností a etnik, náboženství a kultur. To mě naučilo mít otevřenou mysl a umět se přizpůsobit.

Pocházíte z hudební rodiny?

(Smích)… Ne, ne! Nikoliv v pravém slova smyslu. Z obou linií jsme farmáři a zemědělci, ale všichni s velkou láskou a vášní zpívali lidové písně, během vánoc to samozřejmě byly koledy a také jsme zpívali v kostelním sboru.

Na repertoáru máte řadu rolí z českých oper. V loňské sezoně jste dokonce jako Cizí kněžna debutovala v Opeře Houston. Dále zpíváte Libuši a Šárku, ale také Jenůfu v Její pastorkyni a Kateřinu v Řeckých pašijích. Pomineme-li úskalí českého jazyka, na kolik je Vám česká hudba, především hudba Martinů a Janáčka, blízká?

Upřímně? Když jsem začala studovat Kateřinu v Řeckých pašijích, měla jsem z ní stejně krásný pocit jako z Rusalky nebo Mařenky v Prodané nevěstě. Hned jsem se cítila jako doma a tento pocit se ještě prohloubil, když jsem se dostala k roli Jenůfy v Janáčkově Její pastorkyni. Speciálně Janáčkova hudba ke mně promlouvá opravdu velmi intenzivně.

Maida Hundeling/ (c) Janáčkova opera NdB / Marek Olbrzymek

Komentáře

Reagovat
  • Mira

    6. listopad 2016, 0:40
    Tvrdenie pani Hundeling o študovaní partu Elektry len kvôli obohateniu repertoáru, bez toho, že by ho mala niekde spievať, nie je celkom korektné v situácii, kedy je speváčka už niekoľko mesiacov ohlásená ako Elektra v koncertnom prevedení v Slov.filharmónii vo februári 2017. Okrem toho by ma zaujímalo, kde a kedy p.Hundeling spievala Libuši a Šárku (a ktorú), ako tvrdí autorka rozhovoru.

Vrcholná kariéra Marie Callas byla oslnivá, ale zároveň vcelku krátká, a taková je i samotná Tosca. Výbuch energie, oslnivý záblesk a propad do zoufalství a nicoty se střetly v propojení operní inscenace s lidským životem. A je to syntéza neobyčejně působivá, navíc podpořená výborným hudebním nastudováním.  více

Vila Löw-Beer se stala dějištěm koncertního projektu s názvem Bílé útesy doverské, v němž soubor Ensemble Opera Diversa pod vedením dirigenta Patrika Červáka představil sondu do britské tvorby pro smyčcový orchestr. Programový výběr sjednotil autory různých generací 20. a 21. století, přičemž klíčovým aspektem večera bylo uvedení tří děl v české premiéře. Volba komorního prostoru secesní vily korespondovala s charakterem vybraných kompozic, které v mnoha ohledech vyžadovaly vysokou míru interpretační intimity i precizní práci s akustickým detailem. Namísto tradičního abonentního schématu vsadil ansámbl na sevřený, tematicky ukotvený blok, jenž i přes svou střídmou časovou dotaci nabídl ucelený vhled do ostrovní instrumentální a vokálně-instrumentální tvorby.  více

Již před několika měsíci se uskutečnil křest prvního CD ansámblu MusEquality, jenž si klade za cíl otevírat nové interpretační možnosti klasické hudby prostřednictvím vlastních aranží vycházejících z lidových kořenů a neobvyklé instrumentace. Kombinace dvou houslí, akordeonu, cimbálu a kontrabasu vytváří podmínky pro novou interpretaci skladeb, která ctí jejich původní charakter a současně odhaluje další, dosud méně zřetelné výrazové i zvukové vrstvy.  více

V brněnském Konventu Milosrdných bratří se poslední dubnový den uskutečnil další koncert XXIII. ročníku prestižního cyklu staré hudby „Barbara Maria Willi uvádí…“. Dramaturgyně cyklu tentokrát představila originální koncepci s názvem „cembalo-mix“. Tento ambiciózní projekt propojil tři generace interpretů a nabídl posluchačům ucelený pohled do vývoje cembalové hudby od přelomu 16. a 17. století až po žhavou současnost. Potvrdil takto, že cembalo není jen historickým artefaktem, ale živým nástrojem s obrovským výrazovým potenciálem.  více

