V Rousínově se z iniciativy varhanice Daniely Hřebíčkové a violoncellisty a skladatele Štěpána Filípka rodí nový hudební festival. Ve dnech 14.–28. září rousínovské kostely rozezní lidové písně, duchovní tvorba, ale třeba i tango. O vzniku, přípravách a dalších plánech jsme si s oběma organizátory popovídali necelé dva týdny před zahájením festivalu.
Přejděme rovnou k věci – co stálo za vznikem Hudebního festivalu Rousínov a jak jste se vlastně dali dohromady?
Štěpán: Naše úplně první setkání se uskutečnilo asi před rokem a půl, kdy jsme chystali program na dva letní koncerty ve Španělsku spolu s houslistkou Olgou Arribas Quintana. Pak jsme ten stejný program provedli v Rousínově v kostele sv. Václava. Někde tam se asi zrodil nápad, že bychom vše mohli rozvinout do rozsáhlejší festivalové platformy.
Daniela: Já si to pamatuji trošku konkrétněji. My jsme tehdy jeli zkoušet s Olgou do Prahy a cestou zpátky jsme se vraceli se Štěpánem autem do Brna. A Štěpán tak říkal: „Prosím Tě, jak je to vlastně v tom Rousínově? Děje se tam vůbec něco, co se týká klasické hudby?“ Tak jsem odvětila, že občas něco pořádá paní Eliška Škrobová z kulturního odboru města, ale vlastně nic stálejšího v Rousínově není. A on navrhl, že bychom do toho mohli jít a založit spolu festival a že si to mám nechat projít hlavou. No, a když jsme se potom v září potkali v Rousínově na koncertě, potvrdili jsme si, že do toho půjdeme.
A Vy, Danielo, jste přímo z Rousínova?
Daniela: Ano – a Štěpán taky.
Štěpán: Já jsem přistěhovalec. Jsem vlastně náplava…
Rozumím! No, protože jedna z mých prvních otázek měla být – proč zrovna Rousínov?
Daniela: Já tam už minimálně deset let působím jako varhanice v kostelích a musím říct, že v Rousínově je velká hudební tradice, která částečně vyrůstá z odkazů sběratele lidových písní Františka Sušila, který se tam narodil. A vzpomínka na něj v Rousínově stále žije – pořádají se zde přednášky a nezřídka vycházejí i nové publikace.
A ze strany města jste cítili „živnou půdu“, podporu?
Daniela: Ano, hned z kraje jsme měli schůzku se zmíněnou paní Škrobovou, která měla z nápadu radost a potvrdila nám, že je realizaci nakloněna.
Jaké vlastně máte zkušenosti s festivaly, jejich vznikem, udržováním a tak?
Štěpán: Pro mne už je to vlastně asi... čtvrtá nebo pátá festivalová platforma, kterou rozjíždím. Některé jsou dosud živé, některé neměly dalšího trvání. Asi jsem vždy kromě tvůrčího a autorského působení tíhnul i k organizaci a dramaturgii. Z hlavy si to teď asi nevypočítám, ale tuším, že první taková akce vznikla ještě za studentských dob na JAMU, to bylo asi 2010, možná i dřív. Dělali jsme s dirigentem Ondrejem Olosem a houslistou Milanem Paľou festival soudobé hudby Sonic Evocation. Bohužel se to nezopakovalo, i když jsme tu ambici tenkrát měli. Ještě jsme ovšem vůbec neznali to správné “know-how“. Potom jsem mimo jiné připravoval ještě takovou sérii koncertů Štěpán Filípek a hosté, která vydržela několik let. Aktuálně realizuji třeba Hudební festival Zbraslav, který teď na jaře bude mít svůj pátý ročník.
A Vy, Danielo?
Daniela: No, já zatím festivalové zkušenosti nemám, ale pořádáme vždycky s Triem Campanula takové adventní pásmo koncertů na Vyškovsku. A potom se sborem Danielis pořádáme koncerty zase o Vánocích. Oba soubory budou účinkovat i na festivalu.
A úplně takhle z praktického hlediska – jaké překážky musí rodící se festival překonat?
Štěpán: Momentálně jsme ve fázi, kdy máme spoustu věcí k řešení a teprve si vytváříme ten ideální způsob „co, kdo a jak“. Zatím se ale přes všechny ty překážky dokážeme nějakým způsobem přehoupnout.
A o co přesně se třeba jedná? Dělba práce?
Daniela: To je za mne určitě stěžení – zvlášť když se v tom domácím prostředí pohybuji mnohem delší dobu než Štěpán a spoustu místních lidí osobně znám. Stává se pak, že třeba automaticky lidé inklinují ke komunikaci se mnou. Dále je potřeba vychovat si vlastní publikum a nepodcenit propagaci – udělat festival dostatečně atraktivní, jak pro zdejší, tak i pro okolí.
Čekáte větší zájem lidí z okolí?
