Druhé největší město České republiky a v něm zhruba 70 000 vysokoškolských studentů. Právě oni patří mezi jeden z hlavních faktorů ovlivňujících život v Brně v mnoha ohledech, mimo jiné v hudební sféře. O tom, jak vypadá brněnská klubová scéna a jaký je o akce zájem ze strany mladých lidí jsem se bavil s Oldou Vojáčkem. Ten je jak brněnským pořadatelem několika letních akcí a čerstvě bývalým provozovatelem Eleven clubu, tak i dramaturgem Balkan Night scény na festivalu Maraton hudby Brno. Právě tu připravuje už poněkolikáté.
V Brně jsi znám jako hudební promotér. V minulosti si rozjel Studentský majáles Brno, Letní kino na Špilberku nebo hudební Eleven club. Čemu se aktuálně nejvíce věnuješ?
Je to tak, že pracuji na více projektech, přičemž to, co si zmínil, je to hlavní. Pracuji i na dalších projektech, například s Vysokým učením technickým v Brně na jejich Vánočním plese a dalších. Případně si mě najmou zájemci na různé akce, které pak s kolegy realizujeme dle přání klienta. Eleven club jsme ale bohužel museli kvůli koronaviru opustit, lockdown už byl neudržitelný.
Myslíš, že se ještě někdy vrátíš do hudebního klubu?
Určitě, akorát hledáme s kolegou nový prostor. Rozhodli jsme se ale jít trochu jinou cestou. Eleven byl občas „problematický“ díky svému stavebnímu rozložení, šlo o undergroundový prostor a měl své limity. Nové prostory by měly být už výrazně lepší, dle našich představ, jak by měl klub vypadat. Například mít lépe zajištěné parkování, s tím jsme vždy v Elevenu bojovali. Trochu se hýbeme i stran zamýšlené produkce, přeci jen Eleven byl velmi jasně definovaný klub a občas bylo těžké z toho zařazení vybočit. Nový prostor by měl mít trochu širší záběr a s větší kapacitou i možnost zajímavějších kapel, na které jsme často nedosáhli díky nízké kapacitě.
Je mi jasné, že teď hledáte, ale ze své vlastní čerstvé zkušenosti – je těžké najít v Brně vhodný prostor? Jsou vůbec nějaké nabídky?
Prostorů je dost, otázka je jejich vhodnost. My bychom nejraději nějakou starší výrobní halu v centru nebo blízkém okolí, což je trošku oříšek. To je fakt, který nás brzdí, navíc s určitou nejistotou s výhledem do budoucna kvůli koronaviru. Nechceme se naplno pouštět do něčeho, co možná bude zase od podzimu zavřené. Máme pár tipů na zajímavá místa, čekají nás prohlídky. Navíc nás netlačí ani čas kvůli koncertům, většinu z nich jsme přesunuli do klubu Melodka, s nímž máme velmi přátelské vztahy.
Jaká je tvá cesta k festivalu Maraton hudby Brno?
Chtěl jsem ve městě organizovat hudební festival a tehdejší radní na magistrátu mi předal kontakt na organizátory Maratonu, že v Brně už podobná akce vzniká, ať se s nimi spojím. Stalo se a navzájem jsme si padli do noty.
Letos znovu připravuješ scénu balkánské hudby. Co tě na této hudbě baví?
Mám rád, že ta hudba je živelná, skočná, energická. Nemusím úplně unylé věci, jež člověka uspávají. Hudba by měla mít drive, musí tě něčím chytit. Balkan dostane lidi do varu, někdo jde okolo, zastaví se a začne poklepávat nohou. To dokážou i jiné styly, ale u mě funguje tohle. A jsem dost nadšen z dechových sekcí, jež jsou neskutečné.
Jaká je dramaturgická linka tvého programu?
Jde o fúzi kapel, které spolu hrály. Kapela Lovesong Orchestra a duo DJů Malalata je spolu sehraná sestava, znají se z různých akcí. Celý „můj“ večer bude jedna obří jízda, kdy si interpreti budou navzájem vstupovat do svých vystoupení. Nepůjde tedy o oddělené koncerty, jak je všichni známe, ale budou se různě prolínat. Vznikne pravý balkánský rej. Samozřejmě jsou všichni hudebníci velmi kvalitní, nemluvě o rumunské dechovce Fanfara Transilvania. Tahle dechová kapela mění u nás oblíbený žánr dechovky do zcela jiných rozměrů.
Fanfara Transilvania
Máš ze strany návštěvníků zpětnou vazbu, jaký je o balkánskou hudbu zájem u nás?
Není to vyloženě o balkánské hudbě, jde spíš o kvalitu interpretů. Jsou i kapely, jež nejsou pro velké rozhýřené publikum. V podstatě je to ale stejné jako s jinými koncerty. Musíš připravit zajímavý mix, jenž bude všechny bavit a lidé budou chtít přijít. Navíc balkánští interpreti do Česka jezdí rádi, znají místní publikum, které na hudbu dobře reaguje.
Jakou máš představu o balkánské scéně na Maratonu? Kam bys ji chtěl posunout v následujících letech?
Prvním rokem, kdy jsme na Špilberku dělali Dubiozu Kolektiv, Russkaju a další kapely jsme nasadili laťku hodně vysoko a nebude jednoduché ji přeskočit. Nicméně já věřím, že se najde dost dalších kapel, které budou mít podobný ohlas a budeme zvyšovat zájem o tuto scénu Maratonu hudby.
