Nově postavený kostel na brněnském sídlišti Lesná inspiroval flétnistku Martinu Komínkovou k vytvoření alba Resonance. Obal CD zdobí fotografie stropu chrámu, který hraje všemi barvami duhy. Podobně barevné je i samotné album, na kterém hudebnice používá několik různých typů fléten.
Martino, jsi flétnistka, ale důležité myslím je, že se specializuješ především na zobcové flétny.
Ano, hru na zobcové flétny jsem studovala na vysokých školách v zahraničí, konkrétně v Krakově, Hamburku a Linci. Byla to skvělá zkušenost na kterou stále vzpomínám a jsem díky tomu v kontaktu s kolegy z celého světa. U nás se zatím zobcová flétna na hudební akademii vystudovat nedá. Pevně věřím, že se to brzy změní. Předtím jsem na konzervatoři studovala i flétnu příčnou a dnes to kombinuji. Na novém CD Resonance tedy používám jak flétny příčné, tak zobcové.
Jak vypadá tvůj „flétnový arsenál“ při běžném koncertě?
Zrovna nedávno jsem to poctivě počítala. Na posledních koncertech jsem používala kolem dvanácti fléten. Jednou z mých nejoblíbenějších je tenorová renesanční flétna, která je vidět i na obálce nového CD. Má specifický otevřený zvuk, hodně podobný zpěvu, a já ji používám nejen na renesanční hudbu, ale i na vlastní minimalistické skladby. Jako úplně novou pak mám velice specifickou basovou flétnu Paetzold, která nemá kulatý, ale čtvercový průřez. Má velmi bohaté zvukové možnosti včetně toho, že je dobře slyšet zvuk klapek. Další např. perkusivní efekty mohu tvořit pomocí náústku při nasazení tónu. Využívá se a opravdu skvěle se hodí právě pro soudobou tvorbu. Koupila jsem si ji v červnu a ještě ji ani nemám splacenou.
Na obálce nového alba je také fotografie stropu úplně nového kostela v Brně-Lesné a já vím, že právě tento kostel s příběhem alba souvisí.
Ano, ten příběh se začal psát letos 2. ledna, kdy jsem se na Lesnou vypravila s architektem kostela Markem Janem Štěpánem. Je to takřka můj soused, oba bydlíme ve stejné vesnici, kousek za Brnem. Vyprávěl mi o výjimečně dlouhé akustice budovy, o tom, že je tam až akustický přetlak. Chtěla jsem to vyzkoušet, vydala jsem se tam tedy s několika flétnami a efektovým vokálním procesorem. Zahrála jsem si tam, něco jsme i natočili a tu nahrávku z počátku ledna jsem pak použila jako bonus na CD. Ostatní skladby byly touto první návštěvou inspirovány. Zahrát si v takovém prostoru bylo totiž výjimečné. Dozvuk tam byl až osm sekund, zvuk šel jakoby nekonečně dlouho a v prostoru se přirozeně tvořilo třepotavé echo. Tento efekt běžně používám uměle, ale slyšet jej přirozeně bylo něco úplně jiného. Akustika kostela se pak velice brzy upravila, nyní je dozvuk mnohem kratší, aby to odpovídalo mluvenému slovu.
Čím je pro tebe ten prostor ještě specifický? Je pro tebe důležité i to, jak ten kostel vypadá?
Je zajímavý spoustou věcí, ale především je pro mne neskutečně krásný. Je to přímo dotek krásy! Když vstoupíte a pohlédnete vzhůru, uvidíte barevný duhový strop, který vzniká odrazem skel, která jsou umístěna na římse. Čistota prostoru, použití betonu jako materiálu, to všechno mi otevírá prostor k tomu, aby se hudba mohla vznášet, létat si, plavat. To nikde jinde není.
Vím, že vedle kostela na Lesné ses inspirovala i další stavbou architekta Marka Jana Štěpána, a sice kostelem v Sazovicích u Zlína.
Ano, tam jsem byla poprvé už v roce 2018 a i tam jsem měla možnost se podívat ještě před otevřením kostela. A také tam jsem si zahrála. Na CD jsou mimo jiné tři skladby s doprovodem varhan, které vznikly právě v Sazovicích. Na varhany hraje můj další známý, výtvarník a varhaník Petr Štěpán.
Některé skladby na albu mají konkrétní názvy, jiné jsi nazvala Resonance 1, 2, 3…
Některé z těch „samostatných“ skladeb vznikly už dříve, ale u Resonance to není jen číslo. Je důležité, že u všeho, co se jmenuje Resonance, vycházím právě z toho motivu, který jsem zahrála 2. ledna v kostele v Brně na Lesné, a pak jsem jej pokaždé jinak zpracovala. Úplně jinak zní na příčnou flétnu, úplně jinak na flétnu basovou, jinak to zní v podkladu, jinak jako melodická linka.
Dlouho ses jako flétnistka a pedagožka věnovala pouze hudbě jiných autorů. Kdy ses začala pokoušet o vlastní tvorbu?