Štěpán: Určitě! Podařilo se nám uzavřít partnerství s vyškovským festivalem barokní hudby – jmenuje se Baroko komorní i velkolepé a shodou okolností se jedná také o první festivalový ročník. Takže já doufám, že by festival mohl zaujmout i publikum z Vyškova, nebo třeba i ze Slavkova!
No, hlavní program návštěvníky sice ještě čeká, ale Hudební festival Rousínov má za sebou už i první festivalový „prolog“ – jak ten dopadl?
Daniela: Ano, ten jsme měli v květnu v městské knihovně. Přišla i kulturní referentka paní Škrobová a pan starosta, tak jsme tam vlastně celý festivalový koncept pěkně představili.
Ale jinak jsou všechny festivalové koncerty v místních kostelích, nepletu se?
Štěpán: Ano, tady bych rád zmínil, že důležitým prvkem je i architektura těch prostor – v této oblasti měl zakázky Domenico Martinelli, italský kněz a architekt, podle jehož návrhu stojí v Rousínově dva kostely – Kostel svaté Maří Magdalény a kostel svatého Václava v Rousínovci. Kromě toho navrhl ještě kapli sv. Urbana nad Slavkovem a část Slavkovského zámku.
Takže tenhle kontext stojí za plánovanou exkurzí památkáře Petr Bařinky, chápu to správně?
Daniela: Přesně tak. Pan památkář Petr Bařinka je z Vyškova a dohlížel na rekonstrukci kostela sv. Máří Magdalény, ale třeba i kaple sv. Floriána, která je také v Rousínově. A teď se ještě renovuje barokní budova staré pošty. O tom všem bude pan Bařinka erudovaně povídat!
A má se jednat o nějaký poznávací rys festivalu, nebo se jedná zatím spíše o „zkoušku terénu“?
Štěpán: Já bych byl rád, aby festival měl na dramaturgické úrovni širší než pouze hudební vyznění – architekturu zkoušíme letos a uvidíme, jaká bude reakce. Samozřejmě máme i nějaké plány do budoucna: třeba využít osobnost Františka Sušila, nebo iniciovat vznik nových skladeb – na bázi sborníků a lidových písní – a tak dále. Prostě, aby se nejednalo pouze o interpretační umění, ale aby měl festival i nějaký zajímavý přesah.
Jedním z bodů dramaturgie festivalu je propagace autorů spjatých s regionem – můžete to nějak rozvést a přiblížit třeba na konkrétním programu?
Daniela: Dobrý příklad je hned v programu zahajovacího koncertu, který uvede místní sbor Danielis – zazní skladby Antonína Tučapského (původem z Opatovic u Vyškova), potom Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka, z nichž jeden je dokonce Slavíkovský polečko malý, které se odkazuje k místní vesnici. A ve druhé polovině zazní úpravy lidových písní Františka Sušila z pera Jiřího Pavlici.
Jak dlouho jste celkovou dramaturgii připravovali a jak ten proces probíhal?
Štěpán: Daniela zmiňovala zahajovací koncert se vztahem k regionu. Další širší souvislost je i v případě závěrečného koncertu na sv. Václava. Bude se jednat o kvartetní koncert a zazní Sukova Meditace na staročeský chorál Svatý Václave, takže… na Václava, u Václava… Václav!
Daniela: Já bych z těch regionálních souvislostí možná mohla jmenovat i další, protože s Triem Campanula budeme uvádět Povídky malé flétny od Vítězslavy Kaprálové a autorskou skladbu Ave Maria od Jana Bařinkové, která je naší sopranistkou a shodou okolností i studovanou skladatelkou. Dramaturgie jako taková za mě vznikala vlastně docela rychle – každý jsme v podstatě „přinesli“ tělesa, ve kterých působíme.
Štěpán: My jsme věděli, že začínáme úplně od nuly, takže v případě prvního (a možná i druhého) ročníku jsme se rozhodli být opatrnější a sledovat, jak vše proběhne.
A když jsou zmíněné ty plány… máte už nějaké na příští ročník? Já vím, že je ještě hodně brzy, ale festivaly mnohdy plánují dramaturgii poměrně dlouho dopředu…
Štěpán: Padla myšlenka, ale zatím to samozřejmě není nějak konkrétní, že bychom vyhlásili skladatelskou soutěž a oslovili mladé autory a mladé interprety.
A má Rousínov dobré hudební podhoubí?
Štěpán: Dá se říci, že ano – probíhá tam Rousínovský divadelní a folklorní festival a přežívá i tradice krojovaných hodů v Kroužku, Slavíkovicích a jinde.
Daniela: Já bych možná ještě vyzdvihla iniciativu Davida Kříže, který založil dětský – dnes již vlastně i dospělý – divadelní soubor D.A.V.A., který má obrovskou zásluhu na rozvíjení místní kultury i mládeže jako takové. To si myslím, že funguje výborně.
Štěpán: My se vlastně tak trochu snažíme „doplnit“ ten divadelní festival po kulturní stránce o klasickou, resp. artificiální hudbu.
