Petr Gablas: Cimbálová Harafica na novém albu symfonicky

Petr Gablas: Cimbálová Harafica na novém albu symfonicky

Před více než dvaceti lety při Základní umělecké škole v Uherském Hradišti vznikla cimbálová muzika Harafica. Pro většinu hudebních fanoušků je známá svými neobvyklými úpravami lidových písní, výbornými výkony muzikantů, vyprodanými koncerty, ale také nezvyklými fúzemi žánrů. A právě o jejich posledním crossoverovém projektu jsem se bavila s hudebním režisérem a cimbalistou muziky Harafica Petrem Gablasem, z jehož pera jsou všechny hudební úpravy, které v něm můžeme slyšet. Jde o jejich nové album, které nese název Harafica Symphonic. Propojení tradiční lidové hudby s mohutným zvukem Janáčkovy filharmonie Ostrava s brněnským dirigentem Robertem Kružíkem. Můžete na něm slyšet staré texty ze sbírek Františka Sušila, janáčkovské motivy i zpěv dvou zajímavých hostů.

Petře, už delší dobu mohou posluchači ve vašem repertoáru slyšet velmi neobvyklé a interpretačně náročné úpravy lidových písní. Byl to od počátku směr, kterým jste se chtěli vydat?

Nebyl. Všichni pocházíme z Uherského Hradiště a blízkého okolí. A ten základ jsme dostali právě tady, z toho vycházíme v podstatě dodnes. Byli jsme založeni při zdejší Základní umělecké škole, a tak jsme automaticky hráli souboru Hradišťánek a dostali zde repertoárový základ. Naučili jsme se hrát tanečníkům pod nohy, naučili jsme se různé styly.

Když jsme se potom osamostatnili, zodpovědnost za dramaturgické vedení a psaní padla na mě. Nás od počátku baví experimentovat. Tím se nezříkáme toho, kde jsme vyrostli a čím jsme si prošli. Ctíme to, vycházíme z toho a hrdě se k tomu hlásíme. A potom do toho vstoupil profesní život. Já se dal na dráhu muzikanta. Studoval jsem konzervatoř, pak dělal hudební režii a přišel do styku s různými tělesy, muzikanty i žánry. Pro mě je toto vše inspirací. Když potom pracuji s nějakou písní, musím k tomu mít nějaký impuls a vše se postupně vyvíjí. Jsme hrdí na místo, kde jsme vyrostli, a snažíme se z toho vycházet.

Inspiruje vás třeba nějaké konkrétní hudební těleso, člověk nebo se snažíte vymýšlet věci nové?

Inspirací je mi mnoho lidí. Souvisí to i s tím, s kým jsem třeba měl možnost spolupracovat. Ať už na bázi klasické hudby s různými orchestry např. Opera Diversa. Nebo na hudební režii na pražské akademii, kde jsem dělal nahrávky různých těles, ať už komorních či orchestrálních. Trochu tak nahlédnete pod pokličku skladatelského řemesla a snažíte se z toho čerpat. Mám moc rád Janáčka. Celkově mi je blízký svojí energií, entuziasmem, impulsy ve své tvorbě. Moc se nedají najít dobří interpreti, kteří by jeho skladbu zahráli identicky. Padesát nahrávek – padesát různých provedení.

A tak je to i s muzikou. My nechceme být za každou cenu jiní, ale snažíme se vše dělat, jak je nám to blízké. Aby bylo vidět, čím jsme si prošli. Inspirace je v populární muzice, tak v klasické hudbě. Ale my sami se nepovažujeme za nějakou populární kapelu, jazzmany ani komorní těleso, ze všeho spíše jen vycházíme.

harafica_foto_petr_straka_01

Nesetkáváte se i vy, jako třeba už zmíněný Janáček ve své době, s nepochopením? Nejsou třeba některým konzervativním muzikantům nebo folklorním nadšencům vaše úpravy proti srsti?

