Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Marta Klimasara: V orchestru jsem nikdy hrát nechtěla

Hostem Festivalu bicích nástrojů na JAMU byla vynikající perkusionistka Marta Klimasara – její koncert festival uzavřel, vedla i workshop. Sešli jsme se spolu v nedávno otevřených sklepních prostorách, kde nyní sídlí Katedra bicích nástrojů. U bicích a hudby zůstal po celou dobu i náš rozhovor, takže jsme se od tématu nehnuli zevnitř ani zvenku.

Pokolikáté jste v Brně a jak se vám tu líbí?
Jsem tady už potřetí v rámci programu Erasmus, který funguje mezi JAMU a naší univerzitou ve Stuttgartu. Poprvé jsem tu byla před sedmi lety a jednou jsem tu měli soutěž pro hráče na marimbu. Je to tady prima a Martin Opršal je vynikající člověk i perkusionista. Hodně toho taky změnil, především se zasloužil o nové prostory, kde se teď hraje. Je to nádherné místo a splňuje opravdu vysoké nároky, má i vynikající akustiku. Také tu mají výborné nové nástroje. Pro studenty je fantastické, když mají příležitost pracovat v takovém prostředí.

Jak se to liší od vašeho domácího prostředí ve Stuttgartu?
Máme víc studentů, takže pro ně máme i větší prostory. Je to ale úplně jiný styl, prostě moderní budova. Tady je zvláštní atmosféra. Slyšela jsem o sklepeních pod Špilberkem, prý je to tam podobné.

Jsou fetivaly bicích nástrojů ve světě obvyklé, nebo je to spíš zvláštnost?
Festivalů zaměřených na bicí nástroje je spousta, ale na východě jich zatím příliš mnoho není. V Čechách i v Polsku jich pomalu přibývá a je to dobře. Potkáváme se na nich a vzájemně se ovlivňujeme.

Je ten brněnský něčím zvláštní?
Hlavně tím, že na něj nechodí zdaleka jen perkusionisté. Na koncertech jsou studenti z celé univerzity i lidé zvenku.

Čím je tvořen základní repertoár pro bicí – klavíristé mají Dobře temperovaný klavír a Beethovenovy sonáty, co mají perkusionisté?
My samozřejmě také máme skladby, které zná každý perkusionista, jsou to třeba věci od Iannise Xenakise. Starých skladeb ale moc nemáme, jsme pořád ještě na začátku. Současní skladatelé píšou pořád nové věci a tím se vyvíjejí i mírně odlišné styly hry v jednotlivých zemích. Japonský styl se odlišuje od amerického, a v Evropě najdete jemné rozdíly mezi českým, polským a německým stylem.

Jaký je váš oblíbený skladatel, objednáváte si skladby i přímo pro sebe?
Marta Ptaszyńska pro mě napsala věc, kterou budu hrát dnes večer. V její hudbě je spousta zvukových barev. Potom třeba ještě Marcin Blazewicz, vynikající polský skladatel, který žije ve Varšavě. Napsal mnoho koncertů pro marimbu, i když sám na bicí nehraje.

Vaše první album se jmenuje I Ching (česky I-ťing pozn. red.) – myslíte tím čínskou Knihu proměn, nebo postavu z komiksu?
Týká se to té knihy. Celé album se jmenuje podle stejnojmenného cyklu čtyř krátkých skladeb, z toho jedna je pro kalimbu. Napsal je dánský skladatel Per Nørgård.

Z Knihy proměn vychází i John Cage a jeho Music of Changes – mají s ní skladby na vašem CD něco společného?
To spojení se nabízí, ale jsou to úplně odlišné věci.

Kdy jste se rozhodla, že budete hrát na perkuse, byl to váš vlastní nápad?
Ani náhodou. když mi bylo osm let, chodila jsem do baletu a hrála na klavír. V Polsku ale máme podobný systém jako vy – pokládáme za vhodné hrát na dva nástroje. Já jsem vůbec nevěděla, který bych si měla jako další vybrat, a ředitel školy chtěl, abych se učila na bicí. Říkal, že jsem energická a že se na to hodím. Bylo mi třináct a byla jsem z toho hrozně nešťastná, ale do roka se to otočilo. Dnes musím říct, že je to nádhera. Jste pořád u toho, když vzniká nová hudba, skladby a interpreti se rozvíjejí zároveň.