Festival Concentus Moraviae už 31. rokem přináší koncerty do všech koutů Moravy s občasnými výjezdy za hranice České republiky. To byl případ i letošního prologu, který se odehrál v italské Cremoně a vystoupila na něm tři smyčcová kvarteta, která jasně naznačila téma letošního ročníku „Býti kvartetem“. Ještě před slavnostním zahájením, které se uskuteční za měsíc ve Slavkově u Brna, vystoupila při speciálním festivalovém galavečeru v úterý 28. dubna v brněnském Besedním domě patronka festivalu Magdalena Kožená. Společně s theorbistou Azulem Limou provedla program sestavený především z raně barokních skladeb, které ovšem doplnily i výlety do hudební současnosti.  více

V sále Janáčkova divadla se ve čtvrtek 16. dubna 2026 uskutečnil předposlední abonentní koncert sezony, v němž Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese představila dramaturgický dialog dvou stěžejních děl vídeňské moderny. Program s názvem „Památce anděla“ postavil do kontrastu introspektivní houslový koncert Albana Berga a monumentální symfonickou báseň Richarda Strausse. Obě kompozice sjednocuje ukotvení v konkrétních mimohudebních podnětech, které však skrze sevřenou hudební formu přerůstají v univerzální sdělení.  více

Brno jako člen sítě UNESCO Creative Cities Network v oblasti hudby dlouhodobě rozvíjí mezinárodní spolupráci s dalšími kreativními městy. Jedním z nich je i polská Bydhošť, která je stejně jako Brno součástí této prestižní sítě. Právě z tohoto partnerského města do Brna míří kapela Skraj, která vystoupí v rámci koncertního večera Hraničny Disonans.  více

U některých ještě neopadlo nadšení z nejnovější inscenace Čertovy stěny a už se opera Národního divadla Brno může pyšnit další jedinečnou podívanou – Händelova Agrippina v režii Martina Glasera a hudebním nastudování souboru Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse, jejíž premiéra se odehrála 11. dubna v Janáčkově divadle, se totiž povedla přímo královsky… či spíše císařsky!  více

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Příznivci barokní hudby se sešli v pátek 10. dubna v kostele svatých Janů, aby si vyslechli předposlední koncert Velikonočního festivalu duchovní hudby. Zazněly Slavnostní nešpory od Giovanniho Antonia Rigattiho (1613-1648) v podání vokálně-instrumentálního souboru Societas Incognitorum pod uměleckým vedením Eduarda Tomaštíkavíce

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Jeden z koncertů Velikonočního festivalu duchovní hudby v Brně letošního roku nabídl mimořádně silný zážitek. V prostorách nového kostela blahoslavené Marie Restituty na Lesné zazněla skladba Exil gruzínského skladatele Giji Kančeliho – dílo, které se nejen hudebně, ale i duchovně dokonale propojilo s dramaturgickou linií festivalu, a to i díky své textové vrstvě. V ní se prolíná Žalm 23 s moderní poezií Paula Celana a Hanse Sahla.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

Nejčtenější

Kritika

Vila Löw-Beer se stala dějištěm koncertního projektu s názvem Bílé útesy doverské, v němž soubor Ensemble Opera Diversa pod vedením dirigenta Patrika Červáka představil sondu do britské tvorby pro smyčcový orchestr. Programový výběr sjednotil autory různých generací 20. a 21. století, přičemž klíčovým aspektem večera bylo uvedení tří děl v české premiéře. Volba komorního prostoru secesní vily korespondovala s charakterem vybraných kompozic, které v mnoha ohledech vyžadovaly vysokou míru interpretační intimity i precizní práci s akustickým detailem. Namísto tradičního abonentního schématu vsadil ansámbl na sevřený, tematicky ukotvený blok, jenž i přes svou střídmou časovou dotaci nabídl ucelený vhled do ostrovní instrumentální a vokálně-instrumentální tvorby.  více