Doba už se trochu posunula. Před pěti až osmi lety, když jsme udělali nějaký experiment, byly takové hlasy lidí, dokonce i od známých a kamarádů. Jsou podle mě dva důvody, proč se to mění. Buď pochopili, že my takovou cestou chceme jít a že ta cesta třeba není úplně špatná anebo se s tím smířili. Jedním z hlavních průkopníků podobného způsobu práce a tou zásadní deskou ze začátku 90. let je Hradišťan s kapelou AG Flek, kdy vyšly ty nejznámější věci. Šlo o první podobný crossoverový projekt a tato průlomová nahrávka, zatím nebyla nikým pokořena. Jura Pavlica měl začátek kariéry velmi těžký, situace byla jiná než teď. My nyní proplouváme celkem komfortně. Slyšel jsem dobové historky – dva naprosto nesmiřitelné tábory. Řídím se větou, kterou mi kdysi řekl Janek Rokyta starší, že se prostě snaží dělat dobrou muziku. To vysvětluje všechno. My se nechceme pořád nějak vymezovat, ale chceme dělat, co nás baví. A když to přináší lidem radost a něco jim to dává, víte, že jdete správným směrem a má to smysl.

Když pomineme současná opatření. Baví vás zahrát si občas klasickou besedu u cimbálu nebo hody? Máte na to čas?

My máme velikou výhodu oproti ostatním třeba profesionálním tělesům, že se tím neživíme. I když už máme skoro všichni rodiny, potkáme se občas třeba o víkendu a něco nacvičujeme. Nebráníme se jakémukoliv typu hraní. Když je plesová sezóna, tak si rádi zahrajeme nějaký ples. Není jich deset, ale nějaký přijmeme rádi. Stejně tak si rádi zahrajeme i hody nebo zábavy. Vše se míchá s koncerty, klubovými večery, nejsme v tomto směru ničím vázáni. To nás baví.

Pojďme k vašemu novému CD Harafica Symphonic, kvůli kterému jsme se primárně sešli. Mohl byste ho představit? Co bylo impuslem k jeho vzniku?

Deska vyšla na konci roku 2020. Točili jsme ji v srpnu v Ostravě s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Ale už před čtyřmi lety jsem slavil třicáté narozeniny a zrovna jsme době řešili, co budeme s Haraficou dělat. Uvědomili jsme si, že muzika bude od svého založení slavit plnoletých osmnáct let. Já už měl dlouho v hlavě, že bych si chtěl vyzkoušet něco pro orchestr. Předtím jsem dělal vánoční koncert – Vánoce ve staletích – upravený pro komorní orchestr a dechovou sekci, ale pro velký symfoňák to je ještě něco jiného.

Nakonec jsem se rozhodl, že nebudeme objednávat nějakou filharmonii, protože by to bylo dost nákladné. My jsme si všechno hradili sami a sháněli si sponzory. Nakonec tak vyhrála myšlenka, že si poskládám vlastní orchestr. Když jsem si promítl kolik lidí znám a s kolika muzikanty jsem už spolupracoval, bylo jich dost. Další byli z řad spolužáků z konzervatoře, z JAMU nebo z HAMU. Obvolal jsem asi čtyřicet až padesát lidí a orchestr sehnaný do týdne. Pak jsem přemýšlel, koho za dirigentský pult a byl to Robert Kružík, který s námi posléze i nahrál tu desku. Byli jsme spolužáci na konzervatoři, hrál na violoncello. Potom přestoupil na dirigování a my jsme se potkali na HAMU, kde studoval oba obory. Už tehdy mi přišel něčím výjimečný, muzikantsky čněl nad ostatními. Byl to nejdříve jeden koncert. Nakonec jsme ho zopakovali v Drážďanech na Dnech české a německé kultury.

harafica_foto_petr_straka_03

Co bylo inspirací samotných skladeb?

Inspirace přicházela postupně a bral jsem ji hlavně z lidové poezii. Například jsem věděl, že bych chtěl použít něco z tvorby Janáčka a znovu ho spojit s lidovou muzikou. Repertoár vznikal dlouhodobě. Něco mi dlouho hrálo v hlavě, jiné písničky jsem chtěl použít, ale nevěděl jak.

Takže všechny skladby vznikly až pro tento účel?