V roce 2001 jste vyhrála významnou soutěž bavorského rozhlasu ARD Music Competition. Co to pro vaši kariéru znamenalo?
Strašně moc. Získala jsem tam samozřejmě spoustu nových kontaktů, ale velké soutěže přinášejí ještě něco navíc. Sjedou se tam lidé z celého světa, všichni se snaží zahrát co nejlépe, a můžete s nimi hned potom mluvit. Porovnat si své koncepty a přístupy, poznáte nové skladby, hodně vás to změní.

Byl to impuls, abyste přesídlila do Německa?
Ne, já jsem šla studovat do Německa hned po maturitě. Když jsem hrála na nějaké menší soutěži v Polsku, byl členem poroty můj pozdější profesor Klaus Treßelt. Po vystoupení se mě ptal, co chci dělat dál a nakonec jsem šla studovat k němu do Stuttgartu. Původně jsem chtěla v Německu jen studovat, ale časem se to změnilo.

Jste od začátku své dráhy sólistka, nebo jste začínala jako člen orchestru?
Když studujete na bicí, musíte hrát na všechny nástroje, je to hodně různorodé. Já jsem v orchestru nikdy hrát nechtěla, je to něco úplně jiného. Hudba je to krásná, ale máte mnohem míň možností. Taky se někdy stane, že tam sedíte a hrajete jen na triangl nebo činely…

…ale hráč na tympány je pokaždé tak trochu sólista.
Určitě! Je to velmi náročný nástroj, krásně zní a dobrý tympánista posune výkon orchestru o úroveň výš.

Vaše druhé album s Jürgenem Spitschkou se jmenuje Sahay Manush, to znamená spontánní člověk – sedí to na vás?
Album se jmenuje podle skladby Marcina Blazewicze. Napsal ji pro nás, zná mě a část mé osoby to určitě vystihuje.

Marta Klimasara pochází z polského Sosnovce, kde studovala hru na klavír a později i na bicí. V Polsku studovala u Krzystofa Jaguszewskiho a získala ceny v několika menších soutěžích. Po maturitě odešla do Stuttgartu na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst, kde studovala u profesora Klause Treßelta. V roce 2004 se stala na téže škole profesorkou. V roce 2001 zvítězila v ARD International Music Competition, v roce 1999 získala první místo ve World Marimba Competition v Japonsku a druhé místo v Krzystof Penderecki International Competition of Contemporary Music v Krakově. 

Foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Josef Klíč píše hudbu k filmům a divadelním hrám, složil fanfáry pro významné instituce v Rakousku nebo oficiální znělky měst Moravské Třebové a Šlapanic. Náš rozhovor ale zůstal rozkročen mezi dvěma body jeho práce – undergroundem a vážnou hudbou.  více

Barbara Maria Willi je vynikající cembalistka, varhanice, pedagožka, podílí se na dramaturgii festivalu Concentus Moraviae, vytváří vlastní cyklus staré hudby. Mluvit by se s ní dalo o tolika věcech, že jsme si raději dvě základní témata vymezili hned na začátku. Zaprvé to byl jedenáctý ročník cyklu Barbara Maria Willi uvádí, jehož zahájení nás čeká příští týden, a druhým zásadním tématem bylo rozšíření Katedry varhanní a historické interpretace na JAMU.  více

Brno je prvním městem v České republice, kde je možné studovat jazz na vysokoškolské úrovni – stalo se tak díky vzniku Katedry jazzové interpretace na JAMU. Jedním z prvních absolventů jejího bakalářského cyklu je kytarista Libor Šmoldasvíce


Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více

Na Velký pátek 3. dubna zazněly v rámci Velikonočního festivalu duchovní hudby v kostele Nanebevzetí Panny Marie u Jezuitů v Brně španělské renesanční tenebrae v provedení mezinárodního souboru Ramilette de Tonos.  více

Letošní 33. ročník Velikonočního festivalu duchovní hudby se nese ve znamení tématu Stálost. Tento motiv, inspirovaný biblickou výzvou k vytrvalosti v dobrém a k neustálému vnitřnímu dialogu, prostupuje celou dramaturgií ročníku. Program se letos zaměřuje na monumentální varhanní a vokální kompozice, které reflektují cestu z hluboké sklíčenosti žalmů směrem k vnitřní radosti a světlu. V tomto duchu byl koncipován i varhanní recitál 30. března 2026 v katedrále sv. Petra a Pavla, kde varhaník Jan Šprta provedl díla kladoucí extrémní nároky na technickou virtuozitu i duchovní soustředění v majestátním prostoru Petrova.  více

