Pavel Haas Quartet a Jan Bartoš

Antonín Dvořák: Klavírní trio č. 4 „Dumky“, op. 90, B166

Leoš Janáček: Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“, JW VII/8

Dmitrij Šostakovič: Klavírní kvintet g moll, op. 57

Klavírní trio č. 4 e moll „Dumky“, op. 90 z let 1890–1891 patří k nejoriginálnějším a nejoblíbenějším dílům komorní literatury Antonína Dvořáka (1841–1904). Zatímco v předchozích triích se skladatel držel klasické sonátové formy, zde se od ní zcela odklonil a vytvořil unikátní šestidílný cyklus založený na formě dumky – ukrajinského tance charakteristického prudkými změnami nálad. Skladba fascinuje kontrastem mezi zádumčivými, melancholickými pasážemi a nespoutanou, rytmicky výraznou radostí. Právě tato emocionální proměnlivost a hluboká zakořeněnost v lidové inspiraci činí z „Dumek“ dílo nesmírné vnitřní síly, ve kterém Dvořák mistrovsky skloubil svou melodickou invenci s netradiční hudební architekturou.

Kvartet z podnětu L. N. Tolstého „Kreutzerovy sonáty“ Leoše Janáčka (1854–1928) pochází z roku 1923. Jeho kořeny ovšem sahají až do roku 1908, kdy Janáček zkomponoval dnes nezvěstné Klavírní trio, inspirované stejnou Tolstého povídkou. Její hlavní hrdinkou je žena terorizovaná svým despotickým a chorobně žárlivým manželem, jehož rukou je nakonec utýrána k smrti. „Měl jsem na mysli ubohou ženu, trápenou, bitou, ubitou“, charakterizoval Janáček motiv, který se jako červená nit proplétá mnoha jeho dalšími díly. Kvartet svým vášnivým výrazem proniká doslova na dřeň lidských emocí a do nejintimnějších sfér lidské duše. Dílo si vydobylo úspěch záhy po své premiéře v roce 1924 a i po více než stu letech zůstává jedním z nejpůsobivějších děl kvartetního žánru.