Ano, na papíře byly až pro tento účel. Některé jsme třeba už před tím hráli s muzikou a potom se vše rozšířilo pro orchestr.

Taková práce musí být mnohem náročnější než pro cimbálku, jak to vlastně probíhalo? Přizval jste si někoho na pomoc nebo radu?

Začal jsem s čistým štítem. Seděl jsem v pracovně, měl jsem před sebou prázdnou stránku a vůbec jsem nevěděl, co napíšu. Potom přišel jeden motiv, druhý motiv a najednou se to začalo skládat. Věděl jsem, že to za měsíc musím napsat, aby vše stihlo projít korekturou. Byl jsem soudný a věděl, že party pro muzikanty musí být dobře napsané. Pro smyčce už jsem pár věcí napsal, ale když jde o horny, trubky, hoboj nebo perkuse, tak to musí být zapsané, aby se podle toho dobře hrálo. Na první konzultaci a posudek jsem pozval kamaráda z konzervatoře skladatele Radima Bednaříka a ten byl mým první mentorem. Řekl mi své praktické postřehy, kde to nebude hrát, kde to je nízko. Neměnil samozřejmě záměr, šlo spíše o praktické rady. Radil mi s instrumentačními věcmi, s nimž má více zkušeností.

A jak přišel nápad natočit to na CD?

Zprostředkoval nám to náš kamarád Adam Procházka, který je momentálně ředitelem Kulturního domu v Hodoníně, ale předtím byl manažerem právě Ostravské filharmonie. Adam s námi občas i hrává na basu, když nemůže můj bratr.

On vám dal tu nabídku?

Kvůli pandemické situaci mohly orchestry pouze zkoušet a natáčet. Zavolal nám a řekl, že tu ta možnost je. Stálo to peníze, ale jindy by to mohlo stát několikanásobně víc. Prostě nám řekl, že ta situace je ideální. Takže nebylo nad čím přemýšlet.

Měnilo se něco v samotných skladbách?

Ano, byly to totiž už tři roky. Za tu dobu jsem spoustu věcí cítil jinak. Původně jsem si myslel, že někomu zadám, ať to přeinstrumentuje, protože bylo třeba rozšířit větší hráčskou obsazení. Více dechů, bicích, přidat harfu. Moc se mi do toho nechtělo, ale nakonec jsem na to zůstal sám. Takže jsem nad tím zase měsíc a půl seděl. Tím se vlastně zase trochu vracím k první otázce. Ten vývoj a inspirace neustále pracuje. Co jsem dělal před třemi lety už prostě vidím jinak. A tak je to i s naší muzikou.

Dalším mým mentorem, se kterým jsem vše konzultoval, byl Tomáš Janoška. Což je výborný skladatel, který pochází z Velké nad Veličkou a studoval v Praze. Hrává s Musicou Folkloricou výborně i na kytaru. Byl mým rádcem na mailu, posílal mi postřehy. Takže Tomáš byl další člověk, který mi s tím hodně pomohl.

harafica_foto_petr_straka_04

Na albu byli také dva pěvečtí hosté Kristýna Daňhelová a Tomáš Koláček. Podle čeho jste je vybírali? Byli vlastně i v té původní verzi?

Ano, bylo. Kristýnka s námi zpívá už dlouho. Ona se po gymplu dostala na muzikálové herectví na JAMU, chodila ke Karlovi Hegnerovi a studovala u Petra Štěpána se kterým jsou teď kolegové v Městském divadle v Brně. Prošla neskutečným vývojem, interpretačním i hlasovým. Věděl jsem, že ji na tom CD chci mít. První písnička, kterou zpívala, je ze Sušilovy sbírky. Použil jsem pouze text, muziku jsem si vymyslel, protože jsem měl dojem, že bych to pro její hlasový fond a provedení chtěl trošku jinak. A potom ještě písnička Vodička z Bystrého, kterou si pamatuji z dřívějška. Hrával ji třeba kamarád Pavel Koplík, náš kamarád z VUS Ondráš nebo Natálie Velšmídová s Natalikou. Utkvěla mi v hlavě, měl jsem k ní vztah a chtěl ji zpracovat.