Stálost a radost jsou letos hlavními motivy Velikonočního festivalu duchovní hudby, jehož 33. ročník začal na Květnou neděli 29. března v kostele sv. Janů. Zahajovací koncert nabídl spojení Filharmonie Brno pod taktovkou zkušeného dirigenta Jaroslava KyzlinkaPražského filharmonického sboru a sopranistky Simony Šaturovévíce

Legendu o brněnském drakovi zná snad každý Brňák. A právě toto stvoření se stalo inspirací mladému nově vzniklému uměleckému tělesu Crocodile Orchestra pro jeho originální název. Komorní orchestr založený Lukášem Marečkem debutoval v sále Konventu Milosrdných bratří v pátek 27. března pod taktovkou brněnského rodáka a nynějšího studenta Kunstuniversität Graz Tomáše Kalouska. V roli sólistky se představila houslistka Veronika Cagáňovávíce

Městské divadlo Brno se v novém muzikálu ViK!NG pustilo do žánru hudební dobrodružné fantasy s bombastickou hudební i vizuální výpravností, nenuceně definovaným morálním obloukem hlavního hrdiny a působivou autenticitou projevu mladých aktérů. Autorský tým Robin SchenkPetr Štěpán a Miroslav Ondra, povzbuzený úspěchem zdařilé muzikálové balady Devět křížů, tentokrát opustil moravské reálie a zamířil na mýtický sever. Výsledkem je rodinná freska ViK!NG, která sice oslňuje technickou precizností a hudební invencí, ale místy naráží na limity vlastního textového základu. Hudební scéna MdB i takto opět nabízí kombinaci profesionální muzikálové řemeslnosti, vizuální atraktivity a divadelního rozptýlení pro široké publikum všech věkových kategorií.  více

V rámci čtyř komorních koncertů této filharmonické sezony, které se pravidelně konají v sále Besedního domu, mohli posluchači navštívit pestrou paletu sólových recitálů i komorních uskupení. Středeční večer 18. března se nesl v duchu oslav kulatého výročí lotyšského skladatele Pēterise Vaskse (*1946), jemuž tady svým uměním vzdala hold brněnská rodačka a klavíristka Terezie Fialovávíce

Třetí koncert abonentního cyklu Filharmonie v divadle II se nesl v duchu definování národní a osobní identity pomocí symfonického zvuku. Zatímco první polovina přenesla diváky do Francie druhé poloviny 19. století, druhá půle zavedla posluchače geograficky do Spojených států v období druhé světové války, ideově ale spíše do Maďarska. V podání Filharmonie Brno pod vedením před tímto orchestrem debutující dirigentky Lucie Leguay zazněla díla Césara Francka, Vincenta d’Indyho a Bély Bartóka. V první polovině se k orchestru přidal brněnskému publiku známý klavírista Igor Ardaševvíce

Cyklus koncertů staré hudby v režii jeho zakladatelky Barbary Marii Willi je již dvacátým třetím rokem nedílnou součástí kulturního dění v moravské metropoli. Brněnskému publiku se již představila řada vynikajících osobností i ansámblů, s nimiž Barbara Maria Willi pravidelně spolupracuje. Letošní zahajovací koncert tradičně uspořádaný ve středu 11. února v sále Konventu Milosrdných bratří nesl podtitul Hudba v pohybu a nabídl spojení umu kladívkového klavíru s flétnovou hrou Sofie Mavrogenidou a mladými tanečníky Klementýnou Annou ŠpičkovouAdamem Mišem v choreografii Davida Strnadavíce

Poslední dokončená opera Bedřicha Smetany nepatří mezi jeho nejčastěji uváděná díla. Od prvního uvedení roku 1882 a v porovnání s populární Prodanou nevěstou či Hubičkou stojí spíše v pozadí zájmu inscenátorů a operních dramaturgů. Poslední brněnská premiéra se odehrála roku 1979, tedy takřka před padesáti lety. Národní divadlo Brno se rozhodlo tuto „nespravedlnost“ páchanou na Čertově stěně odčinit novým a v podstatě atypickým nastudováním. Režisér Jiří Heřman oděl Smetanovu nehranou operu do lehčího a rozvernější hávu a zvýraznil tak kontury původní komické opery, stále skrývající se pod povrchem romantického patosu.  více

