Luboš Ogoun patří k nejvýraznějším postavám v historii českého baletu. Jeho dráha byla významně svázána s Brnem, kde poprvé působil jako šéf baletu Státního divadla od roku 1961 do roku 1964. Omladil výrazně soubor, zvýšil jeho technickou úroveň a obohacoval dramaturgii zpracováním symfonických námětů. K jeho nejpozoruhodnějším titulům v tomto směru patřil Janáčkův Taras Bulba a Šostakovičova Leningradská symfonie. Jako tanečníka ho výrazně ovlivnila jeho atletická a gymnastická kariéra.
V roce 1964 odešel Luboš Ogoun do Prahy, kde společně s Pavlem Šmokem a Vladimírem Vašutem založil Studio Balet Praha. Z toho se brzy stal jeden z nejúspěšnějších tanečních souborů v Evropě. V roce 1968 se opět vrátil jako šéf do Brna, v době normalizace byl ale zbaven funkce a působil v souboru nadále jako choreograf. Na šéfovskou pozici se vrátil až v roce 1990.
Luboš Ogoun spolupracoval jako choreograf a režisér také s operou a se zpěvoherním souborem. V opeře režíroval Slzy nože Bohuslava Martinů nebo Borodinova Knížete Igora. Režíroval českou premiéru muzikálu Pavla Hammela a Tibora Vargy Cyrano z předměstí.
Ve svých mladých letech se věnoval sportu a tělesnou výchovu po válce i vystudoval. Tak se objevil i v prvotině Věry Chytilové O něčem jiném v roli trenéra gymnastky Evy Bosákové (v trenérském týmu českých gymnastek ale působil i ve skutečnosti). Objevil se také ve filmu Šťastný Jim a ještě si zahrál tělocvikáře ve filmovém muzikálu Třicet panen a Pythagoras.
Luboš Ogoun zemřel krátce před svými osmdesátými pátými narozeninami 14. února 2009. Narodil se 18. února 1924 a dnes by se tedy dožil devadesáti let.
Podrobně o Luboši Ogounovi zde.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..