Dalším hostem byl Tomáš Koláček, se kterým se známe od nepaměti. Teď mu mimochodem vychází CD. Dělali jsme spolu v minulosti například muzikál Cikáni jdou do nebe v Městském divadle Brno. Jsme na stejné muzikantské vlně. Když spolu hrajeme, užíváme si to. Tomáš na albu zpívá písničku, kterou mi zpíval na svatbě Ťažko ste mamičko. Z toho vznikla celá fantazie, kterou jsme na desce pojmenovali Uherské vojny. Některé písničky z ní jsou v oblasti karpatského oblouku opravdu zaznamenané, u jiných vycházím jen z textu.

Někteří lidé nám říkali, že se vzpomínaná písnička frázuje jinak, že je z Podluží. A právě tady je to pro podobné mezižánrové projekty těžší než třeba na Hradišťsku. Tomáš má barvu, hlas, všechno. Spousta zpěváků by to nezvládla. Vždycky když zpívá mám husí kůži a říkám si, že jak to děláme, je správně. Když přitom i ostatní mají takové emoce, tak to nemůže být špatně.

Měli jste vlastně po vydání alba možnost nějakého koncertního provedení?

Provedení je dost náročné v kompletně symfonické podobě, i tak je nějaká naděje, že se koncert provede třeba i s jiným orchestrem. Nám se zatím povedlo realizovat jen jeden ve spolupráci s Adamem Procházkou. Vymýšleli jsme, co bychom provedli na Velikonoce. Už loni bylo v tomto období zakázané se potkávat. My jsme byli zvyklí každý rok jezdit po rodině a kamarádkách, byla to tradice. Nechtělo se nám ji opouštět. Tak jsme si řekli, že si natočíme na mobil každý svůj part písničky a sestříháme to. Do několika dnů to mělo asi 1200 lajků. Byli jsme v hlavních zprávách na ČT24 na TV Nova, dělali jsme rozhovory v rádiích. Tak jsme si říkali, co bude letos? Napadlo nás uspořádat koncert. Adam zavolal do Ostravy a asi do pěti minut volal zpět, že do toho jdou. Za hodinu a půl zařídili celý koncert se zvukem, světlem, kamerami. Na velikonoční neděli byl živý stream na koncertním Youtube kanálu Českého rozhlasu. Opět se podařilo propojit zajímavé lidi. Oproti loňskému natáčení na mobil jsme najednou měli šest kamer, čtyři obrazovky a režiséra.

Co chystá Harafica dál? Budete jen čekat na konec pandemie...

Nečekáme, jak dopadne pandemie. Doufáme jen, že skončí brzy. Původně jsme chtěli vydat vánoční CD. Ale tím, že do toho vstoupil ten koncert a taky naděje, že budou moct být i další, tak to asi nevyjde. Doufáme, že na podzim opět pojedeme už tradiční Harafica tour po klubech – Hradiště, Brno, Kyjov, Praha a další. Možností je víc, ale to jsou zatím vše jen úvahy.

Foto Petr Straka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Mezinárodní festival Janáček Brno mimo vlastní program zaštiťuje i premiéry studentských projektů Konzervatoře Brno a JAMU. Ve čtvrtém týdnu letošní přehlídky tým Komorní opery Hudební fakulty JAMU dostal možnost představit svůj projekt. V sobotu 14. listopadu zazněla druhá festivalová repríza oper Oh Humanity! Euniky Pechánkové a Báry Viceníkové a Tu je ostrov od Terezy Konzálové a Richarda Lux Kramára.  více

Dramaturgicky mimořádně poutavý večer, který propojil dvě významná díla české hudební moderny: orchestrální suitu Pohádka Josefa Suka a koncertní provedení rané opery Šárka Leoše Janáčka, nabídlo ve středu 11. listopadu brněnské Mahenovo divadlo v rámci festivalu Janáček Brno. Obě skladby od sebe dělí pouhých deset let vzniku a spojuje je nejen čerpání ze slovanské mytologie a pohádkových námětů, ale především osobnost básníka, prozaika a dramatika Julia Zeyera, jehož texty oběma skladatelům posloužily jako literární předloha.  více