Čtvrtý abonentní koncert cyklu Filharmonie doma byl věnovaný německým romantickým skladatelům, na což přímo odkazoval i název Trojhvězdí německého romantismu. V podání Filharmonie Brno pod vedením dirigenta Ivora Boltona zazněla díla Carla Maria von Webera, Johannese Brahmse a Felixe Mendelssohna Bartholdyho. V první polovině večera se k orchestru připojila klarinetistka Sharon Kamvíce

Na scénu Janáčkova divadla se po několika letech vrátila opera Aida italského skladatele Giuseppe Verdiho (1813–1901). Režie nové inscenace, která měla premiéru 26. září 2025, se ujala Magdalena Švecová a hudebního nastudování Jakub Klecker. Při čtvrté repríze v sobotu 31. ledna se hlavních rolí zhostili Mária Porubčinová (Aida), Sung Kyu Park (Radames) a Anastasiya Martyniuk (Amneris).  více

Když se v roce 2004 otevírala nová Hudební scéna Městského divadla Brno, málokdo si dokázal představit, jakou cestu tento soubor urazí. Dnes, o dvacet let později, se věhlasný muzikál Bídníci už napodruhé vrací na brněnská prkna nikoliv jako pouhý „remake“ úspěšného titulu, ale jako manifest umělecké zralosti a suverenity. Zapomeňte na pražské verze svázané striktními licencemi, které nutily herce kopírovat každý krok londýnského originálu. Brněnští Bídníci pod režijním vedením Stanislava Moši využívají tzv. volnou licenci, která jim umožňuje tvořit nesmírně živelné a navýsost sugestivní, uhrančivé divadlo.  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je zaběhlou tradicí, která k brněnským oslavám tohoto svátku neodmyslitelně patří. Letošní koncert byl ale výjimečný: orchestr zároveň oslavil kulaté sedmdesáté narozeniny. Jubilující těleso pod tehdejším názvem Státní filharmonie Brno vzniklo 1. ledna 1956 sloučením Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. Právě tehdy hned zkraje roku brněnská filharmonie odehrála svůj první koncert na Stadionu na Kounicově ulici. Přestože se zmíněný večer konal ještě pod hlavičkou krajského orchestru, lze jej jednoznačně považovat jako počátek této důležité kulturní instituce.  více

Brněnská filharmonie pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese společně s Českým filharmonickým sborem Brno uvedla ve čtvrtek 11. prosince v Janáčkově divadle kantáty Leoše Janáčka a Antonína Rejchy. Jako sólisté se publiku představili zpěváci Simona Šaturová (soprán), Daniel Matoušek (tenor) a Jiří Brückler (bas). Koncert se uskutečnil za podpory Nadace Leoše Janáčka a byl zaznamenán Českou televizí.  více

Nejčtenější

Kritika

Závěrečný večer 33. ročníku Velikonočního festivalu duchovní hudby, který se odehrál v neděli 12. dubna 2026 ve zcela zaplněném kostele sv. Jakuba, nesl symbolický náboj. Číslovka třiatřicet, v křesťanské tradici odkazující ke věku Kristova umučení, se stala ústředním motivem celého letošního ročníku. Festival pod dramaturgickým vedením Vladimíra Maňase a Ondřeje Múčky letos nehledal jen „stálost a radost“, ale skrze hudbu kráčel po cestě naděje. Program s názvem „Za světlem“ tuto cestu završil dramaturgicky sevřeným obloukem, který propojil britskou současnost, moravský mysticismus a vídeňskou klasiku. Oficiální zahájení podtrhlo komunitní a duchovní rozměr festivalu. Ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová ve vstupním pozdravu zhodnotila 33. ročník jako mimořádně úspěšný a poděkovala všem, kteří se na jeho realizaci podíleli. Na její slova navázal farář od sv. Jakuba, Jan Pacner, který připomněl, že hudba v tomto prostoru není jen estetickým doplňkem, ale formou modlitby a dialogu. Výjimečnost večera umocnila osobní přítomnost autorů první poloviny programu, Davida Matthewse a Pavla Zemka Nováka. Jejich účast dodala provedení děl mimořádný punc autenticity.  více