Sopranistka Martina Janková, barytonista Tomáš Král a klavírista Ivo Kahánek natočili minulý rok album lidových písní v úpravách Leoše Janáčka. S jeho živým provedením se budou mít možnost setkat i návštěvníci festivalu Janáček Brno 2016. Na koncertě ve vile Tugendhat jen Tomáše Krále vystřídá Roman Hoza. O své cestě od dětství s lidovou hudbou až k Janáčkovi hovoří Martina Janková.
Vaše jméno si publikum spojuje především se starou hudbou. Co vás přivedlo k Leoši Janáčkovi?
Jako dítě jsem vyrůstala ve Frýdlantě nad Ostravicí a již ve svých čtyřech letech jsem zpívala na veřejných koncertech cimbálovky rodiny Kotků, která je známá svou sběratelskou tradicí lidové poezie, platné dodnes. V roce 1906 se sám Leoš Janáček vydal za jejich předkem Ignácem Kotkem do Frýdlantu a ve svém fejetonu Myšlenky cestou napsal: „Jen ze živé písně jest možný vývoj umělé hudby téhož slohu... Na hru Kotků, Mánků, Peterků… dosud živých hudců, cimbalistů a gajdošů, my navazujeme své skladby.“
Vyrůstala jste tedy s lidovou muzikou?
Již od dětství jsem měla možnost setkat s našimi „rodinnými klenoty“: překrásnými lašskými lidovými písněmi a primáš Štěpán Kotek mi daroval i staré první vydání Janáčkovy sbírky: Ukvalská poesie v písních. Později jsem se na Ostravské konzertvatoři setkala s jeho sbírkou Moravská lidová poesie v písních a obdivovala, jak geniálně a velice citlivě naše písně Janáček přepracoval pro klavír. Již přes 25 let se věnují písňové interpretaci, natočila jsem písně Dvořáka, Musorgského, Strausse, Schuberta, Schumanna, Schöcka, Myslivečka, Voříška, Mozarta i Haydna, ale té naší Moravě a Janáčkovi jsem to byla do roku 2015 ještě „dlužná“.
A teď svůj dluh postupně splácíte…
Nabídla jsem svůj janáčkovský program, který jsem chtěla realizovat jako dialog muže a ženy, Supraphonu. V roce 2015 jsme spolu s Ivem Kahánkem a barytonistou Tomášem Králem tak vydali Ukvalskou lidovou poesii a výběr z Moravské. Jsem nesmírně ráda, že naše CD označil americký, anglický, německý, švýcarský i rakouský odborný tisk za objevný počin, neboť znali doposud Janáčka především jako operního skladatele. Zde jsme jim měli možnost ukázat prameny, ze kterých Janáček vychází a které také často ve svých operách cituje.
Minulý rok vám vyšlo CD s Janáčkovou Moravskou lidovou poesií v písních a DVD Così fan tutte. Jaký je rozdíl zpívat Mozarta a Janáčka?
Můj hlas je vhodný především pro opery klasicismu a baroka, oratorní a písňovou tvorbu. Jelikož ale vycházím u Janáčka z původních lidových pramenů, nezpívám jej nijak „operně“, ani „stylizovaně“ jako u Brahmsových či Schubertových písní a snažím se o autenticitu, kterou znám z dětství. Čím prostěji, tím lépe. To ale neznamená, že je tato hudba méně náročná. Je to nesmírně delikátní balance mezi lidovou prostotou a pěveckou technikou, kterou používám na jiných pódiích.
Je pro vás tedy Janáček příhodný autor?
Pro svůj hlasový obor mohu zpívat jen jeho písně a jednu z jeho nádherných a mnou velmi milovaných oper: Lišku Bystroušku. Zpívala jsem ji jak pod taktovkou Adama Fischera v Evropě, tak i pod taktovkou Franze Welsera-Mösta v USA. Pro rok 2018 plánujeme evropské turné Lišky Bystroušky v nádherné 3D úpravě režiséra Juvala Sharona a jeho losangeleského týmu opět s Welserem-Möstem a jeho fantastickým Cleveland Orchestra.
Čím je vám blízká lidová poezie? Na Pražském jaru jste z ní měla celý program ve zhudebnění nejen od Janáčka, ale také Brahmse, Respighiho, Fally…
Pro Pražské jaro jsem na tomto základě program modifikovala a zařazuji tak naše Lašsko a Janáčka do kontextu jiných významných evropských skladatelů, kteří taktéž vyznávají ve svých úpravách lásku svým zemím a jejich lidovému hudebnímu pokladu. De Falla španělské lidové písní, Respighi svému milovanému Toskánsku, Canteloube francouzskému regionu Auvergne a Brahms německé lidové písní.
Program na Pražském jaru má podtitul Pocta Jarmile Novotné. Komu byste věnovala koncert ve vile Tugendhat?
Titul „Pocta Jarmile Novotné“ se týká již tříleté řady Pražského jara, které tento festival věnuje recitálům českých pěvců známých v zahraničí. Tak například loni v této řadě vystoupil Adam Plachetka, letos je v ní uveden můj recitál. Je to zavádějící titul, co se týče mého programového zaměření. Já se tímto programem vyznávám z vlastní lásky k naší Moravě a Leoši Janáčkovi.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..