V rámci XXIII. ročníku cyklu koncertů staré hudby Barbary Marie Willi se 10. listopadu 2026 v brněnském Sále Milosrdných bratří představil nizozemský soubor historické dechové harmonie Coloquio 6. Dramaturgie večera nabídla nevšední pohled na Mozartovu Kouzelnou flétnu (KV 620) prostřednictvím dobové úpravy pro dechové sexteto z roku 1795, jejímž autorem je německý fagotista a skladatel Johann Christian Stumpf. Živá interpretace navíc vstoupila do dialogu s projekcí originálního animovaného filmu.  více

Soubor Coloquio 6 sídlící v nizozemském Haagu se věnuje historické dechové harmonii. V úterý 10. listopadu ho čeká tuzemský debut: v rámci abonentního cyklu koncertů staré hudby „B. M. Willi uvádí…“ uvede v Sále Milosrdných bratří originální projekt Kouzelná flétna: animovaný Mozart propojující živou interpretaci dobových úprav slavné Mozartovy opery s hravými animacemi výtvarníka Daxe Niestena. V rozhovoru se členy ansámblu se dočtete o jeho vzniku, repertoáru i o spolupráci s nizozemským animátorem.  více

Nepochybným vrcholem čtvrtého týdne festivalu Janáček Brno 2026 bylo uvedení opery Její pastorkyňa s hvězdným obsazením ve čtvrtek 5. listopadu. Hostující orchestr Bamberger Symphoniker dirigoval Jakub Hrůša, hlavní postavu Jenůfy ztvárnila Corinne Winters a postavu Kostelničky Eliška Weissová.  více

Každé dva roky se v Brně díky mezinárodnímu festivalu Janáček Brno naskytne jedinečná příležitost zhlédnout všechny opery Leoše Janáčka (1854-1928) v programu přehlídky čítající čtyři týdny. Letos při této příležitosti organizátoři festivalu připravili novou inscenace méně známé Janáčkovy opery Počátek románu ve spolupráci se sdružením umělců Hausopera a Vysokého učení technického v Brně. Premiéra se konala v úterý 3. listopadu; festival chystá další tři reprízy.  více

Městské divadlo Brno uvedlo na Hudební scéně světovou premiéru muzikálu Carmen, příběh z New Yorku. Vznikl ve spolupráci se španělskými autory, skladatelem Ivánem Macíasem a libretistou Félixem Amadorem, kteří Brno znají od roku 2022 z muzikálu Medicus. Právě jeho mimořádný úspěch jim dodal odvahu svěřit další titul jako prvnímu divadlu právě značce MdB. Madridská inscenace má následovat na podzim příštího roku a bude vycházet z brněnské verze. Španělští autoři nechali brněnským tvůrcům volnou ruku a divadlo převzalo zhruba devadesát procent jejich materiálu: to je důvěra, jaká se vidí zřídka.  více

V architektonicky i akusticky specifických prostorách vily Tugendhat se v rámci festivalu Janáček Brno 1. listopadu uskutečnil komorní koncert. Program reprezentativně mapoval proměny evropské vokální tvorby od přelomu 19. a 20. století až po druhou polovinu století minulého v interpretaci mezzosopranistky Belly Adamové a klavíristy Ahmada Hedara.  více

Festival Janáček Brno nabídl v Mozartově sále divadla Reduta sobotní klavírní večer v podání klavíristů Iva Kahánka a Martina Kasíka, které v úvodní skladbě doplnil recitátor Daniel Bambas. Dramaturgie postavila program na klavírních transkripcích děl Leoše Janáčka a melodramu jeho současníka Františka Neumanna. Koncert tak zároveň představoval poctu trojici klíčových janáčkovských dirigentů působících v brněnském divadle – Františku Neumannovi, Břetislavu Bakalovi a Františku Jílkovi.  více

