Assaf Kehati Trio (IL/USA)
Assaf Kehati – kytara, Yonatan Marianer – kontrabas, Ronen Itzik – bicí nástroje
Assaf Kehati začal hrát na klavír a kytaru v deseti letech a později si přibral i housle. Jeho babička byla profesionální pianistkou, za prvotní seznámení s hudbou tedy vděčí především jí. Jako teenager hrál rock, pop i klasickou hudbu. O jazz se začal zajímat relativně pozdě, přibližně v devatenácti letech. Krátce poté byl přijat do školy Rimon v Ramat ha-Šaron. Po pouhých několika měsících jazzových studií zvítězil v celé řadě místních jazzových soutěží a anket (získal mj. třetí místo v izraelské celostátní soutěži Jazz Player). Záhy se rovněž stal členem ansámblu Rimon Honors Ensemble s podtitulem Hot Jazz, jehož kapelníkem byl slavný australský fusion kytarista Frank Gambale.
V roce 2007 se přestěhoval do amerického Bostonu, kde zahájil postgraduální studium na New England Conservatory. Tamtéž se uplatnil jako odborný asistent poté, co v roce 2009 získal magisterský titul v oboru Jazzová interpretace.
Doma v Izraeli hrál Kehati s mnoha významnými hudebníky (patří mezi ně např. Alon Farber, Shai Chen, Aggea Amir, Udi Shlomo nebo Daniel Sapir). Vystupoval mimo jiné na Tel Aviv Jazz Festival, Machtesh Ramon Jazz Festival, v Channel 22 TV, Shablul Jazz Clubu a na izraelském Národním festivalu v Jeruzalémě.
V roce 2010 nahrál Kehati své první album A View from My Window. Deska Flowers and Other Stories následovala v roce 2011. Assafův kompoziční i hráčský styl je ovlivněn mimo jiné tvorbou Hectora Berlioze, George Gershwina, Pata Methenyho a Kennyho Rogerse. Jeho skladby inspirovaly každodenní, zdánlivě triviální, přesto však významné a nádherné životní události i zážitky: od zimního, sněhem obtěžkaného pohledu na Fenway Park z verandy jeho bytu (A View from My Window) přes obyčejný, ale spokojený život hlemýždě (Sunshine Berale), dívku hledající lásku v zemi za oceány (The Snow and the Sun) či příběh „jakéhosi“ pana Maria, který kočuje po světě jako cikán a navštěvuje země Afriky, Středního východu nebo třeba pyramidy v Gíze (Mr. Mario). Třetí a zatím poslední album Naked nahrál Kehati nedávno a vyjde v průběhu letošního roku.
Po příchodu do USA se Kehati velmi rychle etabloval na místní jazzové scéně a záhy se mu naskytly atraktivní příležitosti ke spolupráci s takovými mistry, jako jsou Ran Blake (klavír), George Garzone (saxofon), Eli Degibri (saxofon), Anat Cohen (klarinet/saxofon), Ferenc Nemeth (bicí), Donny McCaslin (saxofon), Seamus Blake (saxofon) a legendární bubeníci Victor Lewis a Billy Hart. Poslední jmenovaný se v roce 2009 dokonce stal součástí Assafova regulérního tria.
Kehati vystupuje na předních světových pódiích, včetně klubů Blue Note v New Yorku, Regattabar v Bostonu, na Washington DC Jazz Festivalu, MuzEnergo Jazz Festivalu, v New England Cable News, Tel Aviv Museum v Izraeli, na Barranquilla Jazz Festivalu v Kolumbii nebo Toronto Jazz Festivalu. Pravidelně vyráží na turné po celém světě včetně Izraele, Ruska či Kanady.
Roman Pokorný: Tribute to Grant Green (CZ)
Roman Pokorný – kytara, Najponk – klavír, Petr Dvorský – kontrabas, Martin Kopřiva – bicí
„Nemůžu říct, že by byla hudba Granta Greena pro mě na první signální,“ přiznává kytarista a skladatel Roman Pokorný. „Ve svém puritánském období jazzového mainstreamu jsem dával přednost spíše Wesovi Montgomerymu, Jimu Hallovi, Edu Bickertovi nebo Kennymu Burrellovi. Když jsem se vrátil k bluesovějšímu projevu, začali mi připadat Greenovy kytarové licky méně staromódní a čím dál tím víc uhrančivé.“ Grant Green bezpochyby patří k těm kultovním kytaristům s nezaměnitelným rukopisem, kteří se nejvíce proslavili až po smrti. V sedmdesátých letech upadl téměř v zapomnění a až jazzově revivalistický entuziasmus let devadesátých znovu objevil kouzlo jeho bluesového projevu.
