Česká filharmonie

Béla Bartók: Dřevěný princ, op. 13, Sz. 60, BB 74 / suita z baletu

Leoš Janáček: Sinfonietta, JW VI/18

Igor Stravinskij: Petruška / burleskní scény o čtyřech obrazech

Leoš Janáček (1854–1928), o generaci mladší Béla Bartók (1881–1945) a Igor Stravinskij (1882–1971) tvoří významnou skladatelskou trojici hudby 20. století, která výrazně reagovala na lidovou hudbu. Každý po svém, ale všichni tři byli lidovou hudbou ovlivněni ve svém hudební myšlení. Janáček a Bartók se lidovou písní intenzivně zabývali i teoreticky, prováděli terénní sběr, prvnímu z nich byla lidová hudba „životní pravdou“ ovlivňující jeho melodiku, pro druhého se stala základem práce s modalitou i rytmem. Stravinskému učarovaly lidové rituály, ale z lidové hudby si vzal jen to, co v určitých etapách své tvůrčí cesty potřeboval, především texty a melodiku. V každém případě ale všichni tři skladatelé pracovali s tímto zdrojem velmi osobitě a invenčně.

Příběh o pyšné, marnivé princezně a dřevěném princi zpracoval Béla Bartók v letech 1914–16 a po opeře Modrovousův hrad tak pokračoval ve svých úvahách o rozdílnosti muže a ženy.  Tentokrát se mu stal prostředkem balet, jehož hudba má výrazně symfonický charakter a po instrumentační stránce je skutečně mistrovským dílem. Dřevěný princ oplývá impresionistickou zvukovostí, je zde přítomen prvek lidové melodiky, temperamentní rytmy a inspirace rumunskou a maďarskou hudbou. Premiéra v roce 1917 se setkala s velkým mezinárodním ohlasem. V roce 1931 byla uvedena Bartókova suita z tohoto baletu.