Když se ještě vrátíme k dramaturgii… Já vím, že měla původně zaznít i Tvoje skladba, ale nakonec tomu tak nebude. Proč?
Štěpán: Já jsem původně chtěl napsat zcela nový kus pro smyčcové kvarteto, ale vzhledem k tomu, že jsem během posledního půlroku dokončoval dvě různé skladby – jedna byla pro Prague Quiet Music Collective a jedna zazněla v Portu v rámci mezinárodního řecko-portugalsko-turecko-českého projektu – tak jsem měl hodně práce až do června. Teď mám zase zakázku od Moravského podzimu, kde budeme mít 19. října se Sárou Medkovou recitál, kde kromě violoncellových sonát Šostakoviče a Brittena zazní také naše autorské skladby, které si navzájem napíšeme. Byl to nápad Vítka Mikeše (dramaturg Filharmonie Brno a festivalu Moravský podzim, pozn. red.), který chtěl využít toho, že Sára i já máme vystudovanou kompozici. Takže si navzájem napíšeme skladby, které by měly být nějakým způsobem inspirovány právě Brittenem a Šostakovičem. Abych se přiznal, tahle zakázka dostala prioritu.
Každopádně dramaturgie Hudebního festivalu Rousínov zahrnuje písňovou, duchovní i non-artificiální tvorbu – jedná se o rozdělení, které byste chtěli zachovat i v dalších letech?
Daniela: Určitě. Ono to vlastně souvisí i s atraktivitou toho festivalu pro místní obyvatele.
Štěpán: Takhle, jak to máme, bychom to chtěli udržet. To znamená, duchovní hudbu, případně písňovou v podání sboru, potom duchovní koncert s varhanami. Tango je naprogramované letos, ale samozřejmě bych chtěl i do budoucna, aby jeden koncert byl vždy nějaký odlehčenější žánr. To znamená třeba jazz, nebo i nějakou rockovou kapelu. Ovšem závěrečný koncert by měl zůstat klasický. Ono to může působit lehce roztříštěně, ale mě se právě líbí, když je dramaturgie kontrastní a barvitá – samozřejmě za předpokladu, že si udrží nějakou linii.
Daniela: Jednou z dalších iniciativ může být také případná předhodová zábava. Rousínov sice už není úplně ten úplně nejtypičtější folklorní region, spíše takový okraj, ale rádi bychom podpořili rozšíření místních svatováclavských hodů ještě o páteční besedu u cimbálu. Doufáme, že se nám to podaří příští ročník.
Takže máte v plánu navyšovat počet večerů? Na čem to vlastně závisí?
Štěpán: Tak… ideální by bylo, kdybychom se dostali třeba na nějakých deset koncertů, ale to je už hudba vzdálenější budoucnosti. A my si budeme muset letos vyhodnotit, jak se nám vlastně podaří naplnit ty stávající prostory – musíme si zvážit, co je realistické. Myslím si, že kdyby byl koncert každý den, tak tam ty lidi nedostaneme. Větší smysl by dávalo dělat třeba jednu dvě akce týdně a rozložit je třeba v průběhu měsíce.
Ještě ke složení dramaturgie jako takové: Vím, že stavíte na regionálním charakteru, ale máte v plánu přivést i nějaké zahraniční hosty?
Štěpán: Bylo by to samozřejmě hezké. Tady v téhle rovině bych rád využil nějaké svoje kontakty s umělci, se kterými jsem se na mé dosavadní hudební cestě potkal, ale budu mluvit na rovinu – odvíjí se to od financí. Budeme zkoušet nějaké dotační žádosti, shánět sponzory a pokud budu vědět, že si můžeme dovolit pozvat zahraniční umělce, tak je samozřejmě rádi pozveme.
A když teď odhlédneme od festivalu – jaké další projekty (ať již společné, či nikoliv) by naše čtenáře ještě mohly zajímat?
Daniela: Opět budeme s Triem Campanula připravovat adventní koncerty na Vyškovsku, dále se můžete těšit na varhanní recitál na Hudebním festivalu Zbraslav v příštím roce. S Danielis se chystáme na natáčení CD. Další projekty mám teprve v jednání.
Štěpán: Mě čeká v nejbližších měsících kromě recitálu na Moravském podzimu, který jsem zmiňoval, třeba ještě krásná komorní spolupráce teď v říjnu v Praze a v Německu v sestavě s klarinetistkou Aničkou Paulovou, houslistku Marií Magdalenou Fuxovou a klavíristou Martinem Kasíkem.
Daniela: Já bych možná ještě závěrem ráda poděkovala Štěpánovi, že mě takhle oslovil. Myslím si, že festival výrazně stojí na jeho zkušenostech a kontaktech, které jsou skutečně vydatné. A myslím si, že pokud to dramaturgicky povede tak, jak to vede doteď, tak má festival krásnou budoucnost.
Štěpán: A já tady děkuji Daniele, že do toho vkládá tolik svojí energie a zápalu!
