Nadace Život umělce ve velkém sálu kina Lucerna předala tradiční ceny Master Prix za celoživotní přínos kultuře napříč nejrůznějšími uměleckými obory na veřejně známých i méně viditelných pozicích. Na cenu Master Prix nominují osobnosti profesní organizace a Nadace Život umělce. Mezi letošními 35 laureáty ve věku nad 70 let je také brněnský hudební skladatel, klavírista a producent Zdenek Merta.
Ocenění, původně nazývané jako Senior Prix, vzniklo v roce 1993 s cílem podpořit výkonné umělce a vzdát hold jejich celoživotní práci, již zasvětili právě české kultuře a svým mistrovstvím ji obohatili. Od roku 2023 nese název Master Prix, který lépe reflektuje aktivní působení umělců i ve vyšším věku.
Zdenek Merta se narodil 25. dubna 1951 v Hranicích na Moravě. Své dětství trávil například u své tety ve Veselíčku u Lipníka nad Bečvou, prožil ale také čtyři roky v Bejrútu, kde byl jeho otec diplomatem. Vystudoval Státní konzervatoř v Praze (varhany a dirigování), kde studoval společně například s Michaelem Kocábem, Milanem Svobodou či Ondřejem Soukupem. Zažil éru divadla Semafor, kam nastoupil jako klavírista po zemřelém Jiřím Šlitrovi. Asi nejvíce známá v oblasti showbyznysu je jeho spolupráce s Petrou Černockou a skupinou Kardinálové.
V 80. letech nastoupil na pražskou HAMU a po absolvování katedry skladby se věnoval vlastním hudebním projektům s různými partnery. V pražské Redutě prezentoval dva autorské programy Trochu jinak (s Petrou Janů) a Premiéra (se Zorou Jandovou). V té době spolupracoval také s Hanou Hegerovou a krátce uváděl publicistický program o hudbě v Československé televizi.
V oblasti divadelního umění je nejčastější a nejrozmanitější jeho tvorba pro Městské divadlo Brno. Společně s libretistou, režisérem a ředitelem Stanislavem Mošou napsal deset původních muzikálů. Jejich spolupráce začala již koncem 80. let v pražském Národním divadle, kdy byl Zdenek Merta přizván k přípravě inscenace Ptákoviny (1989), jejímž režisérem byl právě Stanislav Moša. Jejich prvním společným hudebním dílem pak bylo uvedení původní muzikálové féerie na motivy hry Williama Shakespeara Sny svatojánských nocí (1991), která byla po sedm let v letních měsících hrána i u Křižíkovy fontány na pražském Výstavišti. Velkou výzvou bylo vizualizované oratorium Bastard (1993) na faustovské téma, které zaujalo natolik, že bylo po tři letní sezóny uváděno v Národním divadle v Praze. Další tituly na sebe nenechaly dlouho čekat – hudebně i technicky náročný muzikál Babylon (1998) či kouzelný Svět plný andělů (2000), který byl po tři letní sezóny uváděn také v Divadle na Vinohradech. Zájem o dětský svět se pak zhmotnil v realizaci pohádkového muzikálu Zahrada divů (2004). V roce 2010 si oba autoři znovu zopakovali spolupráci z pražského Národního divadla a na prknech Hudební scény MdB uvedli politicko-satirický muzikál Ptákoviny podle Aristofana. Významnou autorskou prací tandemu Merta–Moša je pak magická hudební trilogie Osudová komedie, kterou tvoří muzikály Peklo (2008), Očistec (2013) a Ráj (2020). Nejnověji se autorská dvojice Stanislav Moša a Zdenek Merta vrátila na jeviště s novým projektem v sezóně 20. výročí Hudební scény, a tak se jejich zatím poslední společné dílo, pohádkový muzikál Pohádka o živé vodě (2025) stává dalším potvrzením, že Hudební scéna MdB pokračuje v uvádění původních titulů napsaných přímo pro ni, jak bylo od počátku její existence avizováno. Doplňme, že za partitury ke zmíněným muzikálům Babylon a Svět plný andělů byl nominován na Cenu Alfréda Radoka.
Na scéně MdB byl uveden i šansonový muzikál Nahá múza (2010), který Merta napsal společně se svou manželkou Zorou Jandovou, či opereta Ferdinand, kd'E ste? (2006), na níž spolupracoval s Karlem Šípem (uvedeno o dva roky dříve, tedy v roce 2004, na jevišti Divadla J. K. Tyla v Plzni pod názvem Ferdinand).
