Pomyslné narozeniny slaví brněnští filharmonici vždy na Novoročním koncertě, 1. ledna 1956 se totiž odehrál první koncert nově zřízené Státní filharmonie Brno. Letošní večer bude speciální, těleso totiž oslaví kulaté jubileum, sedmdesát let. Na pódiu se proto objeví i bývalí hráči, kteří s těmi současnými zahrají výběr z Dvořákových Slovanských tanců.
„Hlavním motivem letošního Novoročního koncertu je totiž tanec jako symbol oslav, radosti a životní energie,“ uvedla ředitelka Filharmonie Brno Marie Kučerová.Na programu je šest děl s taneční tématikou. Po Slovanských tancích zazní brilantní a jásavé Filharmonické tance Jana Nováka, které brněnský autor zkomponoval přímo pro mladou Státní filharmonii Brno v roce 1956. „Orchestr je premiéroval téhož roku v sále brněnského Stadionu a vzal je za své, od té doby je mnohokrát úspěšně provedl doma i v zahraničí, před čtyřmi lety s nimi zahajoval i festival Moravský podzim,“ uvedl dramaturg Filharmonie Brno Vítězslav Mikeš. Doplnil, že v roce 2021 je Filharmonie Brno vydala na svém vlastním labelu, na profilovém albu Jana Nováka.
Po přestávce, kdy je pro všechny posluchače připraven přípitek, se na pódiu objeví tanečníci argentinského tanga, aby doprovodili Go Tango Benjamina Jusupova. Následující Danzón č. 2 Artura Márqueze je jednou z nejoblíbenějších a nejčastěji hraných mexických soudobých orchestrálních skladeb, která je opěvována bezmála jako druhá mexická národní hymna. Předposlední kus večera, foxtrot Johna Adamse The Chairman Dances, v sobě kloubí minimalismus, jazzové rytmy i chytlavé melodie. Jedná se o scénu z jeho opery Nixon v Číně, kdy Mao-Ce-tung tančí s budoucí Madame Mao foxtrot za zvuků gramofonu. Slavnostní večer uzavřou Danzas z baletu Estanzia argentinského skladatele Alberta Ginastery, který byl učitelem Ástora Piazzolly. Dílo oplývající barevnou ravelovskou instrumentací zhudebňuje ve čtyřech větách prostředí argentinského ranče a vrcholí frenetickým tanečním finále.
Za sedmdesát let své existence vynechali filharmonici novoroční koncert pouze jednou, v roce 2021 kvůli opatřením při pandemické situaci. „Osobně přeji filharmonii, kterou navštěvuji od mládí, aby si udržela skvělé erudované a oddané publikum, pokračuji přáním existence osvícených politiků, kteří vnímají i něco tak neuchopitelného jako je hudba coby vklad do sociální a kulturní soudržnosti a jedinečnosti města. A orchestru přeji neustálý přísun těch nejlepších mladých hudebníků, v jejichž čele bude stát ten nejlepší šéfdirigent se zkušenostmi, vizí, mezinárodními kontakty a s moudrým pochopením pro potřeby hráče,“ uvedla Kučerová.
Šéfdirigent a umělecký ředitel Dennis Russell Davies, který stojí v čele orchestru od roku 2018, se ke gratulaci přidává. „V životě, stejně jako v kartách, nejde štěstí naplánovat, ale když se objeví, musíte ho hned poznat a využít. To se mi stalo i s brněnskou filharmonií: před osmi lety jsme měli ono pověstné rande naslepo, do té doby jsme se neznali, ale od našeho prvního setkání bylo jasné, že chceme být spolu. Těch uplynulých sedm let bylo možná nejspokojenějších v mé kariéře. Gratuluji všem úžasným hudebníkům k tomu, čeho dosáhli – nejen při našem společném působení, ale i před ním. Těším se na dny budoucí a je mi ctí, že mohu být jejich součástí,“ řekl Davies.
Státní filharmonie Brno vznikla 1. ledna 1956 sloučením dvou těles: Symfonického orchestru brněnského rozhlasu a Symfonického orchestru kraje Brněnského. První těleso se začalo formovat krátce po založení brněnského studia Československého rozhlasu v roce 1924 kolem klavíristy a dirigenta Břetislava Bakaly. Druhé ve válečných letech na brněnské konzervatoři kolem osobnosti Zbyňka Mrkose. Obě tělesa měla vlastní abonentní cyklus a zdravě si konkurovala. Oběma však v uvádění velkých skladeb bránil nízký počet hráčů, kolem šedesáti.
Myšlenka na spojení se nezrodila v žádném z orchestrů, ale na ministerstvu kultury, které chtělo vytvořit filharmonii podle sovětského vzoru jako velké centrum profesionální hudby. Umělecké vedení bylo svěřeno Břetislavu Bakalovi, pozici dirigentů obsadili Zbyněk Mrkos a Otakar Trhlík z rozhlasového orchestru.
Sloučení se odehrálo překotně, těsně před Vánocemi zastihla rozhlasové symfoniky zpráva, že k 31. prosinci 1955 končí jejich pracovní poměr. A tak jen pár dní před Silvestrem zasedli rozhlasoví symfonici ke společným zkouškám s krajskými symfoniky, kteří měli v plánu odehrát novoroční koncert, takže se historicky první koncert nového tělesa odehrál podle vytištěných programů a plakátů čistě pod hlavičkou Symfonického orchestru kraje Brněnského.
Na slavnostní inaugurační schůzi 4. ledna 1956 zakládací listina stanovila, že nová Státní filharmonie Brno bude plnit dosavadní funkce obou zaniknuvších těles: provozovat živé koncerty a nahrávat pro rozhlas. Již bez známek improvizace, o to však slavnostněji vyzněla následující dvojice filharmonických koncertů 18. a 19. ledna 1956. Na prvním zazněly pod Bakalovým řízením Smetanovy fanfáry k Libuši, Janáčkův Taras Bulba a Dvořákova Novosvětská, o den později pak Beethovenova Leonora III. a Devátá symfonie rovněž s Břetislavem Bakalou. Další programy filharmonie pak byly vždy hrány dvakrát: ve čtvrtek pro dosavadní abonenty rozhlasového orchestru, v pátek pro předplatitele orchestru krajského.
Nový kolektiv se rychle sžil a prokazoval od počátku vysokou míru profesionality. Velké obsazení umožnilo interpretovat velká díla symfonického repertoáru v reprezentativním smyčcovém i dechovém obsazení. Záhy všichni hudebníci nové filharmonie pochopili, že fúze je také velkou příležitostí uměleckou: přišly první zahraniční zájezdy, vystoupení na významných festivalech, hostování světových sólistů a dirigentů, významné gramofonové nahrávky.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..