„Právě v té době jsem si pořídil celou jeho diskografii a odpustil mu všechny jeho nedokonalosti,“ říká Pokorný. „Začal jsem daleko více oceňovat duši hudby a napojení na kosmír než hráčské eskamotěrstvo plytké samoúčelnosti.“ Sám Roman Pokorný již od mala propadl blues a oklikou přes jazz a rock se k jeho podstatě zase vrátil. Poměrně dlouho přemýšlel nad nějakým projektem, kde by mohl vzdát Greenovi poctu. I nad spoluprací s Najponkem průběžně několikrát uvažoval a také k ní i došlo, například v pořadu ČT Na Kloboučku. Když pak Roman utrpěl na horách zlomeninu ramene a Najponk za něj zaskakoval v jeho kapele, okamžitě mu při skladbě Just Closer Walk With Tee naskočil nápad na tento projekt: „Je pravda, že Greenova hudba zní na první poslech jednoduše, ale myslím, že jsme se všichni podivili, jak těžké bylo se tohoto úkolu zhostit.“ Jak kdysi řekl Jimi Hendrix: „Blues není těžké hrát, ale je těžké ho cítit.“ Ideou projektu nebylo věrně zkopírovat Greenovy skladby a herní styl a tak je i natočit, ale spíše se nechat inspirovat a vytvořit v tomto duchu osobitou hudební vzpomínku hodnou jeho památky. „Doufám, že se nám to podařilo, ale to už nechám na posouzení vám,“ uzavírá Roman Pokorný.
Pokorný pochází z muzikantské rodiny. Hrál již od dětství na bicí nástroje, později na baskytaru a nakonec si nejvíce zamiloval kytaru. Své profesionální zkušenosti získával v kombech sólistů bigbandu Gustava Broma a ve skupině TUTU Borise Urbánka. V roce 1994 založil se Stanislavem Máchou, Petrem Dvorským a Markem Patrmanem vlastní jazzové kvarteto, které prezentuje výhradně jeho tvorbu. Od té chvíle se prosazuje jako výrazná autorská osobnost. Spolupracoval s Emilem Viklickým, Michalem Pavlíčkem, Laďou Kerndlem, Jurajem Bartošem, Gabem Jonášem, Štěpánem Markovičem, Karlem Růžičkou ml., Badym Zbořilem, Danem Bártou, Yvone Sanchez a mnoha dalšími. Do dnešního dne vydal sedm alb pod vlastním jménem. Byl mnohokrát oceněn prestižními cenami jako Anděl či Jazzový Kája.
Najponk (Jan Knop) hraje na piano od devíti let a zhruba od téže doby je značně posedlý jazzem. V roce 1990 založil své trio a později Najponk Quartet. Mezi hráče, se kterými během své dosavadní kariéry vystupoval a spolupracoval, patří Janusz Muniak, Dave Liebman, Piotr Baron, Osian Roberts a George Mraz. Ať již sólově nebo v triu, Najponk vystupuje na jazzových festivalech od ruského Novosibirsku až po západoanglický Cheltenham či prestižní A-Trane Jazz Club v Berlíně.
Petr Dvorský absolvoval jazzovou Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze a soukromě studoval klasickou hru na kontrabas. Na českou jazzovou scénu vstoupil jako člen debutujícího kvarteta The Four s Karlem Růžičkou ml., Stanislavem Máchou a Jiřím Slavíčkem. Od té doby spolupracoval s mnoha předními českými i zahraničními jazzmany, mezi kterými nechybí Sandy Lomax, Steve Lacy, Randy Brecker, Jaroslav Jakubovič, Markus Printup, Ingrid Jensen, John Serry, Juraj Bartoš, Gabriel Jonáš, Matúš Jakabčic, Karel Růžička, Emil Viklický, Štěpán Markovič, Luboš Andršt a další.
Martin Kopřiva patří k nadějným tvářím mladé nastupující bubenické generace, vystudoval Konzervatoř Jaroslava Ježka. V současné době hraje kromě ECLIPSE ve skupině T4 po boku Vladimíra Kulhánka, Stanislava Kubeše a Romana Dragouna a obecně patří k nejvyhledávanějším sidemanům na české hudební scéně.