Jsi hudebník?
Ne, mám příliš krátké prsty na to, abych hrál na svůj oblíbený nástroj. Navíc jsem vždy tíhnul spíš ke sportu. Hudba mě ale baví a rád se pohybuji v tomto prostředí.
A jak tě tedy napadlo založit právě Studentský majáles, Letní kino na Špilberku a další projekty? Kde se objevila ta myšlenka, ještě během studia nebo krátce po něm?
Majáles vznikl především díky kolektivu nadšenců. Navíc v tehdejším studentském spolku jsme se rozhodli tradici obnovit, protože tu byla už v minulosti na kolejích pod Palackého vrchem. Postupně se ale vytratila, což jsme chtěli změnit. U Kina to bylo trochu jiné. Přišli jsme na současné místo akce v rámci nějakého koncertu a zůstali jsme očarováni prostředím. Hned se objevila společná myšlenka, že tu chceme něco dělat. K tomu nám pomohlo velmi milé a vstřícné vedení hradu Špilberk, s nímž jsme se dohodli. Zkusili jsme to, chytlo se to a už jsme tady osmým rokem.
Malalata
Jestli to tak můžu říct, tak si začínal v zaběhnutém hudebním prostředí brněnské klubové scény velmi mladý a nezkušený. Jaké byly reakce ostatních na tvůj „příchod“?
Když jsem otevíral Eleven club, tak ještě předtím jsem dva roky pracoval na Flédě. Pár lidí o nás už proto vědělo. Někteří samozřejmě „nový přírůstek“ neviděli rádi a dávali to najevo. Nicméně poměrně rychle se nám povedlo se v Brně etablovat a tím, že klubová scéna byla rozběhlá, tak jsme se do ní zapojili. V té době taky klub Favál začal ustupovat, takže se nám objevily další možnosti. Hlavně ale mám jiný přístup.
Jaký?
K nám se kapely rády vrací, protože je mezi námi důvěra. Co se domluví, to platí. Když je něco potřeba změnit, jdeme se o tom bavit a zkoušíme hledat vzájemně alternativu. Není to neustálé čekání, kdo koho první podrazí. Myslím, že to bude hlavní důvod našeho úspěchu. Kapely, jež nebyly spokojené s poměry v jiných klubech, se postupně odklonily k nám.
Dá se z toho vyvodit, že je v Brně velká klubová rivalita?
Ano, pořád existuje. Je potřeba si uvědomit, že ačkoliv se všichni navzájem znají a každý ví, co dělá ten druhý, pořád je to byznys a konkurence pro jeho vlastní podnikání. Neúspěch jednoho je možnost úspěchu dalšího. Jsou lehké přesahy, kde vzniká spolupráce, ale pořád jsme v rivalitním prostředí. Pokud se dokážeš domluvit a neděláš podrazy, tak se dá v Brně žít. Navíc každý klub má svůj určitý hudební záběr a jinou cílovou skupinu návštěvníků. Najdeš podniky, které provozují stejnou filozofii, jako třeba já, jsou ale i takové, jež mají vlastní, někdy ne příliš příjemné, metody.
Co ty sám ses musel naučit, i přes zkušenosti z Flédy?
Já jsem tam nedělal hudební produkci, ale řešil jsem bar, noční provoz, komunikaci s lidmi. Když jsme se začali angažovat v hudbě, tak jsme rychle poznali, že nic nevíme a musíme začít od píky. U mnoha věcí jsme zjistili, že je chceme dělat jinak. Zhruba rok a půl trvalo, než jsme se ustálili a našli svůj směr. Od té chvíle to začalo i fungovat.
Brno je velké vysokoškolské město. Jací jsou vysokoškoláci jako návštěvníci klubů? Je na ně spolehnutí, že přijdou?
To se velmi mění, zhruba před osmi lety byla jistota, že studenti přijdou, bude zábava a všichni si to užijí. Teď jich chodí míň, mají tendence zůstávat na pokoji a žít online. To se ale týká studentských parties. V případě koncertů se to těžko odhaduje, jestli je někdo student nebo ne. Rozhodně ale na návštěvnosti poznáš, že začal semestr. Na tom spousta podniků, nejen hudebních, stále funguje.
Lovesong Orchestra
Je v Brně těžké zorganizovat kulturní akci?
Pokud nemáš vazby na kapely, s nimiž pracuješ a pro které jsi „number one“ v tom, u koho si zahrají a kde podniknou svou tour, tak je to velmi těžké. Každý má ve velkých městech svá oblíbená místa. Jakmile se chytneš, tak se vlak rozjede. Začátky jsou ale krušné.
A jak je to z pohledu městských částí a města jako celku? Když potřebuješ zábor, elektřinu, technickou pomoc a podobně.
Musím říct, že v tomhle se Brno hodně změnilo k lepšímu. Co byl dřív problém se dnes vyřeší během chvíle. Objevily se i plošné dotace pro kluby a další subjekty. Cítím, že dřív město kulturu na veřejných prostranstvích nechtělo, úředníci s tím neuměli pracovat. Teď ale podobné akce vyhledávají a aktivně podporují. Pokud chceš něco zorganizovat na známém veřejném prostranství, tak se bez spolupráce a pomoci ze strany úředníků neobejdeš. To je ale teď jednodušší.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..