Mertovy melodie však na prknech MdB zaznívaly i v některých činoherních inscenacích, jejichž děj a atmosféru tak skvěle dokreslovaly. Šlo například o tituly V jámě lvové (2006), Tři sestry (2009), Oidipus král (2010), Strýček Váňa (2014), Benátský kupec (2014), Skleněný pokoj (2015), Král Lear (2015), Hrabal a muž u okna (2021) či Cyrano z Bergeracu (2022), kde si ho ve všech případech ke spolupráci na přípravě scénické hudby přizval opět režisér Stanislav Moša.
V divadelní sezóně 2017/2018 započala svou tradici další velmi úspěšná spolupráce Zdenka Merty s Městským divadlem Brno, tentokrát v podobě hudebního seriálu s názvem Zdenek Merta u klavíru. Tento oblíbený jevištní program představuje cyklus neopakovatelných hudebních večerů, v jejichž průběhu si k sobě Merta v roli muzikanta, moderátora, glosátora i kreativního tvůrce v jedné osobě na Činoherní scénu MdB zve své přátele, pozoruhodné hudebníky, s nimiž poutavým způsobem vypráví příběh hudby. Představil zde již taková zvučná jména české hudební scény, jako je např. František Segrado, Vojtěch Dyk, Roman Dragoun, Vašo Patejdl, Zora Jandová, Ondřej Ruml, Petr Janda, Jiří Schmitzer, Michal Pavlíček, Michael Kocáb, Kamil Střihavka, Ondřej Gregor Brzobohatý či Leona Machálková.
Jedinečnou hudební událostí se stala také jeho koncertní představení na Hudební scéně v podání orchestru MdB: Velikonoční koncert (2017), kde byl uveden projekt Via Lucis pro soprán, tenor, smíšený sbor a orchestr na latinské religiózní texty. Jarní koncert MdB (2018), při kterém zazněla mimo jiné světová premiéra skladby Moraviana pro klavír a orchestr, jež je symfonickou variací na proslulou moravskou lidovou píseň Vandrovali hudci. Na Velikonočním koncertu v roce 2023 zazněly jeho skladby Klaunovo jarní odpoledne a Over the Horizon (Concerto for Nine Fingers). Jeho zatím posledním symfonickým projektem bylo provedení orchestrální skladby Znamení (2025), která obsahovala dvanáct částí fantazijně se zabývajících možným výkladem charakteru všech znamení zvěrokruhu.
Do hudebního hávu oděl Zdenek Merta i představení Casanova, které mělo premiéru v roce 1995 v Laterně magice (scénář a režie Juraj Jakubisko). V březnu 2005 představila Státní opera v Praze jeho a Mošovu operu La Roulette.
V roce 1997 byl spoluproducentem prvního českého uvedení Mše Leonarda Bernsteina na Pražském hradě (dirigent C. Richter, režie S. Moša). Na scénickém uvedení tohoto díla se znovu podílel v roce 2001 na festivalu Moravský podzim a v roce 2016 v produkci Vojtěcha Dyka. Mezi další aktivity tohoto všestranného hudebníka patří autorská i producentská spolupráce se Zorou Jandovou na projektu písniček pro děti Ryba z Havaje stejně jako autorství symfonického obrazu The Last Century (Ze starého světa) nebo skladby Tance století pro trubku a orchestr a Koncert pro elektrickou kytaru a orchestr. Jeho symfonický obraz The Last Century (Ze starého světa) zahrála v lednu 2010 Filharmonie Brno pod dirigentskou taktovkou Caspara Richtera, skladba Via Lucis pro sbor a orchestr byla premiérově provedena ve Smolném chrámu v Petrohradě. V Petrohradě byla též poprvé uvedena jeho symfonie Saint Petersburg.
Na svém skladatelském kontě má také několik desítek filmových a televizních partitur, nespočet písní, dva balety i několik komorních a symfonických skladeb. V posledních letech spolupracoval například na filmech Hranaři (2011), Probudím se včera (2012), Celebrity s.r.o. (2015), Zločin v Polné (2016), Monstrum (2017), Past (2020) nebo Kroky vraha (2024).
U příležitosti svých 70. narozenin v dubnu 2021 pak vydal bilanční knihu se zavedeným názvem Zdenek Merta u klavíru obsahující kromě textů, v nichž píše o vztahu ke svým písním a vzpomíná na okolnosti jejich vzniku, také jeho vůbec první samostatné CD, které zahrnuje 19 melodií v autorské interpretaci. Všechny hraje sám na klavír nebo jako duety s virtuózními hráči v jedinečných instrumentálních i vokálních interpretacích, kde se kromě něj objevují i hosté jako Vojtěch Dyk, Zora Jandová, Esther Mertová, Ondřej Pivec, Vilém Veverka a další.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..