Dramaturgické motto „Kořeny“ provází letošní festival Janáček Brno 2026, konaný od 13. října do 17. listopadu. Na jmenované téma si připravil v neděli 1. listopadu komorní koncert věnovaný hudebnímu odkazu skladatelských velikánů Pavel Haas Quartet a klavírista Jan Bartoš.  více

Festivalové uvedení inscenace opery Káťa Kabanová v režii Roberta Carsena a v podání operního souboru NdB v pátek nalákalo diváky do Janáčkova divadla. Intimní drama Leoše Janáčka (1854-1928) zaznělo jako šestá opera v programu mezinárodního festivalu Janáček Brno. Na tomto festivalu odezní hned dvě provedení tohoto titulu – hostující soubor Bayerische Staatsoper z Mnichova představí Káťu Kabanovou v režii Krzysztofa Warlikowského 13. listopadu 2026.  více

V rámci festivalu Janáček Brno uvedl soubor Janáčkovy opery NdB v premiéře operu Leoše Janáčka Šárka v její původní verzi z roku 1887. Komorní inscenace v sále Besedního domu se uskutečnila o státním svátku ve středu 28. října 2026. Letošní festivalové motto „Kořeny“ tímto počinem poukázalo na samotné počátky skladatelovy dramatické tvorby. Opera existuje ve dvou verzích – z roku 1887 v podobě klavírního výtahu a z roku 1925 v přepracované a instrumentované podobě. Režisér Jiří Heřman zvolil původní klavírní koncept a zasadil jej přímo do prostoru sálu. Klavírní part přednesl uznávaný britský klavírista Julius Drake.  více

Festival Janáček Brno se v sobotu 24. října 2026 odehrál také v refektáři augustiniánského opatství na Mendlově náměstí. Zde se odehrál koncert komorního sboru Ensemble Versus. Program přiblížil repertoár prováděný na Starém Brně v dobách ředitelů kůru Pavla Křížkovského a Leoše Janáčka. Historie starobrněnského konventu se úzce pojí s bohatou hudební tradicí, přičemž zásadní mezník představovala fundace z roku 1653, která klášter zavázala k péči o hudebně nadané jinochy. Na tento odkaz, poznamenaný později také snahami ceciliánské reformy o návrat ke střídmosti pod vedením Pavla Křížkovského a jeho odchovance Leoše Janáčka, navázal i nynější festivalový program.  více

Třetí operu autora zařadil do programu na sobotu Mezinárodní festival Janáček Brno 2026. Po Janáčkově opeře Osud a Výlety páně Broučkovy v prvním festivalovém týdnu přišla řada na Příhody lišky Bystroušky. Toto uvedení lákalo nejen velkým počtem hostujících sólistů, ale taktéž vídeňským ORF Radio-Symphonieorchester pod taktovkou Tomáše Netopila. Představení bylo také věnováno životnímu jubileu emeritního sólisty Richarda Nováka, který byl rovněž přítomen.  více

Mezinárodní hudební festival Janáček Brno zařadil v sobotu 24. října do programu komorní koncert ve Vile Löw-Beer. Dramaturgie vedle sebe postavila tři významná díla kvartetní literatury 20. století od Leoše Janáčka, Dmitrije Šostakoviče a Bély Bartóka. Náročný program přednesl soubor Arola Quartet, založený v roce 2024 v Bernu. Těleso má na kontě řadu mezinárodních ocenění, přičemž pro brněnské publikum byla klíčová jejich 1. cena a zvláštní ocenění za nejlepší interpretaci Janáčka na Mezinárodní soutěži Leoše Janáčka 2025.  více

Nejčtenější

Kritika

Mezinárodní festival Janáček Brno mimo vlastní program zaštiťuje i premiéry studentských projektů Konzervatoře Brno a JAMU. Ve čtvrtém týdnu letošní přehlídky tým Komorní opery Hudební fakulty JAMU dostal možnost představit svůj projekt. V sobotu 14. listopadu zazněla druhá festivalová repríza oper Oh Humanity! Euniky Pechánkové a Báry Viceníkové a Tu je ostrov od Terezy Konzálové a Richarda Lux Kramára.  více