Vlastní tvorba přišla zhruba v posledních třech letech, ale předcházela jí práce s improvizací, která mě zajímala už dlouho. Vlastně už v nějakých patnácti letech jsem na příčnou flétnu improvizovala. Dnes se nepovažuji za skladatelku, ale spíše za flétnistku, která se věnuje i vlastní tvorbě. Nevím, jestli to, co tvořím, jsou přímo skladby, protože je tam právě vždy prostor pro improvizaci.
Z čeho při improvizaci vycházíš? Z melodických motivů? Nebo tě inspiruje třeba zvuk prostoru?
Určitě jsou to melodické nebo rytmické motivy. Ani nevím, jak to ke mně přichází, ale v poslední době hodně pracuji se smyčkami, které si nahrávám. Musím mít tedy nějaký nápad, který si zachytím, a do něj je pak už snadné improvizovat.
Když chce flétnista jako hráč na melodický nástroj vytvářet melodii, dělá to zpravidla v rámci nějakého flétnového nebo jiného souboru. Ty jsi vlastně sama sobě souborem.
To jsem hodně rozvinula až letos v době koronaviru, kdy jsem seděla doma a nacvičila jsem nový sólový program, který nyní předvádím hlavně na domácích koncertech. Jsou v něm zahrnuté asi tři věci, které jsem dříve hrála se svým kvartetem Flautas de Colores a nyní jsem schopná si je zahrát i sama. To jsou skladby jiných autorů. Pokud jde o vlastní tvorbu, nahrávám většinou vrstvy na sebe – základní hlas, nad něj druhý a někdy i třetí, někdy více rytmický, jindy více melodický, a nad tím ještě improvizuju. Na koncertech pak hraji jak skladby jiných autorů, tak autorské. Nyní jsem ve fázi hledání vlastního hudebního jazyka a CD Resonance je první ukázkou toho, kterým směrem se v tvorbě vydávám.
Myslíš, že časem vznikne nějaké pokračování?
Nejdříve jsem si myslela, že to bude jen jednorázový počin. Má to být hudební ohlas na ten krásný architektonický prostor, ale během doby, kdy jsem jej vytvářela, jsem si říkala, že to téma budu chtít dál zpracovávat. Dovedu si představit, že za nějakou dobu se pustím do alba Resonance 2, které třeba zase může pracovat s jiným prvkem toho kostela, například s barvami nebo dalším tématem.
Pořád bys tedy počítala s prostorem kostela v Brně-Lesné?
Lesná je pro mě tak silná, že bych se tam ráda vracela. Budu s tím chtít dál pracovat, ale líbí se mi i obecně přijít do nějakého prostoru a něco tam vytvořit. Konkrétně jsou to právě moderní kostely. Když jsem hrála poprvé v Sazovicích, říkala jsem si, že bych ráda udělala celou takovou sérii. Někam přijdu a vytvořím tam improvizační skladbu nebo hudební video. Jenže i takový hudební klip něco stojí, takže je to také záležitost financí.
Starší kostely tě nezajímají? Bubeník Pavel Fajt nahrál například v roce 2008 své album Souhvězdí Santini ve stavbách, které vybudoval Jan Blažej Santini-Aichel.
To bych si ráda poslechla, je zajímavé, že mám nějakou spřízněnou duši. Nedávno jsem účinkovala v Brně v kostele svatého Jakuba, kde jsme otevírali výstavu k výročí Chiary Lubichové, zakladatelky hnutí Fokoláre. Hrála jsem tam také svou tvorbu a znělo to taky krásně. Nevylučuji tedy ani starší kostely.
Říkala jsi, že svou novou basovou flétnu ještě nemáš splacenou. Jak to tedy u tebe funguje? Máš nějaké sponzory?
Ty právě hledám. Hledám akutně mecenáše či sponzory, kterým by se líbilo, co dělám. Snažím se vytvářet něco originálního, co má hodnotu a hloubku, co by lidem mohlo přinést například zklidnění nebo je nějak pozdvihnout, když je jim těžko. Nyní musím každý den učit, abych vydělávala peníze a mohla si tyto věci sponzorovat. Dostala jsem se už do fáze, kdy flétny, které už na koncertech nepoužívám, prodávám, abych si mohla koupit nové. Jen z koncertů si totiž na novou flétnu za desítky tisíc nevydělám. Věřím však, že řešení existuje a prostředky se najdou. Jsem v podstatě hlavně tvůrce a pozoruji, kolik mám nápadů, moc ráda bych proto tvořila více než v současné době.
Při výuce používáš klasické, nebo spíš nějaké experimentální metody?
Nyní zahajuji už dvacátou sezónu ve školství. A baví mě to stále hodně. Snažím se inovovat, musím přiznat, že mezi hráči na zobcovou flétnu jsme většinou blízcí přátelé. Začala jsem učit velice brzy, ještě při konzervatoři. Učím na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně a také na brněnské konzervatoři, kde učím i improvizaci. V létě učím improvizaci také děti na kurzech. Nechala jsem třeba děti i starší studenty hrát s looperem a s efekty a vím, že jsou opravdu schopni výborně tvořit. Mám v plánu, aby se více rozšířila do výuky všech stupňů, proto ji učím i na akreditovaných kurzech.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..